Adam84
komentáře u knih
Původ negativní dialektiky
Susan Buck-Morss
Výstižný, pečlivý a hlavně přístupný popis komplikovaných filozofických argumentů Theodora Adorna ve vztahu s Waltrem Benjaminem.
Čtenář, který se jako já i chtěl více dozvědět o založení či fungování frankfurtské školy, může být trochu zklamán, na tohle se autorka nezaměřila. Ale pro toho kdo má touhu číst a studovat samotného Adorna, bude velice užitečné ne-li nezbytné, mít tuto knihu po ruce.
Tři vyvolení
Stephen King
Čtenářsky přístupnější, příběhově konzistentní a přitom stále mystickou mlhou zahalený druhý díl série Temná věž.
Pokud se měl váhavý čtenář této série prvním dílem jen "prokousat" , zde už se musí najisto rozhodnout zda pokračovat. V tomto rozhodovacím procesu mu autor pomůže a zapojí do díla akční pasáže, naturalistický jazyk a svižné tempo. To vše přidává na čtivosti a verbuje nové fanoušky, přitom ty již prvním dílem vytvořené neztrácí.
Oba mnou přečtené díly zatím zdobí příjemně hutná atmosféra, zde dotvořena perfektní psychologií postav, takže další díl na sebe jistě nenechá dlouho čekat.
Laťka je vysoko a nezbyde než doufat, že vydrží.
Hledání ztraceného času III. – Svět Guermantových
Marcel Proust
Další díl hutné dávky krásné literatury, kterou si čtenář vychutná jedině rozvláčným tempem. Tedy platí, že i v třetím díle bude odměněna jen trpělivost.
Toto vrstevnaté, dlouhými větami krásné a na přemýšlení bohaté dílo, se vyplatí dávkovat uváženě. Jedna Proustova kniha sebere čtenáři pořádný kus čtecí fascinace a k její doplnění je zapotřebí čas, a proto k dalšímu dílu není třeba spěchat, takže doporučuji vždy mezi díly počkat, až se dostaví chuť být literárně fascinován.
23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismu
Ha-Joon Chang
Kniha psaná s odporem k volnotržnímu kapitalismu, ale kapitalismus v žádném případě neodsuzuje.
I přesto, že každá z 23 věcí by zasloužila debatu, hlubší zkoumání, či v některých případech svou vlastní knihu a přesto, že byla kniha psaná zřejmě jako reakce na krizi z roku 2008, takže trochu zastarává, předkládá jednoduše a laikovi přístupně důkazy o tom, že základy volného trhu jsou víc než sporné.
Kniha samozřejmě nemá sílu cokoliv změnit, ale jako podnět k hlubšímu zkoumání funkcí volného trhu poslouží výborně.
Mýtus o Marsu a Venuši
Deborah Cameron
Kniha s přínosem pro mne nevelkým, protože kriticky reaguje na zjednodušení v knihách zabývajících se populárními společenskými tématy, které své "studie", pro větší popularitu, opřou o stereotypizaci a navyklé vzorce chování (v tomto případě jde o komunikaci mezi muži a ženami) a těm se zdárně vyhýbám a u názorů pocházejících z článků lifestylových časopisů, založených na rádoby vědecké studii a začínajících slovy: Z průzkumu vyplývá... jsem měl vždy daleko k tomu, abych je bral za bernou minci.
Jenže já už jsem poučen, ale co čtenář, který má nutkání podobným článkům přikládat větší váhu, pro toho by mohla být tahle kniha přínosná nebývale. Tady se ale obávám, že si podobný čtenář k této knize bude cestu hledat jen velmi těžko a to prostě proto, že ji v knihovně nenalezne v kategorii populární literatura. Což je škoda, napsaná není jazykem přímo vědeckým a tak by i čtenář lifestylových časopisů, mohl být nakonec poučen.
Ocelový vítr
Alastair Reynolds
Ještě o něco méně atraktivní díl, než Poseidonovi děti a to především pro zdlouhavý úvod, ve kterém Reynolds postupně představí řadu postav, k nimž si čtenář jen těžko buduje nějaký silnější vztah, takže mu dramatické události prvních dvou třetin knihy, při kterých řada z oněch postav přijde o život, mohou připadat jako docela zbytečné a zdlouhavé čtení.
To podstatné a zároveň to, co Reynolds umí nejlépe, se objeví až v poslední třetině knihy, kde se autorova schopnost skloubit řadu nových a zajímavých vědeckých nápadů do sebe, promění v dění, jež dokáže příjemně překvapit i ohromit.
Ale doporučení o tom, jak se vyplatí pročíst se až ke konci, raději nepřidám, spíš tedy jen poznatek, že trpělivější čtenář může být ve výhodě.
Města na planině
Cormac McCarthy
Města na planině, jako trochu melancholické završení trilogie, ale také završení jedné významné americké doby drsných kovbojů, doby, která už minula a kde láska a smrt k sobě měli velice blízko.
McCarthy v posledním díle spojuje cesty dvou hlavních postav, Billyho a Johna Gradyho, o tom, že to s nimi nedopadne zrovna dobře, čtenář se znalostí předchozích dílů, tuší hned od začátku. Poslední díl, ale není jen čekání na to, jak to s těmito dvěma dopadne, ale především jde o poutavý způsob čtenáře donutit k přemýšlení o tom, jakým nevšedním a osobitým stylem se dá přistoupit k vyprávěni minulosti.
K čemu je dobrá válka?
Ian Morris
V mém hodnocení se nejvíce odráží autorův obrovský záběr při nastudování tématu (kultura, historie, archeologie, antropologie, atd.) a jeho schopnost vše propojit a i pro laika chytlavě zpracovat a poučit ho o kulturní minulosti, vzniku civilizací či o tom, jak se válka šířila napříč historií.
Samotná myšlenka, že jen válka (produktivní válka) dokáže (či dokázala) snížit míru násilí ve společnosti, je pro mne problematická a vzhledem k nebývalé komplexnosti nabízených důkazů se s ní zas tak jednoduše ztotožnit nedokážu a mám takový dojem, že tuhle otázku jeden autor jedné knihy (i když dobře napsané knihy) rozlousknout nedokáže a na konečnou odpověď si nejspíš počkáme až na příchod autorem zmíněné singularity.
Přidám ještě malé doporučení pro případného čtenáře pacifistu, kterého může již samotný název knihy trochu odrazovat (provokovat): Název lze myšlenkově snadno převést do minulého času "K čemu byla dobrá válka?", závěrem knihy tedy není výzva válčit a vše dobře dopadne.
Pistolník
Stephen King
Vliv Tolkiena a westernový hrdina z filmu Sergia Leoneho se spojili, aby vytvořili společný svazek v Kingově fantazii, jenž se přetavil v nápad, napsat vlastní epické fantasy. To zní bláznivě... ale kupodivu není.
První díl je krátký a působivý úvod do série, který pistolníkův svět odhaluje jen zvolna a poskrovnu, ale s o to větší schopností čtenáře neustále pobízet číst dál, objevovat a odhalovat tajemství Temné věže.
Tento tajemný mix žánrů, tedy poslouží jako trochu snový a trochu kouzelný předvoj, s kratšími a čtivými úseky, kde nejvíce vynikne autorova skvělá práce s textem a jako takový u mne zcela záměrně a úspěšně vyvolal touhu po díle dalším.
Hledání ztraceného času II. – Ve stínu kvetoucích dívek
Marcel Proust
Měl jsem naivní představu, že mám-li první díl Hledání ztraceného času již za sebou a Proustův styl tedy načtený, nebude takový problém se do druhého dílu začíst. Jenže prvních pár stránek mne vyvedlo z omylu a naivní představu vystřídalo zjištění, že trpělivost je nutnost, která musí čtenáře doprovázet i při čtení dílu druhého (a nejspíš celé série).
Co naplat, ale stojí to za to, výsledný umělecký zážitek v podobě literárních obrazů, "malovaných" rukou geniálního umělce, jež nemají v literatuře obdoby, budiž čtenáři odměnou.
Čísla ohromující a ochromující - Jak se nenechat zmást matematikou moderního života
William Hartston
Tak a zprávy podložené statistickými údaji, už nikdy nebudou tak ohromující jako dřív...
Vše podstatné o knize vypověděli již komentáře přede mnou a nezbyde mi, než s nimi souhlasit. Takže přidám jen doporučení, tvořit si při čtení krátké poznámky, v informační záplavě, je bude dobré mít po ruce.
Lepší než člověk: Příslib a rizika biomedicínského vylepšování
Allen Buchanan
I když si autor hned v úvodu dává za cíl razit zlatou střední cestu, v knize se téměř výhradně snaží vyvrátit konzervativní pozici, což není s podivem, tahle pozice je v populaci nepochybně zastoupena většinově a je i hlasitější. Kniha tedy poslouží spíše těm, kteří hledají správné argumenty v boji proti extrémně konzervativnímu přístupu, tedy názoru úplného zákazu záměrných genetických modifikací.
Já osobně souhlasím s autorem v tom, že je obtížné dojít vůbec k nějaké plodné debatě na dané téma, když má problém i spousty "odborníků" pochopit správně evoluční teorii, načež se nebrání všemožně překrucovat pojem "přirozený", do polohy, která je jim nejvíce vhod. V tomhle je před námi, všem popularizačním snahám navzdory, ještě kus práce. Pak tedy nezbyde než doufat, že tahle kniha, psaná s ohledem na neodbornému čtenáře, pomůže svou trochou přispět k nápravě.
Vzpomínka na modrou planetu
Alastair Reynolds
"Neslané a nemastné" dobrodružné putování vizí sluneční soustavy Alatlstaira Reynoldse, s mnoha zajímavě zpracovanými nápady z autorova oblíbeného šuplíku hard SF. Přitom o "Slanost" by se klidně postarala špetka surovosti a "mastné" by mohl zastoupit místy svižnější děj (ale nejspíš mám jen přehnaná očekávání vlivem autorovi předchozí tvorby). Takhle mi přijde, že se Reynolds rozhodl jít širšímu okruhu čtenářů naproti a kniha mi zůstala balancovat někde na hranici žánru Young Adult.
Jenže právě zájem o Reynoldsem zpracované sci-fi nápady, které tohle dílo táhnou, mi zřejmě nedají abych nenakoukl i do dalšího dílu trilogie Poseidonovi děti, takže nezbyde než doufat v lepší díly.
Hranice
Cormac McCarthy
Dílo, kterým se McCarthy rozhodl zpracovat (jak název napovídá) téma hranice hned v několika rovinách (států, dospívání, zákona), k čemuž si zde bere na pomoc nemilosrdné téma ztráty, aby mohl vytvořit krutý western, který se čte náramně dobře. Ona krutost totiž k McCarthymu jižanskému stylu patří a umí o ní psát jako nikdo jiný, způsobem, který jsem si zamiloval. A v hraničářské trilogii se mu to dokonce daří s nenáročnou lehkostí tak, že dokáže jít i širšímu čtenáři naproti.
Mindf*ck: Cambridge Analytica a plán na zničení světa
Christopher Wylie
Očima čtenáře, který se snaží více dozvědět o problému "Velkých dat" se nějaké zásadní překvapení nekoná. Tedy aspoň já jsem měl pocit, že se to děje přesně tak, jak si představuji, že by se to dít mohlo. Už není ani s podivem, jak je dnes jednoduché získat přes sociální sítě o komkoliv informace, které společnosti typu Cambridge Analytica dokáží využít (v horším případě zneužít) ke komerčním účelům.
Co s tím? Odpojit se, nepohodlné pro uživatele. Regulace, nepohodlné pro vlády. Těžko radit.
No a z pohledu wistleblowerova příběhu, jsem měl při čtení neustále pocit, že zoufale nutně potřebuji názor druhé strany, podobnou knihu, ne jako reakci, ale nejlépe psanou ve stejný čas někým z druhého tábora. Tady je čtenář v pozici zoufalého soudce, který má možnost vyslechnout, dobře napsaný, uvěřitelný, ale nic naplat velice jednostranný příběh. Takhle se přeci soudit nedá.
Ve výsledku je dobře, že vznikají knihy zabývající se problémem velkých dat, jen by mohly být obsahově více zaměřeny na jeho řešení.
Nové jaro
Robert Jordan (p)
Nejsem zrovna fanda prequelů (fanouškovských bonusů) a u Kola času jsem si toho byl vědom dvojnásob, celá série byla natolik hutná, že jsem se po závěrečném díle cítil zcela nasycen a další omáčky mi nebylo třeba. Navíc se asi každý prequel chtě nechtě nemůže vyhnout znovu vysvětlení některých základních konceptů svého světa a Nové jaro není výjimkou (i když nutno uznat, že Jordan to zde zvládl ve stručnosti) a pro toho, kdo již sérii četl, to budou vždy jen trochu zbytečné informace navíc.
A tím pozitivnějším pohledem, je Nové jaro příjemně krátké, akčnější (oproti mnohým dílům série) a tedy i svižné, takže za mě doporučitelné pro všechny, kdo sérii četli, mají stále chuť na bonus a přejí si ještě jeden krátký, nostalgický návrat do Jordanova Kola času, ale jako úvod do série, dle mého, lépe poslouží Oko světa.
Hledání ztraceného času I. – Svět Swannových
Marcel Proust
Na Proustův styl je třeba si postupně a s trpělivostí navykat, to se čtenář dozví z každé recenze či předmluvy ke knize a skutečně je tomu tak.
Přes úmorně dlouhá souvětí, často jdoucí proti stylovým zásadám, jsem musel opravdu trpělivě, stránku po stránce, rozjíždět své tempo jako u nějakého těžkopádného mechanismu a uplynulo mnoho stránek, než se tenhle Proustův strojek rozjel mou obvyklou čtenářskou rychlostí.
Ale trpělivost čtenářský zážitek přináší (ne vždy uznávám, ale Proust mi dal v tomhle za pravdu). Úchvatné básnické obrazy, originální a jen těžko něčemu podobná obraznost, novátorské psychologické postřehy odhalující lidskou povahu a slabosti pro mne byli oním čtenářským zážitkem, který mne nasměroval k četbě dalších dílů Proustova vrcholného díla, jež slibuje i zážitek komplexní a jako takové by se tedy mělo dočíst.
Svoboda a neklid zvířecího života
Florence Burgat
Kniha Florence Burgat nabízí exkurz do historie filosofického nahlížení animality (předně toho karteziánského a jeho následovníků), představu nového fenomenologického způsobu nahlížení animality a v neposlední řadě pro mne překvapivý a nový pohled na zajímavá témata s tím spojená, např. xenotransplantace, na kterou jsem měl do teď, přiznám se, jen povrchní názor.
To, zda úvahy v knize dokáží aspoň trochu přispět k lepšímu pochopení zvířeckosti, popřípadě k reformě práv zvířat, je na snadně, jen ti čtenáři se budou hledat obtížně, kniha je určena spíš užší, převážně vědecké komunitě.
Lehkost bytí aneb Bytí jako světlo
Frank Wilczek
Netřeba se obávat složitostí, jež laureát Nobelovy ceny Frank Wilczek přirozeně může evokovat. Jeho výklad světa částicové fyziky je velice blízký autorům populárně naučných publikací a tato kniha je tedy dobrým důkazem, že i držitel Nobelovy ceny a uznávaný fyzik dokáže z tak komplikovaného světa promluvit i k neodbornému čtenáři, seznámit ho se složitostmi svého oboru a podnítit ho k přemýšlivosti.
To vše svede autor přesáhnout filosofickým zamyšlením a často i doplnit vtipnou poznámkou.
Jen je potřeba brát v potaz dynamiku vývoje oboru, kterým se autor zabývá a dobu vzniku knihy, takže některé úvahy, zejména ty nad možnostmi jež přinese, v té době teprve budovaný LHC, brát za již vyřešené.
Všichni krásní koně
Cormac McCarthy
V tomto románu poprvé cítím od McCarthyho snahu proniknout k širšímu okruhu čtenářů a to nejen výběrem žánru, ale i stylem, který je zde trochu odlehčen od většího množství všemožných metafor a odkazů, při kterých v dřívějších autorových románech na čtenáře nebyl tolik brán ohled a ten si musel, často obtížně vše spojovat v nějaký těžko uchopitelný celek. Přesto se starý dobrý, zvolna plynoucí, úsporný a pro mne stále zábavný Cormac McCarthy nezapře.
Knihu bych tedy doporučil číst hned po Cestě (s kterou nejspíš většina čtenářů začne), jako takový druhý pomyslný schodek pro všechny, jež podlehli McCarthyho kouzlu a chtějí přečíst víc.