Adam84
komentáře u knih
Pohádky
Hans Christian Andersen
Pohádky Hanse Christiana Andersena se chtě nechtě dostanou "pod kůži" snad každému čtenáři bez výjimky. Jeho příběhy se překládají, adaptují a remasterují vypravěči celého světa. Což je proces, který se opakuje už několik generací. Zhodnoceno samo sebou už tolikrát, že nemá smysl hodnotit znovu. A tak se v mém hodnocení odráží jen pohled na tohle unikátní vydání od nakladatelství Rybka Publishers, jež má moc notoricky známé pohádky odít do hávu nevšedního a výtvarně bohatého čtenářského zážitku.
Neuvěřitelná čísla profesora Stewarta
Ian Stewart
Ian Stewart se řídí heslem: Neexistuje nudné a nebo nezajímavé číslo. A v této knize se tímto přístupem snaží popularizovat matematiku a strhnout tak bariéry, které často u lidí k vůli nudnému výkladu vzniknou již na základních a středních školách.
Od samotného vzniku čísel, až po složité výpočty fyziky teorie strun, je kniha ilustrována, ovzorečkována a doplněna hravými výpočty tak, že se čte často až s komiksovou lehkostí. Samozřejmě je autor doslova nabitý vědomostmi o číslech, které si nehodlá nechat pro sebe, takže čtenář narazí i na složité kapitoly (či spíše části kapitol), laikovi téměř nepřístupné. Přesto si myslím, že je kniha vhodná i pro čtenáře matematikou téměř nepolíbeného, protože informacemi v ní autor zůstává na povrchu, zahltí spíš jejich počtem než hloubkou. A to je dle mého i úskalí knihy, doslova každá kapitola si zaslouží knihu vlastní (a většina i svou knihu samozřejmě má), takže hloubaví čtenář by ocenil spíše podrobný výklad konkrétního matematického pojmu, než sumář všech.
Dobré úmysly nestačí: Jak smysluplně pomáhat díky efektivnímu altruismu
William MacAskill
Pokud čtenář patří do věřím početné skupiny těch, kteří již pomáhají nebo se snaží pomáhat, nad pomocí zrovna analyticky a hloubavě nepřemýšlí, dá v tomhle spíš na vlastní pocit, pak je kniha určena právě pro něj. Takovému čtenáři se dostane do rukou návod na to, jak svůj čas, peníze a energii investovat smysluplněji a efektivněji. Má to jen malý háček a to v podobě úkolu přijmou fakt, že jeho dosavadní pomoc měla zřejmě menší dopad, než jak to sám cítil.
William MacAskill je utilitarista a jeho nástroje jsou rozum, randomizované kontrolní studie a analýza dat. Chladné, ale zdá se účinné. Kniha tedy ve výsledku bude mít největší sílu něco změnit především u těch, kterým nebude dělat problém při pomoci druhým trochu upozadit emoce a více zapojit racionální úvahu.
Endymionův vzestup
Dan Simmons
Svou upovídaností až zbytečně špalkovitý závěr série, který mne po skvělém předchozím díle pravda trochu zklamal.
Přitom našlápnuto bylo. Žánrový kouzelník Simmons, měl pro Endymion pár skvělých nápadů, kterými se mu povedlo osvěžit klasické dobrodružné sci-fi. Pro Endymionův vzestup měl zdá se těch nápadů mnohem víc, jen už nejsou tak skvělé a žánr klasické dobrodružné sci-fi se mu tím povedlo zase trochu unavit.
Asi ten "nejzdařilejší" unavovač byla celá filozofie "Prázdna, které spojuje", kterou měl autor tu potřebu rozepsat (natáhnout) do zdlouhavých dialogů, a přednášek, jež ve výsledku nejsou příliš poutavé a ani zrovna nutné a působí tedy jen jako vypínáky pozornosti.
Škoda i samotného Raula, v posledním díle je méně dobrodružný, ale více romantický, naivnější a v mnohých prozřeních zůstává kus za čtenářem.
Výsledek byl tedy pro mne tak trochu čtenářský boj, ale nutno dodat, že v mých očích ne zrovna zdařilý závěr celé sérii na velkoleposti příliš neubírá.
Volání Cthulhu 1
Howard Phillips Lovecraft
Třetí, kompaktnější a smysluplnější, ale také čtenářsky mučivější svazek z let 1926-1930.
Těch bez mála 150 stran čtenářsky trýznivého zážitku s Cartrem a jeho snovou povídkou je za mne neodpustitelných. Sice jsem se s obtížemi donutil prokousat tímhle literárním balastem, ale nebylo to bez následků. Tahle nepovedená povídka - tím že je tak obsáhlá - vrhla stín na celý, jinak vcelku povedený třetí svazek Lovecraftovy tvorby a ovlivnila i mé hodnocení. Škoda toho, ale snad si spravím chuť svazkem čtvrtým.
80/20: Dokonalá kondice
Matt Fitzgerald
Matt Fitzgerald zde sice poněkud dogmaticky, ale zato velice jednoduše a přístupně seznamuje nejen kované triatlonisty s výhody tréninkové metody 80/20.
Největší přednost této knihy vidím v autorově schopnosti poměrně široké téma srozumitelně zhustit do sympatického formátu. Čtenář zde navíc může získat i velmi konkrétní tréninkový plán s ohledem na svůj cíl či výkonnost.
Drobnou nevýhodou knihy je přístup, jež staví metodu 80/20 do možná nechtěné role té nejlepší a jediné správné metody pro každého. Což lze brát i tak, že alternativy existují, ale pro jejich výčet autorovi v této knize už prostě nezbylo místo.
Nezbyde tedy než vyzkoušet a komentář popřípadě upravit.
Pasažér
Cormac McCarthy
Volný románový diptych Pasažér/Stella Maris jako symbolický závěr dlouhé McCarthyho tvůrčí CESTY, na kterou jsem se před nedávnem rozhodl vydat... a nelituji.
Vrcholné autorovo dílo se od Pasažéra neočekávalo a snad by se i očekávat nemělo. Viděl bych to spíš tak, že čím víc čtenář již stačil z jeho tvorby přečíst, tím víc je schopen v této knize najít onu opojnou literární "McCarthyovost". Originální úvahy odhalující až mystické pravdy, "užvaněné", přesto inteligentní a hloubavé dialogy, mnohdy těžko odhalitelné a nečekané aluze, ponurost děje i svérázný humor a hlavně silné charaktery postav plné temných stránek lidské přirozenosti. To vše bude zkušený McCarthyho čtenář hledat a to vše tu i najde.
Mé doporučení by tedy znělo, nechat si tuhle jeho knihu (popřípadě celý diptych), při studiu jeho díla, až na úplný závěr, protože po přečtení této knihy bude každý čtenář trochu ztracen, ale ten zkušený snadněji přijme fakt, že být ztracen v McCarthyho románu, je vlastně skvělý literární zážitek.
Hérakleitos a Parmenidés: Jedno a mnohé
Sandro Palazzo
Sandro Palazzo nepoužívá jazyk laikovi zrovna přívětivý, takže je kniha poučný, ale ne moc snadný úvod do myšlení předsokratiků.
Úsvit všeho
David Graeber
Úsvit všeho jako nový pohled na historii, který by dle mého neměl nahradit ty stávající, ale spíš se k nim jen směle zařadit a to tak, aby byl vidět, protože jde o pohled nesmírně podnětný, často oprávněně kritický a pečlivě zpracovaný.
Ovšem jak i sami autoři poznamenali, sociální teorie bude vždy do velké míry zjednodušující. Takže ti co se jí zabývají, jsou nuceni vytvářet něco jako "iluzorní hru", aby mohli odhalit zákonitosti, které nemůžou vidět přímo a to platí i pro D. Graebera a D. Wengrowa . Jejich "iluzorní hra" je tvořena optikou dávného předka, který nám byl roven nejen z kognitivního, ale i z intelektuálního hlediska a byl schopný uvažovat o společnosti, kterou svobodně vytvářel nebo odmítal. Takže i přes četné důkazy budou pohledy autorů zaujaty a to převážně tam, kde není možné se opřít o písemné prameny, zde bude z mé strany vždy prostor pro pochyby.
Revolučnost knihy si tedy každý čtenář musí určit sám, já si komentář neodpustím ukončit větou, jež je v knize také obsažena:
"Tvoříme si vlastní historii, ale za podmínek, které jsme si sami nevybrali."
Vlci z Cally
Stephen King
Vlci z Cally jako westernová pocta zahalená hávem žánrového mišmaše.
Jsem překvapen, ale pátý díl Temné věže mne nečekaně odsunul k menšině těch méně spokojených.
A důvodů je víc. Ten hlavní je autorova viditelná snaha dostat do jednoho dílu příliš mnoho z toho, co se mu v hlavě při tvůrčím aktu urodilo a mne to přiznám se trochu zahltilo a počas celého čtení ne a ne si vše spojit v nějaký jednotný a sympaticky uhlazený literární komplet.
Přílišná rozvláčnost je důvod druhý a byl by mnou odpuštěn, ale jen dech beroucím závěrem... jenže ten nepřišel.
No a poslední důvod je fakt, že po předchozím retrospektivním díle jsem už pravda čekal i nějaký ten citelný posun směrem k Temné věži... také marně.
Sečteno, beru tento díl jako Kingovo drobné klopýtnutí v sérii, které zdaleka nemá sílu mne odradit od čtenářského putování k Temné věži. A kdo ví, snad na konci přičtu tomuto dílu zpětně větší důležitost.
Hledání ztraceného času VI. – Uprchlá / Čas znovu nalezený
Marcel Proust
Závěr mnohovrstevnatého a natolik komplexního díla , že pro mne zůstane navždy trochu tajemstvím.
I přes náročná "větná monstra" a komplikovanost Proustova stylu, jež přinejmenším znesnadňují čtenáři vnímání, jsem si v posledním díle přeci jen našel svůj rytmus čtení a mohl si plně vychutnat estetiku tohoto Opus magnum.
Často jsem se pravda cítil dezorientovaný (což se u tak komplikovaného díla věřím nemá považovat za chybu na straně čtenáře), přesto cyklus Hledání ztraceného času rozhodně nebyl časem ztraceným. Možná spíš časem bez rovnoměrné plynulosti, časem připomínajícím svou prchavost i pomíjivost a časem, jež mění lidské bytosti, lásku i žárlivost.
Tim vším si totiž Marcel Proust dokázal v čase zasloužit svou nesmrtelnost. A chápu, že tím stejným čím mne může Proust přitahovat, bude druhé nudit, ale věřím, že ten kdo aspoň trochu pronikne, nebude už chtít ven.
Co nemůžeme poznat
Marcus du Sautoy
Populárně naučný pokus britského matematika vymezit to, co nikdy nebudem schopni poznat.
Kniha je přesně ten způsob dobře odvedené práce, jaký bych od profesora pro veřejné chápání vědy čekal. Čtivým a pro laika přívětivým způsobem autor provede čtenáře napříč vědeckými obory, až k samotným hranicím lidského poznání.
Smeknout musím před faktem, že ač je autor kovaný v matematice (na což nás často sám rád upozorní), je jeho schopnost přiblížit čtenáři práci i v jiných vědních oborech (fyzika, biologie, neurologie, atd.) obdivuhodná.
Ve výsledku o tom co nemůžeme poznat nám Marcus du Sautoy nic moc nového vlastně neprozradí, zato čtenáře srozumitelným způsobem seznámí s tím, co už víme a jak jsme k tomu dospěli a vše doplní i zajímavými úvahami, které stojí za zamyšlení. Jestli je tohle hlavní náplní jeho práce, pak musím dodat, že ji dělá skvěle.
Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím?
Chris van Tulleken
V supermarketech si při nákupu oblíbené pochoutky přečíst složení ze zadní strany obalu a po pečlivém zvážení všech zdravý prospěšných a nezdravých látek se svobodně rozhodnout o její koupi... tak tohle autor knihy nikoho nenaučí, ale o to mu nejde, na to by v dnešní době čtenáři nestačilo ani dlouholeté studium chemie s potravinářským zaměřením. Úkol knihy je spíš upozornit na praktiky velkých potravinářských společností, jež vyrábí potraviny s vnitřní strukturou a složením přetvořeným tak, aby nám co nejvíce chutnaly, bez ohledu na zdravotní důsledky, vše jen za účelem maximalizace zisku.
Publikaci Chrise van Tullekena lze tedy chápat jako hlasité volání po změně, bez ohledu k opravdu velkým, na potraviny zaměřeným producentům a s vědeckým a k čtenáři laikovi přívětivým rozborem.
Jsem tedy poučen a mohu se UPF alespoň pokusit co nejvíce omezit, ale co ti ostatní... bude na opravdovou změnu jedna kniha stačit?
Měsíční močál
Howard Phillips Lovecraft
Další dávka Lovecraftových spisů, jež postupně, povídku za povídkou odhaluje univerzum autorovy říše strachu, která se zde již více podobá mé představě o jeho tvorbě, než jak tomu bylo v díle prvním.
Povídková kakofonie Měsíční močál se mi tedy četla lépe, nejspíš i proto, že mi přišli povídky komplikovanější a celkově více konzistentní (jen snad až na úplný úlet v podobě povídky Sladká Emengarda, která se vymyká všemu a je spíš jak vystřižená z tvorby Cimrmanova divadla... ale budiž). Snad jako by se sám autor v období let 1921 - 1925 snažil více ukotvit ve svém hororovém stylu. Takže nezbyde než doufat, že v tom bude pokračovat a já nakonec odhalím i děsivé tajemství mýtu Cthulhu.
Endymion
Dan Simmons
Je to už pravda nějaký ten pátek (dost možná už bez mála 500 pátků), co jsem četl Hyperion a vlastně Simmonse vůbec. Vzpomínky jsou vybledlé, ale jsou tam a s touto knihou opět získaly na sytosti.
Takže pokud vzpomínám dobře, Endymion není tak spletitý, jako jeho předchůdce Hyperion, ten zde slouží jen jako základ pro v podstatě jeden nový, přímočarý příběh, který sebou nese notnou dávku povedených inovací, skvěle formovaných postav a umně zapracovaných literárních odkazů a to vše zakončeno v pravdě epickým způsobem.
A pokud vzpomínám dobře i na styl psaní samotného autora, pak jsem si jist, že právě jen Dan Simmons dokáže napsat smysluplný příběh, kde jen malá skupinka "lidí", pouze za pomoci narychlo stlučeného voru a létajícího koberce, je schopna uniknout zástupcům celogalaxiální hegemonie, jež jsou vybaveni nejnovějším a nejrychlejším mezihvězdným plavidlem.
I když tedy Endymion nedosahuje úžasu předchozího Hyperionu, našel jsem v něm více než důstojného pokračovatele celého kantosu a znovuobjevil opojnou chuť Simmonsovi literatury.
Konzultant
Cormac McCarthy
Nevím jestli jsem to nevzal za špatný konec, nebo lépe řečeno nedotáhl do konce, když se snažím hodnotit scénář, ale na film jsem se nepodíval. Přeci jen cílový čtenář autora píšícího scénář je filmař, nebo někdo kdo má zkušenosti s tím scénář zpracovat do filmové podoby a tady se obávám, že já nejsem ten "pravý". Prostě mi tomu něco chybělo, možná si jen ten scénář nedokážu správně filmově znázornit. Nezbyde než se pokusit to napravit tím, že film zkouknu. Prozatím tedy přidám jen doporučení, spojit čtení McCarthyho scénáře s koukáním na film, a neriskovat pocit neúplnosti, který z jen samotného čtení může vzniknout.
Helénistická filozofie: Kynikové, stoikové a epikurejci
J. A. Cardona
Jednoduchý, srozumitelný dialektický úvod do filozofie Stoiků, Epikurejců a Kyniků pro ty, jejichž znalosti helénistické filozofie jsou nejasné a nebo žádné.
Kdo vládne světu?
Noam Chomsky
Demokratizovat, být vzorem kulturním, etickým i společenským, pomáhat a chránit, ale to vše jen zrovna když se nám to hodí a také jak se nám to hodí, aneb takhle Spojené státy americké vládnou světu.
Na jednu stranu ostrá, ale zasloužená kritika USA, jež odhaluje, že si tahle mocnost ve válčení, terorizování a vydírání s jinými imperiálními režimy nezadá. A jako taková je tahle intelektuální kritika namístě, protože absence podobné analýzy by mohla vést k mylnému dojmu, že jediná správná zahraniční politika, je ta americká.
Na druhou stranu Chomsky ve své analýze nejde zrovna do hloubky a v jeho knize se nenašlo moc místa pro nabídku nějaké alternativy. Na
čtenáře pak může působit dojmem jen dalšího, z levicového davu vykřikujícího protestanta, což je škoda, protože tuším, že takový není.
Ve výsledku jsem jako Chomského prvočtenář spojený a odhodlaný v budoucnu zkusit i nějaké jeho techničtější a obsahově hlubší dílo.
Čaroděj a sklo
Stephen King
Rozsáhlý flashback z Rolandova dospívání, aneb jak je někdy důležité se trochu pohrabat hlavnímu hrdinovi v minulosti, pro lepší pochopení toho, co bude následovat.
Asi chápu to rozhořčení mnohých, nikomu se moc nechce do značně rozsáhlého dílu série a navíc když už od začátku čtenář tuší, že se děj nehne ani o píď a celý román bude vlastně "jen" pistolníkovo retrospektivní vyprávění. Ale samotný rozsah je snad to jediné co bych mohl na tomto dílu považovat za trochu zbytečné. Jinak jde o strhující a emotivní čtení, jež ukrývá zajímavá odhalení, která prohloubí charakter hlavního hrdiny, pomohou s pochopením jeho motivace a představí nejméně jednu důležitou zápornou postavu (u které se dá tušit, že v budoucnu ještě dostane svůj čarodějnický prostor).
Závěrem mi tedy nezbyde než dodat, že důležitost tohoto dílu bych nezpochybňoval a jeho přeskočení nedoporučoval.
Hledání ztraceného času V. – Uvězněná
Marcel Proust
Další část Proustova komplikovaného díla, na kterém si čtenář snadno najde mez svého trpělivého čtení. Mě trvá sotva deset stránek než se začnu ztrácet v bludišti poetiky jeho zdlouhavých souvětí, kde není prostor k vydechnutí. Což také ovlivňuje mé hodnocení. Pro svou možná nedostatečnou trpělivost a pečlivost zjišťuji, že nejsem "ten správný čtenář", jež je schopen Proustovi plně porozumět, ale to mi nebrání být nadále fascinován autorovou schopností držet tisíce stran tak vysoko kvalitu svého psaní a těšit se i do posledního dílu na estetický zážitek jeho krásné literatury.