Příběh dvou měst
Charles Dickens
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550022/bmid_pribeh-dvou-mest.jpg
4
127
127
Nové vydání jednoho z vrcholných Dickensových románů, považovaného za autorovo formálně nejdokonalejší dílo, vybavené desítkami ilustrací tří nejznámějších anglických ilustrátorů 19. a počátku 20. století, s nimiž je Dickensovo dílo neodmyslitelně spjato. Příběh dvou měst, jehož děj se odehrává v Londýně a v Paříži v době před Velkou francouzskou revolucí a během ní, spatřil světlo světa roku 1859. Původně byl vydáván na pokračování v časopise All the Year Round, jejž založil a řídil sám autor. Na pozadí pohnutých osudů ústředních postav – francouzského emigranta Charlese Darnaye, doktora Manetta, jeho dcery Lucie či úředníka Jarvise Lorryho – podává autor mimořádně působivý a emotivní obraz dramatických revolučních časů, kdy se svévole, násilí, běsnění davů a posléze i teror staly běžnou normou. Titulními dvěma městy, v nichž se příběh odehrává, jsou Paříž a Londýn, přičemž anglický klasik líčí Paříž jako centrum nelidskosti a zvráceného běsnění, zatímco Londýn, i přes své stinné stránky, pro něj zůstává městem rozumu a přetrvávající naděje na normální život. Strhující příběh o odvaze, obětavosti, lásce a odplatě ve stínu gilotiny. Hablot Knight Browne (1815–1882), řečený Phiz, je nejznámější ilustrátor Dickensových knih. S Dickensem spolupracoval téměř dvacet pět let. Mezi nejzdařilejší ilustrace patří ty, které vytvořil pro knihy David Copperfield, Kronika Pickwickova klubu, Dombey a syn, Martin Chuzzlewit a Ponurý dům. Příběh dvou měst je poslední Dickensův román, na němž se Phiz podílel. Frederick Barnard (1846–1896) se proslavil ilustracemi Dickensových próz vydávaných mezi lety 1871 a 1879 v nakladatelství Chapman and Hall. Ilustroval například romány Ponurý dům, Příběh dvou měst, Bozovy črty, Mikuláš Nickleby, Barnabáš Rudge, Dombey a syn a Martin Chuzzlewit. Během osmiletého období vytvořil Barnard na čtyři sta padesát ilustrací. Harry Furniss (1854–1925) je autorem několika set ilustrací, jimiž doprovodil souborné vydání Dickensových děl z roku 1910.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2024 , Rybka PublishersOriginální název:
A Tale Of Two Cities, 1859
více info...
Přidat komentář
Naštěstí jsem si na autorův styl vyprávění trochu zvykl u Martina Chuzzlewita, ale stejně jsem se někdy v dlouhých souvětích ztratil. Příběh není špatný, ale zrovna u něj nějak nechápu, proč jsou Dvě města jedním z nejčtenějších románů? Ale jsem Dickensovský začátečník, všechna díla mám vlastně před sebou, takže uvidím...
Četl jsem v původním anglickém textu, netřeba zdlouhavě vysvětlovat, že četbu jsem nebral zrovna relaxačně. Poměrně často jsem musel vyhledávat význam v "aktuální" angličtině. Dickens psal nádherně. Složitě, ale přeci tak nádherně! Nejvíce jsem sledoval postavu Alexandrea Manetta a jeho dcery. Právem jedna z nejdůležitějších knih.
Problém nemám s Dickensovým štýlom (ako mnohí iní), skôr s výberom témy. Dickensova jemná rozprávkovosť, výborný cit pre karikovanie a cielený pátos u mňa celý čas bojovali so skutočnou a veľmi krvavou historickou udalosťou, na ktorej nebolo nič rozprávkové, patetické a karikovania-hodné (veď čo v tej krutej dobe nebolo samo o sebe karikatúrou). Navyše mám pocit, že Dickensova sociálne-kritická metóda a nostalgický tradicionalizmus vyslovene čerpá z "anglickosti", z dôkladnej a najmä prežitej skúsenosti s kultúrou a s jej inštitúciami a do istej miery aj z aktuálnosti. V podstate išlo o jedinú Dickensovu knihu, ktorú som neprečítal na jeden nádych. Akoby sa odohrávala v permanentnom časovom a kultúrnom zlome. Zjednodušene: radšej nejaké modernistické či naturalistické uchopenie, než takáto ani ryba, ani rak. Viem si predstaviť, že niekoho môže priťahovať práve toto pnutie, a dokonca môže vnímať tento "zlom" ako istú inováciu. Pre mňa to neplatí. Uvedomujem si, že môže ísť len o moju preferenciu, avšak o čo iné ide pri hodnotení umenia? Nie je to snaha zracionalizovať si svoje preferencie?
Kniha dvoch miest je dôležité dielo v Európskej literatúre. Ch. Dickens opisuje život v Londýne a v revolučnom Paríži. Ponúka zaujímavý príbeh Charlesa Darneya, doktora Manetta a jeho dcéry Lucy. Kniha je však podľa môjho názoru celkom ťažká na čítanie. Čitateľ sa musí často vrátiť o jednu,dve vety späť, aby pochopil význam. Ch. Dickens píče veľmi obsiahlo a zdĺhavo. Z tohto dôvodu dávam tomuto dielu hodnotenie 3/5.
Krásný román líčící hrůzy Velké francouzské revoluce. Charlesův styl psaní mi zprvu hrozně vadil. Nebylo zrovna lehké se zorientovat v množství postav, čase, či prostředí. ALE od druhé části se člověk začte a nechá se strhnout dějem. Velice okrajově zmíněná milostná linka mezi Lucií a Sydneym mě na konci příběhu dohnala k slzám.
"Chtěl bych, abyste věděla, že jste poslední sen mé duše."
Zpočátku jsem měla chuť knihu odložit. Nic mě nedávalo smysl a styl psaní mě moc neseděl. Postupně i když dost pomalu se ale děj rozplétal a příběhy jednotlivých postav do sebe začaly zapadat a dostávat význam. Při těch hrůzách revoluce jsem nečekala dobrý konec, ale takový, jaký ve svém vyprávění vymyslel pan Dickens, byl pro mě hodně silným zážitkem.
Je mi to velmi líto, ale nějak mi knížka nejde dočíst.. Těšila jsem se na ni, velmi, ale bohužel to tak je :/
Snad stylem psaní...
Druhé čtení. Tentokrát v plném rozsahu. Díky tomu jsem konečně pochopila celý příběh madame Defarge a jejího pletení. Ale stejně jako ve zkrácené verzi, je mým naprostým favoritem Sydney. Trochu mi vadí, jak je tam neustále opakováno, že je to ztracená existence, že nikdy nic dobrého neudělal, a že je neomalený. Jednak to není tak úplně pravda a jednak: no a? Že se neumí chovat ve společnosti, všem nepodlejzá a leje první ligu, okej. Ale to z něj dělá právě nejzajímavějšího člověka široko daleko. Navíc je chytrej, obětavej a pracuje jak drak… achjo, konec obhajoby. Naopak Charles, který má být ztělesněním všech ctností, je naprosto dokonale nemastnej neslanej. Čímž se paradoxně skvěle hodí k Lucii – tvoří takový ten párek dvou milých, krásných a úplně nezajímavých lidí.
Každopádně i přesto, že jsem věděla, co bude dál i jak to dopadne, bavilo mě to moc. Patrně se mi tady rodí nový oblíbenec mezi klasiky.
Takový typický Dickens. Příběh s velkou spoustou nevěrohodných náhod. Nádherně popsané prostředí, v tomto případě Paříž a Londýn. Dvě či tři hlavní postavy, které jsou přehnaně kladné a ploché. Galerie vedlejších postaviček, většinou z okraje společnosti, které jsou naopak nádherně prokreslené a plastické. Přestože těm vyvržencům Dickens v jiných knihách fandí, tady líčí i druhou stránku - fanatismus revoluce, krutost davu, krvavou pomstu utlačovaných. Dohromady tahle knížka přesně ukazuje, proč se kritici hádají, jestli Dickense zařadit k romantikům nebo realistům a vymysleli pro něj pojem romantický realismus :-).
U pár stránek jsem třikrát usnula, než jsem je přečetla, proto o hvězdičku dolů, ale některá místa byla naopak tak úchvatná, až zamrazilo.
Příběh dvou měst je poněkud jiný Dickens, než jak ho obvykle znám, přestože je to stále ten Charlie. Pozoruhodné úvodní kapitoly (jako u Edwina) či stránky (jako tady), propletený příběh, spousta věcí řečeno mezi řádky, hravost, živelnost postav i okolí nechybí. Přesto mě zaujaly ony rozdíly. Není tu tolik postav, jak je u Charlieho zvykem. Vlastně ani toho hřejivého humoru či jemné jízlivosti mnoho nevidím. Charlieho popis Velké francouzské revoluce je vlastně dost krutý. Věčný obránce nižších vrstev a plísnitel těch vyšších tu tentokrát nezvykle kritizuje zlo pocházející zespodu. Revoluce je brutální, krvavá, pomstychtivá, zbytečná, násilnická a v podstatě vede k samozkáze, ale určitě ne k lepším dnům - což je myslím to nejvýraznější poselství Příběhu dvou měst.
Moc dobře se ovšem tohle vypravování čte. A nejednou se člověk pozastaví nad návazností příběhů, propletenosti osudů i řešení situací. Manželé Defargovi jsou prototypem krutosti, doktor Manette oběti vlastní minulosti (zatímco se Pickwick stal inspirací pro studium neduhů tělesných, Manette vykazuje mnoho známek posttraumatu), Evrémond nové generace šlechty, zatímco jeho strýček té staré. A tak bych mohl pokračovat dál, ale zmíním pouze nejsilnější momenty knihy. Byly dva. Jedním je skvělé vykreslení vypuknutí krvelačné francouzské revoluce a pád Bastily (učili nás vůbec ve škole temnou stránku této události?). Ovšem tím pro mě nejsilnějším, i do emocí, momentem bylo závěrečné gesto Cartona, jeho odvedení na popravu ruku v ruce s mladičkou švadlenou, hovor mezi nimi a jejich poslední okamžiky. Málokdy se mi u knihy žene slza do oka. Díky, Charlie. Už zase.
Děj knihy se odehrává v Londýně a v Paříži (ona "dvě města"), v době francouzské revoluce. Oceňuji Dickensův popis revoluce, který ukazuje krutost, nespravedlivost a pomstychtivost, která ji jistě doprovázela. Pro mě zajímavý nový pohled. Na druhou stranu postavy, které se v příběhu objevují jsou pro mě těžko uvěřitelné, děj je již tradičně překombinovaný a bohužel i v nejnapínavějších částech málo poutavý. Byla jsem ráda za odjezd rodiny zpět do Londýna se kterým kniha končí.
Jistě, jedná se o klasiku a výborný příběh a text první strany je legendární a učí se nazpaměť...ale celkově se nejedná o tak dobrý příběh, abych ho chtěla číst znovu.
Škoda, že autor trochu překombinoval děj, všechno tam se vším souvisí, všechny postavy nakonec hrají nějakou roli v příběhu. Tím se stává román nevěrohodným, zvláště v poslední čtvrtině. Dickensovo hodnocení revoluce je velmi podnětné, škoda, že si knihu nečetli v carském Rusku - věděli by, co je čeká. Silné jsou také důrazy na pokoj, který dává člověku jeho víra v Krista. Také myšlenka kontrastu dvou měst, Londýna a Paříže, je zajímavá. I když ji autor nedotahuje do konce. Ukáže sice na příčiny zhroucení francouzské společnosti, ale moc si neví rady s vysvětlením, proč v Anglii k něčemu takovému nedošlo.
Kniha byla velmi zajímavá, prostředí mě bavilo, nejdříve jsem se nedokázala úplně začíst, ale je potřeba vydržet, poté jsem jen žasla :). Jedním slovem zajímavá kniha !
Přečtení tohoto titulů jsem měla v plánu již dlouhou dobu. Kdysi, přibližně před dvaceti lety, běželo v televizi jeho filmové zpracování, které bych teď moc ráda znovu viděla. Navíc jsem se dozvídala z různých pramenů, že se jedná dlouhodobě o jeden ze světově nejprodávanějších titulů a u nás byl skoro neznámý. Tak konečně . . . a rozhodně nejsem zklamaná.
O existenci tohoto literárního skvostu jsem se dozvěděla asi před dvěma měsíci, díky knižní sérii Pekelné stroje od Cassandry Clare (a jak vidno, podle komentářů nejsem jediná), ale k přečtení mě přiměly až další narážky v jiné slavné sérii od již zmíněné autorky.
Historické romány čtu moc ráda a zde mě velmi zaujala jazyková stránka, která je zásluhou samozřejmě autora a také překladatele. Líbí se mi realistické popisování prostředí, doby, které má své kouzlo. Pro někoho může být trochu obtížné se na začátku začíst, ale vše má svůj význam a když do sebe všechny kousky skládačky zapadnou... Jo, někdy se to tak sejde, že vyvstává otázka, byl to osud nebo prachsprostá náhoda? K závěru jsem knihu četla s vytřeštěnýma očima plná napětí, i když některé věci byly předvídatelné, přesto mě to, kulatně řečeno, dojalo už dvě stranky před koncem.
Je to příběh protkaný láskou i nenávisti, která se nezastaví před ničím. Je to příběh Velké francouzské revoluce, kde pod gilotinou končívali viníci, ale i ti nevinní. Je to Příběh dvou měst, jedna z nejprodávanější knih všech dob. Doporučuji.
O téhle knížce se často zmiňovali v Mechanických strojích od Cassandry Clare, a tak jsem se rozhodla si ji přečíst. A rozhodně nelituju! Od Dickense jsem četla ještě Olivera Twista, který byl sice místy vtipný, ale přišel mi zdlouhavý a trochu nudný. Proto mi Příběh dvou měst připadá, že to psal někdo úplně jiný. Celou dobu jsem byla napjatá jak struna, děj se i na tu dobu celkem rychle posouval a postavy byly sympatické. Rozhodně je to nejlepší knížka klasické literatury, jakou jsem kdy četla a vřele doporučuji! :)
Na tuto knihu jsem přišla naprosto nečekaně. Všude jsem slyšela, že je Dickens naprosto úžasný. Tak jsem se rozhodla pro Příběh dvou měst. Díky tomu, že mě zajímalo, jak autor přenese příběh do doby Velké francouzské revoluce a jakou roli tam budou hrát města Londýn a Paříž. Ze začátku jsem se nemohla úplně začíst, ale potom mě kniha naprosto pohltila a já se od ní nemohla odtrhnou.
Tahle kniha byla úžasná :) zamilovala jsem se do prostředí ( do gilotiny fakt ne, ale způsob vyprávění časů kolem Velké francouzké revoluce? Wow!) i do postav ( Carton!!!) a i přes zdlouhavý začátek který jsem mohla čekat a který mě přesto na chvíli odradil od knihy jsem zbytek knihy četla na jeden nádech )) moc doporučuji
Autorovy další knížky
| 1966 |  Oliver Twist |
| 2010 | Vánoční koleda |
| 1960 | Nadějné vyhlídky |
| 2015 | David Copperfield |
| 1961 | Kronika Pickwickova klubu |
Nejdříve jsem se nemohl nějak prokousat k dalším stránkám,ale pak to už šlo