Pasažér přehled
Cormac McCarthy
Po dlouhých šestnácti letech, jež uplynuly od vydání jeho světového bestselleru Cesta, se žijící klasik americké literatury Cormac McCarthy vrací na scénu s novým dílem. Jeho román Pasažér se odehrává v roce 1980 a sleduje osudy záchranáře Bobbyho Westerna, který se z člunu pobřežní hlídky vrhá k potopenému vraku letadla. V něm nachází těla devíti lidí, stále ještě připoutaných ke svým sedadlům. Chybí pilotova taška, černá skříňka a hlavně desátý pasažér. Jako někteří dřívější hrdinové McCarthyho románů se i Bobby Western stává nechtěným svědkem událostí, které se pro něj nakonec ukážou hrozbou. McCarthyho román Pasažér v sobě pozoruhodným způsobem propojuje meditaci nad mravností, vědou a dědičným hříchem s prvky thrilleru, a činí tak s příznačně rafinovaným, oslňujícím stylem, jenž autorovi vysloužil reputaci jednoho z největších současných amerických prozaiků.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pasažér. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (20)
Uff! Tak to byla síla.
Ze začátku jsem nevěděl co čtu... Potom se to začalo „vyjasňovat“ a já jsem se v knize začal „orientovat“.
Po Hraniční trilogii, Krvavém poledníku, Vnější tmě a všeobecně známých a úspěšných Cestě a Zemi pro staré, je toto úplně jiné dílko, které se musí číst pozorně. Vychutnat si rozhovory a trochu se vyznat, proč se Bobbymu ty všechny věci dějí.
Je to smutná kniha, ale nejde ji odložit...
Vrhám se na Stellu Maris. Ať mám jasno. Doufám.
S Cormacem McCarthym jsem se poprvé čtenářsky seznámila asi před rokem, když jsem se vydala na jeho Cestu, na níž se svádí nemilosrdný boj o holý život. A ještě nyní mi běhá mráz po zádech. Umocnění celého čtenářského zážitku přišlo závěrem, kdy jsem bulela jako želva... Ale zpět ke Cormacovu poslednímu přírůstku do literárního světa. Diptych Pasažér a Stella Maris.
Je škoda, že zrovna Pasažér není mezi čtenáři tolik vidět, ale asi chápu příčinu. Autor totiž do své prózy komponuje nespočet fyzikálních, ale i matematických úvah, takže možná zrovna tato inklinace neimponuje každému čtenáři. Potom i dějová linka trosku zaostává za předešlou jeho prózou, ale tak moc mě Pasažér přitahoval. Kniha je baculka, ale klame vazbou. Díky ubíhajícím dialogům se čte rychle. Chvíli mi však trvalo, než jsem si zvykla, že autor nepoužívá u přímé řeči uvozovky. Jak se jeví Pasažér povrchně, obsahem nabízí náhled do života hned několika lidí, jímž kraluje odevzdaných, ponurý život Billyho Westerna, který se jako potapěč jedné noci roku 1980 přimotá k potopenému letadlu, kde nejenže chybí černá skříňka, ale zdá se, že i desátý pasažer... To se rovná spouštěči následných událostí, které si v sobě musí Billy srovnat. Začalo to pekelně zajímavé, sklouzlo to do jisté izolovanosti, ponurosti a smutku. Ale pořád mne to zajímalo! Nyní rozečítám Stellu… Jak tohle dopadne?! Pro náročnější čtenáře jasná volba!
Související novinky (1)
Pasažér, Zmije a další knižní novinky (34. týden)
20.08.2023
Citáty z knihy (1)
„Boží dobrota se objevuje na zvláštních místech. Nezavírej oči.“
Kniha Pasažér v seznamech
v Právě čtených | 6x |
v Přečtených | 107x |
ve Čtenářské výzvě | 8x |
v Doporučených | 8x |
v Mé knihovně | 94x |
v Chystám se číst | 141x |
v Chci si koupit | 49x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
2008 | Cesta |
2007 | Tahle země není pro starý |
2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
2009 | Dítě boží |
1995 | Všichni krásní koně |
Volný románový diptych Pasažér/Stella Maris jako symbolický závěr dlouhé McCarthyho tvůrčí CESTY, na kterou jsem se před nedávnem rozhodl vydat... a nelituji.
Vrcholné autorovo dílo se od Pasažéra neočekávalo a snad by se i očekávat nemělo. Viděl bych to spíš tak, že čím víc čtenář již stačil z jeho tvorby přečíst, tím víc je schopen v této knize najít onu opojnou literární "McCarthyovost". Originální úvahy odhalující až mystické pravdy, "užvaněné", přesto inteligentní a hloubavé dialogy, mnohdy těžko odhalitelné a nečekané aluze, ponurost děje i svérázný humor a hlavně silné charaktery postav plné temných stránek lidské přirozenosti. To vše bude zkušený McCarthyho čtenář hledat a to vše tu i najde.
Mé doporučení by tedy znělo, nechat si tuhle jeho knihu (popřípadě celý diptych), při studiu jeho díla, až na úplný závěr, protože po přečtení této knihy bude každý čtenář trochu ztracen, ale ten zkušený snadněji přijme fakt, že být ztracen v McCarthyho románu, je vlastně skvělý literární zážitek.