Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím? přehled
Chris van Tulleken
Víte, čím krmíte sebe a své děti? Vydejte se na fascinující a zároveň děsivou cestu do světa ultrazpracovaných potravin. S pomocí vědy odhalíte, co skutečně jíte a proč moderní strava vede spíše než ke zdraví a rovnováze k chronickým nemocem, duševním chorobám a závislostem. Kromě nečekaného složení běžných potravin rozkrývá Chris van Tulleken také znepokojivé výrobní procesy a zákeřné marketingové taktiky, které nás nutí po těchto chemických pochoutkách sahat znovu a znovu. Smířit se s tím ale nemusíte! Autor, který se experimentálně zkusil měsíc stravovat stejně špatně jako typický britský teenager, ukazuje, jak se závislostí na „nejídle“ úspěšně bojovat a konečně převzít vědomou kontrolu nad tím, co denně konzumujeme.... celý text
Literatura naučná Zdraví
Vydáno: 2024 , Jan MelvilOriginální název:
Ultra-Processed People: Why Do We All Eat Stuff That Isn't Food... and Why Can't We Stop?, 2023
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím?. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
pamatujete si na film Křidýlko nebo stehýnko? Lojza Funus v něm hrál tvrdošíjného zastánce opravdového jídla a Julien Guiomar producenta „rychlého“ žvance.
tak tato knížka je to samé, akorát v bleděmodrém. i když jí tady vyčítají povrchnost a ukecanost myslím, že je to tak maximum, co běžný konzument dovede pozřít. a pro ty, co se chtějí do problému vnořit hlouběji je k dispozici obrovský poznámkový aparát se zdroji, který tvoří téměř jednu sedminu knížky.
co je na knížce skvělé - autor nikomu nevnucuje své názory, nehlásá nové evangelium, ani se nestaví do pozice guru a nežádá, abychom ho následovali. pouze jde od problému k problému a odkrývá načančaný obal dalšího a dalšího junk foodu. na čtenáři nechá, co s tím udělá.
náš zdravotní stav prostě souvisí s tím, že za posledních 50 let vyhubil člověk téměř čtvrtinu (doplněno: ne čtvrtinu, ale polovinu! a doplněno ještě jednou - údajně je to až 75 % všech živočichů...) rostlin a živočichů na Zemi, že po deseti tisíciletích zemědělství jsme se dopracovali k tomu, že nám stačí 12 rostlin a pět zvířat, abychom zasytili celou planetu. a že hmotnost těchto užitkových zvířat několikrát převyšuje hmotnost všech zbylých živočichů na planetě. prostě nezřízené žraní hezky zabaleného odpadu nás dovedlo na okraj srázu. miliardy a biliony, které létají v potravinářském biznisu by snad překvapili i strýčka Skrblíka. otázka je, k čemu to vlastně majitelům bude, kdy už nebude koho odírat a hlavně co si za ty prašule koupit. ale jak se zdá, sedět na větvi a pilně ji pod sebou uřezávat patří k nejoblíbenějším kratochvílím této pidlivizace.
podle FAO (Organizace pro zemědělství a výživu) se ročně vyhodí až třetina vyprodukovaných potravin, na Evropana je to víc jak 100 kilo. spolu za svět 1,3 miliardy tun...
více než 60 % dospělých a třetina dětí v Česku trpí obezitou - a to nepatří k těm nejhroznějším číslům, máme tady jiné přeborníky.
a lidi předstírají, že chtějí jíst zdravé potraviny, žádné šunty. ale v supermarketu se chovají stejně jako Vlasta Burian alias detektiv Babočka Vincenc ve filmu Tři vejce do skla.
abych se vrátil k začátku - i když Lojza Funus dostal gurmánský metál, zvítězil padouch - vzpoměňte si na závěrečnou scénu filmu!
a když si budete objednávat další skvělá pikantní křidýlka vzpomeňte si, že při jejich přípravě se používá stejná ingrediencie, která se používá jako lubrikant kondomů. dobrou chuť!
a třeba se můžete pokusit přijít na to, proč se do zubní pasty přidává jakýsi derivát umělého sladidla (doplněno: kdybyste náhodou nevěděli, tak sacharin byl původně vyroben z dechtu, čili odpadu při nekvalitním spalování nekvalitního uhlí). já na to nepřišel, ale můj zubař s tím nejspíš potíže nemá:)
Určitě tématicky zajímavá kniha. Občas jde na věc trochu oklikou, ale v každém případě mě přiměla přemýšlet, jaké jídlo si strkám do pusy.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím? v seznamech
v Právě čtených | 12x |
v Přečtených | 32x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 16x |
v Chystám se číst | 57x |
v Chci si koupit | 16x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
potraviny potravinářský průmysl
Autorovy knížky
2024 | Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím? |
Knížka je napsaná velice hezky. Je zábavná, nenucená a zároveň jak plná dobře známých informací a zároveň i těch překvapivých a občas i kuriózních. Prvně hned v úvodu si řekneme, že vysoce zpracované potraviny nejsou tím nejlepším, co do sebe můžeme dávat a že je lepší to nedělat. Asi jako s kouřením. Autor sám však velice dobře ví, že to není nic snadného a úmyslně se jim vyhýbat je opravdový oříšek. Nesnadné to mají i lidé, co odmítají živočišnou stravu. Pro ně je připravená náhražka náhražek náhražek.
Asi nejzajímavější informace pro ty, co mají problém s vyšší váhou je ta, že to není jejich chyba, i když je ostatní přesvědčují o opaku a že ne vše je tak snadné, jak si mnozí myslí. Sám autor to demonstruje na příkladu sebe a svého jednovaječného dvojčete, kdy změna prostředí a stigmatizace narušila jejich vztah po tom, jak nabral 20 Kg.
Samozřejmě výživa není nic jednoduchého a problém s jídlem má většina populace, byť před 70 lety tomu tak nebylo a autor hezky popichuje, zda jsou tedy současníci natolik nezodpovědní a mají tak slabou vůli, že padají do nadváhy a obezity zcela svou vinou.
Asi nejzajímavější perlou je pak poukázání na kompenzační mechanismus, který ve zkratce dělá to, že lidé si i při navýšení fyzické aktivity udržují stejný energetický výdej, protože tělo si tento nárůst výdeje kompenzuje potlačením jiných metabolických procesů. Co jen poukazuje na další problém hubnutí, u kterého se ukazuje, že lidé musejí vynaložit opravdu velké množství energie, aby tento kompenzační mechanismus překonali a tým reálně zvýšili svůj skutečný energetický výdej. Jinak řečeno, kus dortu nevyběháme půl hodinkou na páse, nebo procházkou v parku. Variabilita kompenzačního mechanismu do střední zátěže je od 25%-70% a jak to tak bývá, ve hře je spousta faktorů. Co jen potvrzuje rady trenérů, že strava je základ pro hubnutí.
Není to moc dlouhá knížka a docela mě bavila. Je psaná hezkým novinářským stylem a vybírá si hezké příběhy a příměry. A když už nic jiného, zopakuje známá tvrzení a ukáže další perspektivy v hlubších souvislostech a pro ty se oplatí si ji přečíst. Ale sama o sobě není žádnou motivační knížkou a to je nakonec asi její největší plus.