Chris van Tulleken

Nová kniha

Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím? - Chris van Tulleken

Víte, čím krmíte sebe a své děti? Vydejte se na fascinující a zároveň děsivou cestu do světa ultrazpracovaných potravin. S pomocí vědy odhalíte, co skutečně ... detail knihy

Nové komentáře u knih Chris van Tulleken

Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím?

„V supermarketech si při nákupu oblíbené pochoutky přečíst složení ze zadní strany obalu a po pečlivém zvážení všech zdravý prospěšných a nezdravých látek se svobodně rozhodnout o její koupi... tak tohle autor knihy nikoho nenaučí, ale o to mu nejde, na to by v dnešní době čtenáři nestačilo ani dlouholeté studium chemie s potravinářským zaměřením. Úkol knihy je spíš upozornit na praktiky velkých potravinářských společností, jež vyrábí potraviny s vnitřní strukturou a složením přetvořeným tak, aby nám co nejvíce chutnaly, bez ohledu na zdravotní důsledky, vše jen za účelem maximalizace zisku. Publikaci Chrise van Tullekena lze tedy chápat jako hlasité volání po změně, bez ohledu k opravdu velkým, na potraviny zaměřeným producentům a s vědeckým a k čtenáři laikovi přívětivým rozborem. Jsem tedy poučen a mohu se UPF alespoň pokusit co nejvíce omezit, ale co ti ostatní... bude na opravdovou změnu jedna kniha stačit?“... celý text
— Adam84

Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím?

„Kniha musela autorovi zabrat spoustu práce a času Ale za mě Je velice odborně napsaná než srozumitelně pro laickou veřejnost. Autor v knize nadhodí téma a za následuje jeden odstavec za druhým výzkum a výzkum Člověk si z knihy zkrátka Musí vyzobat to podstatné a číst mezi řádky a zároveň se i zamyslet nad životním stylem ačkoliv si myslím že je velice těžké rozhodovat Co je vlastně správné a co je doopravdy zdravé nebo zdraví prospěšné.“... celý text
— DreamerX9

Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím?

„Knížka je napsaná velice hezky. Je zábavná, nenucená a zároveň jak plná dobře známých informací a zároveň i těch překvapivých a občas i kuriózních. Prvně hned v úvodu si řekneme, že vysoce zpracované potraviny nejsou tím nejlepším, co do sebe můžeme dávat a že je lepší to nedělat. Asi jako s kouřením. Autor sám však velice dobře ví, že to není nic snadného a úmyslně se jim vyhýbat je opravdový oříšek. Nesnadné to mají i lidé, co odmítají živočišnou stravu. Pro ně je připravená náhražka náhražek náhražek. Asi nejzajímavější informace pro ty, co mají problém s vyšší váhou je ta, že to není jejich chyba, i když je ostatní přesvědčují o opaku a že ne vše je tak snadné, jak si mnozí myslí. Sám autor to demonstruje na příkladu sebe a svého jednovaječného dvojčete, kdy změna prostředí a stigmatizace narušila jejich vztah po tom, jak nabral 20 Kg. Samozřejmě výživa není nic jednoduchého a problém s jídlem má většina populace, byť před 70 lety tomu tak nebylo a autor hezky popichuje, zda jsou tedy současníci natolik nezodpovědní a mají tak slabou vůli, že padají do nadváhy a obezity zcela svou vinou. Asi nejzajímavější perlou je pak poukázání na kompenzační mechanismus, který ve zkratce dělá to, že lidé si i při navýšení fyzické aktivity udržují stejný energetický výdej, protože tělo si tento nárůst výdeje kompenzuje potlačením jiných metabolických procesů. Co jen poukazuje na další problém hubnutí, u kterého se ukazuje, že lidé musejí vynaložit opravdu velké množství energie, aby tento kompenzační mechanismus překonali a tým reálně zvýšili svůj skutečný energetický výdej. Jinak řečeno, kus dortu nevyběháme půl hodinkou na páse, nebo procházkou v parku. Variabilita kompenzačního mechanismu do střední zátěže je od 25%-70% a jak to tak bývá, ve hře je spousta faktorů. Co jen potvrzuje rady trenérů, že strava je základ pro hubnutí. Není to moc dlouhá knížka a docela mě bavila. Je psaná hezkým novinářským stylem a vybírá si hezké příběhy a příměry. A když už nic jiného, zopakuje známá tvrzení a ukáže další perspektivy v hlubších souvislostech a pro ty se oplatí si ji přečíst. Ale sama o sobě není žádnou motivační knížkou a to je nakonec asi její největší plus.“... celý text
— Pasadenka

Vysoko spracovaní ľudia: Prečo jeme niečo, čo nie je skutočné jedlo, a prečo s tým nevieme prestať

„pamatujete si na film Křidýlko nebo stehýnko? Lojza Funus v něm hrál tvrdošíjného zastánce opravdového jídla a Julien Guiomar producenta „rychlého“ žvance. tak tato knížka je to samé, akorát v bleděmodrém. i když jí tady vyčítají povrchnost a ukecanost myslím, že je to tak maximum, co běžný konzument dovede pozřít. a pro ty, co se chtějí do problému vnořit hlouběji je k dispozici obrovský poznámkový aparát se zdroji, který tvoří téměř jednu sedminu knížky. co je na knížce skvělé - autor nikomu nevnucuje své názory, nehlásá nové evangelium, ani se nestaví do pozice guru a nežádá, abychom ho následovali. pouze jde od problému k problému a odkrývá načančaný obal dalšího a dalšího junk foodu. na čtenáři nechá, co s tím udělá. náš zdravotní stav prostě souvisí s tím, že za posledních 50 let vyhubil člověk téměř čtvrtinu (doplněno: ne čtvrtinu, ale polovinu! a doplněno ještě jednou - údajně je to až 75 % všech živočichů...) rostlin a živočichů na Zemi, že po deseti tisíciletích zemědělství jsme se dopracovali k tomu, že nám stačí 12 rostlin a pět zvířat, abychom zasytili celou planetu. a že hmotnost těchto užitkových zvířat několikrát převyšuje hmotnost všech zbylých živočichů na planetě. prostě nezřízené žraní hezky zabaleného odpadu nás dovedlo na okraj srázu. miliardy a biliony, které létají v potravinářském biznisu by snad překvapili i strýčka Skrblíka. otázka je, k čemu to vlastně majitelům bude, kdy už nebude koho odírat a hlavně co si za ty prašule koupit. ale jak se zdá, sedět na větvi a pilně ji pod sebou uřezávat patří k nejoblíbenějším kratochvílím této pidlivizace. podle FAO (Organizace pro zemědělství a výživu) se ročně vyhodí až třetina vyprodukovaných potravin, na Evropana je to víc jak 100 kilo. spolu za svět 1,3 miliardy tun... více než 60 % dospělých a třetina dětí v Česku trpí obezitou - a to nepatří k těm nejhroznějším číslům, máme tady jiné přeborníky. a lidi předstírají, že chtějí jíst zdravé potraviny, žádné šunty. ale v supermarketu se chovají stejně jako Vlasta Burian alias detektiv Babočka Vincenc ve filmu Tři vejce do skla. abych se vrátil k začátku - i když Lojza Funus dostal gurmánský metál, zvítězil padouch - vzpoměňte si na závěrečnou scénu filmu! a když si budete objednávat další skvělá pikantní křidýlka vzpomeňte si, že při jejich přípravě se používá stejná ingrediencie, která se používá jako lubrikant kondomů. dobrou chuť! a třeba se můžete pokusit přijít na to, proč se do zubní pasty přidává jakýsi derivát umělého sladidla (doplněno: kdybyste náhodou nevěděli, tak sacharin byl původně vyroben z dechtu, čili odpadu při nekvalitním spalování nekvalitního uhlí). já na to nepřišel, ale můj zubař s tím nejspíš potíže nemá:)“... celý text
— freejazz

Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím?

„Určitě tématicky zajímavá kniha. Občas jde na věc trochu oklikou, ale v každém případě mě přiměla přemýšlet, jaké jídlo si strkám do pusy.“
— holomex

Přejít na knížky autora