Když se z Harryho stala Sally přehled

22.10.2024

"Každý má právo na svůj vlastní názor, ale nikdo nemá právo na svá vlastní fakta."
Autor si vzal za své tohle mé oblíbené heslo a knihu začal psát v podobném duchu. Její první kapitoly, se tedy zakládají na vědeckých poznatcích, jsou nesmírně poučné a čtenář si tak může na jejich základě udělat pořádek v tom zmatku různých postojů a nepřeberného množství informací, které se týkají problematiky transgenderu.
Za nejvíce alarmující a zároveň nejdůležitější pro debatu, považuji kapitolu o dětské dysforii, tady mi nedělá problém být s autorem za jedno.
Naopak poslední dvě kapitoly už trochu víc zavání konzervatismem, což mi zrovna nevoní a měl jsem zde největší problém se s názory pana Andersona ztotožnit.

Ve výsledku na mne kniha působí jako konzervativní krok směrem k názorové shodě. Věřím, že se mi časem do rukou dostane i podobně psaná kniha, tentokrát ale z pera autora z liberálního tábora. No a to už nebudu daleko od toho, abych uvěřil v knihu, ve které se shodnou obě strany.

22.08.2024

Na úrovni braku. Nicméně bohužel obě strany perlí podobné nesmysly, že vlastně i tak stojí za přečtení. Jen se připravte pozornost na plno manipulací, argumentačních faulů (např. slaměný panák) nebo špatných implikací (např. máme jiné pohlavní orgány, potřebujeme oddělené záchody, jakoby záchodová mísa pro ženy byla jiná než pro muže, jakoby ve Švédsku nebyly už dávno "společné" záchody, kabinky se samostatným vstupem použitelné muži i dětmi). To, že si mnohé argumenty navzájem protiřečí v různých částech knihy, částečně odpouštím, protože i druhá strana není zdaleka jednotná argumentačně a beru to jako snahu odpovědět na všechny možné protiargumenty. Kniha z roku 2018.  Navíc popisuje především americké prostředí.
Kniha je svým způsobem i nebezpečná, tolikrát opakuje stereotyp, že muži jsou ti násilničtí, že vlastně nepřímo popírá násilí na mužích a z toho plynoucí následky.
Kniha je přínosná pro toho, kdo chce v ucelené podobě znát argumenty strany říkající, že existují jen dvě pohlaví. ("Má" realita je "Člověk může mít ženské nebo mužské přirození, může mít chromozomy XY nebo XX (ale i např. XXY i jiné) a k tomu všemu se může cítit jako muž nebo žena ve své mysli. Podle prvního znaku určuje pohlaví veřejnost, podle druhého určují pohlaví lékaři. Podle třetího se chovají samotní lidé. Většinou jsou tyto tři věci v souladu, ale může existovat jakákoliv kombinace."
Na druhou stranu je špatně, že zákony diskriminují, nutí diskriminovat nebo (ne naopak) nařizuje nějak oddělené prostory. Nevidím důvod, aby různé instituce měli různý přístup. A ať si každý vybere instituci, která to má dle jeho představ. Ať už ta představa je ve stylu oddělení dle pohlaví, oddělení dle genderu, nebo třeba dle pohlaví + samostatná kabina pro vše ostatní. Mně osobně vyhovuje téměř cokoliv a z mnoha různých důvodů (např. i lepší vytížení) mi dává smysl švédské řešení, univerzální samostatné kabinky.
Stejně tak není hezké, když min. v Americe to má vliv na potírání zločinu. Nevím jak v USA, ale v ČR jako rodič dcery běžně chodím jak na mužské tak na ženské záchody, ženy nemálokrát jsem potkal na mužském záchodě, včetně akcí, kde lidé pili hodně alkoholu, nevidím na tom nic nemorálního ani nezákonného. A zatím jsem se nesetkal s negativní reakcí, maximálně s překvapením následované pochopením situace.