• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Ryan Timothy Anderson

Když se z Harryho stala Sally

„"Každý má právo na svůj vlastní názor, ale nikdo nemá právo na svá vlastní fakta." Autor si vzal za své tohle mé oblíbené heslo a knihu začal psát v podobném duchu. Její první kapitoly, se tedy zakládají na vědeckých poznatcích, jsou nesmírně poučné a čtenář si tak může na jejich základě udělat pořádek v tom zmatku různých postojů a nepřeberného množství informací, které se týkají problematiky transgenderu. Za nejvíce alarmující a zároveň nejdůležitější pro debatu, považuji kapitolu o dětské dysforii, tady mi nedělá problém být s autorem za jedno. Naopak poslední dvě kapitoly už trochu víc zavání konzervatismem, což mi zrovna nevoní a měl jsem zde největší problém se s názory pana Andersona ztotožnit. Ve výsledku na mne kniha působí jako konzervativní krok směrem k názorové shodě. Věřím, že se mi časem do rukou dostane i podobně psaná kniha, tentokrát ale z pera autora z liberálního tábora. No a to už nebudu daleko od toho, abych uvěřil v knihu, ve které se shodnou obě strany.“... celý text
— Adam84

---

Když se z Harryho stala Sally

„Na úrovni braku. Nicméně bohužel obě strany perlí podobné nesmysly, že vlastně i tak stojí za přečtení. Jen se připravte pozornost na plno manipulací, argumentačních faulů (např. slaměný panák) nebo špatných implikací (např. máme jiné pohlavní orgány, potřebujeme oddělené záchody, jakoby záchodová mísa pro ženy byla jiná než pro muže, jakoby ve Švédsku nebyly už dávno "společné" záchody, kabinky se samostatným vstupem použitelné muži i dětmi). To, že si mnohé argumenty navzájem protiřečí v různých částech knihy, částečně odpouštím, protože i druhá strana není zdaleka jednotná argumentačně a beru to jako snahu odpovědět na všechny možné protiargumenty. Kniha z roku 2018.  Navíc popisuje především americké prostředí. Kniha je svým způsobem i nebezpečná, tolikrát opakuje stereotyp, že muži jsou ti násilničtí, že vlastně nepřímo popírá násilí na mužích a z toho plynoucí následky. Kniha je přínosná pro toho, kdo chce v ucelené podobě znát argumenty strany říkající, že existují jen dvě pohlaví. ("Má" realita je "Člověk může mít ženské nebo mužské přirození, může mít chromozomy XY nebo XX (ale i např. XXY i jiné) a k tomu všemu se může cítit jako muž nebo žena ve své mysli. Podle prvního znaku určuje pohlaví veřejnost, podle druhého určují pohlaví lékaři. Podle třetího se chovají samotní lidé. Většinou jsou tyto tři věci v souladu, ale může existovat jakákoliv kombinace." Na druhou stranu je špatně, že zákony diskriminují, nutí diskriminovat nebo (ne naopak) nařizuje nějak oddělené prostory. Nevidím důvod, aby různé instituce měli různý přístup. A ať si každý vybere instituci, která to má dle jeho představ. Ať už ta představa je ve stylu oddělení dle pohlaví, oddělení dle genderu, nebo třeba dle pohlaví + samostatná kabina pro vše ostatní. Mně osobně vyhovuje téměř cokoliv a z mnoha různých důvodů (např. i lepší vytížení) mi dává smysl švédské řešení, univerzální samostatné kabinky. Stejně tak není hezké, když min. v Americe to má vliv na potírání zločinu. Nevím jak v USA, ale v ČR jako rodič dcery běžně chodím jak na mužské tak na ženské záchody, ženy nemálokrát jsem potkal na mužském záchodě, včetně akcí, kde lidé pili hodně alkoholu, nevidím na tom nic nemorálního ani nezákonného. A zatím jsem se nesetkal s negativní reakcí, maximálně s překvapením následované pochopením situace.“... celý text
— vladku

---

Když se z Harryho stala Sally

„naprosto souhlasím s čtenářem n.ezn.amy a především s vyčerpávajícím komentářem čtenáře thorir níže díky této Andersonově knize jsem si konečně vyjasnil, jak se "vyrábí" ty desítky pohlaví, k nimž se lze hlásit, dnešní mladí lidé si v podstatě sestavují svůj profil podle módní nabídky, jako avatara nějaké pc hry, ale za nelogickými "argumenty" woke aktivistů a směšnými absurdnostmi typu "kam má jít kdo na fakultě na záchod" málem přestáváme vidět a hlavně slyšet (!) lidi, kterých se problematika transgenderu opravdu týká a kteří potřebují pomoc a podporu odborníků (a tím nemyslím chirurgy soukromých plastických klinik) neztotožňuju se s Andersonovým silně konzervativním/křesťanským názorem na tradiční rodinu: pokud náležitě přizpůsobíme legislativu, dejme alternativním svazkům zelenou - napřed je však ale opravdu nutné si vyjasnit mnoho otázek, například co se stane s dětmi po rozpadu takové rodiny? kdo bude mít vyživovací povinnost? pouze rodiče biologičtí, nebo všichni, nebo stát atd.? (práva dítěte po rozvodu rodičů jsou v ČR stále problém, a to se mají domluvit jen dva biologičtí rodiče), stejně tak mi přijde zrůdné podávat dětem a nezletilým hormonální preparáty pro blokaci puberty a na přání jim amputovat "druhotné pohlavní znaky", mimochodem hormonální terapii a tranzici v těchto případech už loni zakázalo i 20 států USA (odkazuju např. na web Česká justice) doporučuju ke shlédnutí dokument What is a woman? (2022), který v mnohém Andersonovu knihu následuje a srozumitelně shrnuje“... celý text
— los

---

---

Když se z Harryho stala Sally

„Kniha, která se věnuje velkému dnešnímu fenoménu a to transgender a jejich následných důsledcích. Autor v této knize dává prostor všem k vyjádřením se tomuto problému a také se zaměřuje i na genderovou dysforii u dětí a na experimentální terapie, které se rychle začaly běžně zavádět. Autor se podle mě snaží o maximální objektivitu, uvádí jen fakta a varuje před fatálními následky, které po operaci mohou nastat a pak být nevyhnutelné. V předmluvě této knihy se píše Stav vědeckého poznání, v knize zachycený do roku 2017, se ani poté nezměnil. Žádná terapie, medikamenty ani blokační hormony, žádný chirurgický zákrok dosud nepřekonaly fakt konstatovaný Andersonem a dalšími nonkonformisty, totiž že kdo se narodil jako muž nebo žena, zůstává i po té nejpovedenější tranzici biologicky mužem nebo ženou. A s tím bych souhlasil.“... celý text
— n.ezn.amy

---

Když se z Harryho stala Sally

„Navrhuji malou rozvahu. Přijměme jako axiom, že muž a žena jsou (co do společenských rolí a charakterových vlastností) převážně sociálním konstruktem. Proč potom tomuto, do značné míry umělému a kulturně velmi variabilnímu, konstruktu podřizovat svou tělesnou schránku? Nebylo by mnohem zdravější vést lidi k tomu, že není nic zlého na tom, když se vnitřně neidentifikuji s vlastnostmi, jež většinová společnost příslušné kultury připisuje tomu kterému fyzickému pohlaví? Transgenderová "ideologie" (lze-li ji tak nazvat) mi v tomhle smyslu přijde trochu schizofrenní, neboť na jedné straně poukazuje na umělost kulturních konstruktů sexuálních stereotypů a na straně druhé umožňuje se jim podřídit tím nejzažším možným způsobem, totiž aktem reálné tělesné proměny. RE-EDIT: Pokud by někoho zajímala konkrétní čísla ohledně "výčitek z tranzice", tak relevantní studie na dostatečně reprezentativních vzorcích (navíc s odstupem 1-7let po operaci) existují...je to cca 1% viz. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8099405/ Jinak, jako "trans gender" se v usa identifikuje cca 0.6% populace (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5227946/) přičemž operativní zákrok vyhledává dle "Range of estimated prevalence (of GCS) among transgender people in the USA" a "Epidemiology of gender confirming surgery(GCS overall)" cca 30% těchto lidí (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6626314/) Co se hormonální léčby (GAH) týče, tak vývoj (od 1979 - teď) přístupu k ní zde, konkrétně odrážka "introduction" (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9387802/)...a tady skutečně potenciální problém je, neboť se kvůli de-stigmatizaci diagnózy ustupuje od nutnosti psychiatrické evaluace...ale těžko říct; k téhle změně došlo po extenzivním vyhodnocení dlouhodobé praxe a odborných debatách, tak co já vím...možná bouře ve sklenici vody?“... celý text
— józi.odkudkam