Endymion
Dan Simmons
Kantos Hyperionu / Hyperion série
< 3. díl >
Hyperion a Pád Hyperionu společně tvoří jeden z nejslavnějších a nejpopulárnějších příběhů v dějinách žánru science fiction. Není tedy divu, že se k němu Dan Simmons po takřka deseti letech vrátil ve vytouženém pokračování… Dvě stě sedmdesát let po zhroucení Světové sítě putuje Raoul Endymion v roli osobního strážce spolu s novodobou spasitelkou Aeneou a za pomoci androida jménem A. Bettik po řece Thetys. V patách jim je vlivný vojenský kněz Otec kapitán Frederik de Soya se svými jednotkami. Ve hře je opět osud celého lidstvem obydleného vesmíru a tam, kde je budoucnost na vážkách, nesmí chybět ani tajemný Štír, vražedný stroj se zcela neznámými záměry. Román Endymion v novém překladu Petra Kotrleho je úvodem dalšího velkolepého příběhu, jenž si svou propracovaností nezadá s autorovým nejslavnějším dílem.... celý text
Přidat komentář
Velmi dobré pokračování Kantosu Hyperionu, sice místy tomu chybělo tempo, ale to je prostě tím jak autor píše. Místy jsem měl pocit, vzhledem k častým popisům, že snad čtu Tolkiena:) Ale příběh si mě po celou dobu udržel, i když jsem knihu sem tam odkládal, během pár minut jsem se k ní opět vracel
Jsem zvědav jak tohle všechno dopadne
Na rozdíl od Hyperionu a následnému pokračování se autor soustředí jen na dvě dějové linky (=skupině hrdinů). Obě linky se prolínají v rychlém sledu (=po krátkých kapitolách), takže vyprávění děje neztrácí na rychlosti a snadno udržíte v paměti všechny podstatné detaily :).
Ano, Dan Simmons píše epická rozvláčná díla, ale Endymion mě uchvátil. Děj je taková trochu detektivka a trochu robinzonáda, ale odvíjí se velmi nenásilně a nemá žádné výrazné logické nedostatky.
Simmonsovská klasika, občas přepálená, možná z ní mám chvílemi pocit jakoby autor (bezpochyby grafoman) psal skoro jen pro psaní... Ale čte se to sakra dobře. Nojo, holt miluju space operu. S tím nic nenadělám.
Upřímně jsem se po Pádu Hyperionu, který mě až tolik neuchvátil, docela obával jak tohle dopadne. A dopadlo to nadmíru dobře, jsem z Endymionu nadšený. Sice mě neodpálil tolik, jako první Hyperion, ale stále jde o velmi kvalitní dílo.
Co se mi líbilo jednoznačně nejvíc bylo celkové tempo vyprávění, které se autorovi povedlo držet velmi vysoko po celou dobu knihy. Oproti předchozím dílům série je Endymion jednoznačně akčnější a dobrodružnější, což mi také padlo do noty. I s postavami jsem se sžil a prožíval to s nimi a to nejen s těmi na voru, ale i s vyslanci Paxu. Osobním favoritem byl asi de Soya, ale ani Raul s Aeneou nezůstali moc pozadu. Střídání pohledů bylo velmi dobře zpracováno a bavilo mě, těšil jsem se na obě POV prakticky stejně, což se nestává často.
Jak přibylo akce, tak mírně ubylo filozofických témat. To mi úplně nevadilo, ale možná by úbytek nemusel být tak velký. Naštěstí to Pax a jeho ambice a metody do značné míry kompenzovaly. Je také pravdou, že mi docela trvalo zvyknout si na odlišné styly, kterými byly psané jednotlivé pohledy a asi by mi více seděl jednotný styl v celém příběhu. Občas se stalo, že kvůli dvojímu pohledu na stejnou scénu byla některá kapitola částečně spoilerovaná. Tomu se mohl autor trochu více vyvarovat.
Parádní kniha nabitá dobrodružstvím na různých planetách, šílenými honičkami i nepravděpodobnými setkáními. Nějaký děj ve vyšším tempu, který tak zoufale chyběl předchozí knize je tady zpracovaný naprosto luxusně. Přestože kniha pár much má, tak mě bavila skvěle a zasluhuje, ač s odřenýma ušima, plný počet.
3,5/5 - Bohužel to nebylo úplně ono. Jak už tady přede mnou říkali ostatní. Postrádalo to hloubku. Mělo to super rozjezd, hned první stránky mě vtáhly ale příběh to byl nakonec až moc jednoduchý, než jsem byl u předchozích dvou dílů této série zvyklý a kniha tím trpěla.
Na druhou stranu Dan Simmons z toho příběhu vytřískal co se dalo. On psát sakra umí ale slabý příběh je pořád slabý příběh nehledě na to, jak dobře je psaný.
Přesto hodnotím knihu celkově kladně, pokud vás baví příběhy o kočce a myši, tak tohle pro vás bude pecka. Po dočtení knihy jsem měl pocit, že jsem přece jenom četl něco epického, protože svět, který Dan Simmons postavil a popsal je opravdu epický.
Čekal jsem ale, že v knize najdu nějaká velká odhalení záhad z předchozích dílů - Něco málo z toho jsem dostal ale zdaleka ne tolik, aby mě to uspokojilo. Zbývá mi teda pustit se do posledního dílu a uvidíme, jestli se autor rozhodl tyto záhady kolem štíra, jádra, nejvyšší umělé inteligenci jádra, nejvyšší lidské umělé inteligenci z budoucnosti, prázdno jež spojuje atd. atd., rozplést anebo ne.
Po fantastické a přelomové sérii (Kantos) Hyperion je tohle nutné lehké zklamání. Autor tady jen umě posouvá svoje hlavní hrdiny z planety na planetu, kde se jim vždy na poslední chvíli podaří uniknout před možnou smrtí nebo dopadením. Je to v podstatě nekonečný seriál. Možná by to líp fungovalo jako komiks (nutně se mi v téhle souvislosti vybavuje Sága Briana K. Vaughana). Je to pořád zajímavé, ale zkrátka tomu něco chybí. Opravdu lehoučký nadprůměr.
Četlo se to dobře, bavilo mě to, ale oproti předchozím dvěma dílům je to takové….jednoduché. Prostě dobrodružná sci-fi, postrádala jsem přesah a tajemno Kantosu. Připadalo mi, že po úspěchu předchozích knih si autor užíval toho, že může rozvíjet fantazii ohledně nových prostředí, zbraní, postav a nic extra nového nevymýšlel. Postava Nemes mě vyloženě nebavila.
Nejúžasnější na románu (kromě mnoha dalších skvělých nápadů) mně připadá Simmonsův kreativní způsob, jakým napojil tento příběh na události Hyperionu staré téměř 300 let. Tisíciletý básník Martin Silenus, všudypřítomný kruciform, přátelská konzulova kosmická loď, neustále chytře naznačovaná přítomnost Vyvrženců i Technojádra a samozřejmě v prvé řadě dcera Browne Lamii a kybrida Johna Keatse. Hyperion to samozřejmě není, ale je to hodně dobré. Celkový názor si udělám až po přečtení závěrečného dílu Kantosu, ale zatím se prima bavím.
Společná recenze pro Endymion a Endymionův vzestup, neboť jsem je četl za sebou a knihy mi splynuly v jednu. Stejně jako u předchůdce Hyperion / Pád Hyperionu nezbývá než obdivovat fantazii Dana Simmonse, ve které stvořil tolik barvitých světů. Je to příběh dramatického putování po mnoha planetách se skvěle vykreslenými postavami i prostředími, v nichž se hrdinové kladní i záporní pohybují. Hvězdička dolů je proto, že mi to ke konci přišlo přeci jen uměle natahované a samotný závěr už trochu přitažený za vlasy, rozhodně ale nelituji času s oběma knihami stráveného.
Určitě nadprůměrná sci-fi/fantasy. Bohužel autorovi ve srovnání s předchozími díly trochu dochází dech. Už to není taková paráda jak první 2 knihy. Do posledního dílu se mi po přečtení této knihy moc nechce. Možná jsem měl jen přehnaně očekávání.
Supr road trip, který má hrbolatější začátek i konec, ale ta jízda mezi tím je boží. Je to napínavé, má to grády a s každým novým světem je kniha zábavnější.
Církev je na můj vkus méně zajímavá, nežli Štír, ale nemůžeme mít všechno.
Od událostí na Hyperionu, jak nám je představily první dvě Simmonsovy knihy, uplynulo téměř tři sta let. Hegemonie člověka je mrtvá a vesmíru vládne pevnou rukou Církev znovuzrozených křesťanů, kteří si mohou dovolit v podstatě cokoli. Vždy, když čtu o organizovaném náboženství a jeho zvěrstvech, hrozí mi silná alergická reakce a jen skutečně mimořádný příběh dokáže odplavit z mého těla všechny jedy. Simmons se s tímto handicapem popral opravdu excelentním způsobem a svou našlapanou dějovou linkou mi dal zapomenout na všechny výtky, které vůči onomu pokryteckému zlořádu mám. Závěrečný boj mezi Štírem a Rhadamanthou Nemes mě doslova zvedal ze židle. Nebylo to ale jenom famózní zakončení, co Endymionu přiřklo plnou palbu hvězd. Simmons totiž celou dobu úžasně pracuje s dynamikou vyprávění a šťastnou ruku měl i při volbě postav. Pravdou sice je, že dvanáctiletá Aenea je v některých okamžicích až příliš ženská, ale koneckonců je výjimečná a předurčená k velkým věcem. Výborně vyprofilovaný je i hrdina proti své vůli Raul Endymion, a pozadu nezůstává ani kapitán Frederic de Soya. V této sérii se toho může udát ještě velmi mnoho zajímavého a já se na to těším…
Sérii čtu už potřetí, asi po deseti letech. A tentokrát jsem rovnou začala až Endymionem. Nějak jsem potřebovala přesně tuhle dávku sci-fi. Propojení vesmírného putování a příběhů lidí a androidů a všech dalších forem života. Líbí se mi obrazy, které se v mojí hlavě při čtení rodí. Kniha je i na třetí pokus velmi čtivá. Dělá mi radost, když potkávám staré známé, na které jsme třeba už zapomněla.
Simmons je láska, Kantos Hyperionu je tuplovaná láska. Endymion se odehrává necelých 300 let po Pádu Hyperionu a celkem pozitivní je, že ač jsem První dvě knihy Kantosu četla už hodně dávno, to co jsem si pamatovala mi stačilo pro čtení Endymionu. Člověk se rychle chytne a zorientuje. I proto, že v Endymionu nesledujeme tolik dějových linek. I tak ale Simmons vystavěl komplexní příběh nebitý akcí i filozofováním. A funguje mu to, vše zapadá. Po dočtení jsem se musela rovnou pustit do závěrečné části tohohle opusu magnum.
Pokud se chystáte číst, rozhodně doporučuju sehnat si nové vydání (Argo a Triton) ve skvělém překladu Petra Kotrleho (kam se hrabe Reitmayer, to se nedá srovnat :)).
Nevím, stále slušné čtení, ale nemůžu se zbavit dojmu, že série se s každým dílem jakoby zplošťuje, je přímočařejší. To někomu vyhovuje a někomu ne. Mně spíš ne, první díl považuji za nejlepší. Ale i další si seženu, pořád se jedná o dobré čtení.
Na začátek musím říct, že Endymion mě hodně překvapil svou čtivostí. Příběh pokračuje po uplynutí přibližně 300 let po událostech konce Pádu Hyperion.
Kniha má jiný feeling než předešlé hlavně tím, že se více dobrodružný. Jedná se o takový roadtrip po planetách.
Máme se dost zajímavých postav jak na straně "dobra" tak i "zla". Třeba kapitán otec de Soya velmi překvapil.
Finální část knihy je hodně napínavá a čtenáře jen tak nepustí.
Celkově má kniha spousta zajímavých nápadů, obecně tento svět je dost dobře promyšlený. Klobouk dolů pane Simmons.
Na závěr musím říct, že tato kniha mě dokonce bavila více než předešlé dvě.
Hodnotím 100%
Endymion bych kvalitou příběhu zařadila někam mezi Hyperion a Pád Hyperionu (ale to je můj subjektivní pocit). Navázat v příběhu na události po téměř 300 letech určitě nebylo snadné a zpočátku se spojitost nejevila jako velká. Ale jak jsem se ponořila hlouběji do děje, tak začaly dávat věci smysl a bylo vysvětleno i spousta věcí, které se staly v předchozích dvou knihách. Oproti pádu Hyperionu byl příběh určitě více výpravný a posunul se do světa, který už není tak přetechnizovaný, nebo to je alespoň můj dojem. Mě se četlo hezky - jak jinak si představit, jak která planeta vypadá, kdyby v knize nebyl podrobný popis, naopak jsem si užívala, co pan Simmons zase vymyslí. A už se těším, až se začtu do pokračování, protože drobné náznaky slibují mnohé...
Četla jsem v překladu pana Petra Kotrleho, kterému za sebe nemohu nic vytknout.
Není to jako Hyperion, ze kterého jsem byla úplně hotová (hlavně asi vlivem wow-efektu z objevení úchvatného universa), ale pořád je to Dan Simmons a jeho skvělé psaní, pořád je tam tajemný Štír a pořád se můžete kochat rozmanitými planetami.
Tři hlavní postavy prožívají multiplanetární sightseeing, který jim v současnosti, kdy se z nás v době lockdownové stávají hikikomori z donucení, fakt závidím :)
Milé. Strašně milé čtení. Nemá to tu dojemnou linku, jakou mělo třeba vyprávění Sola v Hyperionu. Ale je to krásná road show, k níž se rád někdy vrátím.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Je to už pravda nějaký ten pátek (dost možná už bez mála 500 pátků), co jsem četl Hyperion a vlastně Simmonse vůbec. Vzpomínky jsou vybledlé, ale jsou tam a s touto knihou opět získaly na sytosti.
Takže pokud vzpomínám dobře, Endymion není tak spletitý, jako jeho předchůdce Hyperion, ten zde slouží jen jako základ pro v podstatě jeden nový, přímočarý příběh, který sebou nese notnou dávku povedených inovací, skvěle formovaných postav a umně zapracovaných literárních odkazů a to vše zakončeno v pravdě epickým způsobem.
A pokud vzpomínám dobře i na styl psaní samotného autora, pak jsem si jist, že právě jen Dan Simmons dokáže napsat smysluplný příběh, kde jen malá skupinka "lidí", pouze za pomoci narychlo stlučeného voru a létajícího koberce, je schopna uniknout zástupcům celogalaxiální hegemonie, jež jsou vybaveni nejnovějším a nejrychlejším mezihvězdným plavidlem.
I když tedy Endymion nedosahuje úžasu předchozího Hyperionu, našel jsem v něm více než důstojného pokračovatele celého kantosu a znovuobjevil opojnou chuť Simmonsovi literatury.