Pád Hyperionu
Dan Simmons
Kantos Hyperionu / Hyperion série
< 2. díl >
Druhá kniha hyperionského cyklu. Simmons je fenomenální talent. Od doby, kdy publikoval svůj první román Píseň Kálí, jenž získal cenu World Fantasy, prokázal schopnost psát i horor, důmyslnou beletrii a výtečnou sci-fi v nejlepší tradici Franka Herberta, Larryho Nivena a Davida Brina. Nyní nás Simmons v úchvatném pokračování Hyperionu vrací do daleké budoucnosti, kde se otevírají záhadné Hrobky Času; tajemství, které se v nich ukrývá, odhalí, že nic - nic v celém vesmíru - už nebude jako dřív.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1997 , Laser-books (Laser)Originální název:
Fall of Hyperion, 1990
více info...
Přidat komentář
Vynikající pokračování prvního dílu, za mě dokonce lepšího než je první díl.
Celá kniha je velmi složitá a to jí v mých očích také posouvá výše. Děj je skvělý, hloubka tohoto univerza je obrovská.
Nedá se nic než doporučit a už se těším na další díl.
Zatímco první díl byl výpravným eposem a branou do rozmanitého a zajímavého světa, druhý díl byl spíš labyrintem, v němž jsem se kolikrát úspěšně ztratil.
Pád Hyperionu překypuje odkazy na starší literaturu, dějiny, či kulturu a nikdo by nemohl zpochybňovat zcela evidentní sečtělost autora. Ovšem informační laviny bylo leckdy moc na úkor samotného děje, který byl právě kvůli složitosti často nesrozumitelný.
Už s prvním dílem jsem věděl, že série Hyperionu je velkolepým kolosem. V díle druhém ale poznávám, že ač je na něj ohromující pohled, kupředu se valí dosti pomalu a nemotorně.
No, lehce pod úrovní prvního dílu, ovšem pořád dosti nadprůměrné. Zase se nemohu odtrhnout!
Tato kniha tvoří spolu s přecházejícím Hyperionem jeden ucelený příběh. Bohužel mě Pád Hyperionu neoslovil tolik jako první díl, přesto se jedná o velmi dobré sci fi.
Oceňuji zejména ty části, kdy byla v popředí politika, válka a popisy života v Síti. Tohle mě opravdu bavilo, stejně jako rozuzlení války i celá "linie" týkající se technojádra.
Co bylo z mého pohledu trochu slabší byly části, kde prim hráli poutníci. Měl jsem chvílemi pocit, že se jako postavy nikam neposouvají a ani děj příliš neplyne. Takové nemastné plácání se na místě.
Z mého pohledu nejslabší částí knihy byl příběh druhého Keatsova kybrida. Chápu, že Simmons tohota autora respektuje a chtěl na něho i ve svém díle odkázat, ale tohle bylo až moc na sílu a objemem daleko přes čáru. Nelíbily se mi ani mysticky propojené snění ani dnes už dost fousaté popisy dataplánů, datasfér apod. Také spousta nevysvětlených věcí až "plot holes".
Jako celek s prvním dílem funguje tato kniha velmi dobře, samostatně už trochu hůř. Na můj vkus obsahuje příliš mnoho balastu. Nicméně ve chvíli, kdy jsem se začal soustředit na části, které mne bavily, tak jsem dostal nadprůměrně zdařenou space operu. Hodnocení jsem rozhodoval mezi 3 a 4 a nejsem si ale úplně jistý, jestli bych chtěl číst Pád Hyperionu někdy znovu.
Po geniálním prvním dílu, nastalo pro mě bohužel velké zklamání. Úžasná narace jednotlivých příběhů z prvního dílu vyšuměla do prázdna a přišla vniveč. Namísto rozvoje hlavních charakterů a ladění jejich příběhů , se nám do příběhu dostane pár nezjímavých postav, spousta politiky a konflikt který mě vůbec nezajímal.
Za mě opět velmi dobré čtení, které bylo lehce slabší než první díl
Jak už ostatní pode mnou napsali, některé linky nedávají moc smysl, nebo jsou tak trochu zbytečné, ale výsledku jsem rád, že jsem i Pádu Hyperionu dal šanci a nezklamal
Jedná se o kvalitní sci-fi, kterou by si každý fanoušek žánru měl přečíst
Po prokousání se Hyperionem a pochopením celého světa se mi toto četlo jak po másle. Naprosto jsem si vrněla blahem a nemám co vytknout. Není to předvídatelné, autor se neopakuje a jeho myšlenky dávají s postupem stránkami naprostý smysl. Nejradši bych zapomněl, že jsem druhý díl četla abych si jím mohla projít znovu se stejným nadšením.
Pád Hyperionu je podobně jako první díl setsakramentsky náročné čtení. Rozhodně se nejedná o oddechové počteníčko. Děj se líně vleče, doplněn spoustou rozhovorů a zamyšlení. Kniha dost zatěžuje pozornost, protože se zde často využívají různé časové paradoxy, dost šílené imaginace a pojmy, které autor nijak blíž nevysvětluje. Přesto je Simmonsův svět zajímavý a přitažlivý. Na první ochutnání ale těžko vstřebatelný.
Kniha tolik jiná než Hyperion, a přece jí svým způsobem překonávající. Opět je tu ta autorská erudovanost v anglické literatuře. Dostanete tu miliontý odkaz na poezii Johna Keatse, ale v postavě štíra a poutníků anebo v příběhu básníka jasné odkazy na dílo Lawrence Durrela (ať už jde o Alexandrijský kvartet nebo Temný labyrint). Na rozdíl od prvního dílu je ale kniha neskutečně akční. Jediné, co mi na knize lehce vadí, je fakt, že autor předpokládá, že se lidé chovají a jednají (a vypadají) v podstatě stejně jako v 90. letech 20. století. Futuristické je všechno kolem, jenom ne lidé.
Strasne zklamani oproti samotnemu Hyperionu. Nektere pasaze jsem precetla s vypetim vsech sil. Jak uz je tu zmineno vicekrat, jedna se o velmi prekombinovane dilo. Nektere linky nedavaly smysl a na konci se ukazuje, ze ho vlastne ani nemely. Stejne tak nektere postavy - zbytecne zahlceni jmeny bezvyznamnych postav. Samotne pasaze basni Keatse byly jaksi taktez redundantni.
(SPOILER) Čtivější než první díl (ale to bylo možná tím, že na tenhle jsem měla na dovolený čas, kdežto ten první jsem četla po pár stranách před spaním) - přesah je evidentní, to cením, za mě se teda trošku táhne poslední třetina a uplně mě neoslovujou takhle neuvěřitelný happyendy, ale stejně: dobrý, promyšlený, zábavný.
Snižuji hodnocení o jednu hvězdičku oproti prvnímu dílu. Ano, posledních cca 100 stran bylo skvělých, ale zbytek se táhnul. Všichni pořád někam chodili, skoro umírali, pak se vzchopili atd. Linka s J.S./J.K. byla dosti nudná. Endymion už číst nebudu.
Vynikající pokračování prvního dílu, děj i akce nabírá na obrátkách, skutečnosti z prvního dílu tady stále lépe zapadají do sebe a fanouškové kňourají blahem. Celý Kantos Hyperion je bravurní počin Mistra, který ví jak psát, aby taky ne, když měl kolom sebe tolik vzorů jako pana Herberta se svou Dunou. Děj se nedá vyprávět, ten se musí přečíst a stejně jako první díl max 5starsů.
Dan Simmons se vrací na okrajovou planetu lidského společenství Hyperion a do údolí Hrobek času ve velkém stylu. Jednoznačně neponechal nic náhodě a rozvíjí svůj zápas o budoucnost lidstva na tak široké a propracované frontě, že nezbývá než smeknout před mistrem klobouk a poklonit se mu až k zemi. Simmons se už dávno neomezuje jen na jednotlivce, ale řeší celou řadu společenských, náboženských a vojensko-politických problémů v doslova babylonské struktuře napříč Galaxií. V povídkovém Hyperionu si připravil půdu a především řadu témat, s kterými nyní může pracovat, rozvíjet je, splétat a propojovat, aby je nakonec dovedl do ohromujícího finále. Nebojí se postavit vedle sebe vysoce emotivní momenty s ostře údernými akčními bojůvkami. Ví, kdy úmorné politické šarády odlehčit a povolit uzdu básnickému snění. V celé té mohutné, rozvětvené kombinatorice si stále drží přehled a jasný cíl. Tahle kniha nicméně není sprint na 400 metrů, ale dálkový orientační běh, plný záludných kliček a hledání terčů. Myslím si ale, že takhle nějak vypadá dokonalost.
Druhý díl mě bavil o něco méně než první díl. Toto hutné a spletite dílo bylo určitě dobré scifi jenž v sobě obsahuje filozofii i duchovní odkaz. Být mladší asi to nedočtu.
"Může hrát Bůh se svým vlastním výtvorem hru, který by za to stála? Může hrát se svým vlastním výtvorem hru, která by za to stála, jakýkoli tvůrce, i s omezenými schopnostmi?"
Neskutečný, Hyperion mě opravdu oslovil - formou i obsahem, ale teprve Pád Hyperionu mě dostal do kolen. No - zkrátka - kde najdete umělou inteligenci, která komunikuje v kóanech?
"Sanšo kdysi řekl//
Když někdo přijde
vyjdu abych se s ním setkal
ale ne kvůli němu\\//
Koke řekl//
Když někdo přijde
nevyjdu\\
Když vyjdu
vycházím kvůli němu"
Doma na stole mám tři knihy. To a Dallas 63 od Kinga a Pád Hyperionu od Simmonse. Někdy od loňského podzimu. Vždycky se na ty tři knihy podívám a řeknu si: "Ne, ještě není správný čas." a pustím se do nějakých povídek nebo hubenější knihy. Nějak jsme zleňivěli, co Vílko? Našla jsem to a pustila se do jedné z nich. Na otázku: "Co jsi dělala loni v létě?" mám jasnou odpověď: "Četla jsem Hyperion." A na otázku: "Co děláš tohle léto?", je odpověď: "Čtu Pád Hyperionu a tajně doufám, že jsem nezapomněla, o čem byl první díl." Ale v pohodě. Nejenže je Simmons grafoman, on je navíc vážně hodnej spisovatel. Kniha je totiž psaná, že začíná ještě v ději první knihy, takže jenom párkrát zazvonil zvonečkem a já byla zpátky v ději. Děkuji! Posílám velké mlask!
A teď k tomu hlavnímu. Nemám ráda vyprávění v přítomném čase. Ale tady to sedělo právě použitím během snění Severna, během kterého vidí cestu poutníků. A hezky nám pomůže vzpomenout si. Pokud nepomůže ani tohle, doporučuji přečíst jedničku znovu ;)
Je tady navíc hodně politiky a to není překvapivě vůbec únavný. Vlastně je to napsaný moc hezky.
V druhé části knihy je vyprávění zase trochu jiné a už jsme přímo s poutníky. Takže jo, jde se víc do hloubky a je to celé mnohem svižnější. A dost jako scenář mexický telenovely. Nikdy se nelučte s nikým, kdo umře. Třeba se vrátí. No, a nebo raději jo, třeba se už nevrátí. Ale dál ani slovo!
Napíšu už jenom to, že v téhle časti jsem byla napnutá jako kšandy. Moc se povedlo.
V třetí části se zase vracíme k Severnovi. A musím uznat, že mi až tam došlo, že mi náš zvláštní vypravěč chyběl. Takže jo, postava super. I s potvrzením...
A díky vrácení střídání vyprávění to zase chytlo jiný rytmus. Protože tady je to vážně akční!
(Vlastně nechápu, jak mohl Simmons napsat na tolik stran tenhle děj. Nemyslím obsah, ale to jak to napsal. I když ten obsah byl napsanej tak dokonale, že by to už takhle dali už jenom dva další autoři. (Kdo mě už zná, ví kteří to jsou.) A ani mi nevadilo, že se války samotné nezúčastníme přímo.)
Trochu jsem přemýšlela, co je lepší. Číst dva díly zvlášť nebo si přečíst Kantos Hyperionu. Možná jsem si čtení užila právě o to víc, že tam byla ta roční pauza :)
Navíc jsem si knihu šetřila a užívala vždy po troškách po večerech. Dokonalé. Moc děkuji!
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
No tak to mám za sebou. Spoustou balastu a průměrným příběhem jsem se pročetl k tomu, co je podle mne podstatou díla. Tím je podle mne varování před nekritickým přijímáním umělé inteligence, varování před možností, že se lidstvo stane
na tamto fenoménu nezvratně závislé.
Myslím že právě v této době je takové varování silně aktuální.