Nové komentáře u knih Abigail Tucker
Lev v obýváku: Jak si nás kočky domácí ochočily a ovládly svět
„Ze začátku se mě tato kniha líbila, vyprávění o vývoji koček, odkud se vzaly... Ale dál to už je děs a hrůza, špatně se to četlo. Nejvíc mi vadilo, že kočky můžou za všechno, v Austrálii a Novém Zelandu zabijí kočky jako škůdce, mohou za nemoci atd., ve starém Egyptě zabíjeli koťata kvůli obětování bohyni Bastet. Tahle knížka je vhodná pro lidi, kteří nesnáší kočky.“... celý text
— Chio.77
Lev v obýváku: Jak si nás kočky domácí ochočily a ovládly svět
„Dobrý poradce.“
— Pružinka
Lev v obýváku: Jak si nás kočky domácí ochočily a ovládly svět
„Nemůžu říct, že bych se v knize nedočetla vůbec nic zajímavého o mých chlupatých spolubydlících, ale už dlouho jsem u knížky takhle netrpěla. Kdybych si tvrdohlavě nestála za tím, že ji za každou cenu dočtu, už bych ji asi dávno odložila. Způsob, jakým je napsána mi prostě nesedl. Je zmatečná, skáče z jednoho tématu ke druhému a hlubší myšlenka se ztrácí v překladu.“... celý text
— VerronikaH
Lev v obýváku: Jak si nás kočky domácí ochočily a ovládly svět
„Máme před sebou knihu o kočkách. Publikaci plnou statistik, čísel a studií, z nichž vychází. Přesto není nudná - jenom mne mrzí, že z ní kočka překvapivě vychází tak negativně; ostentativně ji vypíná jako invazivní druh a bezohledného predátora. Autorka se zabývá i etickými otázkami chovu, spojenými se vznikem nových, "líbivých" plemen typu lykoi, munchkin, sphynx, atd. Spolu s ní se podíváme i do zákulisí přehlídek a soutěží. Převážně však řeší vztah člověk-kočka, kočka-člověk. Místy nabízí teorie lehce konspirativní, místy k pousmání, místy až přitažené za vlasy, místy dokonce i závažné. Některá tvrzení považuji za přehnaná a nemohu s nimi souhlasit, např. zmiňovanou souvislost mezi rozšířením schizofrenie a toxoplazmózy s masivním šířením koček na světě. Přiznávám, že mám doma taky kočku, taky takového "lva v obýváku". Vím, že ona si mě "ochočila" sama, že si vlastně "dělá, co chce", a já pro ni dělám jen to nejlepší - ale dělám to ráda a s láskou a věřím, že ona tomu moc dobře rozumí.
"Mezinárodní svaz ochrany přírody zařadil kočku domácí na horní příčku žebříčku stovky nejinvazivnějších druhů. Kočka se stala nezvykle noblesním přírůstkem ve společnosti zhoubných hub, měkkýšů, keřů a dalších organismů bez mozku a účelu. Na obávaném seznamu je jen pár šelem, a ještě méně hypermasožravců. Jenže velká přizpůsobivost, rychlá reprodukce, domestikací posílená fyzická kondice a blízký vztah k člověku z kočky domácí udělaly velmi nebezpečného vetřelce. Je lákavé tvářit se, že problémem jsou jen toulavé kočky, ale pravda je taková, že nejhoršími šelmami jsou asi naši domácí mazlíčci. Deset tisíc let poté, co jejich předkové zaplavili lidské osady v oblasti Úrodného půlměsíce, jsou kočky rozptýlené po celém světě jako chmýří pampelišek. Těch dříve nenápadných šelmiček dnes na planetě žije kolem 600 milionů, někteří vědci dokonce tvrdí, že jich je skoro miliarda."
"Pro tuto chvíli si řekněme, že kombinace chování změněného evolucí a přirozeného půvabu dává domácím kočkám schopnost člověka nepozorovaně ovládat. My jsme jejich stejně, jako jsou ony naše. Kočky se vetřely k člověku zabydlely se v našich obydlích, jedí naše odpadky, vyhýbají se potkanům a přitom nás vlastně vůbec nepotřebují. Koneckonců jsou to pořád divoké kočky. Kdykoli se mohou vrátit do zbytků divočiny. Už nejsou šelmami střední úrovně, kočky jsou teď ve světě vytvořeném lidmi nejvyšším predátorem."
"Zjistilo se, že psi, biologicky navyklí na lidskou společnost a přesně uzpůsobení pro naše potřeby, bez nás strašně trpí. Jako by zanechali divočinu až příliš daleko za sebou, zatímco kočky jsou rozkročené mezi oběma světy, což z nich dělá ještě pružnější a hrozivější nájezdníky."
"Kočky nevrtí ocasem, nešpicují uši, nedělají psí oči - a neumějí žádné takové signály číst. U koček existuje jen několik jasných vizuálních signálů, které používají jen v život ohrožujících situacích, například nahrbený hřbet a zježená srst. Nepoužívají ani velké množství zvuků, jsou totiž predátory přepadajícími kořist ze zálohy. Hlavním komunikačním kanálem koček jsou feromony, čpící zprávy, které je možné vysílat a přijímat bez nevítaného osobního setkání. Zkrátka a dobře, způsob komunikace koček je mimořádně nevhodný pro společenskou výměnu názorů, která tak vyhovuje lidem. Kočky touží po volnosti, ne po kamarádech, chtějí maso, ne chválu. Lidé a kočky jsou prostě z biologického hlediska velmi nesourodý pár."
"Abychom byli ke kočkám spravedliví, existují i důkazy, že se opravdu snaží spojit se s námi pomocí svého mezeného výrazové repertoáru založeném na vůních: rozstřikují moč nebo na naše nohy zapisují decentní vzkazy pomocí žláz umístěných na obličej a pod ocasem. Ovšem lidé jsou obvykle příliš natvrdlí, aby těmto poselstvím rozuměli - náš čichový orgán je výjimečně nechápavý."“... celý text
— Snoopi
Lev v obýváku: Jak si nás kočky domácí ochočily a ovládly svět
„Pěkný příjemný počtení, u kterýho se průměrnej kočkomil o té své domácí potvoře i něco dozví. Není to vždy příjemný zjištění, ale tak už to bejvá. Tuckerová dělá docela slušnou osvětu, co se agresivity a škodlivosti domácích koček v přírodě týče, což je dobře. Ač kočky miluju, je jasné, že je nelze nechat zlikvidovat většinu drobných živočichů v okolní přírodě...
Knížka je vysloveně populárně naučná, je to taková mozaika zajímavostí a příběhů, které na sebe nějak navazují. Pěkně se mi četla po kouscích, je to takové to příjemné čtení ála pár stránek na večer...“... celý text
— terimila
Abigail Tucker knihy
| 2017 |
 Lev v obýváku: Jak si nás kočky domácí ochočily a ovládly svět |
Tucker je 0x v oblíbených.