• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Alfred Döblin

Berlín, Alexandrovo náměstí

„Četl jsem to déle, než jsem čekal. Není to lehké dovolenkové čtivo, ale kniha pro zkušené, poučené čtenáře. Valí se na vás proud textu, emocí, komentářů vypravěče k právě přečtenému nebo nadcházejícímu textu i zdánlivě nesouvisejících pasáží citujících dobové reklamy, politické pamflety, písničky, Bibli či novinové zprávy a působí zpočátku chaoticky, ale pokud na Döblinovu jazykovou hru přistoupíte, tak vás čeká úžasný ponor do bahna velkoměsta (a to mnohdy doslovný) a životních osudů lidí pinožících se na okraji společnosti i velkých událostí, které v hlavním městě Německa probíhají. Prostě skvělé. Rozhodně doporučuji si během čtení nebo po přečtení pustit klasický němý montážní snímek Berlín, symfonie velkoměsta (Berlin: Die Sinfonie der Großstadt), během jehož sledování můžete zažívat toto město téměř stejně, jako Döblinův Franc Biberkopf na svých potulkách.“... celý text
— Inutihar

---

Berlín, Alexandrovo náměstí

„Velmi zajímavá kniha.“
— Kabuky

---

Valdštejn

„Alfred Döblin byl na toto své dílo tak tuze pyšný, že, i když byl --Valdštejn-- přijat vcelku kladně, r. 1921 vydal kritiku svých kritiků. O to hůře se cítím, když i já mám proti tomuhle dílu své výčitky. S třicetileté války docela stírá náboženský aspekt, jenž podle něho byl v oné válce vedlejší k zájmům mocných. Každá mocný šlechtic, prelát a vojevůdce je součástí barvitého obrazu krve, hladomoru a války. Vůbec čtení knihy bylo těžké pro tu roztržitou změť, na začátku vskutku hroznou, bohužel však i nadále docela nesnesitelnou. Každá kapitola opakovala vlastně totéž a totéž, že to byla změť nejen nepřehledná, nýbrž i poněkud nudná. Místy je ovšem člověk rád, že se tou spletí prodral k částem zajímavým. Obzvláště mě zaujal rozklad Ferdinandova ducha. Doporučil bych zřídka a málokomu.“... celý text
— Clivicus

---

---

Valdštejn

„Klasická četba“
— Kabuky

---

Berlín, Alexandrovo náměstí

„Když jsem knihu četla poprvé vypla jsem na stránce 266 a řekla jsem, že jakkoliv zbožňuju Valdštejna tak tady se mi sice " líbí" ten nápad a nápaditost, ten obraz kdy střechy sjíždějí z domů a je strach se vmáčknout mezi lidi, ten psychický nátlak France (který tak zběsile vyprávěl, vzpomínal a všechno hodnotil) i jeho východisko jako propuštěného člověka na svobodu, ale že mě z toho prostě bolí hlava. Když jsem se chtěla ke knize vrátit nebylo ani možnosti navázat, kniha mě do sebe prostě nepustila, takže sem ten brajgl na úrovni každodenního života začala znovu a opatrně si to dávkovala. Jako ten překlad je výborný, ale musím říct že musel být psychicky dost náročný, aby udržel tempo se vším tim kontrastem který kniha nabízí, se vší tou silou s jako se do vás zahryzne a s tím vším co vlastně zahrnuje, já vůbec nezpochybňuji že by tato kniha vyžadovala další čtení, pro lepší " přehled". Je to kumšt v tom vyjádření, v těch až kontrmelcích, v těch schizofreních obratech a zákoutí a při tom vás to udeří střízlivostí a jasností. Není to jednoduchá kniha, je to svým způsobem vynikající čtení, nehodnotim. Dala bych buď 5* nebo 4,5* ale měla jsem momenty kdy mě autor naštval že to napsal tak maniakálně i když ducha toho co chtěl postihnout postihl a člověk by musel být slepcem aby to neviděl... Alespoň tak můj dojem.“... celý text
— Atuin