Inutihar
komentáře u knih
Kapitán Czechowicz splnil úkol
Andrzej Czechowicz
Sbírka propagandistických reportáží a přepsaných rozhovorů o hrdinném kapitánů Czechowiczovi, agentu polské tajné služby, který odhalil nekalé rejdy západních ideodiverzních špionážních centrál skrytých za vysíláním rádia Svobodná Evropa. S úžasným normalizačním doslovem o tom, jak pravicové žurnalistické elementy v ČSSR ohrožovaly socialismus, ale naštěstí jsme s nimi v roce 1968 zatočili a do budoucnosti se poučili.
Reportáže samotné jsou nudící, protože jsou skoro všechny stejné a jen v některých se objeví něco zajímavého. Čteno s odstupem je to celé mementem divně zvrácené doby, naprosto bizarní až nepochopitelné a zároveň strašlivé i komické.
Ďáblova milenka
Vladimír Macura
Docela příjemné literární překvapení. Povídky ve sbírce jsou z velké části čtenářsky vděčné, vtipné, mnohdy s nečekanými pointami, některé absurdní v kafkovském stylu, jiné snové či magicky realistické, některé hrající si se specifiky malého pobaltského národa, jiné naopak naprosto univerzální. Určitě bych si od některých autorů rád přečetl více knih.
Ukrajinská a pobaltská křídla 1918-2021
Alexej I. Kondratěnko
Jako je to docela dobré. Ale to, že kniha takového tematického rozsahu nemá jmenný a místní rejstřík, je obrovský problém. Cokoliv v ní hledat je peklo a to i s ohledem na její uspořádání, které je poněkud divoké a neuspořádané, skáče tematicky i časově, názvy kapitol jsou neintuitivní a někde se mi zdá, že vazba na téma knihy je více než volná.
Obsahově jsem narazil na několik interpretačně sporných míst, ale pokud nejste experty na téma, neznáte knihy z bibliografie na konci či nemáte stejně posedlé kamarády v Pobaltí a na Ukrajině, tak na to asi nepřijdete.
Oceňuji obrázky, mnohé jsou docela raritní a určitě se budou hodit modelářům, kteří se na tato menší letectva zaměřují. Jen ten až mytický západoukrajinský Fokker D.VII z Vinnycje, jehož fotku hledám už několik let, tam taky není.
Syn pluku
Valentin Petrovič Katajev
Ruku na srdce, od sovětské knihy o válce pro mládež, vydané poprvé v roce 1944, lze jen těžko očekávat něco jiného než epické hrdinství a patriotickou propagandu. Jako "husákovo dítě" jsem také kult rudoarmějců a oslav sovětského vítězství nad fašismem zažil, takže si dovedu představit, že kdybych to četl tehdy, jako školák, tak bych ten válečný patos vnímal jinak než nyní. Dnešnímu mladému čtenáři to nemá moc co nabídnout. A jako dospělý čtenář si spíše užiju fakt, že jsem četl vydání z roku 1959, které bylo zřejmě to poslední české, kde se ještě naplno vychvaloval Stalin, protože nahlédnutí do digitální knihovny mi potvrdilo, že v pozdějších vydáních už byly všechny (v některých místech až mystické) zmínky o Stalinovi z textu odstraněny. I to staví knihu do trochu jiného světla, jako dokumentu doby, ideologie i toho, že ani sovětská kniha neuteče cenzuře.
Nad rovinou
Marie Stryjová
Složitosti života v české vesnici ve Volyni za války očima dospívající dívky. Pro mě velké překvapení. Byť mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl na poněkud neučesaný autorčin styl, nakonec jsem to četl prakticky jedním dechem. Mnohé situace mi připomínaly válečné vzpomínky mých vesnických babiček, které byly stejná generace a které zažily věci, jaké si asi ani neumíme představit. Zároveň znám některé původně české vesnice ukrajinské Volyně a viděl jsem tamní hřbitovy s českými jmény a uvědomil si, že ten poválečný odchod Volyňáků do Československa musel být pro mnohé z nich velmi náročným rozhodnutím.
V knize prakticky není dobová ideologie a chválení sovětské armády. Vzhledem k rodinné historii autorky to není úplně překvapivé, ovšem s ohledem na dobu vydání v bezčasí normalizace si to zmínku zaslouží.
Hříchy pro pátera Knoxe
Josef Škvorecký
Některé povídky jsou tak strašlivě utahané, že jsem měl problém je dočíst. Což je asi škoda, protože jinak je to hraní si se žánrovými očekáváními mnohdy docela vtipné.
Jak se domluvíme s počítačem
Jiří Franek
Další kniha, podle které jsem se někdy na počátku 90. let zkoušel domluvit se svým počítačem.
Basic pro začátečníky
Petr Kroha
Podle tohoto jsem se někdy kolem roku 1991 učil programovat. Jen ty optimalizace ukázkových programů a rutinek z basicu IQ151, který byl pro tuto knihu zvolen, do basicu ZX Spectra, které jsem měl, mi jaké dítěti moc nešly.
Od Nautilu k batyskafu
Pierre de Latil
Velmi vtipně psaná historie ponorek, hloubkových rekordů a podmořského výzkumu s úžasnými ilustracemi Kamila Lhotáka.
Pět neděl v balónu
Jules Verne
Jako dítě jsem to začínal číst opakovaně a opakovaně jsem to nedočítal. Moc mě to nebavilo a děj se na rozdíl od mnoha jiných verenovek (a to i mnohem tlustějších) hodně táhl. Nakonec jsem to nějak dal, ale ten děj bych asi už dohromady nedal. Zlatý Nemo nebo Robur.
Ferdův slabikář
Ondřej Sekora
Absolutní kult. Asi jako velká část čtenářů mám mnohá říkadla i jiné pasáže uložené v paměti dodnes. Jen ten svištící svisle visící svišť mě pořád mate.
Co nám jde k duhu
Andrej Platonov (p)
Řezal jsem se smíchy u všech tří povídek. Zejména skvěle beztvaré univerzální typy byrokratů z Gradova jsou tak výborně charakterizovany, že se to dá prakticky beze změny číst jako satira středního managementu jakéhokoliv soudobého korporátu nebo státní správy kdekoliv a kdykoliv jinde.
Noční dravci nad Koreou
Miloš Šedivý
Na začátku autoři odsoudí americké knihy jako neobjektivní a nezdrojované a následně sami neuvedou jediný zdroj, odkud jsou přebrány rozsáhlé citace, vzpomínky či postřehy, kterých je kniha plná. Různé zajímavé informace jsou pak prolévány omáčkou ruské propagandy, takže mnohá tvrzení (zejména pak "vyvracení mýtů" na konci), je třeba číst velmi kriticky a korigovat z dalších zdrojů.
Oceňuji obsažené fotografie a ilustrace, tam jsou i věci, které jsem doposud neznal.
To nemyslíte vážně, pane Feynmane!
Richard P. Feynman
Docela mě překvapilo, že i tak velký duch jako Feynman je tak trochu fachidiot a nehodlá připustit, že i v jiných oborech, zejména těch nepřírodovědných, mohou existovat lidé, co něco umí. Nebo prostě možná jen ty momenty, kde narazil, nepsal do této knihy.
Labyrint
Adolf Hoffmeister
Nejen kniha, ale i umělecké dílo. Legendární antologie klasických sci-fi povídek doprovázená ilustracemi a kolážemi špičkových českých umělců.
Depeche Mode
Serhij Žadan
Syrové, neučesané, zábavné i smutné. Putování perferiemi Charkova a pohled na odvrácenou stranu společnosti, která zatím moc netuší, co dělat s nabytou svobodou a příležitostmi, které nabízí. Ale je to vůbec svoboda a jsou ty příležitosti pro každého?
Přednáška o Depeche Mode naprosto boží.
Wang-dang americký slang
Sinclair Nicholas
Když jsem se k tomu dostal někdy v prváku na gymplu, tak jsem byl jak u vytržení, že něco takového vůbec vyšlo. Bylo to provokativní, vtipné a naše angličtinářka nad tím kroutila hlavou. Horší bylo zjištění o mnoho let později, s výrazně lepší znalostí angličtiny a osobní zkušeností s lidmi z USA i cest za oceán, že mnoho těch výrazů se nepoužívá nebo jsou velmi okrajové či regionálně specifické nebo český překlad v knize posouvá význam výrazu v americké angličtině. A po 30 letech od vydání se také hodně změnilo i ve Státech, takže mnohé termíny jsou teď dost problémové, pokud budou vyslovena na nesprávném místě v nesprávném čase. Ale jazyk a jeho učení je nekončící proces, že?
Fotografie pro lidové školy umění
Miloslav Stibor
I když je to starší práce, mnohá doporučení jsou dodnes použitelná, zejména pokud začínáte znovu fotit na film.
Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství
Tomáš Prokůpek
Výborný nápad i krásné provedení. Příběhy samotné sice nejsou všechny povedené a některé bych z knihy vyřadil (nebo, lépe, nechal autory upravit či dopracovat), ale i tak mi u toho tekly střídavě slzy smíchu a dojetí.