Inutihar komentáře u knih
Ruku na srdce, od sovětské knihy o válce pro mládež, vydané poprvé v roce 1944, lze jen těžko očekávat něco jiného než epické hrdinství a patriotickou propagandu. Jako "husákovo dítě" jsem také kult rudoarmějců a oslav sovětského vítězství nad fašismem zažil, takže si dovedu představit, že kdybych to četl tehdy, tak bych ten válečný patos vnímal jinak než nyní.
Jako dospělý čtenář si spíše užiju fakt, že jsem četl vydání z roku 1959, které bylo zřejmě to poslední české, kde se ještě naplno vychvaloval Stalin, protože nahlédnutí do digitální knihovny mi potvrdilo, že v pozdějších vydáních už byly všechny (v některých místech až mystické) zmínky o Stalinovi z textu odstraněny. I to staví knihu do trochu jiného světla, jako dokumentu doby, ideologie i toho, že ani sovětská kniha neuteče cenzuře.
Složitosti života v české vesnici ve Volyni za války očima dospívající dívky. Pro mě velké překvapení. Byť mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl na poněkud neučesaný autorčin styl, nakonec jsem to četl prakticky jedním dechem. Mnohé situace mi připomínaly válečné vzpomínky mých vesnických babiček, které byly stejná generace a které zažily věci, jaké si asi ani neumíme představit. Zároveň znám některé původně české vesnice ukrajinské Volyně a viděl jsem tamní hřbitovy s českými jmény a uvědomil si, že ten poválečný odchod Volyňáků do Československa musel být pro mnohé z nich velmi náročným rozhodnutím.
V knize prakticky není dobová ideologie a chválení sovětské armády. Vzhledem k rodinné historii autorky to není úplně překvapivé, ovšem s ohledem na dobu vydání v bezčasí normalizace si to zmínku zaslouží.
Některé povídky jsou tak strašlivě utahané, že jsem měl problém je dočíst. Což je asi škoda, protože jinak je to hraní si se žánrovými očekáváními mnohdy docela vtipné.
Další kniha, podle které jsem se někdy na počátku 90. let zkoušel domluvit se svým počítačem.
Podle tohoto jsem se někdy kolem roku 1991 učil programovat. Jen ty optimalizace ukázkových programů a rutinek z basicu IQ151, který byl pro tuto knihu zvolen, do basicu ZX Spectra, které jsem měl, mi jaké dítěti moc nešly.
Velmi vtipně psaná historie ponorek, hloubkových rekordů a podmořského výzkumu s úžasnými ilustracemi Kamila Lhotáka.
Jako dítě jsem to začínal číst opakovaně a opakovaně jsem to nedočítal. Moc mě to nebavilo a děj se na rozdíl od mnoha jiných verenovek (a to i mnohem tlustějších) hodně táhl. Nakonec jsem to nějak dal, ale ten děj bych asi už dohromady nedal. Zlatý Nemo nebo Robur.
Absolutní kult. Asi jako velká část čtenářů mám mnohá říkadla i jiné pasáže uložené v paměti dodnes. Jen ten svištící svisle visící svišť mě pořád mate.
Řezal jsem se smíchy u všech tří povídek. Zejména skvěle beztvaré univerzální typy byrokratů z Gradova jsou tak výborně charakterizovany, že se to dá prakticky beze změny číst jako satira středního managementu jakéhokoliv soudobého korporátu nebo státní správy kdekoliv a kdykoliv jinde.
Na začátku autoři odsoudí americké knihy jako neobjektivní a nezdrojované a následně sami neuvedou jediný zdroj, odkud jsou přebrány rozsáhlé citace, vzpomínky či postřehy, kterých je kniha plná. Různé zajímavé informace jsou pak prolévány omáčkou ruské propagandy, takže některá tvrzení (zejména vyracení "mýtů" na konci), je třeba číst poněkud kritičteji.
Oceňuji fotografie a ilustrace, tam jsou i věci, které jsem doposud neznal.
Docela mě překvapilo, že i tak velký duch jako Feynman je tak trochu fachidiot a nehodlá připustit, že i v jiných oborech, zejména těch nepřírodovědných, mohou existovat lidé, co něco umí. Nebo prostě možná jen ty momenty, kde narazil, nepsal do této knihy.
Nejen kniha, ale i umělecké dílo. Legendární antologie klasických sci-fi povídek doprovázená ilustracemi a kolážemi špičkových českých umělců.
Syrové, neučesané, zábavné i smutné. Putování perferiemi Charkova a pohled na odvrácenou stranu společnosti, která zatím moc netuší, co dělat s nabytou svobodou a příležitostmi, které nabízí. Ale je to vůbec svoboda a jsou ty příležitosti pro každého?
Přednáška o Depeche Mode naprosto boží.
Když jsem se k tomu dostal někdy v prváku na gymplu, tak jsem byl jak u vytržení, že něco takového vůbec vyšlo. Bylo to provokativní, vtipné a naše angličtinářka nad tím kroutila hlavou. Horší bylo zjištění o mnoho let později, s výrazně lepší znalostí angličtiny a osobní zkušeností s lidmi z USA i cest za oceán, že mnoho těch výrazů se nepoužívá nebo jsou velmi okrajové či regionálně specifické nebo český překlad v knize posouvá význam výrazu v americké angličtině. A po 30 letech od vydání se také hodně změnilo i ve Státech, takže mnohé termíny jsou teď dost problémové, pokud budou vyslovena na nesprávném místě v nesprávném čase. Ale jazyk a jeho učení je nekončící proces, že?
I když je to starší práce, mnohá doporučení jsou dodnes použitelná, zejména pokud začínáte znovu fotit na film.
Výborný nápad i krásné provedení. Příběhy samotné sice nejsou všechny povedené a některé bych z knihy vyřadil (nebo, lépe, nechal autory upravit či dopracovat), ale i tak mi u toho tekly střídavě slzy smíchu a dojetí.
Kdo tehdy v roce 1977 mohl čekat, jaký obrovský komplexní kolos všeho možného do budoucna vznikne. Takže četba komiksu, vzniklého v době, kdy se možná ani nepočítalo s pokračováním, fandy Hvězdných válek dost pobaví.
Pro lidi, kteří znají Marvel a Avengers jen z novodobých filmů a seriálů, to asi bude dost nestravitelné. Jenže abychom točili globálně úspěšné komiksové filmy, musíme mít nějaké základy, na kterých to stojí. A Tajné války jsou jedním z oněch klíčových děl, které inspirovaly současný marvelovský multiverse, i když se od dob vzniku tohoto komiksu celý Marvel výrazně posunul jak obsahem, tak tím, kdo je jeho cílové publikum.
Kniha, jakou bych chtěl napsat i já sám.
Teď se to dá číst už snad jen jako zábavný exkurs do dob dávno minulých, kdy se ideologie stavěla nad vědecké poznání. Odborníka i poučeného laika zde zaujme zejména to, jak komplikovaná vědecká konstrukce se musí stavět, abychom popřeli nauku o dědičnosti, resp. dobovou terminologií "mendelismus-morganismus" jakožto spekulativní výmysl reakční vědy z imperialistického Západu.