Svědectví kapitána Minaříka

Tato kniha se v podstatě nedá rozumně ohodnotit a ani moc číst.
Je to naprosto bizarní propagandistické čtení (a jako propaganda je na plný počet hvězdiček), knižní vydání reportáže, která vycházela původně na pokračování v sobotní příloze Rudého Práva. Četba je to jen pro otrlé milovníky literárních kuriozit a možná odborné zájemců o komunistickou propagandu.
Po úvodních téměř hagiografických pasážích o dětství, škole a rozhlasové a divadelní kariéře je Mynařík svým komunistickým přítelem Honzou (z nezkaženého jádra strany a rozvědky) zverbován a v září 1968 vyráží s dalšími posrpnovými emigranty přes Vídeň do Mnichova a začne pracovat ve Svobodné Evropě. A Svobodná Evropa a americké tajné služby můžou za všechno, co se v Československu odehrálo mezi lety 1963-68 (ale když Minařík uviděl sovětské tanky, tak poznal, že země je zachráněna). V každém emigrantovi, kterého pak v Mnichově (či kdekoliv jinde) Minařík potkává, odhaluje agenta CIA nebo Izraele, zároveň jsou všichni emigranti vlastizrádní alkoholici, násilníci, podvodníci, zbabělci a všechno dělají jen pro peníze. Zahraniční zaměstnanci Svobodné Evropy jakbysmet a českoslovenští disidenti, zejména bývalí straničtí a vládní kádři jako Dubček s Mlynářem, jsou k tomu na nejlepší cestě. A nebohý Minařík, nezkažený komunistický superhrdina, je jen s největším odporem nucen žít mezi těmito lidmi na prohnilém válkychtivém Západě a oporou mu je jen četba Rudého Práva a jiných československých tiskovin, které se mu daří sehnat a kde vidí, jak socialistická vlast prosperuje.
Fakt je, že u mnoha pasážích jsem se smál nahlas, protože ta komunistická propaganda a ten "správný" pohled na rok 1968, emigraci a Svobodnou Evropu jsou tam tlačeny tak na sílu, že to místy působí až jako parodie. Skoro jsem si říkal, jestli to autor myslel vážně, nebo zkoušel, co mu ještě tiskový dohled zkousne. Na druhou stranu to dost nudilo, protože to neustálé odhalování agentů v každém člověku, kterého Minařík potkal, se dost opakovalo, stejně tak neustálé vychvalování jeho superschopností a komunistické morálky.
A většina těch zásadních důkazů, které jsou v knize představeny (a některé i přefoceny) jsou nicneříkající obecná memoranda a citace z různých soukromých dokumentů, kde se dá mnohdy pochybovat o jejich pravosti.