Svědectví kapitána Minaříka přehled

Tato kniha se v podstatě nedá rozumně ohodnotit a ani moc číst.
Je to naprosto bizarní propagandistické čtení (a jako propaganda je na plný počet hvězdiček), knižní vydání reportáže, která vycházela původně na pokračování v sobotní příloze Rudého Práva. Četba pro otrlé milovníky literárních kuriozit a možná odborné zájemců o komunistickou propagandu.
Po úvodních téměř hagiografických pasážích o dětství, škole a rozhlasové a divadelní kariéře je Minařík svým komunistickým přítelem Honzou (z "nezkaženého jádra strany" a rozvědky) zverbován a v září 1968 vyráží s dalšími posrpnovými emigranty přes Vídeň do Mnichova, kde začne pracovat ve Svobodné Evropě. A zbytek knihy odhaluje, jak Svobodná Evropa a americké tajné služby můžou za všechno, co se v Československu odehrálo mezi lety 1963-68 (ale naštěstí, když Minařík uviděl přijet sovětské tanky, tak poznal, že země je zachráněna). V každém emigrantovi, kterého pak v Mnichově (či kdekoliv jinde po světě) Minařík potkává, odhaluje agenta CIA nebo Izraele, zároveň jsou všichni emigranti vlastizrádní alkoholici, násilníci, podvodníci, zbabělci a všechno dělají jen pro peníze. Zahraniční zaměstnanci Svobodné Evropy jakbysmet a českoslovenští disidenti, zejména bývalí straničtí a vládní funkcionáři jako Dubček s Mlynářem, jsou k tomu na nejlepší cestě. A nebohý Minařík, nezkažený komunistický superhrdina, je jen s největším odporem nucen žít mezi těmito lidmi na prohnilém válkychtivém Západě, kde mu oporou je jen četba Rudého Práva a jiných československých tiskovin, které se mu daří sehnat a kde vidí, jak socialistická vlast prosperuje.
Většina "zásadních důkazů" o podvratné činnosti Svobodné Evropy, které jsou v knize představeny (a některé i přefoceny), jsou nicneříkající obecná memoranda anebo citace z různých soukromých dokumentů, kde se dá mnohdy pochybovat o jejich pravosti.

Fakt je, že u mnoha pasážích jsem se smál nahlas, protože ta komunistická propaganda a ten "správný" pohled na rok 1968, emigraci a Svobodnou Evropu jsou tam tlačeny tak na sílu, že to místy působí až jako parodie. Skoro jsem si říkal, jestli to autor myslel vážně, nebo zkoušel, co mu ještě tiskový dohled skousne. Na druhou stranu to dost nudilo, protože to neustálé odhalování agentů v každém člověku, kterého Minařík potkal, se dost opakovalo, stejně tak neustálé vychvalování Minaříkových superschopností a komunistické morálky a krás socialistického zřízení.

No, já vás varoval.