Inutihar komentáře u knih

Buďme jen rádi, že porevoluční léta a rozpad Československa přes všechna možná negativa neproběhl ani vzdáleně v tak děsivé podobně, jako rozklad SSSR a začátek ruského kapitalismu. I komunistické zločiny v Československu jsou jen matným odrazem toho, co všechno se dělo v zemi, kde podle některých zítra znamenalo včera.

Je to těžká četba, ale téměř jsem nebyl schopen se odtrhnout o té fascinující mozaiky hlasů, příběhů i jen výkřiků, které skládají znepokojující obraz postsovětského Ruska a jeho obyvatel. Ta země je nemocná a její léčba, je-li vůbec možná, bude náročná a dlouhá.

8 20.02.2024

Každé začátky jsou těžké a novodobá česká literatura v tom není výjimkou. Záře, první "moderní" český historický román, zůstává příkladem slepých cest vývoje a dnes, mimo bohemistů, ji budou číst zřejmě jen čtenáři s vážným zájmem o historii české literatury a milovníci literárních kuriozit.
Je třeba respektovat, že Linda je skutečně první, kdo píše vážně míněnou historizující prózu v českém jazyce, byť ji píše více v duchu dobových teoretických představ o literálním jazyce, než živým jazykem samotným. Výsledek je tak čitelný jen s velkými obtížemi a to nejen kvůli tomu svéráznému jazyku, za který Linda schytal dost kritiky od ostatních obrozenců hned po vydání, ale i kvůli obsahu samotnému.

Na mě kniha působila, jako by se někdo ne moc dobře snažil zbeletrizovat divadelní hru. Dialogy jsou značně divadelní, šroubované až neživotné a časté vkládání básní a písní do textu působí někdy až směšně. Jazyk samotný je hodně básnický, místy připomínající klasické antické eposy, jak přízvučností, tak nadužívaním epitet typu "Jaroslav spanilotvářný". Mnohé Lindovy slovní novotvary jsou ve stylu jazykového brusičství. Jako celek se to čte dost zle, protože se to strašlivě vleče, ale zároveň je to ve své bizarnosti docela zábavné. Zážitek je to každopádně zajímavý z mnoha ohledů.

Četl jsem vydání z roku 1924.

1 03.02.2024

První dvě třetiny knihy považuji za naprosto výborné, naopak ty pasáže o přípravě útěku z vězení, byť vtipné tím, jak variují motivy klasické literatury, mě poněkud nudily. Ale jako dítě jsem tyto narážky úplně nedocenil, stejně tak jsem jinak vnímal ty zmínky o otroctví či jižanská "specifika" typu krevní msty a lynčování. Až mě překvapilo, jak drsný ten příběh ve skutečnosti je a kolik je tam mrtvých (nebo se o nich alespoň mluví) a asi by mě zajímalo, jak se stalo, že to je obecně považováno za knížku vhodnou pro děti.

Zajímavé je srovnání s anglickou verzí a práce s různými dialekty angličtiny, což český překlad (četl jsem klasický Gelův) skoro nezohledňuje, i když chápu, že v čeština to půjde napodobovat jen velmi těžko.

3 29.01.2024

Básně hutné jako horko nad savanou.

Četba je to náročná, jazyk básní je hodně specifický, velmi symbolický, odkazuje na africkou skutečnost i historii, reálné i mýtické postavy a místa a využívá množství nepřekládaných slov z různých afrických jazyků. Na konci sbírky sice připojil Senghor stručný slovníček, ale možná by se hodila i mapa.

I jako (myslím si, že) zkušený čtenář básníků pocházejících z neevropských kultur jsem měl ze začátku problém do těch básní proniknout. Až tak moc, že jsem to odložil a našel si francouzský originál i překlady do jiných jazyků, abych se podíval, zda je to autorem nebo čtenářem. A byl jsem překvapen, že se to čte lépe. Problém českého vydání je typografické zpracování sbírky. Senghorovy volné verše jsou zde do jednotlivých řádků děleny (dle mého názoru) na ne úplně vhodných místech Tyto přeryvy narušují rytmus četby. Až když jsem začal číst verše jako věty jedním dechem, bez ohledu na jejich uspořádání, teprve pak vystoupila jejich síla v plné kráse.

24.01.2024

Víc jsem si užíval ty scény z redakce a politické narážky, než trochu natahovanou milostnou zápletku, ale detektivní pointa byla nakonec výborná.
Hodnotím v kontextu dalších Škvoreckého knih, pořád je to vysoce nad průměrem české/československé literatury.

3 22.01.2024

Sovětská dobrodružná sci-fi o podmořské těžbě ropy v Ázerbájdžánu? Byl jsem poněkud skeptický, zvláště u úvodních kapitol opěvujících krásy moderního Baku a genialitu sovětských inženýrů a inženýrek. Ale pak se to rozjelo v naivní akční dobrodružství, které chvílemi působilo až jako nějaká verneovka. Nechybí tajná podmořská zařízení, mořské bouře, ztracení potápěči, hořící laboratoře i záchrany na poslední chvíli.
Nezbytné dobově podmíněné odkazy na druhou světovou válku, sabotážní akce amerických diverzantů i odsuzování kapitalistů a válečných štváčů obecně jsou samozřejmě zahrnuty také. Kniha je evidentně určena pro mladší čtenáře, ale pro ty dnešní už bude nečitelná. Vhodné tedy spíše pro pamětníky.

22.01.2024

Jako milovník filmů (a obskurních zákoutí světové kinematografie zvláště) jsem si tuto knihu zakoupil prakticky ihned jak vyšla. Jenže shodou různých okolností jsem se k jejímu dočtení dostal až po několika letech. A zklamán nejsem. Jako úvod do pojmů, žánrů a témat spojených s „brakovými“, „béčkovými“ a dalšími filmy stojícími mimo běžný filmový mainstream, slouží kniha naprosto dostatečně nejen nezkušeným divákům, ale i divákům poučeným, kteří uváděné filmy znají z vlastní divácké zkušenosti. Platí, že čím víc toho znáte, tím víc si to užijete a třeba s autory i vnitřně zapolemizujete, proč zrovna nějakého vašeho oblíbeného tvůrce či tvůrkyni nebo dílko zmínili jen letmo nebo vůbec.
Oproti jiným knihám o filmu psaných fanoušky pro fanoušky, které jsou mnohdy velmi povrchní, je poznat, že autoři filmy a tvůrce, o kterých píší, nejen milují, ale jsou schopni také kritického zhodnocení a zasazení do širšího filmově-teoretického i dobového a společenského kontextu. To, společně se závěrečnou kapitolou s českém a československém brakovém filmu, považuji za největší hodnotu knihy.

Vadí mi asi jen jistá nevyváženost jednotlivých kapitol, ale vzhledem k tomu, že kniha je spíše souborem esejů než monografií s jednotící linkou, dá se to celkem chápat.

3 15.01.2024

Chaotické jako válka? Velmi silné v jednotlivých pasážích, ale jako celek se mi to zdálo poněkud nesourodé. Historický kontex bojů o Kyjev v rozpadajícím se ruském impériu, kde se střetávají zájmy ukrajinských nacionalistů, ruských imperialistů, bolševiků i pozůstatků německých vojsk je dost chaotický sám o sobě, natož v této mírně horečnaté podobě.
Možná byl problém, že jsem to četl jako špatně připravený ebook, ve kterém nebylo vždy jasné, ke které dějové linii daný text náleží. Možná tomu dám ještě jednu šanci někdy v budoucnu.

21.12.2023

Můj komentář bude obdobný jako u předchozího dílu: je to hodně poznamenáno normalizační propagandou. Americká a jiná letadla ze Západu jsou jak dokladem agresivních choutek kapitalistických států a korupce, kdy imperialističtí Američané nutí západní státy používat a vyrábět americkou techniku, tak i ekonomického úpadku, kdy se na Západě utrácí peníze za zbrojení místo za sociální programy.

Na druhé straně sovětská letadla jsou vyráběna kvůli zachování míru, jsou skoro ve všech parametrech lepší než ta západní, a to, že se vyrábí i v Československu nebo jiných socialistických státech, je důkaz výhodnosti bratrské spolupráce socialistických států a dokladem, že socialistické ekonomiky jsou na tom ekonomicky mnohem lépe, když si to můžou dovolit.

Pravdou zůstává, že Němeček uměl sehnat různé podkladové materiály, takže je schopen fundovaně okomentovat i naprosto obskurní prototypy jak z Východu, tak Západu, což bohužel znamená, že ten text je místy poněkud zahlcený jejich kódovými názvy. Nepřiznané, ale patrné je to, že soudruzi utajovali výrazně více než imperialisté, takže mnohé uváděné informace je pro soudobého čtenáře lepší ověřit na internetu nebo v novější literatuře. Ovšem i tato kniha nakonec musela přiznat kvalitu tehdy nově zaváděným americkým letadlům jako F-16, kde Němeček píše, že díky potenciálu dalšího rozvoje budou zajisté používána i daleko do budoucnosti. Což lze po 40 letech od vydání knihy jen potvrdit.

19.11.2023

Sbírka historek o tom, jak hrdinní Angličané a Američané (a možná trochu i Francouzi) v Berlíně vyhráli studenou válku.
Asi jsem od toho čekal trochu víc.
Velké dějiny se knihou dle očekávání prolínají spíše na pozadí osobních příběhů, ale i tak jsou některé z mého pohledu klíčové momenty až příliš zestručněny. Ale jako největší slabinu knihy vidím chybějící pohled z "druhé strany". Mnohé vzpomínky vojáků z Británie nebo USA nejsou zas tak extra zajímavé a raději bych si přečetl, jak v knize zmiňované krizové momenty vnímali a řešili v NDR nebo SSSR. Nebo něco víc o zkušenosti východních Berlíňanů či o protišpionských operacích Stasi.
Druhá věc, co mi vadí, je ten styl, jak je to napsáno. Text v některých pasážích dost drhne (třeba ta část o tiskové konferenci SED z listopadu 1989 je dost šílená) až do nečitelnosti. Ale díky bohu, že je to všechno pryč a po Berlíně se můžeme procházet bez omezení a na hrozné momenty minulosti už jen vzpomínat v muzeích a u památníků.


Edit říjen 2023: měl jsem možnost nahlédnout do anglického originálu a to, co jsem si pamatoval jako nesmysly či chyby překladu je přeloženo správně, bohužel ty chyby a nesmysly jsou již v původním textu

20.09.2023

Lemův v podstatě debut nejvíce trpí neustálým polopatickým vysvětlováním fungování různých technologií. To sice mohlo být zajímavé v době vzniku knihy, ale zubu času to neodolalo, nejen proto, že Lem opravdu neodhadl, jak se bude technika vyvíjet. Na soudobého čtenáře to může působit úsměvně či naivně, ale především to zdržuje při čtení a kdyby to v knize nebylo, tak by to na děj nemělo vůbec vliv. Ideologie mi tam překvapivě až tak nevadila, sovětská SF ze stejné doby (např. Jefremov) má popisy utopistické komunistické společnosti výrazně intenzivnější.
Příběh sám je pak poměrně akční, za předpokladu, že čtenář je ochoten skousnout Venuši jako v podstatě obyvatelnou planetu. Hlavní hrdina, pilot Smith, je docela dobře podán, ale klíčoví vědci výpravy jsou dost neživotní panáci, takoví fachidioti. S ohledem na to, jak dobré postavy psal Lem později, je to docela s podivem.

4 17.08.2023

Mysteriózní alkoholické eskapády skupinky umělců během jedné dlouhé noci v neidentifikovatelném městečku na pomezí Haliče a Karpat. Ještě ne svobodná Ukrajina, už ne Sovětský svaz. Místo, které je kolektivní projekcí osudových zlomů ukrajinských dějin, rájem, peklem i očistcem. Krátké, úderné i opulentně užvaněné, vtipné i melancholické a chaotické jako opilství a následná kocovina, která všechny na konci čeká.

1 09.08.2023

Pro mě malý literární objev. Kuprinovo Rusko počátku 20. století je země alkoholiků, násilníků, šovinistů a pochybných existencí bez ohledu pohlaví či společenskou vrstvu a jen v málokteré povídce je nějaká postava označitelná za jednoznačně kladnou. I Kuprinův životní příběh alkoholika a emigranta by klidně mohl být další povídkou, která by do sbírky bez problémů zapadla. Autor rozhodně neskrývá svoji skepsi ohledně národní přirozenosti Ruska a Rusů, vztahů Ruska k dalším národům impéria či Evropy i toho, co to vůbec Rusko je. Mnoho povídek má témata značně kontroverzní a dějové zvraty či pointy nečekané i přímo šokující (zde vede Mořská nemoc), v mnoha případech jsem skoro nevěřil jak tomu, co čtu, tak tomu, že kniha vyšla v době vrcholné normalizace (jasně, ukazovala to špatné, zaostalé a ošklivé carské Rusko, v SSSR se takové hrozné věci určitě neděly, že?).

13.06.2023

No, sbírka anekdot. Jsou to dost drsné politické vtipy krutě odhalující reálnou nefunkčnost sovětského systému, antisemitismus, všudypřítomnou tajnou policii, nepotismus a tak podobně. Jak uvádí autorka v předmluvě: v SSSR neexistuje svoboda tisku a pravda se tak mezi lidem musí předávat jinak. Předpokládám, že vytáhnout tuto knihu v těch nejtemnějších letech po převratu v roce 1948 musela být přímá linka do vězení.

08.06.2023

Je to víc reportážní, než jsem si myslel. Historické kořeny konfliktu Ukrajiny a Ruska jsou spíše naznačeny, ale zase osobní zážitky z dané doby a míst jsou strhující. Docela dobré, byť jinak, než jsem si přestavoval.

29.05.2023

Knížku jsem měl hodně rád jako dítě, hlavně se mi líbila obrázková příloha a řezy ponorkami a sám jsem si neustále kreslil podobné výtvory. Ale jak jsem se tématem zabýval dál, tak jsem zjistil, že celé pasáže jsou doslova opsány z jiných knih o historii potápění a podmořského výzkumu, což z ní dělá do jisté míry plagiát. Některé kapitoly jsou pak ideologicky zabarvené ve prospěch socialistických států více, než by bylo vhodné.

1 18.05.2023

Krajinomalba mu jde, ale ty postavy a jejich chování...

2 20.03.2023

Není to vtipné na první dobrou. Formálně vzato je to spíše román pikareskní než humoristický. Postavy jsou většinou nesympatické a ten humor či satira se objevuje až mezi řádky a podle toho, jak znáte americká 60. léta, hnutí za lidská práva, rasové bouře a tak dále. I ten překlad, se mi zdá, docela zastaral, minimálně v pohledu na některé reálie.

4 23.01.2023

Petrohradský magický realismus? Ale i tak je tam vidět ten nekonečný ruský marast.

08.12.2022

Lyrizované popisy krajinek Klostermannovi jdou dobře, ta atmosféra je z toho opravdu cítit, jako bych se tam procházel sám, ale ty postavy a děj... To se mi zdálo celé jaksi rozplizlé. První půlka byla docela zajímavá, ještě ta scénka na hrázi a u soudu vypadaly, že se to pěkně rozjede a... A nic. Jako by najednou autor nevěděl jak dál, jak to ukončit a zároveň se tam snažil narvat "happy end". Napsal bych víc k hlavním postavám a co mi na nich vadilo, ale nechci to zkazit případným zájemcům spoilerováním.
Edit: už jsem četl další knihy od Klostermanna a zdá se, že všechny trpí tím samým - popisy krajiny jsou super, ale ty postavy a jejich chování jsou jaksi strašlivě umělé