Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2012/bmid_spolceni-hlupcu-wqM-2012.jpg
4
1240
1240
Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1995 , ArgoOriginální název:
A Confederacy of Dunces, 1980
více info...
Přidat komentář
A tohle bylo co? Nevím, ale po přečtení se usmívám, ba přímo uculuji a potutelně i chichtám. Hlavně, když si vzpomenu na scény ze začátku knihy v baru. Představu Ignácia jako vůdce vzbouřených dělníků asi z hlavy jen tak nevyženu, podobně jako už si asi navždy uvidím párkaře se šavličkou před Nocí rozkoše na chodníku. Nedivím se, že to dostalo Pulitzerovu cenu, ty body dolů jsou jen kvůli tomu, že už to dnes trošku zastarává v reáliích a čtenáři nepochopí narážkyna Mc. Carthismus v Americe. Jinak je Ignácius naprosto dokonalý prototyp intelektuála povaleče, který studoval pro studium a je jinak svému okolí a vlastně i světu k nepotřebě. I když takový pan Levy by nesouhlasil.
Knihu mi půjčil kolega, asi nevěděl, co tím způsobí. Četla jsem ji v době, kdy byl spáchán ohavný zločin ve Francouzské čtvrti New Orleansu. Tak na mě tato kniha působila, že jsem vibracemi svých emocí přenesla přes oceán negativní energii, která doputovala k senzibilní osobě a mohla tak napáchat značné škody. Kolega nic takového jistě neměl v úmyslu. Neuvědomil si, jak je dnešní svět globalizován a propojen nejen kabely atd., ale i na úrovni esoterické. A nevěděl o síle mých myšlenek (nebo to jsou emoce?). Jak s tím teď naložit?
Ale vážně: Super satira, jen ne pro každého. Trvalo mi chvíli přijmout a respektovat. Obdivovala jsem i překlad.
Nízké hodnocení nejde na vrub autorově neschopnosti napsat satiristické dílo, ale je právě naopak způsobeno mou neschopností takové dílo strávit. A to doslova. Z Ignáciova realistického popisu mi bylo místy až fyzicky nevolno. Vykreslení mezilidských vztahů plných nepochopení, sebestřednosti a nesmyslného zápalu ve mě vyvolávalo převážně smutek. Spolčení hlupců prostě není kniha pro mě.
JKT nám servíruje kvalitní humorný román plný pitoreskních neutrálně-záporných postav. Vedlejší postavy románu tu slouží jako satirická obžaloba tehdejší společnosti. No a pak je tu samotný Ignácius, vzdělanec, geometrik, středověký teolog a hlavně svině první kategorie, který vše spojuje a vytváří děj. A díky za něj! Jeho myšlenkové pochody a donquichotský odboj mě více než bavil.
Doporučují 4 párkaři z pěti... a já také.
Tak tahle kniha je dobrý úlet. A já jsem ještě větší, protože se mi DOCELA líbila:)
Ano, hlavní hrdina je k.o.+o.t, ale tak jsem tu knihu, s tímto faktem, prostě brala!
Doma jsme se kvůli ní skoro pohádali:)) Mě ten dementík taky dost štval, ale nějakým masochistickým způsobem mě to prostě bavilo číst a ještě o to víc, když člen rodiny knihu (skoro) odhodil s tím, že takovou hnusárnu číst prostě odmítá! A just jsem si to chtěla přečíst :))))
Tak nechápu - tohle a Pulitzerova cena? Možná jsem to četla v nesprávný okamžik, ale tupost tlustýho hlavního hrdiny mě jen iritovala. Ale možná že v tom je právě to kouzlo, co já vím.
To čo bolo toto? Načo sú také knihy? Ale asi to popisuje ako to ozaj funguje v Amerike. Nuda a trápnosť si podávali ruky, o humor to ani len nezavadilo.
Román ponúka veľké množstvo bizarných postáv a ešte viac bizarných situácií. Nad niektorými scénami som sa pousmial, no väčšinou ma nechávali chladným. Moja najväčšia výčitka je rozťahanosť deja. Chýbala mu dynamika a ťah na bránu. Zároveň je potrebné mať aspoň čiastočný prehľad o dobových spoločenských udalostiach, aby bolo možné oceniť niektoré scény. Myslím si, že mne osobne však najviac uškodil český preklad, ktorý sa vzhľadom na írečitosť jazyka originálu snažil preniesť toto špecifikum do domácej kultúry. Vznikol tak príliš naturalizovaný preklad, kvôli ktorému som nemal pocit, že sa dej odohráva v USA, ale v nejakej neznámej krajine, ktorej vôbec nerozumiem (určite však dopomohla aj absurdnosť deja). Prispelo to k neprehľadnosti a rozťahanosti deja, čo u mňa v konečnom dôsledku vyvolalo nudu. Niektoré scény a postavy sa mi vryli do pamäti, ale vo všeobecnosti som si čítanie diela neužil.
Dílo jsem částečně četla, částečně poslouchala na CD. Některé scény byly vtipné, někdy mi to ale přišlo, že se opakují.
Nesmírně vtipná kniha - jedna z těch, které jsem četl už několikrát a vždy jsem se dobře bavil: třicet centimetrů rajské pochoutky!
Kniha mě celkem pobavila, byla propletena samýma absurdníma postavama, kde Ignacius jako hlavní hrdina, jehož hlavním smyslem života je sepisování nějakých nesmyslů je super. Fraška mi trochu připomíná Švejka, nebo Hlavu XXII. Ale jejich kvalit podle mě nedosahuje, přišlo mi to utahané, opakující se příběhy, asi až příliš jsem zde viděl argumentací některých individuí u nás. Závěr mě zase celkem zaujal, asi jak už zde někdo psal měla být kniha kratší a mít větší spád.
Jsem z knihy nadšená..moc jsem se pobavila..škoda,že se autor nedočkal vydání..
Dílo, které naprosto vybočilo ze všeho, co do té doby bylo napsáno.
Začátek mě hned nechytl, ale pak jak se to rozjede, je to jízda.
Čteno v originále i česky - překlad do češtiny je svost sám o sobě.
Postavy nesympatické, hlavní postava Ignácia je bizarní (účel). Snaha o přílišnou grotesknost a fraškoidnost z tohoto díla dělá extrémně natažený příběh, kdy jednotlivé pasáže bych osekal a jiné úplně vymazal. Poloviční by bylo super. Vtipné mi to přišlo až v poslední třetině knihy a to jsem se jen párkrát pousmál a jednou upřímně zasmál.
Ale jak tu někdo poznamenal, knihu ocení někdo, komu je tento humor bližší a kdo třeba zná reálie Ameriky šedesátých let jejíž je tahle kniha satirou.
Kromě autora musím pochválit překladatele, překládat spoustu archaismů, polonesmyslů musel být skorem "harrypotterský" oříšek :-) Kniha se čte výborně, připomíná mě trochu Leacocka nebo Bukowskiho. Naprosto, ale nesouhlasím s recenzemi z obálky knihy "budete řvát smíchy apod.", párkrát jsem se zasmál to ano, ale spíš mě příběh klidně uplynul a zaujal těmi individui a jejich jednáním.
A že se autor zabil, zřejmě kvůli nevydání této knihy, to mě hlava nebere, stejně jako jednání postav v románu ...
Audiokniha. Na to, že má kniha vcelku málo stran, tak poslech se nekonečně vlekl. Zdlouhavé, stále se omílá dokola to samé. Prostě tato satira mě neoslovila a ten konec nekonec také slabý. Chápu, že je někdo nadšen, ale já ne.
Není to vtipné na první dobrou. Formálně vzato je to spíše román pikareskní než humoristický. Postavy jsou většinou nesympatické a ten humor či satira se objevuje až mezi řádky a podle toho, jak znáte americká 60. léta, hnutí za lidská práva, rasové bouře a tak dále. I ten překlad, se mi zdá, docela zastaral, minimálně v pohledu na některé reálie.
Na první čtení jsem byl trochu zklamaný. Není to zrovna řachanda, spíš mi to připomíná Tajný deník Adriana Molea, kterého nejsem fanoušek. A od knihy s atributem kultovní satiry bych čekal něco víc. Ale napodruhé jsem si to dal jako audioknihu v podání Luboše Veselého a to bylo super. Dostalo to jiné grády. Asi je to tím podáním. Nevím. Ale ani tak bych to neoznačil za knihu, u které se budete určitě smát. Myslím, že třeba výhoda Saturnina nebo Švejka je, že vám jsou ty hlavní postavy nějak sympatické. Tady je ale ten hlavní hrdina prostě odporný a nedá se vystát. Ale jako satira mamánka to podle mě může pořád fungovat.
Kniha moc dobře nezestárla, alespoň pro mě....Ignácius mi nebyl ani trochu sympatický a v podstatě žádná z postav které se v knize vyskytovali. Kniha mi byla doporučena že se mi bude velice líbit, ale bohužel....možná jen vykazuji dost znaků Ignácia, možná preferuji jiný druh humoru. Nicméně nechápu co by na této knize měli lidé nepochopit jak naznačuje kolega pár příspěvků pode mnou....věc je jasná, žádnou mnohovrstevnatost bych zde nehledal...
Spolčení hlupců
Velice vtipný humoristicko – satirický román plný absurdních situací, převážně vyplývajících z uvažovaní a činů hlavní postavy Ignácia. Ten byl občas přímo nesnesitelný, že to snad není možné, aby takový člověk vůbec byl (i když jen v knize), pak byly situace, kdy mi ho bylo upřímně líto a držela jsem mu palce, ať ho něco, prostě cokoliv osvítí. Jak to dopadlo, nebudu psát, to by byl spoiler :- D
Úžasné jsou i další postavy, které připomínají víc karikatury, než skutečné lidi - např slečna Trixie, manželka ředitele, Levy, Ignáciova matka a další.
V druhé polovině knihy jsem už chytla alergii na slovo záklopka a vážně jsem googlila o co jde a co to má v těle dělat. Líbí se mi, že se v příběhu vyskytují různé druhy humoru, a tak si každý může přijít na své.
Zajímavé byly i dopisy, které psal Ignácius různým lidem, i když občas byly trochu zdlouhavé. Nucené hledání práce a následné pracovní pohovory taky stáli za to. Ignácius je asi nejvíc nesympatická postava, jakou jsem kdy v knize viděla, ale i tak doporučuju knihu prečíst :- )
Je mi líto autorova smutného osudu, bohužel se světového úspěchu své knihy nedožil. Můžeme jen hádat, jaké další skvělé díla by napsal.