Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2012/bmid_spolceni-hlupcu-wqM-2012.jpg
4
1231
1231
Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1995 , ArgoOriginální název:
A Confederacy of Dunces, 1980
více info...
Přidat komentář
JKT nám servíruje kvalitní humorný román plný pitoreskních neutrálně-záporných postav. Vedlejší postavy románu tu slouží jako satirická obžaloba tehdejší společnosti. No a pak je tu samotný Ignácius, vzdělanec, geometrik, středověký teolog a hlavně svině první kategorie, který vše spojuje a vytváří děj. A díky za něj! Jeho myšlenkové pochody a donquichotský odboj mě více než bavil.
Doporučují 4 párkaři z pěti... a já také.
Tak tahle kniha je dobrý úlet. A já jsem ještě větší, protože se mi DOCELA líbila:)
Ano, hlavní hrdina je k.o.+o.t, ale tak jsem tu knihu, s tímto faktem, prostě brala!
Doma jsme se kvůli ní skoro pohádali:)) Mě ten dementík taky dost štval, ale nějakým masochistickým způsobem mě to prostě bavilo číst a ještě o to víc, když člen rodiny knihu (skoro) odhodil s tím, že takovou hnusárnu číst prostě odmítá! A just jsem si to chtěla přečíst :))))
Tak nechápu - tohle a Pulitzerova cena? Možná jsem to četla v nesprávný okamžik, ale tupost tlustýho hlavního hrdiny mě jen iritovala. Ale možná že v tom je právě to kouzlo, co já vím.
To čo bolo toto? Načo sú také knihy? Ale asi to popisuje ako to ozaj funguje v Amerike. Nuda a trápnosť si podávali ruky, o humor to ani len nezavadilo.
Román ponúka veľké množstvo bizarných postáv a ešte viac bizarných situácií. Nad niektorými scénami som sa pousmial, no väčšinou ma nechávali chladným. Moja najväčšia výčitka je rozťahanosť deja. Chýbala mu dynamika a ťah na bránu. Zároveň je potrebné mať aspoň čiastočný prehľad o dobových spoločenských udalostiach, aby bolo možné oceniť niektoré scény. Myslím si, že mne osobne však najviac uškodil český preklad, ktorý sa vzhľadom na írečitosť jazyka originálu snažil preniesť toto špecifikum do domácej kultúry. Vznikol tak príliš naturalizovaný preklad, kvôli ktorému som nemal pocit, že sa dej odohráva v USA, ale v nejakej neznámej krajine, ktorej vôbec nerozumiem (určite však dopomohla aj absurdnosť deja). Prispelo to k neprehľadnosti a rozťahanosti deja, čo u mňa v konečnom dôsledku vyvolalo nudu. Niektoré scény a postavy sa mi vryli do pamäti, ale vo všeobecnosti som si čítanie diela neužil.
Dílo jsem částečně četla, částečně poslouchala na CD. Některé scény byly vtipné, někdy mi to ale přišlo, že se opakují.
Nesmírně vtipná kniha - jedna z těch, které jsem četl už několikrát a vždy jsem se dobře bavil: třicet centimetrů rajské pochoutky!
Kniha mě celkem pobavila, byla propletena samýma absurdníma postavama, kde Ignacius jako hlavní hrdina, jehož hlavním smyslem života je sepisování nějakých nesmyslů je super. Fraška mi trochu připomíná Švejka, nebo Hlavu XXII. Ale jejich kvalit podle mě nedosahuje, přišlo mi to utahané, opakující se příběhy, asi až příliš jsem zde viděl argumentací některých individuí u nás. Závěr mě zase celkem zaujal, asi jak už zde někdo psal měla být kniha kratší a mít větší spád.
Jsem z knihy nadšená..moc jsem se pobavila..škoda,že se autor nedočkal vydání..
Dílo, které naprosto vybočilo ze všeho, co do té doby bylo napsáno.
Začátek mě hned nechytl, ale pak jak se to rozjede, je to jízda.
Čteno v originále i česky - překlad do češtiny je svost sám o sobě.
Postavy nesympatické, hlavní postava Ignácia je bizarní (účel). Snaha o přílišnou grotesknost a fraškoidnost z tohoto díla dělá extrémně natažený příběh, kdy jednotlivé pasáže bych osekal a jiné úplně vymazal. Poloviční by bylo super. Vtipné mi to přišlo až v poslední třetině knihy a to jsem se jen párkrát pousmál a jednou upřímně zasmál.
Ale jak tu někdo poznamenal, knihu ocení někdo, komu je tento humor bližší a kdo třeba zná reálie Ameriky šedesátých let jejíž je tahle kniha satirou.
Kromě autora musím pochválit překladatele, překládat spoustu archaismů, polonesmyslů musel být skorem "harrypotterský" oříšek :-) Kniha se čte výborně, připomíná mě trochu Leacocka nebo Bukowskiho. Naprosto, ale nesouhlasím s recenzemi z obálky knihy "budete řvát smíchy apod.", párkrát jsem se zasmál to ano, ale spíš mě příběh klidně uplynul a zaujal těmi individui a jejich jednáním.
A že se autor zabil, zřejmě kvůli nevydání této knihy, to mě hlava nebere, stejně jako jednání postav v románu ...
Audiokniha. Na to, že má kniha vcelku málo stran, tak poslech se nekonečně vlekl. Zdlouhavé, stále se omílá dokola to samé. Prostě tato satira mě neoslovila a ten konec nekonec také slabý. Chápu, že je někdo nadšen, ale já ne.
Není to vtipné na první dobrou. Formálně vzato je to spíše román pikareskní než humoristický. Postavy jsou většinou nesympatické a ten humor či satira se objevuje až mezi řádky a podle toho, jak znáte americká 60. léta, hnutí za lidská práva, rasové bouře a tak dále. I ten překlad, se mi zdá, docela zastaral, minimálně v pohledu na některé reálie.
Na první čtení jsem byl trochu zklamaný. Není to zrovna řachanda, spíš mi to připomíná Tajný deník Adriana Molea, kterého nejsem fanoušek. A od knihy s atributem kultovní satiry bych čekal něco víc. Ale napodruhé jsem si to dal jako audioknihu v podání Luboše Veselého a to bylo super. Dostalo to jiné grády. Asi je to tím podáním. Nevím. Ale ani tak bych to neoznačil za knihu, u které se budete určitě smát. Myslím, že třeba výhoda Saturnina nebo Švejka je, že vám jsou ty hlavní postavy nějak sympatické. Tady je ale ten hlavní hrdina prostě odporný a nedá se vystát. Ale jako satira mamánka to podle mě může pořád fungovat.
Kniha moc dobře nezestárla, alespoň pro mě....Ignácius mi nebyl ani trochu sympatický a v podstatě žádná z postav které se v knize vyskytovali. Kniha mi byla doporučena že se mi bude velice líbit, ale bohužel....možná jen vykazuji dost znaků Ignácia, možná preferuji jiný druh humoru. Nicméně nechápu co by na této knize měli lidé nepochopit jak naznačuje kolega pár příspěvků pode mnou....věc je jasná, žádnou mnohovrstevnatost bych zde nehledal...
Asi se k této knížce vracet nebudu, ale to neznamená, že by byla špatná, nebo mě nebavila. New Orleans je v knize zabydlen postavami neuvěřitelně nemožnými. Stačí se však porozhlédnout a je jich všude kolem plno. Zvláštní práci si dal autor s Ignáciem, který je neskutečně arogatní, bezohledný a zbabělý a svému okolí přináší jen potíže.
Je Spolčení hlupců grandiózní fraškou, nepochopitelnou klauniádou nebo kritickou satirou Ameriky počátku šedesátých let? Výstřední postavička Ignácia J. Reillyho, pohybující se v barvitém prostředí New Orleansu, se nám snaží dát na tuto otázku odpověď. Intelektuál, jehož donquijotské vidění světa je konfrontováno s běžnou realitou, má problémy nejen s matkou, ale v podstatě s každým ve svém okolí (a vlastně i sám se sebou). Jak se zpívá v jedné písni „Naráží, kam vstoupí…“ Jeho snažení mi připomíná rej elektricky nabitých částic v mlžné komoře: na první pohled fantaskní podívaná, která však při bedlivém zkoumání představuje jen chaos. Kdo má rád nekonečnou řadu gagů, pitoreskních scének, absurdních dialogů bude nejspíš u této knihy vrnět blahem, pro ostatní to bude tvrdá zkouška snášenlivosti a trpělivosti. Vždyť nalézt zde alespoň jednu jedinou „normální“ postavičku je téměř nemožné, tím spíše, že v případě Ignácia J. Reillyho a spol. se nejedná o přívětivý humor, ale o exaltovanou absurditu dovedenou až na hranice absolutní kritiky. Jediným zábavným momentem se tak pro mě stalo Darlenino vystoupení v roli Harletty O´Harové, zbytek mi vykouzlil na tváři maximálně úchylný škleb.
Kniha, na které musím převážně ocenit její jazyk. Volba slov, která hlavně asi platí i pro překlad je naprosto fascinující a humor dělá už mnohdy z této perspektivy. Mnohdy i onen humor bublá pod povrchem a pak vyjede se vším ven až se divíte. Je fakt, že je málo knih, u kterých bych se smál jako zde, ale stále vidím nekonečný problém v délce knihy, která mnohdy rozprostírá několik dějových linek bez nějakých point. Tím pádem jasně chápu, pokud to někomu nesedí. Za mě fifty, fity. Nečum, Jíťo a čti knihu v Beskydech.
Spolčení hlupců
Nízké hodnocení nejde na vrub autorově neschopnosti napsat satiristické dílo, ale je právě naopak způsobeno mou neschopností takové dílo strávit. A to doslova. Z Ignáciova realistického popisu mi bylo místy až fyzicky nevolno. Vykreslení mezilidských vztahů plných nepochopení, sebestřednosti a nesmyslného zápalu ve mě vyvolávalo převážně smutek. Spolčení hlupců prostě není kniha pro mě.