Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2012/bmid_spolceni-hlupcu-wqM-2012.jpg
4
1231
1231
Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1995 , ArgoOriginální název:
A Confederacy of Dunces, 1980
více info...
Přidat komentář
Po přečtení se až tak moc nedivím, že autor nemohl sehnat nakladatele; já bych se taky zdráhal to vydat. I.J.Reilly je teda chlápek na zabití, o tom není sporu, ale spíš než k smíchu je to jen na občasné uchechtnutí. Pár částí jsem radši přeskočil, místy jsem se ztrácel ve vedlejších postavách. Asi 50 stran před koncem to ale do sebe začalo zapadat a čtivost šla o něco vzhůru. Čtení mě bavilo pramálo, audiokniha je možná lepší.
ohavnost, naprostá ohavnost pomlouvat takovýhle klenot a všem co tu knihu nepochopili doporučuji neházet kamení do jiných dimenzí !
Poslouchala jsem v audio verzi ve vynikajícím podání Jiřího Zavřela. Kniha mě tak dostala, že jsem si jí musela poslechnout 2x za sebou. Dlouho jsem nečetla tak podivnou knihu, která od začátku do konce víří jednou absurditou za druhou, je plná často až groteskních situací a zároveň by se do jisté míry dala považovat za psychologické drama. Příběh čtenáře zachytí do svých tenat tak silně, že má pocit, jako by se sám stal součástí tohoto žalostného panoptika. Toto kuriózní literární dílo asi neocení každý čtenář, ale kdo do něj dokáže vplynout, bude zcela určitě mile překvapen.
Vlastně nevím co o této knize napsat, protože to bylo zcela nevyvážené čtení. Na jedné straně velice humorné scénky, na straně druhé obludně prkenné rozhovory nebo zápletky. Charaktery postav mě bavily, děj měl logiku a celkově je kniha vtipná, jen mi tam něco nesedí.
Divnokniha, v tom nejlepším slovo smyslu. Taková esence exotů, podivných individuií a nesnesitelných vlastností se jen tak nevidí.
Ale bože, na mou duši, já to žrala, je to tak sarkastické, chytlavé a až absurdní. Opravdu jsem se bavila, jen je otázkou, jestli je to pro běžného čtenáře víc děsivé, nebo vtipné. Asi záleží na míře vaší vlastní podivnosti, rozhodně to není kniha stravitelná pro všechny.
Skvělá kniha u které se člověk baví od začátku do konce. Absurdní děj se spoustou absurdních postav.
Neznám jiný román,který by byl napsán tak vtipně a zároveň vyzařoval takový smutek.
Četba není úplně snadná,vyžaduje vhodné rozpoložení a nedivím se nakladatelům,kteří román odmítali a ani příliš čtenářům,kterým se kniha nelíbí /můj první pokus před lety také ztroskotal/.
Ale stojí to za to.Skvěle zachycené neworleánské figurky/třeba černoch Jones/ spolu drsně bojují o své místo na slunci,podvádí,vyhrožují,berou se na hůl a i případná snaha konat dobro dopadá směšně/paní Levyová/.
Ignácius je spouštěčem a hybatelem děje a jako správný katalyzátor se nespotřebovává /ale naopak kyne/.Postava až obludně egocentrická,sice rétoricky zdatná,ale bez jediné dobré lidské vlastnosti /někoho mně to silně připomíná,ale Ignáciovy bonmoty jsou alespoň vtipné/.
A bylo by neodpustitelné nezmínit kongeniální překlad Jaroslava Kořána.
Čítal som ju opäť po 20-tich rokoch a opäť som sa príjemne pobavil. Absurdný dej plný absurdných postáv zažívajúcich absurdné situácie, množstvo vtipných popisov i dialógov. Čo viac si môže človek priať?
Posloucháno jako audiokniha – skvěle načetl Jiří Zavřel.
Tenhle román jsem léta obcházel po špičkách a do jeho četby se mi upřímně vůbec nechtělo. No, nakonec jsem odvahu našel – a nelituju, byl to doslova a do písmene zážitek. Vřele doporučuji.
Tak tohle byla jízda Vážení! Už dlouho se mi nestalo, abych při čtení něčeho spadnul smíchy ze židle, a to bez použití alkoholu.
Chvíli teda trvalo, než mi došlo že ten pošuk Ignác co čeká na svojí vypitou matku je vlastně třicetiletý vystudovaný budižkničemu. Možná svojí matku ke sportovní disciplíně zvrhávání chardonnay, dohnal právě on.
Když se konečně povede tuhle horu smradlavýho sádla přimět k nějaký práci, způsobí to řetězovou reakci, která může zpustošit celý město a ovlivnit spoustu životů.
Hrozně mě bavily dialogy mezi timhle pohlcovačem hot dogů a jeho okolím. Šťávu tomu dodávaly ještě další zajímavý figurky tohohle města. Jako třeba negr Burma Jones, kterej přes sluneční brejle nemohl nic vidět a jeho poslání evidentně bylo spotřebovat všechen tabák na Zemi, nebo smolařskej vypatlanej pochůzkář. Policejní sbor složenej z idiotů který se snažej za každou cenu někoho sbalit jenom proto, aby se plnil plán? Super. Celý se to pak zvrhává do honu na bařtipána. Byl jsem k tomu až do konce přilepenej, jako kdybych ruce omylem umyl v kanagonu.
Na jednu stranu jsem buřta nesnášel, na druhou stranu mě dost bavil. K tomu ta podpora ostatních kreténů, z nihž každej má jako životní trest žít nadobro v tomhle všivym městě. Hlavně ať ho nikdo neopouští.
Dávám tomu plnou palbu a těším se, až si to zase přečtu.
Podruhé a zase nedočteno. Nemůžu se naladit na ten svět, kde jsou všichni hloupí a chovají se pitomě. Všichni do jednoho. Občas to vtipné je, ale zároveň tak silně přitažené za vlasy, že se tomu nedá věřit. A překlad? Je výrazný, to ano. Ale obávám se, že svým vlastním jazykovým výrazivem spíše akcentuje tu přitaženost za vlasy a celkově to čtenáři komplikuje.
O téhle knize si myslím, že jí Kořán líp přeložil, než autor napsal.
Není to typ literatury které bych holdovala. Ale jedna milá osoba z knihy tak často citovala, že jsem se odhodlala pustit se do toho.
“ Nechte toho dědu, vy hnusnej poldo! Určitě má fůra ňoučat.”
“ Áno, mám fůru ňoučat, a jak jsou chytrý! Všecky studovaly u jeptišek. “
Dalo by se i říci, že pana Kořána bylo na primátorování škoda. ;-)
Jinak k obsahu : Zatímco postava Ignáciuse je poněkud exotická, osoba Myrna je precizně podaný obraz aktivistky , kterými se to dneska jenom hemží.
Děkuji, pane Kořáne!
Ve Šmírbuchu jazyka českého má kniha dost citací, asi odtamtud mi utkvěla jako prima k pobavení. Podle věhlasu bych jí hádal mnohem víc než 40 let! Anebo jsem hřbet častokrát vídal v antikvariátech, že mi přijde stoletá...? Od hřbetu k obsahu není daleko, zato mezi mělkým dějem a hustým jazykem zeje propast. Postav naštěstí nepřibývá a cosi se i odehrává, a je to podáno prominentní slango-češtinou, jistě nezůstávající pozadu za originálem. Překládal Kořán, doslovoval Dorůžka. 12/21
Na satiru mi asi chybí nějaké mozkové buňky? Mám přerušeny v mozku spoje pro jistý druh satiry stejně jako pro hrubší a primitivnější fantasy?? Nevím, ale toto je lehce trapné i v audiopodobě na Vltavě Čro, kde tato klasika právě běží v celkem kvalitním podání Luboše Veselého. Něčím mi připomíná D. Kapitáňovou a její Knihu o hřbitově. Stejně otravné.
Omlouvám se všem nadšeným čtenářům :o)
2/0
Knihu jsem si poridila, protoze ji nekdo doporucoval, jako cteni, u ktereho se budu smat nahlas. To se bohuzel nekonalo. Myslim, ze ta kniha cloveku bud sedne a nebo vubec. A mne teda nesedla. Postavy me rozcilovaly, pribeh me nebavil… Kdybych to neposlouchala jako audioknihu, tak to asi ani nedoctu. Asi chapu, proc se to nekomu muze libit, ale srazky s clovekem, jehoz mysleni je uplne prevracene naruby, v realnem zivote zazivam az moc casto (rodinny prislusnik) a docela to vycerpava, takze kdyz to pak znovu prozivam i v knizce, tak uz mi to opravdu vtipne nepripada.
Výborná a zároveň šílená kniha. Doporučuji, pokud se budete chtít oprostit od svých problémů a svého vnímání světa. Pitoreskní postavičky vás vezmou do úplně jiného vesmíru. Pokud děj budete brát s nadhledem, stejně jako hlavního hrdinu a jeho matku, budete se fantasticky bavit. Skvělý překlad!
Krásný popis světa neuvěřitelných lidiček. Kniha je psána s humorem a nadhledem, překlad perfektní. Ve světě těchto knižních postav jsem se výborně bavil. Ve skutečném životě bych takové hlupce potkat nechtěl, i když vím, že určitě existují.
Spolčení hlupců
Má pravdu ten, kdo píše, že to není kniha pro každého. Po sto stránkách už asi tuším, co tím chtěl básník říct, ale prostě mě to nebaví. Podobně jako někoho nebaví Švejk, jinýho zase Pan Kaplan, co má stále třídu rád, holt každej máme jinej šálek čaje...