Bílá garda
Michail Bulgakov
Psychologický román o občanské válce v Rusku. Bulgakov zasadil děj románu do rodného města Kyjev ve chvíli, kdy se politická i společenská situace měnila prakticky každý den, a tak rodina Turbinových, ale nejen ona, musela nutně dospět k přehodnocení názorů a postojů, vycházejících z jejich původu a založení.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , HavranOriginální název:
Белая гвардия (Bělaja gvardija), 1924
více info...
Přidat komentář
Chaotické jako válka? Velmi silné v jednotlivých pasážích, ale jako celek se mi to zdálo poněkud nesourodé. Historický kontex bojů o Kyjev v rozpadajícím se ruském impériu, kde se střetávají zájmy ukrajinských nacionalistů, ruských imperialistů, bolševiků i pozůstatků německých vojsk je dost chaotický sám o sobě, natož v této mírně horečnaté podobě.
Možná byl problém, že jsem to četl jako špatně připravený ebook, ve kterém nebylo vždy jasné, ke které dějové linii daný text náleží. Možná tomu dám ještě jednu šanci někdy v budoucnu.
Nešťastná země a nešťastní lidé. Celou dobu jsem si při čtení knihy říkal, jak se asi k autorovi stavějí dnešní Ukrajinci, až se celá otázka rozsekla tím, že jeden dobrák za Bílou gardu poničil v Kyjevě autorovo muzeum (mimochodem jde o dům, ve kterém se Bílá garda odehrává) a hejno přizvukovačů tomu tleskalo s voláním, že se má muzeum z Ukrajiny odstěhovat úplně. Beztak má Bulgakov v Moskvě ještě jedno.
Ukrajina je v knize opravdu vylíčena jako země, jejíž občané si sami vládnout neumějí a která může fungovat jen pod cizím protektorátem (na konci 1. světové války německým). Jakákoli jiná snaha vede jen k rozkladu, banditismu a bezpráví, což na vlastní kůži zažívají fiktivní hlavní hrdinové, příznivci "starého" režimu. S ohledem na to, že kniha byla napsána krátce po popisovaných rámcových událostech, se autor neobtěžoval s nějakými historickými exkurzy, a tak je vhodné, aby se čtenář ještě předem raději seznámil s historií Ukrajiny v dané době, jinak může v popisovaných událostech snadno tápat.
Škoda, že Bílá garda není dokončená tak, jak autor chtěl. Je to znát, konec chybí a některé nahozené linie zůstaly neuzavřené. Takto je to asi nejmíň vstřícný Bulgakovův text, spíš jednotlivé střípky z přelomu let 1918/19, kdy se v Kyjevě střídaly vlády a vojenské jednotky na nich v různé míře závislé. Znát předem historické pozadí se rozhodně hodí, osob a událostí se vystřídalo v městě hodně a Bulgakov je ilustruje v detailu, vysvětlováním se nezdržuje.
Poučený čtenář si ale přijde na své: samostatná ukrajinská vláda rozpadající se ze dne na den, anarchie v její domobraně, jednotlivá hrdinství a obecná naprostá marnost snahy něco změnit, nikomu se nezodpovídající vojáci v ulicích a mezi tím se snaží nejdřív pomáhat, později už jen zachránit si život bratři Turbinovi a několik jejich přátel. Spojení historického dokumentu a beletristického podání je podařené, místy dokonce humorné a velmi sugestivní, byť příjezd vlaku s rudou hvězdou zůstal jen naznačený.
První polovina knihy sice není špatná.. ale teprve ta druhá mě opravdu chytla!
.. jsem přesvědčený že v ruském jazyce to bude o tu hvězdičku víš!
Ufff, tak musím říct, že mi tahle kniha dala zabrat. Však jsem ji taky louskal v autobusech a hospodách měsíc a půl. Ztrácel jsem se jak v místopisných údajích, tak v historických souvislostech, ve vojenských hodnostech, ale i částech uniforem. Takže ve všem. To samosebou není chyba knihy, ale jen moje, bo jsem nevzdělané tupé prase.
Přesto jsem to nevzdal a po návštěvě Legiovlaku, který nám v Ostravě shodou okolností dva týdny postával, a jehož návštěvu mohu jen a jen doporučit, už vím, co jsou papuchy, kokardy i sumky. Taky už mám trochu lepší povědomí o tom, co se v té době dělo, i kdo byl Petljura.
Trochu mi pozornost taky odváděly ty snové až halucinogenní pasáže, které však plně vyvážily pasáže akční, vojenské, krvavé a když přišlo na hnijící zmrzlé mrtvoly v bahnitých zákopech, byl jsem plně zpátky. Čeho si cením nejvíce je pak, jako u jiných knih, sonda do dané doby a poměrů, způsobů, vojenského chaos-vedení, krutostí, lidské ubohosti i velikosti, ale i nahlédnutí do běžného života domácnosti, rodinných hodnot, jídla, pití – a že se z té vodky dokázali ti oficíři ale zpráskat! Jezdit Kyjevem na saních po křupavém sněhu v dnešních dobách taky asi nepůjde, ale ta chuť dezertovat asi Ukrajincům drží dodnes:)
Moc pěkný byl závěr, kdy "SEN" létá kolem Dněpru a různým lidem kolem se zdají různé sny - a prej, že si Gaiman toho Sandmana vymyslel sám, pche. Jak píšou kolegové pode mnou, pokračování by bylo fajn a určitě bych se do něj zakousl. Avšak bohužel.
O Ruské občanské válce jsem toho načetl dost, přesto ( a nebo právě proto ) mne díla z tohoto období vábí jak světlo noční hmyz a vzhledem k tomu, že řada děl ( a Bílá garda k nim patří ) má co říct i dnešnímu čtenáři, tomu tak bude i nadále.
Velkým kladem BG je úhel pohledu takříkajíc z "druhé" strany. Trumfem je borcení charakterů, postojů i celých společenských tříd - čte se to rozhodně zajímavěji než ( bohužel ) mnohdy unylé chvalozpěvy vítězů ( ostatně to platí skoro vždy, čest výjimkám ). Z náznaků lze vycítit, že BG měla být součástí většího celku, žel bohu k tomu nedošlo a jako tolikrát mi nezbývá než si povzdechnout - jaká škoda !
Román o pohnutých udalostiach na Ukrajine na konci 1. svetovej vojny. Pred čítaním diela je dobre sa aspoň zbežne pozrieť na ukrajinské dejiny z tohto obdobia. Poznanie reálneho historického pozadia udalostí, počas ktorých sa dej románu odohráva pomôže osvetliť mnohé detaily (kto s kým a prečo, proti komu...).
Autor ukazuje, ako rýchlo sa môže zmeniť vnímanie politickej situácie (nenávisť k boľševikom sa obrúsi pri spoznaní hrôz, ktoré páchajú ich protivníci, atď.). Román je rozdelený na tri časti, zhruba podľa vývoja situácie v Kyjeve a do tohto reálneho historického rámca sú zasadené osudy hrdinov príbehu.
Je večná škoda, že autor nestihol/nemohol dopísať ďalšie dve časti plánovanej triológie, kde mala Biela Garda tvoriť prvú časť. Bolo by to zaiste zaujímavé čítanie.
Bulgakov prožil ruskou občanskou válku v Kyjevě a tento román je tak do značné míry autobiografický. Postava Alexeje Turbina je v podstatě sám autor. Ve svém díle postavil pomník normálním lidem, prožívajícím velké dějinné okamžiky. Zpětně je snadné hodnotit, na kterou stranu se měly postavit, ale pokud ty okamžiky prožívají lidé přímo, samozřejmě nevědí, jak vše dopadne. Bulgakovovi hrdinové dělají chyby, tápou, ale vždy zůstávají lidští a uvěřitelní, zbabělí i odvážní, odpovědní i neodpovědní, velkorysí i podlí. Toto vadilo kritice v Sovětském svazu dvacátých let, protože tehdy se propagovalo, aby odpůrci rudých byli zpodobňování jako bezectní padouši a nebo alespoň pomýlení hlupáci. Bulgakov šel proti přání doby, narazil, ale připravil cestu Šolochovovu Tichému Donu. Tento román postavil velmi důstojný pomník prostým lidem, semletým koly velkých dějin. Jen škoda, že román plánovaný původně jako trilogie, zůstal nedokončen.
druhá kniha od Bulgakova, co jsem přečetla a řeknu jen, že...umřel příliš mladý, ztráta pro světovou literaturu, mohl toho ještě napsat více.
humor, symbolika, odkazy, měnící se charaktery během změny režimu, lze přečíst na jeden zátah..velmi dobré..moc dobré:)
Autorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Vcelku zajímavý popis chaotické doby během utváření moderní Ukrajiny. Tohle se asi dnešním Ukrajincům lehce číst nebude, ale autor, který byl v centru dění to tak vnímal. Jedná se o příběh rodiny Turbinů a jejich vztahu a příklonu ke starým pořádkům a strach z toho, co přijde v nové době.
Popis výcviku junkerů, špatná výzbroj i zásobování a neustálý strach z Petljury. Petljura a jeho oddíly šířily strach a utrpení, korouhvička rádoby nacionalismu se neustále protáčí a vojenští spojenci jsou nespolehliví.
U autora jsou patrné sympatie k bolševikům s tím, že oni snad dají vše do pořádku a zabrání chaosu. Konec není příliš jasný, předpokládám, že dílo nebylo ve výsledku úplně dokončeno.