• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Aluísio Azevedo

Sůva

„❤ srdcova zalezitost, alespon pro me.“
— ivetice

---

Osada na předměstí

„Pro mě super.“
— ivetice

---

Tchyně

„Ať si řiká kdo chce co chce, tchyně bude pořád jenom tchyně. Tahle konkrétně je těžce nesnášená svym zeťákem, kterej tak miluje svojí starou, že je ochotnej se nechat třeba od tchyně zabít. To je co říct. Přitom by jí nějradši zabil sám. Když tchýně konečně zaklepe bačkorama, přečte si její deníček a sedne si z toho na prdel. Já si z toho teda nesed. Je to trošku k zamyšlení, jestli všechno co dělala bylo dobře. Možná jí budeš obdivovat, možná nenávidět. Možná si budeš řikat že bys jí zakroutil krkem, svojí starý taky a pak by ses šel v klidu utopit v nějakym místnim banánovym patoku. Osobně jsem doufal, že ten zeťák si vezme na pomoc svýho kámoše a budou se snažit tu čarodějnici nějak přechytračit, nebo že v hospodě vymyslej nějakej plán a nalitý nalíčej past na bábu. To se ale nestane, a tak se dál nimráme deníčkem. Úplně nejhorší to nebylo, obrázek o tchyni si udělej jakej chceš, díky.“... celý text
— žlučníkář

---

---

Osada na předměstí

„!!! možné SPOILERY !!! nalezena v knihobudce...a přečtena nakonec za jedno odpoledne..zažrala jsem se do té liné, horké atmosféry, kde řvou ptáci, vlhký vzduch se nehýbe, praží slunko a po nocích se ozývají hlasy šelem z pralesa...ponořila jsem se mezi pestrou společnost bydlící na předměstí v Osadě Sao Romao..posouchala hovory žen u necek s prádlem, řešila jejich starosti (dospívání a svatba Holubičky, věštby šílené Pauly alias Čarodějnice, Bokatá a její rodina, s kým spala Leokádie....) sledovala chlapy do kamenolomu...postávala u pultu v krčmě Joaa Romaa, dokonce i nakoukla do hokynářství jeho družky Bertolezy...také jsem se stavila na čaj k baronu Mirandovi...prostě jsem vpadla do víru událostí mezi obyčejné lidi, obývající koncem 19.století takovéto osady, rostoucí a rozvíjející se jako houby po dešti a pořádně si to užila. Zejména ty kontrasty, vzestupy a pády, život se dere kupředu a zastavit nejde... Autor dobře pracuje s jazykem, lehce navodí atmosféru - či už sambového večírku při svitu měsíčku, či bitky chlapů na nože...ukazuje nám drobné lidi pěkně po realisticku - bez příkras, ba místy až tvrdě strhává závoj z očí...některým postavám by jsem dopřála lepší osud (rozkol v manželství Jeronima a Piedady, jejich úpadek, smrt Bertolezy - zároveň autor řeší černošskou otázku a otroky obecně, nehoda v lomu, požár a ušlapání dítěte Augustiny a Alexandra..) Zaujala taky postavička Leónie - "francuzky" s šarmem a penězy - ve skutečnosti nevěstky, v románu opakovaně označené slovem "kokota" ( které místní policajt Alexandre neváhá dát svou dceru na výchovu - krásný kontrast paradoxů...) Leónie je mezi osadníky zkrátka paní a hrdinkou, a při tom všem pomáhá Alexandrově rodině přežít. Podporuje i Holubičku, ale tam už lze sledovat úplně jiné pohnutky, nastíňující Holubiččin osud....a tolik dalších postaviček uvnitř mé hlavy ještě křičí "nezapomeň na mě !! ještě já a můj příběh !!!... Každopádně, se svými hrdiny si autor pohrál a dokázal je vytvořit opravdu živě a plasticky...a věřím že i podle reálných osob, že ve čtvrti Botafogo, kde naše fiktivní osada vyrostla, byla v dobách autorova mládí spousta takových figurek... ocenila jsem i slovníček na konci knihy, kde jsou přeložené a vysvětlené zejména typické brazilské názvy jídel, rostlin, tanců, použité v textu...ale také jsem se dozvěděla, že pivo tou dobou bylo "lepší" a vzácný nápoj.. Brazílie, země divoká, pulzující, zaslíbená..kolik Portugalců a Italů tam nechalo nejen iluze, ale i svůj život ?? pojďte to zjistit sami s Aluíziem Azevedem - já Osadu doporučuji a zakládám do poličky...“... celý text
— haki34

---

Osada na předměstí

„Tuto knihu jsem zdědila po svém dědečkovi, kterého jsem nikdy osobně nepoznala. Chtěla jsem se jejím prostřednictvím dovědět - jaký to byl člověk - řekni mi, co čteš, a já ti řeknu jaký jsi... Začetla jsem se do ní a byla jsem rázem v roce 1870 věstě Rio de Janeiro. V románu je realisticky popisováno prostředí ve kterém se děj odehrává - v nově postavené osadě, kde spolu žijí Brazilci, indiáni a přistěhovalí Portugalci. Většina mužů pracuje v lomu, který patří stejnému majiteli, jako osada s hospodou, obchodem... Je to ziskuchtivý a ničeho se neštítící člověk. On i jeho soused jsou Portugalci, kteří prahnou po moci, bohatství a společenském postavení... Ženy v osadě jsou hlavně pradleny. Jsou zde skvěle popsané osudy jednotlivých postav - skoro, jako od Zoly... Je to tak realisticky popsáno - bez příkras, syrově až občas mrazí... Skvělý čtenářský zážitek - je to taková ta "plná" kniha, kde nic nechybí ani nepřebývá. Hlavní pocit, který jsem si z ní odnesla je stále se opakující "příběh". Kam až člověk zajde při zneužívání a využívání nevědomosti lidí, aby dosáhl svých sobeckých cílů a nejde jen o spekulační touhu po zisku... Lakomství, sobectví a absence soucitu... Tak už asi trochu tuším, co mého dědečka pěkně štvalo...“... celý text
— OndřejkaH.