• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Amedeo Cencini

Zranění způsobená zneužíváním

„„Při pohledu do minulosti není žádné úsilí ve snaze prosit o odpuštění nebo napravit spáchané škody dostatečné. A při pohledu do budoucnosti nebude nikdy málo toho, co lze podniknout pro vytvoření prostředí, ve kterém je možné nejen se opakování těchto situací vyvarovat, ale také znemožnit, aby se takové skutky kryly a přetrvávaly. Bolest obětí a jejich rodin je také naší bolestí, a proto je třeba, abychom znovu zdůraznili své odhodlání zabezpečit ochranu mladistvých i dospělých osob v situaci ohrožení.“ (papež František) Jsem rád za to, že tahle kniha byla v církvi napsána, že zde vyšla úsilím České biskupské konference a že se takto obrací na všechny formátory, vychovatele a pastorační pracovníky. Já sám se k ní dostal přes jednoho z našich pánů biskupů. Je to kniha, která zdůrazňuje přesně to, co má, je to moderně a otevřeně pojatá příručka, která by myslím mohla být souhlasně přijata i v liberální a sekulární společnosti. Církev se zde za nic neschovává, neuhýbá, neukazuje prstem jinam. Klade důraz na nutnost prevence i na to, že oběť má být vždy středem pozornosti a její utrpení nemá být žádným způsobem zlehčováno nějakými dalšími okolnostmi. Také, že zneužívání je subjektivní a že nemusí být nutně fyzické nebo brutálně fyzické (takže už žádné „vždyť se zas tolik nestalo“). Zároveň je mi jasné, že vztah církve (jak jejich představitelů, tak „řadových“ věřících) se nebude odvíjet od jediné publikace, která navíc v církvi nijak zvlášť nerezonuje (zde na DK jsem si ji musel vložit, tolik asi k jejímu rozšíření mezi veřejností). Zde je zásadní, aby církev opravdu boj proti zneužívání vzala za svůj primární úkol, aby nehledala omluvy a výmluvy. Také aby se necítila ukřivděně ani tehdy, když je kritika náhodou přehnaná. Aby se nedbalo víc na pověst církve než na křehké city obětí. Pouze modlitbou se věci nezlepší: správně se zde píše, že je nutné u adeptů kněžství sledovat indikace a třeba i zostřit výběr (jo, vím, že je kněží zoufale málo, ale to neznamená, že můžeme do sutany převléct někoho, kdo vykazuje znaky problematické osobnosti a prostě doufat, že se pak třeba nějak srovná – a platí to nejen pro riziko zneužívání), dbát na trvalou formaci kněží a nabízet jim podporu duchovního růstu (zneužívání často nějak souvisí s vyhořením a ztrátou smyslu života duchovních, kteří se cítí zanecháni napospas ve svých úkolech). A také obecně pěstovat zdravé vztahy v církevních komunitách – těžko může něčemu pomoct klerikalistické vyzdvižení kněze na „lokálního pánaboha“, který by přece nikdy… „Nový přístup, revize a prověření zla a utrpení plynoucího ze zneužívání moci, svědomí a sexuálního zneužívání, spáchaného též osobami z řad církve, je nutností a úkolem, kterému je třeba se okamžitě věnovat ve všech prostředích a na všech úrovních církve.“ (papež František)“... celý text
— mirektrubak

---

Směrem k jádru

„Knihu vystihuje několik slov v úvodu: Člověk má uskutečnit vnitřní putování do osobního středobodu a odhalit, jak se plán Otce může dovršit i v jeho vlastní existenci. Knížka klade důraz na nalezení pravého a trvalého středobodu, který objevuje ve smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista (důležitá je jistě otevřenost a bezpředsudkovost). Knížka není špatná, obsahuje pěkné a přínosné myšlenky. Mně osobně však tolik neoslovila (neobsahovala pro mě nové podněty). Přesto je jakýmsi krátkým a svižným shrnutím důležitého tématu.“... celý text
— Totus

---

Bůh je můj přítel

„Su srab. Vzdávám čtení poctivě stránku za stránkou. Prolétávám odstavce. Kniha je na mě příliš psychologicko-teologicko-pastoračně odborná. Můj mozeček je líný a nezvládá přijímat. Přesto ta kniha obsahuje mnoho podnětů!!!“... celý text
— Netopyr07

---

---

Bůh mého života

„Kniha je určena primárně mladým lidem, kteří se rozhodují o svém životním povolání, ale v nenápadnějších podobách je dobře využitelná během celého života křesťana hledajícího Boží vedení. Autor vychází z přesvědčení, že Bůh se konkrétnímu člověku zjevuje především prostřednictvím jeho vlastního života, že toto je výsostné místo hledání a nalézání Boží vůle. Učí tedy kandidáty kněžství a řeholního stavu "číst" a "psát" svůj život jak v čistě psychologickém, antropologickém pohledu, tak i ve víře, se zaměřením na rozpoznání Boží tváře. Požaduje a kultivuje schopnost reflektovat a uchopovat svůj život, citlivost pro vidění darovaného dobra a vděčnost, které ústí v přirozený postoj štědrosti. Ale také svůj život, zejména jeho temné stránky, integrovat a interpretovat, neboť smysl není něco, co přichází zvnějšku a nezávisle na nás. Konečně zdůrazňuje schopnost - v dnešní době spíše převládající neschopnost - rozhodovat o sobě, volit s veškerou vážností a sám za sebe (protože jsem téměř souběžně četla texty Gabriela Marcela, vybavuje se mi v té souvislosti jeho výraz "čelit situaci"), v postoji dávání se a bez ponechávání zadních vrátek. Takovéto pojímání vlastního života je mi velmi blízké. Souhlasím i s autorovou zkušeností, že samotný fyzický akt psaní (například ve formě deníku), snaha o přesnou formulaci myšlenky v ovzduší určité definitivnosti, má velký kultivující efekt.“... celý text
— Hanka_Bohmova

---

Marnotratný Otec

„Kniha je záznamem přednášky, která věnuje určitý prostor tématu paměti v duchovním životě, i proto jsem po ní sáhla. Zapamatovávat si, uchovávat v srdci, rozpomínat se, promýšlet minulé, hledat vzorce, souvislosti, významy, interpretovat a reinterpretovat - můj denní chleba. Nějaké užitečné náhledy jsem pro sebe našla.“... celý text
— Hanka_Bohmova