• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih André Pieyre de Mandiargues

Černé muzeum

„Uff, krutá prvotina. Mandiargues nesklamal ani pri druhej knihe. Nieje to tak tematicky a atmosférou zladená zbierka ako Nestydatá brána, no ak by sme sa sa bavili o tom, ktorá z týchto dvoch kníh zachádza ďalej pri vytváraní tých najbizarnejších vízií, Čierne múzeum vyhráva na celej čiare. Samozrejme, kniha by nikdy nefungovala ak by šlo len o akúsi zbierku podivností. Ide skôr o to, že autor stimuluje časti mysle (podvedomie?), ktoré vedome, teda aspoň väčšina z nás, nedokážeme ovplyvňovať, preto tieto sureálne výlety, navonok popierajúce akúkoľvek logiku či zmysel, môžu byť, v podaní majstra, unikátnym spôsobom pôsobivé. A taká táto kniha je.“... celý text
— smazenaryba

---

Mořská lilie

„Panensky krásné pobřeží je od prvních stran popisováno jako nějaká symfonie, stejně jako panenství hlavní hrdinky Vaniny, která si prochází první zamilovaností, touhou, vzplanutím a poté, co se nahá ukáže svému budoucímu milenci jí "srdce po vší té kávě bušilo jako o závod a přála si, aby jí vypila ještě víc a srdce jí bušilo ještě prudčeji" (k tomuhle jsem se po probuzení se svým šálkem rád přidal). Je to takové feminní, "hlava plná toužení, hlava plná přemýšlení nad jednou věcí". A Mandiargues v tom popisu, ani banálním příběhu, nikam nespěchá, máchá se a převaluje, jak ospalé vlny na pobřeží, ale zároveň dobře zachycuje náladu, plynutí, což může být pro netrpělivou mysl čtenáře stejně tak negativum, jako pro trpělivou pozitivum. (...) V jeden moment se Vanina přesune ke vzpomínce na 'geniálního sýraře' Giacoma, který ji jako malou natíral sýrem, aby měla lepší pleť a pak ji po těle olizoval a kousal a zněl jako kůň - dcera správce, Medea, s ním měla podobné tajemství, ale ta ho zase sýrem natírala - o čemž se nikdy dvě dívky nikomu nesvěřily, jen jedna druhé. (...) Závěr knihy přechází až do metafyzikálního splynutí v jedno. Vanina splývá v jedno se vším. Písek. Je v tom jistá síla. Ale je to hodně, jak už jsem řekl, feminní text, ze kterého asi energicky nasajete něco, jako když čicháte ženě k vlasům, ochlupení, slyšíte ji dělat jemné zvuky. Ale panenské maso je panenské maso a žena přistupuje ke svému prvnímu sexuálnímu partnerovi s jakousi naivní odevzdaností (i když mu těsně před aktem musí ukázat, že nechce, aby on dokázal, že ji chce dobýt), která může snadno přerůst ve stejně naivní lásku. (...) "Muž musí být bezpochyby silný, především ale musí být opravdový, pomyslila si." (...) Akt ztráty panenství jako akt splynutí s přírodou (...) "Teď tě už znám," řekla. "K tomu, aby se dva poznali, je třeba se milovat." (...) Otevřenost ženy poté, co se s ní vyspíte, když se vám otevře sexuálně, otevře se vám i její historie, její bolest, najednou plyne, poté, co neznáme prakticky nic o její minulosti, po sexu se otevírá jako řeka. V tomhle ohledu souhlasím, tak to je. (...) "Mladík ji políbil na hrdlo. Bude mě milovat? tázala se Vanina sama sebe, protože ohledně schopnosti sdílet lásku chovala o mladých mužích pramálo falešných nadějí. Pak si pomyslila ještě: Důležité je to, že je krásný a opravdový a že já miluji jeho. Není nezbytně nutné, aby on miloval mě; není dokonce ani třeba, aby měl duši, aby v něm hnízdil mořský pták." (tady jsem si vzpomněl na Patrice O'Neala a jeho rovnici, že nejlepší je, když žena miluje muže a muži se ta žena zase "pouze" hodně hodně líbí) (...) Chuť mořské soli s chutí její krve. Vlna chladu, směsice emocí. Kalhotky ve vlnách. Mořská lilie je zajímavej take nad "ztrátou panenství", ale určitě ne text jen tak pro každého, i když si myslím, že nijak extrémně neprovokuje, ba naopak. (...) "Cožpak láska potřebuje nálepku?"“... celý text
— JP

---

Vlčí slunce

„Poněkud více fantaskní povídky, než ve sbírce Černé muzeum. Plno skrytých symbolů. Odehrávají se v nich rituály a obřady jak z Lovecrafta, hororové scény z klasické romantické školy i vianovské imaginace. Příjemné, kvalitní čtení.“... celý text
— jardadr

---

---

Černé muzeum

„Kniha, kterou jsem zakoupil, spíše přikoupil, k jiné knize, čistě proto, aby se vyplatilo poštovné, bez žádné předchozí vědomosti o Mandiarguesovi. Vnadidlem mi byla zmínka o fantasknosti a surreálnu. Nuže, když po několika letech přišel čas této knihy, byl to čas velkého překvapení a zaujetí. Mandiarguesovi literární kvality jsou nepopiratelné a i když to jsou hlavně barvité popisy, co je základem jeho textů, bavilo mě to velice a snad každá povídka přinášela lehké chvění něčeho vzrušujícího, majíce nádech Poeova tajemna, Borelovy krutosti a erotična a bajek Leopolda Lugonese. Prostě jsem se těšil na další. Tak by tomu asi mělo u správné povídkařiny být.“... celý text
— jardadr

---

Nestydatá brána

„Dymom zahalené bary, zamat, zvláštne pohľady, ešte zvláštnejšie indivíduá, podivné vystúpenie v tajnom divadle, to všetko a ešte ďalšie veci z týchto textov pripomínajú filmové vízie Davida Lyncha. Myslím, že by si s Mandiarguesom mali čo povedať. Znepokojivé a pohlcujúce. Určite sa obzriem po ďalších autorových knihach.“... celý text
— smazenaryba