Anne-Sophie Brasme

Nové komentáře u knih Anne-Sophie Brasme

Dýchej

„No je to depkoidní ale i reálný neboť takový čůzy jsou mezi námi stále a slabší povahy jim prostě neumí nakopat do zádě. A jen tak mezi námi - napsala to v 16, ne ve 13.“... celý text
— DominaCZ

Dýchej

„z knihovny..vzala jsem ji, protože byla tenká a říkala jsem si, že to bude rýchlovečka...byla..asi 2h čistého času. !!!SPOILER !!! takový výlev jedné nešťastné holky, která se nechala manipulovat, až to vyústilo do tragédie. V práci takových slečen máme celkem dostatek, "moderní doba" tomu žel nahrává. V 1997, kdy autorka knížku psala, nebyly ještě rozšířené sociální sítě, fičelo max ICQ, jinak by třeba Charlene své pocity, fotky, svůj život a trable sdílela veřejně..a kdoví, co ještě, kam by se její příběh posunul tehdy. Při její rozervanosti, nevyrovnanosti a nestabilitě jsem očekávala i nějaké sebepoškozování, ale kromě poruch příjmu potravy jsem nezaregistrovala. Plácala se, zmítala se, tonula. Až utonula. Jak píše někdo přede mnou, autorka příběh napsala ve 13letech...možná proto se tam vyskytly mé neoblíbené věty (ano, ty s "pachutí/chutí krve v ústech" a podobně) a také tomu odpovídají některé pocity a nálady Charlene..podobné emoce si zažila spousta z nás. Akorát ne všichni došli až tak daleko..Na 13let pěkně napsané. Memento pro všechny. dívat se kolem sebe. Být empatický. A věnovat svým nejbližším čas a lásku...místo technologií, kroužků a matérie... Ke shrnutí se mi hodí jeden Nohavicův úryvek : " Jestlipak vzpomínáš si na to jakýs byl jenom mi netvrď že tě život naučil člověk to není páčka kterou si kdo chce mačká to už jsem dávno pochopil"“... celý text
— haki34

Dýchej

„Kniha je hodně depresivní a k tomu psaná velmi zvláštně.Nemyslí si,že by to bylo pro mladé dívky.Určitě už po ní nikdy nesáhnu.“
— Ála1968

Dýchej

„Kdyby moje dcera napsala něco takového, hodně bych zpytovala svědomí, kde jsem ve výchově udělala chybu.“
— Candide

Dýchej

„Byl jsem mlád. Nezkušený. Stál jsem před rozcestím. Za sebou jsem měl cestu roubenou roztomilými chaloupkami a dobrodružnými příběhy jednoho francouzského klučiny jménem Mikuláš a jeho party. Toto rozcestí se dříve nebo později muselo objevit. Kam dál? Jedna ze směrovek měla na sobě napsáno Dýchej. Ukazovala na cestu, která se ihned ztrácela za horiznotem, takže krok tímto směrem byl krok do prázdna. Ale zkusil jsem to. Příběh pojednává o mladé slečně, která se psychicky zmítá v kolotoči událostí, které by se daly pojmenovat jako klasické dívčí problémy. Je však pouze slupka, tak složitého plodu jako je roztržitá a citlivá mysl mladé dívky. Kniha by zřejmě nebyla tak působyvá, nebýt oné směrovky. Dýchej byla pro mě první vlaštovka v "žánru" depresivně-melancholických knih. Spokojen jsem přešel horizont, abych okamžitě narazil na docela jiného génia. Haruki Murakamiho. Ale to už je jiný příběh. Tento končí činem, který Charlene již nemůže vzít zpět. Kniha si zaslouží plný počet, protože v tom, co mi chtěla sdělit uspěla a já děkuji paní autorce, které v době napsání bylo 13 let. Tleskám.“... celý text
— Revasol

Přejít na knížky autora