• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Antonín Lukáš

Alexej Čepička: Šedá eminence rudého režimu

„Podtitul knížky „šedá eminence“ Čepičku zrovna nevystihuje. Chtěl být vždy ve středu pozornosti a vyhovovala mu "záře reflektorů", moc pro něj byla lákadlem, kterému nedokázal odolat. Byl nesmírně pracovitý, dobrý rétor a organizátor, dokázal velmi rychle proniknout do oblastí, s kterými předtím ještě nepřišel vůbec do styku. Zároveň mu chyběly jakékoliv morální zábrany a k cíli šel "přes mrtvoly", byl také velkým obdivovatelem Stalina a jeho stylu řízení. Sami autoři v úvodu přiznávají, že název knížky vznikl ještě předtím, než měli k Čepičkovi shromážděny všechny informace a poté již nebylo možné název změnit (navržený byl totiž i obal knihy). Jeho život je rozebrán opravdu důkladně, byla tam maximální snaha získat co nejvíce informací (včetně vyzpovídání jeho spolupracovníků, přátel, známých i nepřátel). Samozřejmostí jsou různorodé písemné prameny. Jedno z mála bílých míst představuje pobyt v koncentračním táboře, něco se k němu dohledalo, ale není toho tolik a svědectví se od sebe vcelku liší. Perfektně je zpracován jeho život po druhé světové válce. Ihned se dostal do vedení města Kroměříže a i přesto (nebo možná proto), že byl právníkem, tak vydával nařízení, která byla v rozporu s tehdy platným právem (aneb revoluce zákony neuznává). Když s tím někdo nesouhlasil, tak se bez uzardění odvolal na vyšší autoritu, s kterou to prý probral (často se ukázalo, že to byla lež, de facto testoval, kam až může zajít). Pokud mu někdo zkřížil plány, tak mohl počítat s tím, že to odnese (byť třeba po mnoha letech). Nesmírně zajímavé je pak vylíčení jeho působení na ministerstvu obrany v době, kdy Stalin zavelel k přípravám na další válku. Knížku můžu vřele doporučit, občas se tam vyskytne jadrnější výraz, který v rámci textu působí nepatřičně, ale to je jen drobná vada na kráse. Celkově bych hodnotil 85 %.“... celý text
— xulij01

---

Alexej Čepička: Šedá eminence rudého režimu

„Výsledek práce autorů nemohu hodnotit jinak, než velmi pozitivně. Biografií našich státních představitelů z dob socialismu máme málo, a ještě méně těch kvalitních. O to víc mám z tohoto povedeného díla radost. Biografie je sice kratší, a po desetiletích výzkumu v našich i zahraničních archivech by jistě šlo napsat ještě mnohem obsáhlejší a barvitější text, ale i tak kniha obsahuje dostatečné množství informací na to, aby si čtenář mohl vytvořit plastický obraz této kontroverzní postavy. Pro úplnost jsem ale postrádal více informací z osobního života, což by jistě pomohlo pro větší vcítění se do uvažování člověka Alexeje Čepičky. Co se objektivity týče, je kniha na velmi dobré úrovni. Narušují ji jen občas se vyskytující jadrnější výrazy, jejichž smysl mi zůstává skryt, protože v jinak seriózně psané práci působí jak pěst na oko, a kazí tím výsledný dojem. Čtivost je většinou též chvalitebná, byť se domnívám, že ji někdy narušovaly mnohdy zbytečné životopisy snad i každého vrátného, co se v knize objeví. Celkově je kniha psaná poměrně zeširoka, klasické "člověk a jeho doba" by byl výstižný podtitul (mimochodem určitě lepší než ten oficiální, u kterého sami autoři přiznávají, že je vlastně nesmyslem). Shrnuto, přes některé drobné výtky mě kniha potěšila, a nadmíru splnila mé očekávání. Na některá v ní předkládaná témata a podrobnosti jsem v naší historiografii narazil vůbec poprvé, čehož si velmi cením. Doporučuji hlubším zájemcům o zakladatelské období komunistického režimu, těm, kteří už mají o dané době nějaké pokročilejší znalosti. Čtenář-laik by se v některých kapitolách jistě brzy ztratil.“... celý text
— KejmlP