xulij01 | Komentáře u knih | Databáze knih

xulij01 xulij01 komentáře u knih

Vánoce ve Washingtonu: Tajná schůzka mezi Rooseveltem a Churchillem, která změnila svět Vánoce ve Washingtonu: Tajná schůzka mezi Rooseveltem a Churchillem, která změnila svět David Jay Bercuson

Knížka popisuje celou řadu schůzek, odehrávajících se během několika týdnů mezi zástupci USA a VB (velmi záhy po útoku na Pearl Harbor). Víceméně ji prosadil Churchill, ostatním se zdálo, že je na ni příliš brzy (útok na Pearl Harbor byl katastrofálním vojenským selháním, takže USA musely urychleně reagovat a rozhodně měly co řešit). Důvodem, proč na ní Churchill trval, byla nutnost urychleně rozhodnout o společném postupu.

Jednání byla nesmírně obtížná, leckdy se zdálo, že mohou skončit i krachem. USA byly protikoloniálně zaměřené a bály se, že VB jejich pomoc využije k zachování imperiálního panství (třeba samostatnost Indie by jim vůbec nebyla proti mysli, ale Churchill při takových zmínkách běsnil). VB na druhou stranu žasla nad absolutní nepřipraveností americké armády na válku (Německo velmi rychle vyhlásilo USA válku a vcelku trvalo, než USA zavedly třeba zatemnění přístavních měst, to samé platí o konvojové dopravě, takže lodě byly potápěny po desítkách). Zároveň byla agenda jednání nesmírně rozsáhlá: jakým bojištím věnovat největší pozornost, nutnost vycvičení a vybavení obrovských armád, přesměrování ekonomické produkce do válečného sektoru, jak rozdělit vojenskou výrobu (pomoc SSSR, VB, vybavení armády USA)… Každopádně schůzka byla opravdu důležitá, protože začaly úzce spolupracovat (stačí si to porovnat s mocnostmi Osy, kde ta spolupráce byla vcelku minimální). V knížce najdeme i výstižné životopisy nejvýznačnějších aktérů jednání (zvláště povedené jsou o Churchillovi a Rooseveltovi).

14.02.2025 4 z 5


Ponorková válka Ponorková válka Christopher Drew

USA se snažily získat o SSSR co nejvíce informací a jedním ze zdrojů byly (aspoň pro mě překvapivě) ponorky. Například pořizovali akustické "stopy" různých sovětských ponorek, každý typ se lišil vydávanými zvuky. Pokud získali delší stopáž, tak pak byli schopní odfiltrovat ostatní zvuky a zjistit, že tam proplouvá určitý typ sovětské ponorky. Byla místa v moři, kde USA sledovaly podmořské zvuky a zaznamenávaly pohyb sovětských ponorek. Dále pronásledovali nepřátelské ponorky a snažili se získat maximum informací o jejich schopnostech, zvycích, manévrech, nových typech, místech, kde hlídkují (zvláště u ponorek s jadernými hlavicemi bylo nesmírně důležité vědět, kde je SSSR vlastně má). Do jejich působnosti také patřila snaha zachytit raketové zkoušky a případně pak zaznamenat místo dopadu rakety, aby její zbytky mohly být vyzvednuty z mořského dna. Dokonce vytvořili i ponorku, která byla schopná do hloubky několika kilometrů vysílat bezpilotní podmořská plavidla schopná pořídit záznam mořské dna (té se podařil vpravdě husarský kousek, že našla potopenou ruskou jadernou ponorku v hloubce několika kilometrů). Nejvíce mě asi překvapilo napíchnutí komunikačního kabelu, který byl ve slušné hloubce (takže museli řešit problémy s ponorem člověka ve větší hloubce, a to rovnou z ponorky). Ne všechny akce byly úspěšné, asi největším nesmyslem bylo rozhodnutí CIA, že ruská atomová ponorka v hloubce několika kilometrů bude celá vytažena. Několik let stavěli loď, v době, kdy byla dokončena, už byla ponorka ležící na dně beznadějně zastaralá. A podařilo se nakonec vyzvednout jen malou část, protože se nepřekvapivě rozpadla. Humorné bylo, že odborníci v námořnictvu to říkali, že jde o naprostý nesmysl, který nemá opodstatnění (navrhovali malé podmořské plavidlo, které by bylo schopné vyzvednou zajímavé části, ale obecně jim to připadalo vcelku zbytečné). Účet za tenhle úlet byl zhruba ve výši 500 milionů USD…

Vše je to vyprávěné na osudech konkrétních lidí, a to včetně zachycení jejich charakterových vlastností, knížka rozhodně nepostrádá čtivost. Zajímavé jsou i dodatky, kde jsou třeba rozebrány některé havárie sovětských ponorek (primární pro SSSR bylo splnit množství výroby a kvalita byla až na druhém místě).

02.02.2025 4.5 z 5


Miroslav Houšť Miroslav Houšť Jan Royt

Úvod je zhruba na šest stránek a pak již následuje doslova smršť ukázek z díla tohoto malíře. Množství mě opravdu překvapilo, určitě by stačilo vybrat i méně děl. Každopádně je lepší před prohlížením obrazové části zalistovat na konec knihy, kde se lze dozvědět více informací o malíři, jeho životě, tvorbě, zdrojích inspirace… Jedna část je rovnou napsána i samotným malířem. Knížka je velkého formátu a je tištěna na kvalitním papíru, takže barevné reprodukce vyniknou (občas je zobrazen i detail obrazu). Veškeré texty jsou v angličtině a češtině. Hodnotím provedení knížky, dílo samotné mě zase až tak nezaujalo.

29.01.2025 4 z 5


Berija - Stalinův první pobočník Berija - Stalinův první pobočník Amy Knight

Perfektně zpracovaný životopis Beriji. Skvěle se podařilo zachytit, jak se v boji o moc stranické špičky vzájemně požíraly, Berija v tomto ohledu neskutečně vynikal. Pokud stál o určité místo, tak udělal vše proto, aby ho získal a neštítil se k tomu použít jakékoliv prostředky (včetně vražd). Povedeně je také popsána tvorba absurdního kultu osobnosti Stalina, tím si Berija u Stalina postupně získal výsadní postavení. Autorka uvádí, že třeba v prvním vydání knihy je napsáno, že Stalin již za doby studia občas přispíval do novin, v desátém vydání téže knihy se čtenář dozví, že dokonce zcela řídil vydání rovnou deseti deníků (podobně organizování stávek atp.). Berija toto nakonec využil i k likvidaci oponentů. Například komunistický pohlavár ve vzpomínkové knize opomněl zdůraznit roli Stalina (pravdivě, protože v té době opravdu do dění nezasahoval a autor nemohl předpokládat, že se třeba za 15 let po vzniku knihy stane neomezeným vládcem). Za tento "prohřešek" byli v lepším případě odstaveni od koryt, v horším rovnou zastřeleni/umláceni. Minulost se upravovala tak, aby z toho Stalin vyšel coby polobůh. Velmi drsné je také líčení čistek probíhajících zhruba od roku 1937, zde byl Berija ovšem primárně pouhým vykonavatel vůle Stalina a byl nucen odstranit i některé své blízké spolupracovníky. Každá oblast měla stanovené kvóty protikomunistických živlů a ty bylo potřeba bezpodmínečně naplnit. K "dobrovolnému" přiznání bylo využito fyzické násilí, stávalo se, že je někdy umlátili nebo spáchali sebevraždu (=srdeční selhání).

Berija byl každopádně nesmírně pracovitý, protřelý a schopný organizátor, dokázal nastartovat hospodářský růst, rozvinout průmyslovou/zemědělskou výrobu atd. Nakonec o jeho schopnostech vypovídá nejlépe to, že dokázal tak dlouho po boku Stalina vůbec přežít, jeho paranoia byla taková, že odstraňoval i ty, kteří mu byli zcela oddáni (protože co kdyby se mu náhodou postavili…). Knížka na mě působila útlým dojmem, ale zajímavých informací je v ní opravdu spousta.

24.01.2025 5 z 5


Malovat a přežít Malovat a přežít Jan Burka

Jan Burka měl maminku židovského původu (otec byl katolík) a v této knížce zachycuje svůj život. Bezstarostné dětství prožívané na velkém statku, stahující se mračna po nástupu Hitlera k moci, připojení Rakouska k Německu, následné obsazení Sudet a poté i zbytku Československa. Statek jim samozřejmě zabavili, a nakonec skončil v Terezíně. Dá se říci, že Terezín byl "výkladní skříní" prezentovanou v zahraniční jako vzorový tábor pro Židy. Pokud tam měla přijet zahraniční delegace, tak odeslali pár transportů do koncentračních táborů, aby v Terezíně zbyli jen zdraví, a hlavně snížili jeho přelidněnost (samozřejmostí bylo zasazení kytek, dokonalý úklid atp.). Prostě klasická "Potěmkinova vesnice", každopádně pokud se tam podařilo člověku zůstat, tak měl mnohonásobě vyšší šanci na přežití než v klasickém koncentračním táboře. Autor zdařile zachycuje život v Terezíně, sám měl velké malířské nadání a v maximální možné míře se snažil neustále malovat. Celé vyprávění je prokládáno jeho malbami a využity jsou i různé fotky. Po osvobození zachycuje cestu do Holandska, kde se nakonec se svojí holandskou ženou (poznali se v Terezíně) usadil.

Další částí je kapitola věnována umělcům, kteří ve svých obrazech zachytili každodenní život v Terezíně. Obecně se jedná jen o pár řádků s ukázkou díla. Valná většina z nich nakonec skončila ve vyhlazovacích táborech, mnozí z nich kvůli tomu, že zachytili pravdivý život v Terezíně, což bylo nacisty klasifikováno jako "propaganda hrůzy". Pro mě byla asi nejzajímavější část, kde Jan Bachrich vypravuje o svém nedobrovolném putování po koncentračních táborech, dokonce se mu podařilo přežít i pochod smrti na konci války, Terezín byl oproti tomu "rájem". Veškerý text je rovnou trojjazyčný: čeština, francouzština, angličtina (texty jsou pod sebou), každému jazyku je věnována zhruba třetina stránky (takže neznámé slovíčko se dá snadno dohledat).

15.01.2025 4 z 5


Nedokonalá spravedlnost Nedokonalá spravedlnost Stuart E. Eizenstat

Jádrem knížky je vyprávění o odškodnění obětí nacismu. Konkrétně je zachycena snaha USA, kdy od roku 1995 začaly prosazovat vypořádání dosud neodškodněných případů nacistického útlaku (takže třeba i nuceně nasazených, jedna kapitola se věnuje navrácení uměleckých děl) . Dokonce tam figuruje i ČR, kdy byla snaha vrátit část majetku zabavený židovskému obyvatelstvu (Klaus byl samozřejmě tvrdě proti, Havel naopak rozhodně pro). Pro mě byla nejzajímavější část týkající se Švýcarska, které se prezentovalo za druhé světové války coby národ vzdorující nacismu. Pravda byla ovšem jiná, Švýcarsko s Německem obchodovalo ještě v únoru 1945, kdy bez uzardění přijímalo zlato, o kterém se vědělo, že je kradené (peníze nesmrdí). Spojenci mnohokrát poukázali na to, že Německo platí Švýcarsku často kradenými prostředky (a Švýcarsko tímto tyto prostředky legalizuje), ale obchod čile pokračoval dál. Brutální je hlavně přístup po válce, banky se domluvily na společném postupu a pokud se pozůstalý chtěl dostat k peněžím prostředkům coby dědic, tak po něm chtěly úmrtní list zavražděného majitele (v plynových komorách je zcela jistě vystavovali). Je tam líčena opravdu absurdní situace, kdy vláda Švýcarska odmítla mít s vyrovnáním cokoliv společného (bez jejího svolení by ale samozřejmě k legalizaci kradených prostředků nemohlo docházet) a břímě nakonec spočívalo pouze na soukromých bankách.

V knížce se neztratí ani čtenář, který o tématu nic neví. Na začátku autor zdařile zachycuje šílenou situaci prchajících Židů, kdy nebyly nijak neobvyklé případy, že je třeba vrátili zpět do Německa a oni následně skončili v plynových komorách. Když to řeknu zcela otevřeně, tak takřka žádný stát nebyl ochoten ve větším množství Židy přijmout i když se vědělo, že s nimi Němci zachází hůře než se zvířaty na jatkách. Již během roku 1942 se objevovaly podložené zprávy, že Hitlerovi jde primárně o vyhlazení Židů, v roce 1943 se to vědělo s jistotou. Přesto nebyla příliš snaha vyhlazování zastavit. Po válce pro ně nebyla situace také vůbec růžová, málokterým státům se chtělo navracet majetek uloupený za války, do Izraele je nechtěla VB pustit, aby si nezhoršila vztahy s arabským obyvatelstvem (často pak živořili v utečeneckých táborech). O situaci židovského obyvatelstva nakonec vypovídá i to, že třeba Švýcarsko začalo o odškodnění "uvažovat" až v roce 1995 (a to ještě na brutální nátlak USA a bez účasti vlády). Knížku můžu vřele doporučit, občas je až dost podrobná, ale je to nesmírně zajímavé (a smutné) čtení.

15.01.2025 4.5 z 5


Lubomír Bartoš: malíř svého kraje Lubomír Bartoš: malíř svého kraje Miloš Melzer

Publikace je formátu A4 (nepatrně větší) a je tištěna na velmi kvalitním papíře, barevným reprodukcím není opravdu co vytknout. Autorovi se podařilo perfektně zachytit životní a uměleckou cestu malíře Lubomíra Bartoše. Pro představu již v 15 letech pracoval jako kreslič, když našetřil dost peněz, tak začal v 18 letech malířství i studovat. Dá se skoro říci, že malířství pro něj bylo tím prvním i posledním, byl nesmírně pracovitý a uměním opravdu žil. Celé vyprávění je protkáno ukázkami jeho obrazů dokumentujících umělecký vývoj. Na konci knihy jsou ještě zachyceny názory kritiků, přátel, jiných umělců na jeho umění a jsou tam i shrnuty biografické údaje (životopisné údaje, výstavy, realizace).

08.01.2025 5 z 5


Théby: Město bohů a faraonů Théby: Město bohů a faraonů kolektiv autorů

Do knížky přispěla celá řada autorů, kteří se zabývají egyptologií. Rozdělit ji lze na dvě základní části, první (cca do stránky 213) se zabývá jednotlivými nalezišti a popisuje jednak nálezy a zároveň i charakterizuje dané historické období. Každopádně je to poměrně dost popisné, například se dozvíme data, rozměry, výzdobu, kdo v dané době vládl, komu hrobka patřila, kdo ji objevil, zda došlo k jejímu vykradení atp. Druhou částí je přímo katalog jednotlivých předmětů s jejich detailním popisem, ta už mi přišla zajímavější.

Všechny texty jsou dvojjazyčné (angličtina/čeština), bohužel ne vždy se jim to povede dát na stejnou stránku. Písmo je poměrně malé. Hlavním negativem je, že valná většina fotografií je černobílá a ani s jejich kvalitou to není žádná sláva (u vykopávek se často jedná o fotografie pořízené danými archeology). Za to dávám hvězdičku dolů, pár fotek v katalogu je i barevných a ten rozdíl je obrovský, egyptské malby vynikají svojí barevností. Celkově bych knížku doporučil hlavně těm, kteří se egyptologií zabývají hlouběji.

06.01.2025 3.5 z 5


Parník filozofů: Lenin a vyhnání inteligence Parník filozofů: Lenin a vyhnání inteligence Lesley Chamberlain

Bolševici se potřebovali zbavit jakékoliv opozice, klasické řešení postřílet/zavřít bylo problematické, protože se jednalo o známé osobnosti, které měly řadu kontaktů na západě. Rusko v té době bylo značně izolované, málokterý stát byl ochoten oficiálně uznat jeho existenci, kdyby zvolilo stejné řešení jako u běžných odpůrců (neznámých, a tudíž bez ochrany), tak by se izolace ještě prohloubila. Lenin tedy vytvořil zákon, který umožnil deportaci nepohodlných osob. Knížka sleduje jejich osudy, názory, myšlenky.

Bohužel autorka přidává i své vlastní úvahy a filozofické rozbory (včetně interpretace historických událostí). Z mého pohledu to byla nejslabší místa knížky, něco tak suchopárného a nezáživného jsem již dlouho nečetl, navíc jsem rozhodně nemohl se vším souhlasit. Co bych naopak pochválil byly citace deníkových záznamů a různých článků v novinách, zvláště ty bolševické stály za to. Namátkou: "pokud patříš k buržoazii, tak jsi automaticky vinen" nebo "inteligence, to je hovno ". Téma opravdu zajímavé, ale doporučit knížku bohužel nemůžu, čtivost tomu chybí.

03.01.2025 3 z 5


Atomoví špioni Atomoví špioni Karel Pacner

USA se perfektně podařilo utajit výrobu atomové bomby hlavně před vlastním obyvatelstvem. Co mě vyrazilo dech, tak o tom vědělo jen pár kongresmanů (dokonce ani Truman, který byl viceprezidentem o projektu nevěděl nic, dozvěděl se o tom až coby prezident). A utajit to nebylo jednoduché, ty částky byly obrovské a někde v rozpočtu se musely schovat. Německo taktéž nemělo vůbec přehled, jak na tom USA s výzkumem je. Ovšem SSSR o projektu věděl první i poslední, neskutečné, jak účinnou výzvědnou síť měl, díky tomu byl schopný uspíšit vývoj atomové bomby o řadu let.

Knížka také obsahuje základní informace o štěpení atomu, kdy vědci došli k závěru, že by to mohlo mít praktické využití, jak na to reagovali politici, vojenské složky... Najdeme tam i část, která se pak věnuje výzvědné činnosti spojenců v Německu, protože panoval panický strach z toho, aby Hitler takovou zbraň nezískal (nakonec to byl jeden z důvodů, proč do toho USA nalily takové prostředky). V závěru je pak rozebrána výzkumná/špionážní činnost SSSR na tomto poli, kde získal uran, jaké prostředky (lidské i finanční) na ni věnoval. Knížka je nabitá nesmírně zajímavými informacemi, můžu ji vřele doporučit.

30.12.2024 4.5 z 5


Generál Patton. 1. díl, 1885–1942 Generál Patton. 1. díl, 1885–1942 Miloš Hubáček

Hubáček má dar srozumitelně sdělit spoustu informací a zároveň je zabalit do čtivého hávu. Monografie je to opravdu důkladná, prvních zhruba 40 stránek se věnuje předkům Pattona, odkud pocházejí, kdy do USA přišli, co všechno dokázali. Prvně jsem si říkal, že to bere až příliš široce, ale ono tytéž charakterové vlastnosti jeho předků najdeme i u něj a on na ně vědomě navazoval. V mládí byl odkojen příběhy o velkých vojevůdcích minulosti (César, Alexandr…) a k tomu se právě přidaly i příběhy o vojenských úspěších jeho předků a víceméně se už ve velmi útlém věku rozhodl, že na jejich vojenskou tradici naváže. Byl neskutečně cílevědomý, iniciativní, pracovitý, razící nové postupy a pokud bylo potřeba, tak armádě věnoval veškerý čas. Na druhou stranu byl prostořeký, víceméně každému řekl, co si myslí, hodně se předváděl, často zbytečně riskoval (aby ukázal, co je za "chlapáka") a na své podřízené byl nesmírně náročný (stejně jako na sebe).

Knížka obsahuje i řadu fotek a jsou vybrány opravdu jen ty kvalitní. V textu jsou citovány dopisy, hlášení, výtahy z novinových článků, vzpomínky lidí… Případné vysvětlivky jsou umístěné rovnou v zápatí, takže není potřeba listovat někam na konec knihy. Méně zajímavá mi přišla část věnující se meziválečnému období (bylo až neskutečné, v jakém rozkladu byla armáda USA).

26.12.2024 5 z 5


Od Veveří k Pernštejnu Od Veveří k Pernštejnu Miroslav Pavlík

Většině umělců (převažují malíři, ale najdeme tam i sochaře nebo architekty) je věnován prostor do dvou stránek. Vesměs se dozvíme základní informace, samozřejmostí jsou barevné ukázky jejich děl. Často se jedná o neznámé umělce, někteří z nich dokonce třeba ani nevystavovali. Dost mě překvapil jejich počet a v závěru se čtenář dozví, že někteří ještě byli vynecháni, protože se o nich nesehnal dostatek informací.

Co bych knížce vytknul je, že u děl často chybí rok vzniku díla, název, použitá technika, rozměry (vesměs základní informace, které by tam mohly být). Ale každopádně je to zajímavý počin, určitě se tam najde dost umělců, kteří jsou pro veřejnost zcela neznámí.

23.12.2024 4 z 5


Monology Monology Milan Kundera

Kunderu jsem měl vždy zaškatulkovaného jako výborného romanopisce, takže jeho básně pro mě byly velmi příjemným překvapením. Bohužel je to poslední básnická sbírka, kterou napsal již v roce 1957. Básně jsou velmi přístupné a čtivé, většina z nich je nadčasová. Kdo má rád poezii, tak zklamaný si myslím nebude.

21.12.2024 4 z 5


Staroměstská exekuce Staroměstská exekuce Josef Petráň

Vyčerpávající, ale přesto vcelku čtivé líčení událostí, které vedly k bitvě na Bílé hoře a následné exekuci 27 českých pánů na pražském Staroměstském náměstí. Zachycené je to jak z pohledu protihabsbursky smýšlejících skupin, tak i těch, které naopak Habsburky podporovaly. Petráň to bere opravdu i z globální hlediska, kdy třeba na jedné mapce skvěle zachycuje, kdo stál, na čí straně, a to včetně těch zemí, které třeba jen s daným táborem sympatizovaly, ale aktivně se do konfliktu nezapojily. V knížce se najde i řada zajímavostí. Například v Národním muzeu v Praze byl vystavován meč, který měl být údajně použit při exekuci, v roce 1891 se ale při zkoumání zjistilo, že knoflík ze slonové kosti pochází z 18. století a záštita rovnou z 19. století (celkově šlo o primitivní padělek).

Někdy je knížka podrobná skoro až moc, třeba se tam rozebírá, z jakého okna byli vyhozeni královští místodržící. Uvádí jednotlivé prameny a jejich důsledným rozborem dojde k identifikaci "defenestračního" okna (zobrazen je i nákres místností…). Na druhou stranu tam zase zmíní zajímavou informaci, že padali z výšky cca 16 metrů a za pomoci posudku vedoucího Ústavu pro soudní lékařství Univerzity Karlovy rozebírá, jak to vlastně mohli přežít (pád z takové výšky bývá smrtelný).

18.12.2024 4.5 z 5


On the Stage of the World : John Amos Comenius and His Times On the Stage of the World : John Amos Comenius and His Times Helena Kovářová

Solidně zpracovaný katalog k trvalé expozici Jana Amose Komenského v Uherském Brodě. Po grafické stránce nemám, co bych vytknul. Velké množství obrazové přílohy: obrazy, rytiny, portréty, ukázky vydaných rukopisů, najdeme tam i třeba mapku, kde všude Komenský byl a s kým si dopisoval (vesměs přední učenci tehdejší doby). Knížka je členěna dle jednotlivých etap jeho života (stejně jako expozice výstavy). Na začátku každé kapitoly jsou na časové ose vypíchnuty nejdůležitější okamžiky jeho života a zároveň pro lepší orientaci doplněné světodějné události, které značně ovlivnily jeho život. Je tam snaha zasadit život Komenského do širšího dějinného rámce, takže ve stručnosti je nastíněné i historické pozadí dané doby.

Knížka každopádně nejde příliš do hloubky, určitě by se dal prostor využít i lépe. Dost mě překvapilo, jakou váhu Komenský přikládal různým prapodivným proroctvím, a dokonce i organizoval jejich vydávání (vesměs se jednalo o různé vize, jak budou Habsburkové poraženi a do Čech se vrátí nekatolická víra).

13.12.2024 4.5 z 5


Košilaté epopeje Košilaté epopeje * antologie

Nejjednodušší bude začít malou ukázkou:

Iris jde lesem na klestí,
jde –
a tu se jí poštěstí
kalhoty hocha nalézti.
Prozkoumala je drobátko,
vzdychla si ale zakrátko:

Jen hnízdo,
a ne ptáčátko!

Já jsem čekal něco rafinovanějšího, je to takový jednodušší humor cílící "na první signální soustavu". Trochu bych to přirovnal k situaci, kdy člověk očekává humor typu Monty Python a dostane Kameňák (přeháním, ale celkově mě tato "poezie" zklamala).

11.12.2024 3 z 5


Souostroví Gulag - 3. díl Souostroví Gulag - 3. díl Alexandr Isajevič Solženicyn

Doporučuji si hned na začátku přečíst krátký doslov autora na konci knihy, jsou to necelé dvě stránky. Popisuje v nich, jak vlastně rukopis vznikal. Oproti třeba románu Rakovina nebo V kruhu prvním není ten text tak "uhlazený", působí mnohem syrovějším dojmem a tohle právě v doslovu rozebírá. Hodně mě překvapilo, že celý rukopis neměl při psaní nikdy pohromadě, to samé platí o podkladových materiálech, bál se odhalení, a to je samozřejmě u takové monumentální práce zásadní komplikace...

Na začátku autor zmíní tábory typu katorga, které byly vyloženě likvidační, určené pro paragraf 58 ("političtí", ale bez problémů ho mohl dostat i někdo, kdo ukradl pár klasů na poli). Z nich se vyvinuly zvláštní tábory, které měly stále velmi drsný režim a jejich hlavním úkolem bylo zcela izolovat odsouzené od společnosti (když se jim blížil konec trestu, tak často dostali přídavek). Autor se sám právě do takového tábora dostal, takže to má všechno z první ruky. Věnuje se i útěkům, vzpourám, vyhnanství, situaci po smrti Stalina a nástupu Chruščova. Zvláště drsné je líčení následného vyhnanství, kdy po odpykání trestu často museli do odlehlých oblastí s puncem vyvrhele, takže je nechtěli zaměstnat a někteří pak považovali život v gulagu paradoxně za snazší. Jako v předchozích knihách je vyprávění prošpikované úvahami, konkrétními příběhy, srovnáním s carským Ruskem…

08.12.2024 4 z 5


Druhá světová válka Druhá světová válka Donald Sommerville

První stránky jsou věnovány důvodům, proč k ní vlastně došlo. Zazní tam i trošku "kacířská" myšlenka, že začala již v září roku 1931, kdy Japonsko obsadilo čínskou provincii Mandžusko. Je to myšlené tak, že svět na tento akt agrese Japonska zareagoval neadekvátně a víceméně nechal Japonsku volné ruce a tím samozřejmě povzbudil ostatní státy bažící po rozšíření svého území. Jinak jádro knihy se věnuje převážně jednotlivým frontám, bitvám a značný prostor je vyhrazen vojenské technice a jejímu vývoji. Fotky jsou opravdu kvalitní a povedené jsou barevné mapky, kde je perfektně zachycen postup jednotlivých front ve vymezeném období. Na konci knihy jsou zmíněny procesy, které odsoudily nacistické a japonské zločince a zároveň je i stručně nastíněné dědictví druhé světové války.

Tím, že se kniha snaží zachytit vše podstatné ve značně rozdílných oblastech, nejde ani v jedné z nich příliš do hloubky, nehledě na to, že dost prostoru zabírá bohatá fotografická příloha. Rozhodně se ale čtenář dozví o druhé světové válce vše podstatné.

06.12.2024 4 z 5


V kruhu prvním 1 V kruhu prvním 1 Alexandr Isajevič Solženicyn

Kdybych si měl vybrat právě jednu knížku od Solženicyna, která mě nejvíce oslovila, tak bych bez váhání zvolil právě V kruhu prvním. Nesmírně čtivá, nabitá informacemi, úvahami, na textu je cítit, že autor přemýšlel nad každým slovem. Nechtělo se mi věřit, že ten samý autor napsal i Souostroví Gulag (na mě ten text oproti V kruhu prvním působil neuhlazeně a neohrabaně, tím ale nikterak Souostroví nehaním, těžko se najde obsažnější knížka o gulagu). Vyprávění sleduje osudy vědců a inženýrů uvězněných na základě nesmyslných obviněních ve věznici Marfino, kde to oproti klasickému gulagu byl ráj. Mnozí samozřejmě řeší základní dilema, zda pracovat pro systém, který nespravedlivě odsoudil milióny lidí a vědět, že výsledky jejich práce může snadno zneužít k dalšímu útlaku. Podobných otázek nastoluje autor celou řadu. Nevím, co bych knížce vytknul, opravdu stojí za přečtení.

29.11.2024 5 z 5


Alexej Čepička: Šedá eminence rudého režimu Alexej Čepička: Šedá eminence rudého režimu Jiří Pernes

Podtitul knížky „šedá eminence“ Čepičku zrovna nevystihuje. Chtěl být vždy ve středu pozornosti a vyhovovala mu "záře reflektorů", moc pro něj byla lákadlem, kterému nedokázal odolat. Byl nesmírně pracovitý, dobrý rétor a organizátor, dokázal velmi rychle proniknout do oblastí, s kterými předtím ještě nepřišel vůbec do styku. Zároveň mu chyběly jakékoliv morální zábrany a k cíli šel "přes mrtvoly", byl také velkým obdivovatelem Stalina a jeho stylu řízení. Sami autoři v úvodu přiznávají, že název knížky vznikl ještě předtím, než měli k Čepičkovi shromážděny všechny informace a poté již nebylo možné název změnit (navržený byl totiž i obal knihy).

Jeho život je rozebrán opravdu důkladně, byla tam maximální snaha získat co nejvíce informací (včetně vyzpovídání jeho spolupracovníků, přátel, známých i nepřátel). Samozřejmostí jsou různorodé písemné prameny. Jedno z mála bílých míst představuje pobyt v koncentračním táboře, něco se k němu dohledalo, ale není toho tolik a svědectví se od sebe vcelku liší. Perfektně je zpracován jeho život po druhé světové válce. Ihned se dostal do vedení města Kroměříže a i přesto (nebo možná proto), že byl právníkem, tak vydával nařízení, která byla v rozporu s tehdy platným právem (aneb revoluce zákony neuznává). Když s tím někdo nesouhlasil, tak se bez uzardění odvolal na vyšší autoritu, s kterou to prý probral (často se ukázalo, že to byla lež, de facto testoval, kam až může zajít). Pokud mu někdo zkřížil plány, tak mohl počítat s tím, že to odnese (byť třeba po mnoha letech). Nesmírně zajímavé je pak vylíčení jeho působení na ministerstvu obrany v době, kdy Stalin zavelel k přípravám na další válku. Knížku můžu vřele doporučit, občas se tam vyskytne jadrnější výraz, který v rámci textu působí nepatřičně, ale to je jen drobná vada na kráse. Celkově bych hodnotil 85 %.

22.11.2024 4 z 5