xulij01 komentáře u knih

Většina knihy sleduje špionážní aktivity konstruktéra radarů Adolfa Tolkačeva, který má prověrku na přísně tajné a díky tomu může obstarat materiály nedozírné hodnoty (odhady mluví o několika miliardách dolarů). Zachyceny jsou i osudy jiných špiónů nebo významných operací. Autor podrobně líčí, jak špionáž probíhala (setkání s kontaktem, utajení, zjišťování, zda je někdo nesleduje, protiakce KGB…). Občas to na mě bylo podrobné až moc, informace o tom, že Tolkačev sháněl pro syna třeba nahrávky rockových kapel ze západu atp., byly skoro až nadbytečné (zrovna tak třeba podrobný popis setřásání případného sledování KGB se tam zbytečně opakoval). Je až neskutečné, co všechno dokázal Tolkačev pro USA obstarat (šlo o tisíce stránek tajných dokumentů).

CIA měla solidně ošetřené, aby se k informacím od Tolkačeva dostal jen velmi omezený okruh perfektně prověřených lidí a o jeho přesné identitě nevěděl skoro nikdo. Bohužel toto platilo jen a pouze pro lidi mimo CIA (vůbec jsem nepochopil, proč to nebylo aplikováno i přímo na CIA, nebyl žádný důvod k tomu, aby o něm věděli i lidé, kterých se to vůbec netýkalo). Za přečtení knížka rozhodně stojí, je v ní spousta zajímavých informací.

1 16.10.2024

Operace Market Garden je vylíčena z pohledu nesmírně pestré směsice jejích dobrovolných i nedobrovolných účastníků. Od řadových vojáků až po nejvyšší velitele (jak spojeneckých, tak i německých sil). Zrovna tak je zachycené líčení civilistů, odbojářů, a i třeba nejvyšších představitelů Nizozemí. Opravdu zdařile se podařilo zachytit to, jak operaci vnímali její jednotliví účastníci (na základě informací, které o ní měli). Líčení bojů není z mého pohledu co vytknout, shrnul bych ho jedním slovem: "strhující". Co mi trošku vadilo, některé informace mě připadaly až nadbytečné (výsadkář x skákal se slepicí, která nakonec hrdinně padla a byla se všemi poctami pohřbena), na druhou stranu takové příhody vyprávění trošku odlehčí.

Celkově operace skončila jedním velkým fiaskem, zprávy holandského odboje byly vesměs ignorovány a nečekal se takřka žádný odpor. Zprávy o tancích v dané oblasti byly prověřeny, na pořízených snímcích se potvrdilo, že tam maskované tanky jsou, nad tím se mávlo rukou, že určitě nebudou provozuschopné. Rádiové spojení fungovalo velmi špatně, takže chyběly informace o tom, co se vlastně v průběhu operace děje. Skoro se dá říci, že co se mohlo podělat, to se podělalo. Tvůrce operace Montgomery ji i přes obrovský neúspěch obhajoval. Perfektně to vyjádřil nizozemský princ Bernhard: "Má vlast si už nemůže nikdy dovolit luxus dalšího Montgomeryho úspěchu." Celkově hodnotím 90 %.

1 09.10.2024

Přiznám se, že jsem měl Háchu zařazeného do škatulky "kolaborant", hodně mě překvapilo, jak jsem se mýlil. Minimálně do nástupu Heydricha se jemu a lidem kolem něj (takřka z celého politického spektra) podařilo opravdu výrazně zpomalit germanizaci. Jeho práci do té doby chválil i Beneš, s kterým byl v kontaktu, občas Háchovi vytknul, že některá prohlášení jdou Němcům až moc na ruku. Důvodem ale bylo, že díky takovým prohlášením Němci propustili například 150 českých vysokoškolských studentů z koncentračních táborů. Vše se změnilo po nástupu Heydricha, zatýkání, soudy, popravy, Hácha přišel o lidi, kteří značně formovali jeho názory a dá se říci, že Heydrich Háchu velmi rychle zlomil (tam se už jeho působení nedá příliš kladně hodnotit, Beneš po něm chtěl, aby on i vláda odstoupili, což bohužel neudělali). Od roku 1943 již nebyl Hácha reálně schopen funkci prezidenta vykonávat (zdravotní důvody), ale Němci ho odmítli vyměnit, využívali ho jako loutku, kterou zaštítili svoje jednání.

Autor Háchu nehodnotí, popisuje, jak se rozhodoval a co ho k tomu vedlo. Využity jsou i zprávy z novin, různá prohlášení, memoranda, vzpomínky jeho spolupracovníků, ale i třeba nejbližších přátel. Je tam snaha čerpat z co nejvíce zdrojů. Občas nechá zaznít hodnocení z úst lidí, kteří se s Háchou setkali. Celkově bych dal 90 %.

3 02.10.2024

Vyprávění má spád, připomínalo mi to napínavou detektivku. Odstavce i věty bývají kratší, je to takové "úderné" čtení, které čtenáře vtáhne do děje. Pro mě byly nejzajímavější příběhy Jana Pavla I. a Jana Pavla II. Paradoxně ani jeden z nich při atentátu nezahynul (u Jana Pavla I. to není úplně jisté, ale vypadá to, že se o vraždu nejednalo). Každopádně knížka nejde příliš do hloubky, spíše se dozvíme základní informace.

1 25.09.2024

Knížce se rozhodně nedá upřít, že se snaží Göringa zachytit ze všech možných úhlů pohledu. Nevynechá ani jeho mládí, koníčky, záliby, zdravotní stav, jak ho vnímali ostatní… Před očima opravdu vystává živoucí osobnost, zachyceny jsou i některé humornější okamžiky jeho života, jako třeba:

"Dalším pokusem o sportování bylo, že se Göring příležitostně věnoval jakési formě tenisu. Hrál s každým, kdo byl ochoten dodržovat jeho osobní pravidla této hry, která zněla, že soupeř musí míč vždy odehrát blízko k místu, kde Göring stojí, aby ho nemusel dobíhat. "To nevidíte, kde stojím? " křičel, když míček dopadl mimo jeho dosah. "

Občas jsou citovány části jeho proslovů (nebyl vůbec špatný rétor), zrovna tak jsou využity třeba vzpomínky zahraničních diplomatů (spolupracovníků, známých, rodiny…), s kterými se setkával, samozřejmostí jsou nařízení, pod která se podepsal. Bohatým zdrojem jsou i materiály využité během Norimberského procesu (tomu je věnováno cca 60 stránek na konci knihy).

Docela mě překvapilo, jak byl (všeho)schopný, leckdy ovšem byl dosazen na pozici, ke které neměl vůbec potřebné vědomosti/schopnosti (například řízení hospodářství, což bylo hodně zvláštní, protože v té době ho měl pod palcem nesmírně schopný ekonom Hjalmar Schacht, Hitler chtěl mít na tomto místě poslušnou loutku a tou Schacht rozhodně nebyl). Každopádně to byl člověk bez jakýkoliv morálních zábran, jestli při ekonomickém "dojení " podrobených území vznikne v dané zemi hladomor mu bylo naprosto volné, k cíli šel přes mrtvoly. Postupem času také jeho vliv dosti slábne a dá se říci, že se spíše věnuje sbírání umění a užívání si života než svým povinnostem.

Co bych knížce vytknul, je občasný výskyt neobratných slovních spojení, třeba: "…který se stal vyhnancem a drogovým rozpadlíkem…". Že byl drogově závislý, se dá určitě vyjádřit lépe. Na stránce 134 se dozvíme, že Hitler v březnu 1936 uspořádal plebiscit, kde se obyvatelé mohli vyjádřit, zda souhlasí s jeho politikou (48,8 % bylo pro). Což je samozřejmě nesmyslný údaj, má být 98,8 %, vcelku hloupý překlep. Pod čarou je občas i poznámka překladatele, že autor netrefil přesný měsíc dané události.

2 23.09.2024

Vyprávění je detailní, ale přesto velmi čtivé. Autor využívá i přímých citací z proslovů, novin, deníků a vzpomínek účastníků (vždy ale jenom pár vět, pro navození atmosféry). Zachycen je i duševní stav jednotlivých aktérů (Hitlera, Himmlera, Heydricha, Göringa, vrchních představitelů SA…). Perfektně se podařilo zachytit atmosféru, kdy každá mocenská skupina sleduje své vlastní cíle a leckterá neváhá jít i přes mrtvoly (aneb sice se daný člověk už x-let drží v ústraní, ale když už probíhá čistka, tak proč ho raději neodstranit, co kdyby se chtěl do politiky vrátit). Primárně byli likvidováni členové SA, ale Himmler, Heydrich a Göring k nim přidali i ty, kteří jim stáli v cestě (vlastně uměle vytvořili důkazy, že SA chystají převrat a v rámci čistek se pak zbavili hlavních soupeřů). SA představovaly obrovskou sílu, jejich počet v roce 1934 se pohyboval kolem 3 miliónů a vesměs poslouchaly na slovo Röhma. Jako každá skupina chtěly získat co nejvíce moci (klidně i cestou revoluce, jak mnozí členové SA hlásali) a tím samozřejmě byly trnem v oku skoro všem. Čistka to každopádně byla brutální, jednotky SS se na důvody neptaly, pokud zněl rozkaz zastřelit, tak prostě toho dotyčného zastřelily. Situace, kdy přijde na úřad, zeptá se po panu X, které ho pak chladnokrevně zastřelí v kanceláři a dá mu do ruky zbraň, že spáchal sebevraždu, zní absurdně, ale tak nějak se likvidoval veškerý odpor… Celkově bych dal 90 %.

Impozantní knížka, autorka strávila shromažďováním pramenů zhruba 30 let. U každého obrazu se dozvíme řadu zajímavých informací, od autora, roku vzniku, techniky, rozměrů, data, kdy byl získán, po provedené restaurátorské práce (v jejichž rámci se občas zjistilo, že daný obraz ve skutečnosti vznikl třeba o 100 let později…). Určení autorství je někdy opravdu detektivní prací, zvláště význačnější umělci mívali uměleckou dílnu a u běžné produkce se stávalo, že na obraz akorát připojili svůj podpis (přeháním, ale ne příliš). U některých umělců se dochovalo jen pár děl a pak je samozřejmě velmi těžké k nim přiřadit další obraz. Jediné, co bych knížce vytknul je, že ne všechny reprodukce obrazů jsou barevné (zvláště v její druhé polovině). Celkově bych dal 90 %.

2 14.09.2024

Autor má opravdu bohatou fantazii, plno hezkých příběhů plynoucích lehce jako voda. Četl jsem dvojjazyčnou nezkrácenou verzi (angličtina/čeština) z roku 2008. V zápatí jsou vypíchnuta nejdůležitější slovíčka a jejich význam je popsán v angličtině, pak následuje český překlad. Ideální knížka pro bezbolestné procvičení angličtiny, zrcadlové texty mají něco do sebe. Celkem 85 %.

5 11.09.2024

Nejlepším textem je sedmnáctistránkový úvod od Johna Keegana, hezky v něm shrnul základní údaje o Churchillovi a hlavně to, proč si dané generály vybral (a proč je pak případně odvolal). Rozhodně ne vždy měl při výběru šťastnou ruku. Knížka se věnuje celkem dvaceti generálům od šestnácti autorů. Příliš do hloubky se samozřejmě nejde, na to není dostatek prostoru, zároveň je snaha zachytit alespoň v nejdůležitějších bodech celý jejich život. Hodně z nich získalo vojenské zkušenosti již v první světové válce. Na konci každé kapitoly je uveden seznam bibliografické literatury a poté ještě následuje shrnutí nejdůležitějších milníků života dané osobnosti, uveden je rok a k tomu stručně událost.

Zajímavě je zachycen vztah Churchilla k jeho generálům. Z parlamentu byl zvyklý na plamenné debaty plné ironie a výpadů, tento styl si samozřejmě přinesl i do jednání s generály, ne každý na něco takového byl připravený. Druhým takovým znakem bylo, že se snažil do jednání generálů značně zasahovat a neustále je pobízel k další aktivitě (Churchill přímo sršel nápady, ale jen část se dala uskutečnit). Je to zajímavé čtení, každopádně některé texty jsou podařenější než jiné, šestnáct autorů v jedné knížce není zrovna málo. Celkově bych hodnotil 75 %.

4 08.09.2024

Hned na začátku se čtenář dozví, že fašismus byl produktem kapitalismu a dokud nebude kapitalismus zcela vykořeněn, tak se může fašismus snadno vrátit. Takže hned na začátku je dán ideový rámec, z kterého knížka neodbočí ani o píď. Nenašel jsem tam jedinou negativní věc o SSSR. Některé historické události jsou naprosto ohnuté, například Katyňský masakr je prý dílem Německa, již během jednání v Mnichově se snažily západní mocnosti o rozdmýchání konfliktu mezi Německem a SSSR. Zrovna tak je tvrzeno, že USA/VB schválně neotevřely další frontu, aby SSSR v boji s Německem vykrvácel (doporučuji si na netu vyhledat pomoc USA SSSR během druhé světové války, rozhodně se v maximální možné míře snažily dodat vše potřebné, aby dokázal náporu Německa odolat).

Na druhou stranu o SS se v knížce dozvíme neskutečné množství informací, jde opravdu do hloubky. Ve velké míře se využívá citací (jsou uvedené rovnou v zápatí) z jiných knih, často se v nich dozvíme doplňující informace (třeba co dělal daný esesák po válce). Některé pasáže jsou méně čtivé, zvláště, když je popisována třeba organizační struktura určité části SS a doplněná i o lidi, kteří postupně stáli v jejím čele. Hodnotit takovou knížku je těžké, kdyby tam nebyly nepravdivé údaje o některých historických událostech, tak dám 90 %, takhle necelých 70 %.

3 01.09.2024

Dá se říci, že platí to samé, co o prvním dílu. Na začátku je vždy krátká charakteristika daného období a poté následují úryvky různých děl (většinou do jedné stránky). Po straně úryvku je ještě uvedeno pár informací k danému dílu/autorovi. Bohužel oproti prvnímu dílu je zde cítit mnohem důraznější socialistický pohled na dějiny. Takže na konci kapitol často následuje shrnutí z pera slavné "komunistické svaté trojice": Marxe, Engelse nebo Lenina. V jejich případě už se nejedná o krátký výňatek, ale klidně o několik stránek. Četl jsem kdysi knížku od Ericha von Dänikena, jeho intepretace dějin je opravdu divoká, ale na tyhle tři teda rozhodně nemá. Naštěstí se dají tyto příspěvky snadno přeskočit, ale ideologie komunistického pohledu na historii celou knížkou dosti prosakuje. Celkově bych dal necelých 70 %.

1 26.08.2024

Knížka je opravdu komplexním a informačně hutným pohledem na kolaboraci ve Francii, Norsku, Belgii, Dánsku a Nizozemí. Ostatními okupovanými oblastmi se nezabývá, protože tam prostor pro nějakou spolupráci nebyl, dle Němců šlo o nižší rasy, takže jim vesměs náleželo podřadné postavení "otroků". Autor zachytil všechny vrstvy obyvatelstva a jejich postoj k okupaci. Namátkou: nejvyšší vládní činitelé, úředníci (i ti nižší), policejní složky, soudy, majitelé továren, dělníci, nuceně nasazení, Židé, exilová vláda, odboj atd. Takřka ve všech okupovaných státech platilo, že pro Německo představovaly citrón, který je třeba pořádně vymačkat, nějaký nedostatek potravin je vůbec nezajímal, důležité bylo jen a pouze Německo.

Zajímavých informací je v knížce opravdu hodně, částečně je třeba naznačen i postup vůči kolaborantům po válce a čím se hájili. Docela mě překvapila často vstřícná ochota podniků ke spolupráci (v hodně případech bylo rozhodnutí čistě na majitelích továren, ale pokud chtěli výrobu udržet, tak jim těžko zbylo něco jiného než spolupracovat). Solidně je také probrána problematika nuceně nasazených. Obecně se bralo, že je lepší, aby s nimi kolaboroval třeba běžný úředník než někdo, kdo byl nacifikovaný (takže klasické menší zlo). Autor často využívá konkrétních příběhů, na kterých kolaboraci dokládá. Bohužel knížka není vůbec dobře členěná, skáče se z Belgie do Holandska, pak do Francie a poté opět zpět třeba do Belgie. Na čtenáře to klade značné nároky, aby neztratil niť, určitě je lepší číst knížku kratší dobu, dokud má informace v čerstvé paměti. Je to škoda, protože by rozhodně nebyl problém rozdělit ty kapitoly po jednotlivých zemích a pak po obdobích. Základní členění je pouze po obdobích (ale ani to neplatí 100 %, klidně probere něco, co do daného období nepatří) a hodně se skáče z jedné země do druhé. Některé informace se také opakují. Celkově bych hodnotil 70 %.

2 23.08.2024

Poutavě vyprávěné příběhy o lidech, kteří stáli u zrodu archeologie a muzejnictví u nás. Autor krásně zachytil, jak se postupně vyvíjel pohled na archeologii a její využití. Zpočátku šlo víceméně jen o zachované předměty, třeba střepy nádob byly ignorovány, zrovna tak se nepořizovala dokumentace zachycující rozmístění nálezů, vykopávky probíhaly destruktivní metodou, postupem času se to samozřejmě měnilo k lepšímu. Některé příběhy působí až tragikomicky, najdou se zlaté předměty a bez problémů je roztaví kvůli zlatu. Rozkřikne se zpráva o rozsáhlém archeologickém nalezišti a hned tam proudí davy lidí s motykami, které celou oblast důkladně přeorají a při tom samozřejmě zničí spoustu nálezů (v blízké vesnici začnou řemeslníci rovnou archeologické nálezy i vyrábět). Čtení je to opravdu hodně zajímavé, ti, kteří stáli u zrodu muzejních sbírek, byli nesmírně zapálení a dělali to často ve svém volném čase a na vlastní náklady, je až neskutečné, co pro zachování české historie byli ochotní podstoupit. Celkově bych hodnotil 85 %.

3 15.08.2024

Tenká knížka zobrazující celkem čtrnáct zastavení křížové cesty v Nejdku (součástí jsou i přípravné kresby). Veškeré texty jsou dvojjazyčné (čeština a angličtina). Něco málo se dozvíme i o historii této křížové cesty a autorovi, primárně se každopádně jedná o obrazovou publikaci. Vytvořené reliéfy jsou opravdu povedené.

12.08.2024

Hlavní slabinou knížky je její stáří, napsána byla již v roce 1975, takže na některé nezodpovězené otázky by dnes již byla schopná odpovědět. Druhou slabinou je nižší kvalita fotek (hlavně u zobrazení míst, archeologické nálezy jsou vyfocené lépe). I přesto bych knížku k přečtení určitě doporučil. Americká společenství zachycuje v celé jejich komplexnosti (politické uspořádaní, vrstvy ve společnosti, války, náboženství, kultura, vztahy s okolím, obchod…) a na případné otázky poskytuje více odpovědí (teorií), nehlásá tedy "jedinou" platnou pravdu, uvede i ty, které se ukázaly jako mylné a zároveň zdůvodní proč se jejich pravdivost nepotvrdila. Hodně zajímavé je srovnání Inků a Aztéků, vybudovali obrovské říše, ale velmi se od sebe lišili. Informací knížka obsahuje opravdu velké množství, celkově bych hodnotil 90 %.

1 12.08.2024

Víceméně by stačilo zkopírovat hodnocení dílu prvního. Když bych to shrnul, tak dominuje bohatá obrazová příloha (černobílé i barvené fotky), text je zrcadlový - dvojjazyčný (čeština/angličtina). Do přílišné hloubky knížka nejde. Obrazová příloha je občas až zbytečně bohatá, třeba fotek kostelů/bazilik tam není málo, zrovna tak jak věnováno poměrně dost prostoru Kodexu vyšehradskému (myslím, že by stačily třeba dvě ukázky). Pro procvičení angličtiny a zopakování základů naší historie není knížka špatná.

Jak už název napovídá, tak většinu prostoru zabírá bohatá obrazová příloha. I přesto se autorům v textu podařilo výstižně zachytit nejdůležitější okamžiky českých dějin ve vymezeném období, každopádně vzhledem k nedostatku prostoru nejde knížka zase až tak do hloubky. Veškeré texty jsou zrcadlové čeština/angličtina. Knížka je tištěna na kvalitním papíře, fotky jsou barevné i černobílé. Hodně zajímavé jsou zobrazované modely kostelů, osídlení, pevností, běžných obydlí (znázorněn je i půdorys, průřez budovou atd.). V obrazové příloze dále najdeme archeologické nálezy (mince, šperky, rukopisy, sošky, keramiku, nástěnné malby…), mapky, kresby, jak třeba asi vypadali velkomoravští bojovníci, zrovna tak i obrazy malířů zachycující důležité historické události. Je tam opravdu snaha zachytit obrazem vše podstatné.

1 07.08.2024

Z knížky mám rozporuplné pocity. Na jedné straně spousta zajímavých informací o španělské chřipce, na straně druhé autorka občas odbíhá až zbytečně od tématu a někdy se utápí v zbytečných podrobnostech. Zvláště pak poslední kapitoly trochu už ztrácí dech. Snaží se v nich odpovědět třeba na otázky typu, zda velký počet obětí v Indii podpořil snahy o získání její nezávislosti na VB nebo zda by Německo bylo bez existence španělské chřipky skutečně poraženo (a na takové otázky je hrozně těžké odpovědět, trošku se tím člověk dostává na tenký led spekulací). Celkově ale knížku určitě doporučuji, informace typu, že v laboratoři byl virus španělské chřipky vzkříšen a zkoumám nebo že španělská chřipka nepochází ze Španělska, jsou opravdu zajímavé. Celkově bych hodnotil necelých 70 %.

4 04.08.2024

Vyprávění o Konstantinovi a Metodějovi je zasazené do opravdu širokého kontextu. Probírá se například historie Byzantské říše (nejvýznamnější panovníci a představitelé církve), její vztahy s okolními státy a "západní" církví. Podobně je poté rozebrána i situace na našem území. Hezky je zachyceno hnutí ikonoklasmu (zákaz zobrazování svatých), zrovna tak autorka naťukne i některé zásadní otázky víry (podstata Krista - člověk či Bůh). Širší kontext pak hodně pomáhá pochopit důvody jednání jednotlivých aktérů.

Vše je podáno opravdu čtivou formou, ale každopádně se v textu objevuje velké množství jmen a událostí, takže je určitě lepší přečíst knížku třeba během týdne, kdy si to lze ještě všechno vybavit. Autorka často pár větami shrne, co bylo o dané osobě/události již řečeno dříve, aby se čtenář ve vyprávění neztrácel.

5 31.07.2024

Velké množství informací o první světové válce podané velmi čtivou formou, tak bych asi ve zkratce knížku charakterizoval. Autorka tam hezky zachytila naprosto nekompetentní velení carského Ruska na začátku války. Například některé odesílané zprávy nebyly šifrované, protože se báli, že by je příjemce nerozklíčoval (šifrantů měli nedostatek), takže Německo často vědělo, co Rusko chystá. Před vpádem do Pruska neměli vůbec zajištěné zásobování (železnice tam navíc měla jiný rozchod, takže se používala koňská síla), chyběly jim zprávy o pohybu nepřítele, nebyli schopní koordinovat pohyb vlastních armád atd.

Podobným způsobem je pak zachycen i boj na západní frontě. Málokdy se autorovi povede autenticky zachytit hrůzu zákopové války a tady se to rozhodně povedlo. Využívány jsou i mapky, kde si lze udělat představu o nejvýznamnější bitvách, jejich průběh je zároveň velmi detailně rozebrán (počet mrtvých, získané/ztracené území, množství děl, délka dělostřelecké přípravy, odhadovaný počet vypálených granátů, kvalita obranných postavení…). Knížka mě příjemně překvapila, četl jsem vydání z roku 1988, sem tam nějaký překlep, občas je tam cítit komunistický ideologický nádech (třeba oslava Velké socialistické říjnové revoluce), ale to jsou drobné vady na kráse. Celkově bych hodnotil 90 %.

2 29.07.2024