xulij01
komentáře u knih
První světová válka
Philip Warner
Autor se snaží zachytit první světovou válku opravdu komplexně, takže se nevyhýbá ani politickým důvodům, které vedly k jejímu vzniku (často politika ovlivnila i vlastní průběh války, a i to autor hezky zachytil). Rozebere všechny nejdůležitější fronty i bitvy (ale nevyhýbá se ani vedlejším konfliktům a bojištím). V bitvách chrlí řadu zajímavých údajů, počty jednotek, padlých, raněných, nezvěstných, množství děl, délku dělostřelecké přípravy, jak počasí a okolí ovlivnilo daný boj atd. Čtenář se i dozví, jak se měnila vojenská technika (nasazení tanků, rozšíření letadel, minomety, plamenomety, bombardování měst…). Dost mě třeba překvapily informace o množství vyrobené dělostřelecké munice, kdy popisuje, že v první fázi války VB dost zaostávala a díky tomu nebyla dělostřelecká příprava před útokem taková, jaká by měla být. Zrovna tak neměla VB zpočátku povinné odvody, jednalo se o dobrovolníky. Podobných informací obsahuje knížka celou řadu.
Co bych autorovi vytknul je, že ne vždy se dokáže ubránit v rámci vyprávění "rozletu", takže se dozvíme, co třeba ten a onen dělal ve druhé světové válce, lepší by bylo se věnovat jen a pouze první světové válce. Setkáme se i s tím, že rozebírá, co by bylo "kdyby", to ale nedokáže říct nikdo, měl by se držet faktů. Celkově ale knížka není špatně napsaná, dávám 70 %.
Posvícení v rudých tmách
Gilbert Collard
Opravdu drsné čtení, primárně se knížka zaměřuje na detailní rozbor genocidy Tibeťanů a jejich kultury. Kdybych vypíchnul nejdůležitější skutečnosti: ničení klášterů a chrámů, násilné přesidlování, sterilizace, vynucené potraty, pracovní tábory (skoro se dá říci spíše likvidační/převýchovné), likvidace těch, kteří nesouhlasí s počínštěním Tibetské náhorní plošiny. Děti sebrané rodičům a poslané na převýchovu do Číny, upřednostňování Číňanů před Tibeťany. Zachyceno je také ničení životního prostředí (odlesňování) a nadměrná těžba surovin, přičemž zisk z toho má víceméně jen Čína. Zhruba od stránky 146 jsou přílohy/doplňky, najdeme v nich mapy, sedmnáctibodovou smlouvu s Čínou, prohlášení o nezávislosti Tibetu, reakce stávajícího dalajlámy na Nobelovu cenu, strukturu tibetské exilové vlády atd.
Informací je v knížce opravdu hodně, kdo se zajímá o Tibet či porušování lidských práv, zklamán rozhodně nebude. Celkově bych hodnotil 90 %.
Fernand Léger
Bohumír Mráz
Monografie zdařile shrnuje život a dílo tohoto všestranně nadaného umělce. Umělecký vývoj je doložen celkem na 45 barevných reprodukcích děl z různých obdobích jeho života. Podrobně jsou také rozebrány inspirační zdroje a směry, z kterých umělec čerpal. Hodně mě překvapila šíře jeho zájmů, kromě malířství se věnoval i sochařství, filmu, scénografii, navrhoval divadelní kostýmy, mozaiky a realizoval i nástěnné malby (byl i významným teoretikem umění). Celkově hodnotím 90 %.
Velké procesy: Právo a spravedlnost v dějinách
Uwe Schultz
Jednotlivé procesy jsou zpracovány různými autory a na knížce je to poměrně hodně znát. Jsou tam příběhy, kterým nemám co vytknout, například Johanka z Arku. Stručně se probere její život, pak se přejde k vlastnímu procesu, kdy je rozebráno, kdo a z čeho ji obvinil, jakým způsobem proces probíhal, kdo měl zájem na tom, aby byla odsouzená, jsou citovány i její výpovědi. Čtenář si udělá o procesu opravdu solidní představu. Na konci je ještě popsáno, proč byl nakonec po letech proces anulován a jakým způsobem to probíhalo. Nemohli říci, že se církev mýlila, tak část původních svědků přesvědčili, aby prohlásili, že svědectví poskytli pod tlakem, zároveň vybrali tři církevní hodnostáře, kteří hráli v procesu důležitou roli a svalili na ně vinu za nespravedlivé odsouzení Johanky, v době revizního procesu už samozřejmě tito tři byli mrtví… Bohužel ne všechny procesy jsou takto kvalitně zpracovány. Hodně zajímavé jsou ty, kdy pod tlakem veřejného mínění klidně dojde k odsouzení někoho, kdo vinný vůbec nebyl. Celkově bych hodnotil necelých 70 %.
Poselství znaku mezi písmem a obrazem
Simeona Hošková
Katalog k mezinárodní výstavě grafiky v roce 1995. Nultý ročník se odehrál již v roce 1993 a díky značnému zájmu se uskutečnil v roce 1995 "první" ročník. Veškeré texty jsou zrcadlové česko-anglické. Na začátku se filozoficky rozebírá vztah písma a obrazu, na můj vkus to bylo až zbytečně odborné, myslím, že většina čtenářů by spíše uvítala více informací třeba o jednotlivých umělcích/dílech. Jádro knihy tvoří reprodukce vybraných děl, díky formátu A4 krásně vyniknou. U děl se dozvíme autora, název, techniku, rozměry, chybí ovšem jakékoliv doprovodné informace o umělci, vesměs se dozvíme pouze zemi. Zaujala mě jen část děl, celkově bych hodnotil 65 %.
Filip II. - Španělský král z rodu Habsburků, nejmocnější křesťanský vládce
Geoffrey Parker
Autor využil v té době dosud nezpracované osobní dokumenty Filipa II (kolem 5000 zápisků, poznámek a dopisů), z kterých často cituje. Takže k strohým historickým faktům přidal i "lidský" rozměr tohoto katolického panovníka. Díky tomu se čtenář dozví o jeho zálibách, vztahu k rodině, stavitelské činnosti, jakým způsobem řídil svoji rozsáhlou říši, jak sám sebe vnímal atd. Je to hezky zkombinované, udělal X, ale díky jeho zápiskům se dozvíme, že chtěl udělat Y, jen k tomu třeba neměl dostatek prostředků. Hodně mě překvapily informace ohledně zadlužení Španělska, v roce 1598 (konec jeho vlády) činily příjmy 9,7, celkový státní dluh 85 a úroky na splácení dluhu 4,6 (vše v milionech dukátů). Celkově za jeho vlády došlo ke značnému zadlužení, dané tím, že sám sebe vnímal jako šiřitele pravé víry (katolické) a snažil se v ostatních státech potlačit protestanské církve. Knížka je nabitá informacemi, určitě stojí za přečtení.
Černá je řeka legionářů
Otto Janka
Čtivě převyprávěný příběh Jana Ryšavého. Jako čtrnáctiletý se přihlásil k plnění zpravodajských služeb pro velitelství pražského povstávání v roce 1945. V roce 1948 byl před maturitou vyhozen ze školy kvůli roznášení protikomunistických letáků. Nakonec uprchl (díky nedodělané maturitě nemohl ani v zahraničí dále studovat) a v 18 letech vstoupil do Francouzské cizinecké legie, kde nakonec získal nejvyšší vyznamenání. Knížka se čte opravdu jedním dechem, hezky se v ní podařilo zachytit atmosféru bojů v Indočíně, kdy slušná část legionářů postupem času pochopila, že tato válka je prohraná.
Vzkazy domů = Messages home
Lucie Wittlichová
Hezky zpracované příběhy významných Čechů, kteří odešli do zahraničí. Jednotlivé texty jsou dílem různých autorů, takže je tam cítit určitá nekonsistence. Každopádně se obecně jedná o čtivé a zajímavé vyprávění, které je doplněné i řadou (většinou nepříliš kvalitních) fotografií. Obrovskou výhodou je, že se jedná o česko-anglický zrcadlový text, takže si člověk může procvičit angličtinu.
Českoslovenští legionáři (1914–1920)
Karel Pichlík
Knížka komplexním způsobem rozebírá vše, co se nějakým způsobem dotýká legií. Samozřejmostí je rozebrání působení Čechů a Slováků na jednotlivých frontách (ne všude vytvářeli samostatné vojenské útvary). Dozvíme se jejich počet, jakou činnost vykonávali, nejvýznamnější osobnosti, počet padlých atd. Dalším tématem je důvod, proč vlastně bojovali proti Rakousko-Uhersku, z větší části se jednalo o zběhy, kteří již peklem války prošli a pokud byli zajati, znamenalo to pro ně popravu. Knížka se nevyhýbá ani politickému pozadí, sleduje například činnost Masaryka, Beneše, Kramáře, Štefánika a dalších, kdy usilovali o samostatnost československého národa. Byly tam skupiny, které si přály zakomponování československých zemí do ruského impéria, jiné zase byly orientované na demokracie (Francie, VB, USA). Zkoumány jsou i postoje (a jejich vývoj) ostatních států na otázku samostatných československých útvarů a vůbec vzniku Československa.
Hodně zajímavou kapitolou je působení legií v Rusku. Překvapilo mě, že tam měli dokonce pod palcem továrny, doly, železnice. Byla to samozřejmě z nouze ctnost, Rusko v té době bylo v rozkladu a pokud by si některé věci nevyrobili, tak je prostě jinde nesehnali. Někomu může přidat knížka sušší, ale na informace je nesmírně bohatá, a hlavně se jí podařilo zachytit pohled na legie opravdu komplexním způsobem. Na konci se jedna kapitolka věnuje i osudům legií po válce.
Vilém z Rožmberka - Politik smíru
Jaroslav Pánek
Detailně vylíčený život jednoho z největších politiků té doby. Autorovi se podařilo perfektně zachytit politické klima (nejen) v českých zemích, které značně ovlivňovalo rozhodování Viléma. Hodně mě překvapila síla české šlechty, kdy někdy až nevybíravým způsobem byla schopná vzdorovat panovníkovi, do jejího čela se postavil právě Vilém. O jeho schopnostech vypovídá i to, že se ujal svého dědictví již v šestnácti letech.
Knížka je každopádně objektivní, vidí jeho světlé i stinné stránky. Sám byl tolerantním katolíkem, ale na sklonku života začal ve velké míře podporovat Jezuity i rekatolizaci. Zrovna tak si publikace všímá toho, že miloval luxus a dokázal své statky značně zadlužit, podobně podpora alchymistů nebyla zrovna levnou záležitostí. Část knihy je věnována zvelebování jeho panství, mecenášské a kulturní činnosti. Pokud někoho zajímá historie Rožmberků, tak by neměl knihu vynechat.
Tesáno do kamene, psáno na papyrus
Zbyněk Žába
Jádro knihy tvoří fundovaně komentované úryvky děl z dochovaných egyptských památek. Co mě hodně překvapilo, je bohatství žánrů (například kapitoly: Knihy moudrých rad do života; Literární historie; Politické a propagační spisy; Povídky, pohádky bajky; Cestopisné povídky; Básnictví…). Takže je tam snaha uvést ukázku z každého dochovaného žánru. Na začátku autor každopádně stručně rozebírá historii Egypta, dále jak se třeba vyráběl papyrus, na co všechno se literární památky psaly, problémy spojené s překlady a interpretací děl, nejvýznamnější vědce atd. V knize najdeme i fotografie (barevné i černobílé), ale jsou už trošku horší kvality.
Sám autor v úvodu píše, že překlady vlivem času zastarávají, protože jsou nacházeny další a další části děl, které poté význam upřesní. Často se najdou novější opisy starších památek a u nich je obtížné rozhodnout, co je opravdu čistý starý text a co tam bylo přidáno. Celkově je knížka velmi zajímavá, ale někomu bude přidat, že je psána sušším jazykem. Netroufám si říct, jak moc aktuální dnes ještě je, jenom přeci, byla vydána v roce 1968. Celkově bych hodnotil 85 %.
Vincent van Gogh I
Paolo Lecaldano
Primárně se jedná o obrazovou publikaci, k charakteristice malíře a díla jsou využity výňatky z jeho vlastních dopisů (napsal jich něco přes 800). Kromě výtvarného talentu měl i nesporný literární dar. Jádrem knihy je celkem 64 barevných příloh, které díky rozměrům publikace (24 cm na šířku a 32,5 cm na výšku) opravdu vyniknou. Na konci knihy je dále po jednotlivých letech shrnut jeho krátký život. Součástí přílohy je seznam všech obrazů, které v letech 1881 až 1888 namaloval.
Od Konga k Zambezi: Plastiky a malba
Jaroslav Olša Jr.
Katalog představuje umění tří států: Konga, Zambie, Zimbabwe. Primárně se zaměřuje na sochařství, ale najdeme v něm i malířská díla. Úvod byl psán horkou jehlou, ale zbytek textu je solidně napsaný, dozvíme se informace o vývoji umění v daných státech (často byl negativně ovlivněn politickou situací) a jsou tam i medailonky umělců. Barevným fotkám není co vytknout. Co mi u sochařských děl chybělo, bylo uvedení materiálu, rok vzniku a rozměry díla. Víceméně tam měli akorát název díla, jméno sochaře a rok jeho narození. Zvláštní, že u malířských děl tyto informace nechyběly. Sochařská díla mě velmi příjemně překvapila.
Dcery Marie Terezie
Friedrich Weissensteiner
Velmi čtivě zachycené osudy osmi dcer Marie Terezie, včetně vylíčení historického pozadí. Autor cituje i korespondenci mezi panovnicí a jejími dcerami. Zrovna tak jsou občas využity vzpomínky/hodnocení diplomatů či jiných osob, které se s nimi setkali. Každopádně rady dcerám byly jako přes kopírák, vesměs doporučovala absolutní podřízenost manželovi a neplést se vůbec do politiky. Od Marie Terezie takové rady zněly více než zvláštně, ona sama dělala v životě přesně pravý opak. Hezky je také zachycen vztah Marie Terezie k dcerám, dle všeho je milovala, ale jen jedna si mohla vybrat manžela, u zbývajících to byly prachsprosté dynastické obchody (bylo úplně jedno, zda se k sobě hodili či ne, důležitý byl politický zisk). V knize najdeme i pár ilustrací, ale vzhledem k jejich kvalitě by se nic nestalo, kdyby tam nebyly. Celkově bych hodnotil 85 %.
Germáni mezi Thorsbergem a Ravennou
Friedrich Schlette
Na informace nesmírně bohatá kniha, o životě Germánů se čtenář dozví všechny myslitelné i nemyslitelné informace. V knize se často využívají nákresy. Například v kapitole o chovu zvířat se dozvíme, že průměrné germánské prase vážilo kolem 30 kg (obecně byla zvířata mnohem menší než dnes). A u toho mají nákres, jak veliká byla zvířata divoká, domestikovaná a pro srovnání ještě jejich dnešní velikost. Díky tomu si lze okamžitě udělat představu o velikosti domestikovaných zvířat. Schematické nákresy jsou tematicky velmi různorodé (šaty, půdorys obydlí, zbraně, runy, šperky atd.). Vcelku bohatá je i fotografická příloha, ale díky stáří knížky nejsou fotky zase až tak kvalitní (každopádně pro představu to bohatě stačí).
Jak psal witiko, tak jsou v knize citace Marxe, Engelse, Lenina. Holt úlitba době, ale není jich zase tolik, vzhledem k tomu, jakou záplavu informací knížka nabízí, se to dá snadno překousnout.
Georges Braque
Miroslav Lamač
Spolu s Picassem je Braque považován za jednoho z předních představitelů kubismu. Jeho umělecký vývoj je ukázán na 45 barevných reprodukcích (a jedné černobílé) z různých obdobích života (nevěřil bych, že některá díla maloval ten samý malíř, rozdíl mezi fauvismem a analytickým kubismem je opravdu značný). Pro charakterizování tvorby jsou využity i (dobové) názory kritiků, běžných konzumentů umění a jiných malířů. Zachycen je také vztah mezi Braquem a Picassem, po určitou dobu byli velmi blízkými přáteli a značně se v rámci kubistické tvorby ovlivňovali. Celkově bych hodnotil 90 %. Každopádně nehodnotím obrazy, ale knížku a její provedení, přiznám se, že analytický kubismus jde zcela mimo mě. Název obrazu často pomůže, aby člověk věděl, co v něm má hledat, ale u analytického kubismu mi teda ani název nepomohl, zkusmo jsem i otáčel knížkou, ale stejně jsem v tom nic neviděl (každopádně u většiny obrazů není problém poznat, co je na něm namalováno).
Muž, který velel mužům
Zdeněk Hrabica
Knížka zachycuje životní osudy generála Karla Klapálka (dospívání, účast v první světové válce, období mezi válkami, působení ve druhé světové válce a nastíněn je i jeho osud po ní). Knížka se spíše snaží o zachycení atmosféry dané doby, pokud čtenář očekává podrobný popis bojů, tak ten v knížce nenajde. Velký důraz je kladen na vyjádření vzájemných vztahů mezi generálem a vojáky. Na konci každé kapitoly jsou obsaženy dopisy, v kterých lidé líčí, kdy se s Klapálkem setkali a jak na ně působil (většinou se jedná o podřízené vojáky). Vesměs se všichni shodují v tom, že byl velmi přísným velitelem, a to k sobě i druhým. Každopádně dokázal vojáky perfektně vycvičit a připravit na válku, takřka všichni k němu měli naprostou důvěru a úctu.
Co mi vadilo, ty dopisy jsou si velmi podobné a není jich v knížce zrovna málo, zrovna tak je v rámci vyprávění vícekrát líčeno, že byl opravdu prototypem perfektního vojáka (trošku mi to pak už připomínalo nošení dříví do lesa, stačilo to zmínit jednou či dvakrát a věnovat prostor jiným věcem, třeba podobnějšímu líčení bitev). Jen letmo je zmíněno, že po druhé světové válce byl také obětí monstr procesů. Bohužel se taktéž nezapře doba, kdy knížka byla vydána, SSSR jako jediná kladná síla, která víceméně sama porazila Hitlera, pokrokoví a neomylní komunisté atd. Napsaná je knížka jinak vcelku čtivě. Celkově bych hodnotil 65 %.
Osvětim: Nacisté a konečné řešení
Laurence Rees
Knížka se na holokaust dívá opravdu komplexně. Autor perfektně zachytil dynamiku vývoje perzekuce židovského obyvatelstva. Po nástupu Hitlera k moci vznikají různé zákazy (například nesmí vykonávat určitě povolání, navštěvovat veřejné budovy atd.). A poměrně rychle dochází k utahování šroubů, kdy židé postupem času nesmí skoro nic. Po napadení Polska se perzekuce dostává na zcela novou úroveň, jednotky SS popravují židy, vytváří se ghetta, kde umírají lidé hlady, jak houby po dešti rostou nové a nové koncentrační tábory. „Lidé“ z oddílů SS vykonávající popravy nejsou často schopní se s tím vyrovnat (stačí si představit malé hystericky plačící dítě, které střelí do hlavy, a to mají zopakovat třeba tisíckrát). Nacisté hledají způsob, jak zabíjení odosobnit, aby nemuseli svým obětem „hledět do očí“ a dojdou k plynovým komorám (lidský rozum něco takového nedokáže pochopit, nad tím se opravdu zvedá žaludek).
Knížka dále rozebírá, jak se jednotlivé země okupované nacisty postavily k požadavku, aby poslaly své židovské obyvatelstvo do koncentračních táborů. Sleduje, jak probíhal „život“ v koncentračním táboře a jak se jednotlivé tábory od sebe lišily (ne všechny byly vyhlazovací). Zmíněny jsou i obrovské zisky, které mnohé německé firmy získaly díky práci vězňů (v jednom dokumentu zaznělo přesné přirovnání, že vězně vymačkali jak citron a když nemohl pracovat, tak putoval do plynové komory). Autor také rozebírá, kdo všechno o vyhlazování židů věděl a ukazuje, že se v žádném případně nejednalo o akci pár šílenců (bez ochotných pomahačů by k něčemu takovému nemohlo dojít). Celé vyprávění je doplněné příběhy konkrétních lidí, kteří se v pekle koncentračních táborů octli. Autor s nimi udělal mnoho rozhovorů. Asi nejbrutálnější jsou poté názory bývalých SS, s nimiž měl spisovatel také možnost hovořit, tím, že jim v době rozhovorů bylo často kolem 80, tak již nic neskrývali. Když se jednoho z nich zeptal, jak by jedním slovem charakterizoval Třetí říši, tak mu odpověděl, že slovem: „ráj“. Vesměs trvali na tom, že vraždění židů bylo oprávněné. Zatím nejlepší knížka, co jsem o holokaustu četl.
Německé tajné zbraně druhé světové války
Ian Vernon Hogg
Z knížky je patrné, že se autor německým tajným zbraním věnoval opravdu důkladně. V knize najdeme i technické nákresy a fotky. Jde se opravdu do hloubky, například u řízených střel V1, V2 rozebírá vývoj motorů, který jim předcházel a pak se postupně dostává až k výrobě těchto na svou dobu nesmírně vyspělých zbraní. Podrobně sleduje zkoušky, postupné vylepšování, problémy, které bylo nutné vyřešit. Probere i protiakce spojenců (bombardování továren/odpalovacích ramp, obrana proti střelám). Dozvíme se i kolik jich bylo vyrobeno a jaké množství z nich doletělo k cíli. Třeba V1 šly sestřelit, ale V2 už nikoliv, proti nim obrana neexistovala. Podobným způsobem postupuje i u ostatních zbraní. Čtení je to opravdu nesmírně zajímavé (takovou nálož překvapivých informací jsem nečekal), dokonce se věnuje i tomu, kdo projekty schvaloval a dle jakých kritérií.
Prado Madrid
Daniela Tarabra
Kromě klasických údajů o obrazu (technika, rozměry, rok vzniku, případně získání) autorka doplní i pár zajímavých informací k námětu (zvláště u Bosche je to k nezaplacení), malíři či technice. V podstatě u každého obrazu využívá zvětšené výseky malby (které často popisuje), u některých je detailu věnována rovnou celá následující dvojstrana. Jsou tam i obrazy, které měří kolem tří metrů, u nich pak není zobrazení detailu vůbec na škodu. Celkově bych hodnotil 90 %.