Svatí kacíři aneb Reportáž nejen z Velké Moravy
Jindra Jarošová
Publikace věnovaná cyrilometodějské misii na Velké Moravě, kterou zasazuje do širokého rámce historických dějů té doby (a namnoze i řady staletí jí předcházejících).
Přidat komentář
Zpočátku mi dělaly problém jména panovníků a jejich potomků včetně střídání se tehdejších papežů či vzdoropapežů, ale postupně se v ději začal objevovat životní příběh a osudy bratrů Metoděje a Konstantina, pozdějšího Cyrila a pochopila jsem, že autorka potřebovala nenásilně čtenáře provést dějinnými událostmi, které jejich osudům nejen předcházely, ale i navazovaly. Doporučuji k přečtení.
Zajímavá a trochu nezvyklá kniha. Jste zvyklí, že v každé kapitole se něco zajímavého odehraje? Jste zvyklí, že na každé stránce se něco zajímavého odehraje? Tak v této knize se velmi často něco zajímavého odehrává v každém odstavci! :-) Kniha je doslova nabitá různými historickými událostmi a děje se v ní toho tolik, že absolutně nemáte šanci si to zapamatovat. Ale i tak rozhodně stála za přečtení, dozvěděl jsem se z ní spoustu informací, o kterých jsem neměl vůbec tušení. Jednu hvězdičku jsem ubral za to, že některé pasáže se až příliš zabývaly náboženstvím a u těch jsem se nudil, naštěstí ale tyto pasáže nebyly nějak přehnaně dlouhé. Kdo má rád historii, koho baví intriky, podvody a války tehdejších panovníků a vlivných lidí, ten se u ní rozhodně nudit nebude.
"Správně podaná historie dokáže sebelepší detektivky namazat na chleba." Píše se kdesi dole.
Víc k tomuto luxusnímu portrétu hrdinů, co nasadili vlastní život za katolickou víru a křesťanskou kulturu našich předků, dodat nelze.
Snad jen to, že nebýt jich a osvíceného knížete Rastislava, mohli jsme klidně dnes patřit do pravoslavného kulturního okruhu, který si beztak na naše země dodnes trochu "dělá nárok" ve své carské rozpínavosti.
Třeba se smutnou pomocí současného prezidentsko-premiérského obsazení Pražského Hradu. Nebo skrz jistého pana Vrabela a další smutné figurky.
Výborná kniha i audio.
"Jen modlitba, které rozumíme, může povznést ducha. Odříkávání nesrozumitelných slov lidský rozum nezíská a srdce nestrhne. Nejde o to odříkávat slova, ale pochopit myšlenku a stoztožnit se s jejím obsahem. To je skutečná víra."
Knížku jsem dostala zapůjčenou od jednoho rodinného známého. Ví, že jsem knihmol, a tak nějak se rozhodl, že ji musím přečíst...a přiznávám, velmi se mi do né nechtělo. S dějinami obecně mám jeden problém - nepamatuji si jména, natož roky a vztahy.. Takže ti, co četli předemnou jistě pochopí, jaká byla kniha pro mě zkouškou...Byl to boj..protože se mi to všechn pletlo dohromady...Byzanc, Řím, jeden papež, druhý patriarcha..intriky, střídání papežů a představitelů...jeden velký chumel. Do toho se konečně objevili soluňští bratři, a propletenec se spojil i s jejich příběhem...
Nevím, kolk si z toho zapamatuji, ale můžu jen doporučit jako velmi čtivě napsanou literaturu faktu...klobouk dolů. A pro příště už vím, kde hledat informace ;)
Doporučuji také komentáře mých oblíbených Rihatama, momo01 a tonysojka. Z fleku podepisuji.
a také oceňuji, že jsem se blíže seznámila se svatými sedmopočetníky - společníky Konstantina a Metodějě, kterým je zasvěcená naše řeckokatolická farnost v Prievidzi..:)
děkuji a doporučuji !
Nedá mi to, abych nenapsala recenzi podruhé.
Zeširoka vyprávěné historické souvislosti, které vedly k vyslání Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu + průběh jejich misie. Geniální, kdo má rád historii, bude nadšený. Kniha není suchopárná, naopak je to barvité líčení určené pro laickou veřejnost.
Nedá mi, abych komentář nenapsala po dalším přečtení znovu.
Vážení, pokud Vás zajímá historie Velké Moravy z doby cyrilometodějské misie a nejste zrovna docent historie nebo religionistiky (v tom případě byste takovou knihu spíše psali než četli), pak toto je četba pro vás. Je to neuvěřitelně zdařilá kompilace faktů ve formě populárně naučné knihy. Výborně se poslouchá, člověk chápe, o kom je právě řeč, chápe historické souvislosti a všechno najedou dává smysl.
Nadšeně tleskám!
Nářez. Moje Jihomoravská duše plesá . Já chci zpět Velkou Moravu. Více dodám až to vstřebám.
Hezky napsané.
Výklad se drží poměrně konzervativního pojetí, takže je člověku i dost povědomé to, co mu ve škole vtloukali do hlavy :-)
Modernější pojetí cyrilometodějské mise pracuje ovšem s hypotézami o podstatně větší informovanosti jednotlivých aktérů (zvláště samozřejmě Říma) o jednotlivých událostech. Výsledkem bývají i odvážnější konspirace plné dvojitých agentů, kryptografických triků ap.
Ono je ale dnes už stejně docela lhostejné, jaká tajná poslání mohli mít naši nejznámější věrozvěstové. Hlavní je, že důsledkem byla christianizace východní Evropy a postupné zkulturnění politiky v Říši.
Že se při tom prostřídalo pár biskupů, papežů a císařů, není zas tak důležité (i když to v té době mohla být i otázka přežití) ...
Po zdejších oslavných komentářích jsem čekala značné rozšíření svých převážně školních znalostí o Velké Moravě a soluňských věrozvěstech čtivou formou, ale že to bude takový napínavý a akční "dobrodružný román" ... Rozmáchlé dílo, jak časově, tak geograficky, kde se jako nezbytné uvedení do tehdejšího světsko-církevního kontextu na každé stránce stihne odehrát hromada mocenských bojů a intrik. I když se mi to množství jmen a dat asi v paměti bohužel nadlouho neohřeje, umožnilo mi po tolika letech od hodin dějepisu plně docenit význam Konstantina a Metoděje pro náš národ - nejen pro jejich osobní morální kvality a loajalitu k cizí zemi, ale také ten bonus navíc, že volba padla právě na vzdělance a nadšeného lingvistu Konstantina, který stvořil do té doby neexistující psanou formu slovanského jazyka. Ne že bych chtěla být arbitrem tzv. doporučené literatury pro studenty, ale tohle by byla z hlediska české historie vážně užitečná četba...
Jako člověku, který o Konstantinovi a Metoději věděl jen, že nám přinesli písmo, se mi dostala spousta zajímavých informací nejen o nich, ale i době ve které žili. O dějinách Byzantské a Franské říše, které předcházely jejich narození, o krvavých bojích o moc mezi vládci, jejichž průběh se svým stereotypem stával poněkud jednotvárným.A o víře, kterou tihle lidé tehdy žili a jaký měla vliv na jejich životy. Vůbec mi nedocházelo, jak velké osobnosti Konstantin a Metoděj byly.
Pro mě jsou Svatí kacíři výjimečné dílo, které snad trochu napraví škody, napáchané tzv. "historickou beletrií" třetího až čtvrtého řádu, jak se o tom, mimo jiné, zmiňuje předmluva.
Doporučuji všem zájemcům o historii.
Vybírám úryvek, který asi potěší každého z vášnivých čtenářů. Protože není co víc dodat k předchozím komentářům.
„Duše knih zbavená
Zdá se být v člověku mrtvá…
Metoděj se usmál. Ano, v těchto dvou řádcích je celý Konstantin.“
Nahé jsou všechny národy bez knih
A nemohou zápolit beze zbraně
S protivníkem našich duší, uchystané za kořist věčných muk.
Nuže, národové, kteří nemáte rádi nepřítele
A jste odhodlání mocně s ním zápolit,
Otevřete dokořán dveře rozumu,
když jste přijali nyní zbraň tvrdou,
kterou okovají knihy Páně
Hlavu ďáblovu mocně potírající.
Snad ještě nikdo nenapsal tak nádherná slova na oslavu knih a jejich vznešené moudrosti, uvědomil si Metoděj. A když dospěl až k závěrečnému Amen, věděl už mimo jakoukoli pochybnost, že v těchto sto deseti verších se jeho bratr Konstantin dotkl věčnosti.“
Tak, - to je celkem nespravedlivé. Rozmáchla jsem se k sofistikované recenzi - a nic. Bylo by ovšem trochu trapné, kdybych se jen jinými slovy pokusila zkopírovat, co už níže skvěle napsal Čtec. A Matej7838. A Rihatama. A další. Protože i to strohé a přesto zcela výstižné "jsem nadšen" se úplně často u podobných témat nevyskytuje.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Četl Boris Rösner, Jiří Štěpnička, - a taky autorka svým příjemným hlasem vnášela v užitečných shrnutích a vysvětlivkách do obsáhlého děje přehlednost a řád. Kdo nemá raný středověk v malíčku, užije tužku a papír. Jmen a pojmů je hodně. Nestěžujte si ale, pokud se vám stane, co mně. A sice, že záhy po začátku zapomenete na své ctižádostivé bažení po ukázněném zapamatování si všech podrobností, a strženi proudem neuvěřitelně živého a nepopsatelně dobrodružného vyprávění se necháte unášet dechberoucím dějem, kapitolu za kapitolou, hodinu za hodinou, nevnímáte čas, nevnímáte chvilkové výpadky, vnímáte jen hlasy vypravěčů a sebe uvnitř příběhu... dvou misionářů.
A zrovna tak hole a nevýstižně, jako když se řekne "příběh dvou misionářů", působí "četl ten a ten". Protože oni to nečetli. To byl koncert...
Bylo to...můžu, Matej7838?...no prostě úplně geniální.
Filozof Konstantin/Cyril a právník Metoděj. Kdo by neznal soluňské bratry, kteří přišli v 9. st. na Velkou Moravu, aby pro nás vytvořili naše první písmo hlaholici, prosadili staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk a přinesli tak našemu lidu vzdělanost. Ono se to snadno řekne. Ale málokdo ví, vč. mě, kdo tito dva světci skutečně byli a málokdo si asi umí představit, jak obrovské úsilí to pro ně znamenalo a jaká by byla bývala naše minulost a budoucnost, kdyby se tak vlastně nestalo.
S nesmírným zájmem jsem si toto vysoce erudované, velkomoravské dílo paní Jindry Jarošové na pomezí faktu a fikce přečetla. Cyril a Metoděj jsou právem patrony Moravy. Vždyť co by bez nich byla? Co nadšení, životních sil a obětí do našich krajů vložili a jaké překážky museli v životě překonávat, aby naplnili svůj osud. Kniha je rovněž výjimečná svým rozsahem. Jindra Jarošova pouť obou bratří začíná dlouho před jejich narozením a odhaluje tak čtenáři pozadí historických událostí v dávné Byzancii, které vedly - přes obrovské překážky - k nakonec úspěšné velkomoravské misi obou bratří. V díle se profiluje mnoho desítek až stovek dějinných osobností, přitom zdaleka ne o všech mnozí někdy slyšeli či se o nich učili. Toto poutavé a ojedinělé dílo zaslouží nejvyššího uznání. S veškerou úctou k Vondruškům, Niedlům etc., tato dáma s rozsáhlým vědomostním aparátem a pracovním záběrem je všechny strčí do kapsy. A nebýt přitom onoho velkomoravského taháku, nejspíš by mě toto dílo i seznámení s paní Jarošovou minulo.
Naprosto úžasná knížka! Historie úsvitu křesťanství nejen u nás, ale i v širším kontextu, tedy hlavně v Byzanci, odkud k nám křesťanství přišlo. Je zachyceno i hlavní dění evropské politiky od 7. do 9. st., a to právě v souvislosti se šířením křesťanství v našich končinách. Kniha je opravdu poučná až popularizační, nikoli školometská. Poslouchala jsem ji jako audioknihu, což tomuto typu knih obzvláště svědčí. Určitě se k této knížce ještě ráda vrátím, ač to dělám jen velmi výjimečně.
Tato kniha není myšlena jako odborná monografie, přitom může klidně sloužit jako učebnice pro studenty středověké historie a ještě dokáže být zajímavá pro laiky. Za mě jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední roky četla.
Správně podaná historie dokáže sebelepší detektivky namazat na chleba. Jako audioknihu jsem Svaté kacíře slyšel minimálně 2x, můj táta ji poslouchá alespoň jednou za rok. Spletité historické reálie, u kterých by v jiném zpracování začala po půl hodině padat hlava únavou, jsou tady jen víc a víc fascinující. Dojde na boží soudy, poháry z lebek, uzurpování trůnu odsouzenci, zákeřné vojenské akce, oplitické intriky, teologické spory a královraždy, a to vše v příběhu o dvou misionářích. No prostě úplně geniální.
Audiokniha - obsahem i formou mě to chytlo a bavilo. Po přečtení mám dobrý pocit ze znalostí, a to nejen těch, proč se u nás slaví svátek soluňských bratří. Pro mě zajímavě předestřený svět a doba, kdy jsme v Evropě přestávali sekat za trest nosy a s novým písmem získávali nejen víru, ale i moderní metody soudnictví.
Vyprávění o Konstantinovi a Metodějovi je zasazené do opravdu širokého kontextu. Probírá se například historie Byzantské říše (nejvýznamnější panovníci a představitelé církve), její vztahy s okolními státy a "západní" církví. Podobně je poté rozebrána i situace na našem území. Hezky je zachyceno hnutí ikonoklasmu (zákaz zobrazování svatých), zrovna tak autorka naťukne i některé zásadní otázky víry (podstata Krista - člověk či Bůh). Širší kontext pak hodně pomáhá pochopit důvody jednání jednotlivých aktérů.
Vše je podáno opravdu čtivou formou, ale každopádně se v textu objevuje velké množství jmen a událostí, takže je určitě lepší přečíst knížku třeba během týdne, kdy si to lze ještě všechno vybavit. Autorka často pár větami shrne, co bylo o dané osobě/události již řečeno dříve, aby se čtenář ve vyprávění neztrácel.