V kruhu prvním 1
Alexandr Isajevič Solženicyn
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68070/mid_v-kruhu-prvnim-1-64l-68070.jpg
5
35
35
Kniha psaná v letech 1955-1967 vyšla v USA a ruském samizdatu poprvé v roce 1968. Děj románu popisuje životní osudy vědců, inženýrů, inteligentů a válečných zajatců uvězněných z politických důvodů v padesátých letech v Sovětském svazu, ve věznici Marfino u Moskvy, kde byl sám autor také skutečně zadržován, a jejichž posláním je bádat a vyvíjet vynálezy ve prospěch zločinného komunistického režimu. Toto vězení s mírnějším způsobem zacházení nazývá autor prvním stupněm pekla - kruhem prvním. Základním průvodním jevem vyprávění jsou debaty lidí, jenž už v životě bez vlastního přičinění přišli úplně o všechno a přesto si zachovali svoji tvář. Řeší se tu otázky lidské hrdosti, věrnosti, ideových postojů, umění, smyslu existence, epikurovi filozofie nebo hledání absolutní duševní rovnováhy tzv. ataraxie.... celý text
Přidat komentář
Obsáhlá výpověď bez výraznější dějové linky, ale o to víc vypovídající o hrůzách stalinských represí. Mnoho jednotlivých střípků (jednotlivých životů), které se dohromady složí v obraz obludnosti doby, kdy pánem nad životem a smrtí byl car Stalin a kdy nejudělovanějším trestem bylo pětadvacet let.
Ve výše uvedené anotaci je objasněn původ názvu románu – ale autor jej v knize samotné vysvětluje trochu jinak:
Innokentij klesl na kámen u pramínku a řekl nešťastně:
„Život se mi rozpadl.“
„Ale jak to? Jak to, že se ti rozpadl, Inku?“ zoufale namítla Klára. „Přece jsi mi slíbil, že mi všechno vysvětlíš, a nic mi nevysvětluješ.“
Podíval se na ni bolestným pohledem. Vzal do ruky ulomenou větvičku jako tužku. Na vlhké zemi nakreslil kruh.
„Vidíš ten kruh? To je vlast. To je první kruh. A tohle je druhý.“ Nakreslil větší kruh. „Tohle je lidstvo. Zdá se ti, že první je součástí druhého? Naprostý omyl! Je tu plno zábran a předsudků. Je tu dokonce ostnatý drát a kulomety. Tady tělem ani srdcem neprorazíš. A vypadá to, že žádné lidstvo ani není. Jen pořád vlast a vlast, a každý má přitom jinou...“
Těžké čtení – ale rozhodně doporučuji.
Strašná obžaloba neomezené moci. Kdo se neohne, musí být ve střehu. A v mnoha případech ani nestačí se ohnout. I tak může na člověka dopadnout těžká ruka těch na vrcholu pyramidy.
V bezpečí nejsou ani ti nejmocnější, což je ovšem slabá útěcha.
Tahle kniha je jednoduše geniální. Absolutní TOP. Patří do "the best of" od Solženicyna. Četl jsem ji mnohokrát. Je už celá osahaná. Ale stále znovu zůstávám v němém úžasu, jak někdo dokáže tak geniálně psát. Na knize je mimochodem vidět, že jí autor mnoho let měl v šuplíku a při tom ji několikrát přepracoval, protože výsledná, autorem schválená verze, je do detailu vycizelovaná.
Tak jako Rakovina, jeden z nejlepších románů, co jsem četl. Složitě, geometricky vystavěná epopej popisující několik dní ve "fešáckém vězení" zvaném "lehárna", kde vězni-inženýři pracují na projektu šifrování lidské řeči. Vesměs bezútěšné, ale místy i neuvěřitelně vtipné (absurdita sovětského zřízení). Nechybí tragické milostné zápletky ani přesah do mezinárodní politiky v podobě soupeření Východu a Západu o atomovou bombu. Poklidně, soustředěně vyprávěnými paralelními příběhy mnoha postav (kromě vězňů i osob na svobodě) se prolínají kvalitní úvahové pasáže o politice, rozumném uspořádání společnosti a lidském životě. Pro pochopení povahy sovětské moci naprosto klíčová kniha (stejně jako vše od Solženicyna), která nám toho řekne víc, než jakýkoliv vědecky historický rozbor. Jsem nadšen a nejraději bych si román hned přečetl znovu! Kromě toho velice cením nádherné dvousvazkové vydání a výborný překlad. Obému není co vytknout. Prvotřídní čtenářský zážitek.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Jeden den Ivana Děnisoviče |
| 2011 | Souostroví Gulag: 1918–1956 |
| 1990 | Souostroví Gulag - 1. díl |
| 1991 | Rakovina |
| 2004 | Dvě stě let pospolu. Díl 1, Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 |
Tato kniha je neskutečně intenzivní. Obžaloba elit ovládajících životy mas a obžaloba koncentrace moci v rukách vyšetřujících orgánů a všemocných soudů. Celá tato moc však ve skutečnosti představuje hada požírajícího vlastní ocas. Nikdo si nemůže být jist, nikdo nemůže být v klidu. Dneska jsi pánem systému, zítra otrokem stejného systému. Nikdo se neschová, jen plout s proudem nestačí.
Jakkoli odhaluje bezmocnost být pánem svého osudu, moci se bránit, moci být svobodný, současně odhaluje absurdnost celého tohoto systému. Vítězoslavné přijímání úkolů a závazků, u kterých je jasná jejich nesplnitelnost, pozlátko moci, které se během vteřiny může změnit ve tmu žaláře, budovatelské nadšení tváří tvář strastem a bídě běžného života.
Nejsilněji z knihy vystupuje v některých pasážích uvědomění si zrůdnosti a nesmyslnosti toho všeho a současně neschopnosti s tím cokoli změnit, uvědomění si samoty uprostřed masy lidí, touha po obětí od jiného člověka, před kterým každý štítivě uteče.
Nesmírně silná kniha vypovídající o síle lidského ducha stejně tak odhalující jeho omezenost a slabost.