Populární knihy
/ všech 25 knih
Nové komentáře u knih Alexandr Isajevič Solženicyn
Zrno mezi žernovy - Autobiografie 2
„Druh díl popisuje Solženicynův život v exilu, příletem do Švýcarska a paměti končí v podstatě rokem 1977 , kdy Solženicyn žil trvale v USA a jeho projevem na Harvardu, který pobouřil většinu Američanů. Všichni očekávali, že po letech života v USA , uzná přednosti jejich země a života. Solženicyn v projevu kritizoval zpupnost západu, honbu za penězi, chování novinářů, které označil, že jsou horší než KGB, stala se z něj rozpolcená osobnost. V USA označen za šovinistu, nacionalistu, reakcionáře. V knize je zmínka o Tomáši Řezáčovi , agent STB, který napsal Soženicynovu pseudobiografii, pro KGB, aniž se s ním setkal. Řezáč psal podobné pamflety i v Československu, viz knížka Co říkali a co chtěli, kde si vzal na paškál kontra
revolucionáře z roku 1968, Kohout, Vaculík, Tygrid, Pelikán a další české emigranty.“... celý text
— vvikingg
Souostroví Gulag - 1. díl
„Knihu máme doma a po pravdě jsem ji nějak přehlížela. Nedávno jsem se k ní dostala a začetla se. Hrůzný příklad sovětské moci. Opravdu nelehké čtení o tom, co člověk dokáže udělat člověku. Jak moc a možnost ovládnout někoho jen díky tomu, že dostaneš možnost ovládnout okolní svět zrůdnými, mnohdy i sadistickými sklony Úděsné a Bohu žel i pravdivé.
Bylo mi neskutečně líto autora, když jsem se dozvěděla, že sám gulakem prošel. Neustále obdivuji ty, co projít a přežít dokázali a ještě s čistým štítem. Klobouk dolů před těmito lidmi, pro něž jsou zásady zásadními, sliby zavazujícími a čest na prvním místě,“... celý text
— Villon
Trkalo se tele s dubem – Autobiografie 1
„První díl autorovi autobiografie pojednává o jeho vstupu do sovětské literatury povídkou Jeden den Ivana Děnisoviče, která rozbouřila hladinu v literárních kruzích socialistického realismu v bývalém SSSR. Solženicynovi nahrála tehdejší doba a vláda mužika Chruščova, které mlátil botou na valném shromáždění OSN ( diplomatické faux- pas) do řečnického pultu se povídka líbila a sám se považoval za mužika, Ivan Děnisovič mu byl sympatický. Chruščov v té době odhalil Stalinův kult osobnosti na XX. sjezdu KSSS. tak že to byla voda na jeho mlýn. Po vydání povídky dostával Solženicyn stovky dopisů od bývalých muklů a tehdy se rozhodl , že sepíše Soustroví Gulag a podá ucelené svědectví o stalinských zločinech. Pro knihu v knize vybral svědectví 227 vězňů, některé osobně navštívil, nebo přijeli za ním. Pádem Chruščova a nástupem Brežněva se opět přitáhnuli šrouby, reformy ustrnuly. Solženicyn tehdy už známý a uznávaný spisovatel ve světě, v květnu 1967 zaslal otevřený dopis Svazu sovětských spisovatelů, který byl jak píchnutí do vosího hnízda, Šolochov tehdy už nositel Nobelovy ceny za literaturu žádal, aby se Solženicyn už nikdy nedostal k peru. Patolízalů v tehdejším svazu byla většina, zobrazit hrdinu jako je Ivan Děnisovič, člověka bez jakéhokoliv vzletu je schopen jen náš ideový nepřítel ( spisovatel Povarjonkin ).V roce1968 následovalo vyloučení Solženicyna ze svazu spisovatelů a jeho očerňování. Když byl Solženicyn navržen na Nobelovu cenu za literaturu napsala Literaturnaja gazeta, Nobelova cena je Kainovým znamením zrady na vlastním lidu, Literaturnaja gazeta po vydání Souostroví gulag v 1974 Curychu vymyslela pro Solženicina i nový název ,, literární vlasovec. V knize je mnoho dalších informací o knihách a povídkách, spolupracovnících, disidentech, v závěru knihy jsou rozhovory s nimi a dopisy Solženicyna Svazu spisovatelů, tehdejšímu šéfovi KGB Andropovovi, prohlášení, interview, atd. Kniha končí vypovězením Solženicyna za vlastizradu a jeho přeprava letadlem do NSR. Kdo se zajímá o tvorbu Solženicina doporučuji, už mám připravený druhý díl Zrno mezi Žernovi.“... celý text
— vvikingg
Souostroví Gulag - 3. díl
„Doporučuji si hned na začátku přečíst krátký doslov autora na konci knihy, jsou to necelé dvě stránky. Popisuje v nich, jak vlastně rukopis vznikal. Oproti třeba románu Rakovina nebo V kruhu prvním není ten text tak "uhlazený", působí mnohem syrovějším dojmem a tohle právě v doslovu rozebírá. Hodně mě překvapilo, že celý rukopis neměl při psaní nikdy pohromadě, to samé platí o podkladových materiálech, bál se odhalení, a to je samozřejmě u takové monumentální práce zásadní komplikace...
Na začátku autor zmíní tábory typu katorga, které byly vyloženě likvidační, určené pro paragraf 58 ("političtí", ale bez problémů ho mohl dostat i někdo, kdo ukradl pár klasů na poli). Z nich se vyvinuly zvláštní tábory, které měly stále velmi drsný režim a jejich hlavním úkolem bylo zcela izolovat odsouzené od společnosti (když se jim blížil konec trestu, tak často dostali přídavek). Autor se sám právě do takového tábora dostal, takže to má všechno z první ruky. Věnuje se i útěkům, vzpourám, vyhnanství, situaci po smrti Stalina a nástupu Chruščova. Zvláště drsné je líčení následného vyhnanství, kdy po odpykání trestu často museli do odlehlých oblastí s puncem vyvrhele, takže je nechtěli zaměstnat a někteří pak považovali život v gulagu paradoxně za snazší. Jako v předchozích knihách je vyprávění prošpikované úvahami, konkrétními příběhy, srovnáním s carským Ruskem…“... celý text
— xulij01
Jeden den Ivana Děnisoviče
„Vlastně nevím, co by se ještě dalo k Solženicinovi napsat. Jedním slovem "majstrštyk". Surové, mrazivé. Jen při čtení cítím všudepřítomný mráz, zničené tělo a devastovanou duši. Prožitou realitu si už dnes nedokáže nikdo ani představit. Přesto je nutno tuto převýchovu sovětského člověka připomínat i novým generacím. A musím jen zopakovat komentář Terkisheada (Snad mi to promine. Nechci opisovat, jen zdůraznit) - Tesat do kamene, aby se nezapomnělo !!!“... celý text
— sakro
Alexandr Isajevič Solženicyn knihy
Štítky z knih
totalitní stát koncentrační tábory Židé gulagy vraždy stalinismus povídky Rusko zfilmováno paměti, memoáry
Solženicyn je 117x v oblíbených.