sakro
komentáře u knih
Hlubina
Jozef Karika
Ani já moc nechápu poměrně nízké hodnocení této knihy. Mi naopak připadá téměř geniální a myslím si, že kdyby byl Jozef Karika scénáristou Holywoodu, byl by už dávno za vodou. Já prostě jeho knihy miluju a tak jak si od jiných autorů koupím občas něco, od něj mám knihy naprosto všechny. Musím však říct, že je čtu zásadně v originální slovenské verzi. Kdysi jsem dvě koupil v českém překladu a i tak jsem si následně přečetl slovenský originál. Nedokážu vysvětlit důvod, ale ve slovenštině jsou ty knihy jaksi opravdovější. Věřím, že pokud po jeho knize sáhne čtenář náhodou a bez znalosti knih předešlých, může být rozčarován. Pokud však znáte všechno, počínaje Tmou, pochopíte jeho vývoj. Jednoduše obdivuji jeho fantazii. Hlubinu jsem právě dočetl a už budu netrpělivě sledovat autorovy webové stránky, abych zavčasu zachytil dolší novinku.
Smrtící obhajoba
Boris Steinbauer
Velmi slušná detektivka na kterou jsem opět narazil naprosto náhodně v knihovně. Vždy si do balíčku vypůjčených knih přihodím něco z řady původní české detektivky od nakladatelství MOBA. Pravdou je, že i tady už jsem se několikrát spálil, ale je to spíš výjimka. Mám prostě českou detektivku rád a až na pár případů jí dávám přednost před knihami zahraničních autorů. Knihy Borise Steinbauera jsem doposud neznal, přesto jsem volby nelitoval. Příběh se dobře čte, má poměrně slušný spád a pár překvapivých, zlomových míst. To, že se děj odehrává v covidové době poznamenané rouškami, karanténami a očkováním, je jen taková třešnička na dortu, která zůstane v knize uchována jako vzpomínka na časy, na které vzpomínat spíše nechceme.
Podíl viny
Veronika Martinková
Vybráno v knihovně náhodně, jméno autorky mi neříkalo vůbec nic. Přesto mohu konstatovat, že volba nebyla špatná a průběh vyšetřování mě opravdu zaujal. Mám rád detektivky, kde není sterilně odděleno vyšetřování případu od jakéhokoliv soukromého života protagonistů. To tady nehrozí a navíc jsou obě stránky zasazeny do příběhu úměrně a uvěřitelně. Kriminální čin je v podstatě velmi jednoduchý, ale o to složitější je vyšetřování, které se má dobrat pravdy. Určitě sáhnu i po jiné autorčině knize.
Vražda v hotelu Sacher
Beate Maxian
Po Vraždě ve Vídni moje druhá kniha od Beate Maxian. Nemyslím si, že by v knize bylo moc postav. Podle mě je to jako v reálném životě - každý člověk má kolem sebe více či méně navázáno dost jiných lidí a v případě vyšetřování je nutno všechny tyto vazby prověřit. Prostě přehled v postavách jsem při čtení neztratil. Jiné už to bylo při vysvětlování květomluvy. Tam jsem byl mimo úplně a navíc bylo této části věnováno, alespoň za mě, zbytečně moc prostoru. Vím, že to bylo ve výsledku důležité, ale i tak jsem přesvědčen, že méně by knize asi prospělo. Nicméně slušný, dobře čtivý příběh a i já bych si dokázal představit filmové zpracování, které by určitě ukázalo z Vídně víc, než kniha samotná.
Nové povídky
Zdeněk Svěrák
Většina hodnocení a komentářů této knihy se od hodnocení jiných knih dost podstatně liší. Jsou totiž velmi krátká a to samo o sobě hovoří za vše. K těm povídkám totiž není moc co říct. Jsou laskavé, lidské a geniální. Osobně mě sice moc neoslovila Dubnová povídka, ale je to jen můj interní pocit, takže to neberte jako kritiku, ale jako osobní názor. Každopádně knihu doporučuji všem a to nejen k přečtení, ale především k zamyšlení.
Dovolená s moderním fotrem
Dominik Landsman
Nesmírně jsem se bavil, a o co u podobných knih jde? Je li napsána pro pobavení a pobaví, tak je to skvělé. Ne všichni autoři to dokážou. Vyprávět o sobě samém, dělat si ze sebe srandu a to vše z pohledu vlastní manželky je prostě skvělý nápad. A samotný průběh dovolené? Jsem přesvědčen, že takto ji prožil téměř každý, kdo se rozhodl vydat "do světa". Ovšem málokdo je schopen to sám sobě přiznat. A vyrukovat s tím na veřejnost, to už nedokáže skoro nikdo. Takže panu Landsmanovi děkuji a rád si zakoupím, ukradnu nebo nelegálně stáhnu další z jeho knih. Nebo si je příložitostně budu přát jako dárek.
Smrt krále Šumavy
Martin Sichinger
V knihovně jsem víceméně náhodně sáhl po knize, která mě zaujala titulem. Možná bych se měl zastydět, ale autor mi neříkal vůbec nic. Kniha mě však "chytla" od počátku a přestože, jak se mimochodem zmiňují i někteří předešlí recenzenti, je zřejmě určena spíš mladší generaci, nadchla i mě. Určitě si vyhledám i jiné autorovy knihy. Přestože jsem dal pětihvězdičkové hodnocení, jednu opravdu velkou připomínku mám. Je to něco, co při čtení ostře drásalo mé smysly. Nejsem schopen posoudit, zda je to chyba autora nebo iniciativa editora, nicméně si myslím, že by se v české literatuře nemuselo vyskytovat špatné skloňování názvu obcí. Že rodina přijela do Svinné Lady, anebo že Tomáš chodil do školy v Borové Ladě je z hlediska české gramatiky opravdu špatně. Naštěstí to vše zachránil příběh samotný a mé hodnocení je za něj.
Kriminální případy ze Šumavy IV.
kolektiv autorů
První a třetí díl Kriminálních případů ze Šumavy už jsem přečetl a hodnotil dříve, teď jsem se v knihovně potkal s dílem čtvrtým. Naštěstí nevybočil z velmi slušných vyjetých kolejí. Jednotlivé příběhy se opět velmi příjemně čtou. Dobře jsou vybrány případy jak ze šumavské historie, tak z doby nedávné. Za mě velmi zdařilá kniha k odpočinku.
Vražda ve Vídni
Beate Maxian
Mé první setkání s autorkou. Možná jsem čekal trochu víc té Vídně (když už je podtitulem Vídeňské krimi), ale i tak jsem více než spokojen a rád se začtu do knih dalších. Děj poměrně brzy průhledný, ale i tak si kniha podržela napětí až do posledních stran a dobře se četla. Detektivní linka velmi slušná, jednoduše perfektní oddechovka.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Po faktografické stránce naprosto skvělá kniha. Příběhy reálných postav naštěstí převyšují literární zádrhele - text někdy zamotaný "za dva rohy" takže jsem chvílemi netušil, kde se nacházím a byl jsem nucen se vracet v textu. Popisy některých akcí msty dost překombinované a přitažené za vlasy. Ale jako celek určitě kniha vyniká a za odkrývání děsivých, ale přesto reálných příběhů patří autorce poděkování. Už jen za fakt, že přispívá k tomu, aby ne všechna zvěrstva komunistického režimu upadla do zapomenutí.
Hotelstory aneb když to hosté rozbalí
Vladimíra Černajová
Na knihu jsem trefil víceméně náhodně v knihovně. Jako častý uživatel hotelových služeb nejen po celé republice, ale i v Evropě a za oceánem, jsem si řekl, že nebude na škodu podívat se na provoz hotelu a hotelové hosty z druhé strany, tedy optikou provozovatele. Jméno autorky mi neříkalo vůbec nic a po přečtení žasnu, jak mi mohla takové roky unikat. Jednoduše skvělá kniha s výborným jazykem, perfektním a inteligentním humorem a neskutečnými postřehy z oblasti pracovních a mezilidských vztahů a života vůbec. Ještě během četby jsem si objednal další autorčiny knihy a už teď se těším, až se do nich "zakousnu". Pro mě nelze jinak než pět hvězd a doporučení návdavkem.
Blb na výletě
René Melichar
Velmi pěkné a příjemné postřehy ze života rodinného i rodičovského. Měl jsem pouze problém s jazykem, neboť vtipné historky byly pro mě podávány moc sofistikovanou a šroubovanou češtinou. Občas jsem se musel kus textu vracet, protože jsem se v něm ztratil. Od názvu jsem očekával humor až třeskutý. Ten mám však spojený s jazykem jednoduchým a díky němu se mi ten humor dostával občas až na vedlejší kolej. Tak se pokusím ještě o jinou knihu autora a uvidím.
Karanténa s moderním fotrem
Dominik Landsman
Zřejmě mám velmi rád stejný styl humoru jako autor knihy a navíc mám stejný pohled na "managerské úspěchy" politické garnitury, která vládla našemu státu v covidové době. Obdivuji i jemné postřehy, které pan Lansman dokáže nejen zachytit, ale i vtipně vložit do své knihy. Za mě tedy naprosto zasloužených pět hvězd a jednoznačné doporučení k přečtení. Přestože si uvědomuji, že popisuje dobu nelehkou, která mnohým lidem převrátila jejich život již navždy naruby, přišli o své blízké a ztratili zdraví, nad postřehy a způsobem interpretace jsem se nasmál, jako už dlouho ne.
Poslední vejde smrt
Luděk Kubát
Další z řady kriminálních případů z Klášterce nad Ohří a blízkého okolí. Opět příjemné a pohodové čtení, které dokáže poměrně dlouho držet čtenáře v nevědomosti a v závěru si užít překvapující rozuzlení. Pokud bych musel uvést nějaký nedostatek, pak je to moc slušný, učesaný, spisovný a tudíž málo pravděpodobný jazyk všech aktérů. Ale i přesto celou tuto sérii pana Kubáta miluji a už teď se těším na avizované pokračování, které jsem si u nakladatelství MOBA objednal.
Řecké štěstí
Kateřina Panou
Tentokrát se mohu absolutně podepsat pod dřívější recenzi od KNIHVERU. Před skutečností, jaký má autorka přehled o veškerých pověstech, bájích, historických i náboženských svátcích a tradicích nelze než smeknout. Málokdo z nás by asi z paměti vyhrabal tolik vědomostí o historii české. Přesto si myslím, že neměly v knize převažovat. Když se budu chtít něco dozvědět o řeckých bájích a pověstech, sáhnu po knize, která mi je prvoplánově nabízí. Ale od Řeckého štěstí bych očekával více reálií z běžného, dennodenního, praktického života, které jsou vždy o to zajímavější, že jsou podávány z pohledu v podstatě cizince, byť dlouhodobě v zemi žijícího. Použitou literární formu považuji tedy za čtivou, ale k obsahu mám výše uvedené výhrady.
Deník kastelána
Evžen Boček
Tak jako snad většina čtenářů jsem po nejstarší knize pana Bočka sáhl až po přečtení Aristokratek. A vzhledem k nim jsem o ní měl asi trochu jiné představy, než mi přinesla realita. Nechci ovšem, aby toto bylo bráno jako zklamání nebo snad výtka. Spíše právě naopak. Kniha mě nadchla a popravdě vůbec nechápu její ne moc vysoké hodnocení. Má napětí, nepostrádá osobitý autorův humor, zvraty přicházejí stejně jako v životě každého z nás. Jediné co mi chybí, jsou další a další stránky a zápisky v deníku. Snad se k nim někdy pan Boček odhodlá. Mě by tím určitě potěšíil.
Nebe nad Perninkem
Štěpán Javůrek
Pročítám si recenze a je zřejmé, že je Nebe nad Perninkem knihou velmi rozporuplnou. Čtenáři se pohybují v plném rozmezí hvězdičkové škály, tedy od chvály a nadšení, až po odsouzení, rozpaky a dokonce označení odpad. Pravdou je, že kniha určitě nemá ambice soutěžit o udělení Nobelovy ceny za literaturu. Ale přesto se osobně řadím k těm spokojeným recenzentům. Dokonce velmi spokojeným. Děj poměrně jednoduchý, ale určitě realistický, spád příběhu slušný, příjemný jazyk a velmi srdečně popisovaná krajina Krušných hor. Prostě příjemná kniha ve které se průběžně prolínají i málo příjemné dějové linky. Ale takový už je život.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Před časem jsem četl a hodnotil autorčinu knihu Prokletý kraj. Bylo to mé první setkání s její tvorbou a asi ne to nejšťastnější. Myslel jsem si, že po jejich knihách již nesáhnu, ale nakonec jsem jí dal ještě jednu šanci. A myslím, že jsem udělal dobře. Chvílemi se měl pocit, že ty dvě knihy psali různí autoři. Vraní oko má poklidnou atmosféru (což koresponduje s jimoravským krajem), ale přitom slušný spád a postupně poměrně nečekaná odhalení. Samozřejmě, že i tady se jedná o knihu, ke které bych se asi nikdy nevrátil. To ale zřejmě není u detektivního románu nic divného. Beru tedy paní Klevisovou na milost, a nejen to. Velmi rád sáhnu po některé z jejich dalších knih a dokonce mám nutkání projít všechny případy Josefa Jungmana od prvního.
1492: Dobytí Granady
Lukáš Zárybnický
Skvělá kniha. Pro mne o to víc, že jsem se poměrně hluboce zajímal o dějiny Španělska a tedy i dějiny granadského emirátu al-Andalus. Osobně jsem poznal palác Alhambra, dosti důkladně prochodil staré židovské město v Granadě a navštívil granadskou Královskou kapli, kde je pohřbena Isabela Kastilská vedle Ferdinanda Aragonského, kteří jsou významnými postavami nejen tohoto románu, ale celých španělských dějin. Kniha mi všechna tato místa jaksi zlidštila. Děkuji panu Zárybnickému a už teď se těším na jeho Březový háj.
Horská věc
Barbora Řebíková
V podstatě nelze než souhlasit s recenzenty, kteří hodnotili knihu přede mnou. Podle mne ale pouze v kráse jazyka, v poetice vyprávění. Bohužel jsem se nechal nalákat na autorčinu anonci na zadní straně přebalu. Pak jsem se pln očekávání pustil do čtení, ale s každou další kapitolou sílil můj pocit, že anonce patří k úplně jiné knize. Očekával jsem příběhy k historii mých milovaných Krušných hor, ale měl jsem za sebou pár absolutně vágních a geograficky nezařaditelných příběhů, které mohly být zasazeny stejně tak na Šumavu, do Jeseníků či třeba Beskyd. V podstatě kamkoliv do hor. V převážné většině knihy jsem pak byl poetickou formou seznamován s příběhy dětí dětského domova, které jsem tady opravdu nečekal. Snad jen ve dvou kapitolách těsně před koncem knihy zabrousila autorka konkrétněji do krušnohorské krajiny svého dětství. Mohu říct, že právě tyto dvě kapitoly alespoň trochu zachránily mé hodnocení knihy. K dalším autorčiným knihám se však určitě neodhodlám.