sakro
komentáře u knih
Broučci
Jan Karafiát
Trochu přeslazené a dost depresivní, poetické a na mně mnoho odkazů na víru. Samozřejmě že vím, že autor byl evangelickým farářem, takže čekat něco jiného by bylo naivní. Ve své době byla kniha určena dětem a určitě u nich slavila úspěchy. Potom se z pochopitelných důvodů nehodila soudruhům, protože by bylo dost absurdní, aby broučci létali s lucerničkou a pionýrskými šátky. No a ty dnešní děti už by jen těžko oslovila, takže po ní sáhnou ze sentimentu spíš jejich rodiče a prarodiče. Vypravěčský jazyk je krásný, ale pochybuji, že bych se do příběhů ještě někdy začetl.
Jméno růže
Umberto Eco
Kniha pro čtení těžká, ale skvělá. Osobně se přiznám, že jsem ji vyhledal až po shlédnutí filmu, ale nelitoval jsem toho. Už před začátkem čtení jsem tedy byl v obraze o podstatě příběhu a směřování děje, kniha mi ten děj mnohem více rozvětvila a zbarvila. Faktem je, že jsem obracel stránky nejen vpřed, ale často i zpátky, abych se zorientoval v postavách. Párkrát jsem musel knihu na pár dní i odložit a zalistovat v něčem lehkém a oddychovém, abych mohl filozofické výklady v hlavě "zpracovat". Zato jsem ale objevil mnoho mi dosud neznámých poznatků z dějin křesťanství a historie náboženství. Přes všechna tato pozitiva bych si netroufal knihu doporučit, protože skutečně není pro každého.
Alchymista
Paulo Coelho
Podle mého názoru je Alchymista naprosto neoprávněně přeceňovanou knihou. Knihou, která má ambice být o všem, ale ve skutečnosti není o ničem. Ano, souhlasím s tím, že oslovila miliony lidí na celém světě, ale já k ním rozhodně nepatřím. Nebýt masivní mediální podpory, ty miliony lidí by o knize ani nevěděly. Dvě hvězdy dávám za to, že čtení je takové "chytlavé", to přiznávám, ale nepřinese člověku nic. Čtu, ale naprosto nevím, co se stalo před dvaceti stranami. To by se u skutečně dobré knihy čtenáři stát nemělo. A možná proto, že se stále řešilo to samé, ke konci už to bylo i velmi nudné. Není to kniha, kterou bych ocenil jako odpad, ale kdybych ji nepřečetl, žádnou újmu v životě bych nepocítil.
Žil jsem mezi malomocnými
Neil White
Tohle byla opravdu velmi zvláštní kniha. Zvláštní myslím v dobrém slova smyslu. Je hodně knih, které vás v okamžiku čtení zaujmou, ale po čase, když ji třeba někde zahlédnete, si nejste schopni vybavit, o čem vlastně byla. Já jsem tuto knihu četl už před mnoha lety, teď jsem se k ní vrátil a zjistil jsem, že mi v paměti utkvěly celé pasáže. To svědčí ne třeba o kvalitě knihy, ale určitě o hloubce prožitku autora a o myšlence. Kdysi jsem se při svých cestách pohyboval v bezprostřední blízkosti této věznice u břehů Mississippi v Louisianě a po setmění mi v kempu pobíhaly kolem stanu desítky pásovců, které prý malomocenství šíří nebo přenáší. Opravdu zvláštní pocit. Možná proto jsem se dokázal tak dobře vcítit do myšlení, do pocitů, i do počátečního strachu autora. Po stránce stylistické má kniha své mouchy. Ty jsou ale naprosto nepodstatné, protože její silou jsou pocity a prožitky. Budete-li mít tu možnost, přečtěte si ji. Uvidíte, že i v zemi neomezených možností se můžete nečekaně ocitnout v pochmurných místech, které v českých věznicích nepotkáte.
Smrt v recepci
Daniela Mičanová
Od autorky moje první, zcela náhodně vybraná kniha. Obsahově i dějově slušné, celkem mě bavily zlomy a zvraty děje, někdy více, někdy méně čekané. Narozdíl od jiných recenzentů mi nevadilo použití hantecu jako takové. Koneckonců to k Brnu a okolí patří. Spíš jsem měl problém s faktem, že každý kdo v knize hantecem promluvil se rázem zařadil do skupiny postav v rozmezí duševně slabší až debil. Pokud bych byl brňák a měl k hantecu vztah jako ke své oblastní historické specifice, asi bych se cítil uražený. A zřejmě právem. Mimo této výtky mi však na knize nevadilo celkem nic. Někde jsem se pobavil, někde i zasmál, což není u detektivek úplně běžné. Doporučení bych knize určitě nedal, ale pokud hledáte něco pro ukrácení dlouhé chvíle třeba na cestách, nebo na dovolené, tak po ní klidně sáhněte.
Duchové Šumavy
Martin Sichinger
Myslím si, že tohle je naprosto nedoceněná kniha. Přestože je to "pouze" román, je začleněn do přesných reálií poválečného pohraničí. Navíc pohraničí, které se se stále rostoucím politickým vlivem komunistů stalo prostorem, který je potřeba vyčistit od všeho zla a zabezpečit tak neprostupnou bariéru oddělující Česko od nenáviděného a roztahovačného imperialistického Německa ovládaného americkými výzvědnými službami. Pan Sichinger dokázal uvést na pravou míru představy o poválečném pohraničí nalinkované na dlouhá desetiletí českému čtenáři panem Kalčíkem a jeho Králem Šumavy. Všechno to bylo trochu jinak, mnohem krutější a mnohem prozaičtější. Kolik odsuných rodin pašováním jen zachraňovalo svůj vlastní rodinný majetek. Kolik jednotlivců a rodin využilo tuto nebezpečnou zelenou hranici pro odchod do ciziny jen proto, že žádná jiná již neexistovala a přitom bylo mnohým jasné, že po uchopení moci diletantskými komunisty budou mít problém zachránit svou svobodu a mnohdy i život. Kolik českých rodin muselo opustit Šumavu přesto, že tady žili, hospodařili a podnikali po staletí jejich předkové. Komunisti z nich však měli strach. Pro ně bylo výhodnější přivléct sem slováky a rumunské Romy kteří neměli ani ke krajině, ani k majetku žádný vztah, pouze se tady otočili a dokončili devastaci ze které se Šumava vzpamatovala až pádem komunistického režimu. Určitě je to kniha, kterou doporučuji. A panu Sichingerovi mohu jen poděkovat za jeho nezměrné úsilí, které musel při sběru faktů vynaložit.
Myšlenky za volantem 2
Marek Eben
Před měsíce jsem hodnotil první díl fejetonů Marka Ebena, dnes jsem dočetl "dvojku". V podstatě stejná kniha = stejné hodnocení. Nádherná čeština, skvělé postřehy a hlavně dokonalé umění je čtenáři podat humornou formou tak, aby nejen zaujaly a nutily k zamyšlení, ale i pobavily. To se autorovi podařilo skvostně. Někdy jsem měl pocit, že jezdí se mnou v autě a bydlí se mnou v bytě. Ale ten pocit určitě nemám jen já. Vždyť pan Eben vlastně jen pojmenovává dennodenní situace běžného člověka. Jen trošku mi vadí (a to i u prvého dílu), že fejetonky nemají své názvy, ale jen data. Při zpětném listování se jednotlivé postřehy špatně dohledávají. Každopádně však vřele doporučuji jako spolehlivý lék na splín, chmury a špatnou náladu.
Osm
Radka Třeštíková
Styl psaní paní Třeštíkové mi narozdíl od některých recenzentů přede mnou vyhovuje. Vypravěčský jazyk je poměrně úsporný, ale přesný a hlavně čtivý. Moc se mi líbilo prolínání myšlenky s přímou řečí. Tak totiž v komunikaci funguje naprostá většina z nás. Nevyřčená myšlenka se někdy více a někdy méně liší od toho, co svému protějšku nakonec sdělíme. Také mě zaujaly postupné změny pohledu na jednotlivé postavy, změny jejich uvažování a chování. Děj byl zajímavý, ale přece jen mi trošku vadilo jeho překombinování. To by tak ale bylo to jediné, co by za mne stálo za výtku. Závěrečná slova švédského kapitána letadla nechala příjemně otevřený závěr a rozproudila fantazii každého čtenáře pro vytvoření vlastního konce příběhu. Trochu se rozptýlím jiným žánrem a brzy určitě sáhnu po autorčině další knize.
Lanovka nad Landekem
Petr Čichoň
Skvělá kniha, i když uznávám, že vzhledem k použitému dialektu je pro větší část národa jen těžce pochopitelná, případně nepochopitelná vůbec. Dialekt však není důvodem jediným. Dalším je oživování velmi spletité historie kousku území, do jehož dějin tak těžce zasáhli němci a poláci a z toho důvodu je tak trošku vyčleňováno i z národa českého. Prajzáci jakoby patřili všude, ale zároveň v podstatě nepatří nikam. Každopádně já za skvělou považuji tu knihu právě z těchto dvou důvodů. Připomínání historie není nikdy dost a oživování jazykových specifik ostravska, opavska a těšínska je pro patriota severu moravy nezbytností. Nenápadná kniha, ale stejně jako Ambo nebo R47 vřele doporučuji.
Palec a tichá voda
Jarmila Pospíšilová
Před časem jsem hodnotil knihu Pod Palcem. Jedná se o detektivní řadu, kterou spojuje bývalý kriminalista a současný starosta Viktor Palec. V závěru komentáře jsem uvedl, že tato jedna kniha stačila a po dalších už asi delší dobu nesáhnu. Přesto jsem se rozhodl dát paní Pospíšilové jakousi šanci na reparát a musím přiznat, že jsem svého rozhodnutí nelitoval. Palec a tichá voda je detektivka velmi solidní, jako by ty dvě knihy snad ani nepsal jeden člověk. To je samozřejmě nadsázka. Třeba u psaní první knihy neměla autorka dobré období, ale je taky možné, že jsem ho při čtení neměl já. Každopádně Palec a tichá voda má u mě pochvalu a reparát se tedy autorce povedl. Každopádně měním svůj dřívější závěr a až dostanu chuť přečíst si nějaké krimi, rád po další knize paní Pospíšilové sáhnu.
Myšlenky za volantem
Marek Eben
Skvělé postřehy o životě a o relativně velkých věcech, ale i maličkostech, které nás obklopují. Některé nám život zpříjemňují, některé slušně řečeno znepříjemňují. Fejetonky, které pohladí duši a zároveň nutí k zamyšlení. Laskavý a inteligentní humor Marka Ebena a jeho nádherná čeština nemůže neokouzlit snad žádného čtenáře. Vřele doporučuji. Máte-li jakékolv chmury, sáhněte po této knize a nemůžete udělat chybu.
Na viděnou v Havaně
Chanel Cleeton
Přestože se jedná o román, tedy fikci, celý příběh mě okouzlil. Optimismus se proplétá se smutkem, příběhy obyčejných lidí za zlaté éry Batisty s těmi ze "šťastné" éry Fidela Castra (tady zdůrazňuji uvozovky). Román je o tom, jak lze fanatismem zničit nejen zemi, ale i spoustu generací. Na Kubě k tomu došlo revolucí, ale věřte, že stejný důsledek mohou mít i spackané volby. O kubánské revoluci jsem přečetl hodně. Většinou to však byly úvahy a pojednání o mezinárodních vztazích, o politické situaci a jejích důsledcích. V této knize však vše dostává lidský a tedy mnohem hlubší rozměr. Přál bych všem kubáncům lepší časy, aby si mohli užít své nádherné země. Bohužel si však myslím, že to bude běh na hodně dlouhou trať. Každopádně však knihu k přečtení doporučuji. Velmi mě však mrzí, stejně jako Petru_V, skutečně velké množství překlepů. Myslím si, že k něčemu podobnému by v tak renomovaném nakladatelství jako je JOTA skutečně docházet nemělo. Kazí to dojem z knihy a pokud by se jednalo o jiný druh zboží, bylo by to důvodem pro reklamační řízení a případné odstoupení od kupní smlouvy.
Účastníci zájezdu
Michal Viewegh
V drtivé většině případů u mě vítězí kniha nad filmovou podobou příběhu. Účastníci zájezdu jsou tou téměř zanedbatelnou výjimkou, kde je to naprosto naopak. Film už jsem viděl skutečně mnohokrát a stavá se pro mě kultovní záležitostí. Knihu jsem přečetl jednou a to jsem měl problém dočkat se konce. Ale když tak o tom uvažuji, není to jen případ tohoto příběhu, ale s čestnou výjimkou Báječných let pod psa se to týká všech Wieweghových knih. Nechci autora soudit a ani mi to nepřísluší, chyba bude zřejmě ve mně - prostě mi jeho literární styl nesedí. Náměty cením, se zpracováním mám problém. Věřím, že i tato kniha stejně jako autorovy ostatní si spoustu příznivců najde. Já se k nim ale neřadím.
Grandhotel
Jaroslav Rudiš
Knihu jsem si přečetl až na základě shlédnutí filmu a díky obému se ze mě stal "rudišovec". Film je skvělý a kniha ještě o level lepší. Nenáročný jazyk a skvělý styl vyprávění, postavy vám mohou připadat zvláštní, ale když se rozhlédnete kolem sebe, jsou jako vytažené z obyčejného reálného života. Navíc pan Rudiš zasadil děj do mého milovaného Liberce a na Ještěd - co víc si přát. Mám velmi rád knihy, které jsou čtenáři hodnoceny v celé možné bodové šíři. Prostě někoho osloví, někoho vůbec. Já naštěstí patřím k těm prvním.
Bezpečná rychlost
Zasada Sobieslaw
Udělal jsem si radost a knihu jsem si koupil jako sentimentální vzpomínku na mládí, kdy jsem se učil řídit. Přestože vznikla v době motoristického pravěku jsem přesvědčen, že co se týká techniky jízdy a zvládání vozidla i v těch nejneočekávanějších situacích, lepší jsem nečetl. Sobieslaw Zasada byl v té době velikým pojmem v evropských motoristických soutěžích. Já jsem tehdy knihu studoval tak vehementně, až se mi začalo brožované vydání rozpadat. Co bylo možné, vyzkoušel jsem si i na silnici a možná, že kniha přispěla k tomu, že jsem za celých padesát let nebyl účastníkem jediné dopravní nehody, přestože jsem po cestách domácích, evropských i zaoceánských najezdil pěkných pár kilometrů.
Vražda v lázních Skalka
Jarmila Pospíšilová
Tak jsem zase jednou sáhl po krimi od paní Pospíšilové, a to po knize ze série s vyšetřovatelem Klenským a jeho přítelkyní Marií. Čtu autorčiny knihy tak, jak mi přijdou pod ruku, takže na nějakou posloupnost ve vývoji osudů a vztahů hlavních postav moc nehraji. Ale orientuji se a to mi stačí. Vražda v lázních Skalka se vyvedla poměrně slušně, příběh je čtivý a má logický spád, autorčin jazyk je příjemný. Navíc jsem kvitoval s povděkem skutečnost, že Marie tentokrát zasahovala do vyšetřování jen minimálně a kriminalisté by došli k řešení stejně rychle i bez ní. To podle mne zvyšuje reálnost příběhu. Jednoduše solidní kniha k pobavení a odreagování.
Velká knedlíková kuchařka: Veletucet knedlíků v české kuchyni
Jana Florentýna Pišová
Knedlíky na různý způsob miluji, takže jsem logicky nemohl odolat ani této publikaci. Nezklamala, ba naopak, inspirovala a na některé pokusy už se opravdu těším. Kniha je nádherně zpracovaná, přehledná a v knihovně jí poskytněte dobře dosažitelné místo. Budete se k ní totiž často vracet.
Jeden den Ivana Děnisoviče
Alexandr Isajevič Solženicyn
Vlastně nevím, co by se ještě dalo k Solženicinovi napsat. Jedním slovem "majstrštyk". Surové, mrazivé. Jen při čtení cítím všudepřítomný mráz, zničené tělo a devastovanou duši. Prožitou realitu si už dnes nedokáže nikdo ani představit. Přesto je nutno tuto převýchovu sovětského člověka připomínat i novým generacím. A musím jen zopakovat komentář Terkisheada (Snad mi to promine. Nechci opisovat, jen zdůraznit) - Tesat do kamene, aby se nezapomnělo !!!
Východní Krušné hory
Jiří Svoboda
Nádherně zpracovaná kniha doplněná obrovskou spoustou perfektních fotografií pana Svobody. Určitě nezbytnost pro ty, kteří se rozhodují začít Krušné hory objevovat, ale jistě ji ocení i znalci tohoto pohoří, kterým nabídne k poznávání další a další zajímavá místa. Pokud se pro ni rozhodnete, už ji budete jen těžce shánět v běžné knižní distributorské síti, ale stále vám ji rádi zašlou přímo z nakladatelství Imagine Media.
Homunkulus
Jindřiška Ptáčková
Hodně čtu večer před spaním a občas se mi stane, že narazím na knihu, u které si stále říkám „ještě jednu kapitolu a jdu spát“. Ale pak dám ještě jednu a ještě jednu a ještě jednu …. Určitě to znáte sami. A přesně tohle se mi stalo u této detektivky. Jasně, že to není žádný literární skvost, nad kterým by bylo třeba sednout na zadek, ale je to moc dobře napsané, příjemný jazyk, slušný spád děje. U knihy pro oddech mi tohle vlastně stačí. Od autorky je to má první kniha, ale určitě si rád udělám čas i pro další.