• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Audrey Magee

Slib - intimní příběh z války

„Příběh z války pohledem Němců. Kapitoly krátké, jednoduchý střízlivý jazyk. Kniha se četla velmi dobře. Jen ty neempatické, nadřazené a lhostejné postavy vůči okolí, které do poslední chvíle věřily v nadřazenost německé krve, ty mě vyloženě štvaly.“... celý text
— ErikaJ

---

Slib - intimní příběh z války

„Slib trpí typickými příklady literární prvotiny- krátké kapitoly, spousta přímé řeči, jistá povrchnost. Na druhou stranu se možná i kvůli tomu čte velice rychle (někteří by to jistě zvládli za jediný den), ale čte se rychle (dobře) i díky jazyku a způsobu, který Magee použila- svižný, čtivý, zajímavý a (a v rámci okolností, které druhá světová válka nabízí) i zábavný, přestože autorka svoje hlavní hrdiny rozhodně nešetří. Červenou knihovnu nečekejte, Magee nezapře svoji irskou krev a tak je román neúprosný na všechny, kdo se v něm byť jen mihnou. Inu WWII, ruská fronta, Stalingrad... Líbila se mi nejednoznačnost hlavní hrdinky Kathariny, kterou na jednu stranu litujete, na stranu druhou jí opovrhujete stejně jako ona svými německými spoluobčany, jenž nebyli "vyvolení". Určitě jedna z těch lepších beletrií o druhé světové.“... celý text
— Pítrs85

---

Slib - intimní příběh z války

„Srdcovka, ke které se ráda vracím.“
— Klemoseek

---

---

Slib - intimní příběh z války

„Úlovek z knihobudky. Autorka umí dobře vylíčit traumatické momenty z války, zbytek ale místy dosti pokulhává.“
— Delphín

---

Slib - intimní příběh z války

„Z knihy trochu mrazí. Ukazuje nám, jak vedle sebe může existovat láska a fanatická zvrácenost. Příběh je napsán z pohledu Němců a když jsem odhodila počáteční odpor, tak mi došlo, že kdybych se narodila jako německá árijská dívka v době války a všichni mě přesvědčovali, že jsem nějakým způsobem výjimečná a nad jiné nadřazená, tak by se tomu věřilo velmi dobře. Za takovou víru mnozí neváhali jít zemřít. Jenže na ruské frontě se setkali s krutou realitou. Nepřítel postupně získával převahu a všechny ty krutosti, kterých se na nich Němci dopustili, chtěli vrátit dvakrát krutěji. Nedivím se tomu, každý z nich ztratil přítele, bratra, otce nebo syna. Ať si každý zodpoví, co by to provedlo s jeho psychikou, kdyby ho někdo vyrval rodině a on pak musel hnít někde v bahně, v zákopu a jíst krysy. Pak by se dozvěděl, co nepřítel provedl s jeho rodinou a kolik dětí zaplatilo v koncentračních táborech, tak by se nikdo nezdráhal páchat podobné zlo jako odplatu. Láska Petera a Kathariny na to doplatila. Konec ve vás zanechá jen zmar a prázdno. O to tedy šlo? Jen o slib?...“... celý text
— Morana107