Populární knihy
Nové komentáře u knih Barbora Faiglová
URBEX - Opuštěná místa v Čechách
„Ruiny mají své kouzlo. Podněcují fantazii, vyvolávají romantické či děsivé představy. Vlastně je dobře, že stále vznikají nová opuštěná místa, která umožňují prožívat dobrodružství objevování. Každý se neodváží lézt přes plot a procházet stavby propadající se do zkázy. Díky působivým fotografiím lze jejich interiéry navštívit zcela bez rizika újmy na zdraví.“... celý text
— Lenka4
URBEX – Opuštěná místa v Čechách
„Byť se na zálibu v tzv. urbexu dívám s pochopením (bývaly doby, kdy jsem i já sama s foťákem zavítala do pár opuštěných továren, ačkoli se tomu ještě neříkalo urbex), přeci jen jde z mého pohledu o adrenalinovo-estetickou zábavu s prvkem nadšeného, lehce zvráceně romantického nomádství po ruinách. Větší smysl mi dává, když se někdo (obec, skupina lidí, rodina apod.) podobné polorozbořeniny ujme a snaží se jí dát nové využití, což mnohdy nelze energického nasazení dotyčných jedinců a/nebo finanční injekce. V knize mě zaujal hotel Theya, asi proto, že přesně vím, kde v Mariánkách je. Ve skutečnosti jde o bývalý areál Donbas, kterého se konečně někdo ujal a otevřel zde kavárnu (viz https://www.lesnimlyn.cz) a plánuje i otevření penzionu, takže pro nadšence krás zániku a romantiky urbexu je už asi lehce pasé Asi jsem až moc velký pragmatik, aby mě dojímala krása zániku, mě spíše zajímá krása nových počátků a fandím odvaze těch, kteří do záchrany podobných míst pustí.“... celý text
— BlueMind18
URBEX – Opuštěná místa v Čechách
„Urbex mě uchvátil právě pro to, že i když už chátrající stavbu fotograf nezachrání a nepomůže k její obnově (ale i to se stává), alespoň zdokumentuje, jak stavba kdysi vypadala, pro informaci dalším lidem, například architektům, historikům a jiným zájemcům, třeba i z jiných generací. Zbude z ní alespoň něco, dochování něčeho, co tu kdysi stávalo. Je zajímavé i vidět jak časem objekt chátral, jak vypadal po roce, když částečně spadlo první patro, jak si místo začala postupně brát a zabydlovat příroda a vznikají tak unikátní fotografie, kdy třeba těsně vedle povlečené postele a závěsům ještě pověšeným u okna, kde by se snad ještě dalo bydlet, vyrůstá najednou z podlahy strom a ostružiny. Fotografie jsou to většinou tajemné, strašidelné i nádherné, neobyčejně atmosférické nebo bizarní, a i pro to se urbexu říká „krása zániku“ a fascinuje tolik lidí. Mám ho ráda ne pro to, že je to v současnosti módní zábava nekonvenčních lidí, ale právě pro ten nesmírně zajímavej výlet a uměleckej počin.
Tato kniha obsahuje třeba Kostel Nejsvětější trojice (Dům Páně, který Bůh opustil), Vilu Cabrio (Místo, kde bydlí příroda), Pfaffenhof (Okultní vila zahalená mlhou), Milovice (zmizelé město duchů) nebo zchátralé nemocnice. Autorkám knihy nevytýkám, že dokumentují nejprovařenější objekty. Za každou reklamu urbexu, jeho připomínku nebo informaci jiným, že existuje jakýsi průzkum všeho opuštěného, jsem vděčná a vydaných knížek na tohle téma není mnoho. Třeba to někoho povzbudí seznamovat se s nepoznaným, pátrat dál, objevovat nebo dokonce zachraňovat pozapomenuté památky apod. Navíc focená místa fanoušci urbexu většinou úzkostlivě tají, z různých důvodů (například aby se dosud ještě zachované památky s artefakty nevykrádaly – z objektu se zásadně nic nevynáší, jen se to zdokumentuje), a proto se k méně známým objektům nedá snadno dostat nebo se prostě masově nezveřejňují. Podoba, natož pak název a poloha mnohých objektů, pak patří jen úzkému okruhu vyvolených. Na facebooku jsou různé skupiny, většinou uzavřené, ale i tak se dá k mnoha tajuplným fotkám, z kterých se tají dech, dostat. Krátce řečeno: jsem ráda, že kniha o urbexu vyšla, ať už je podle někoho zajímavá nebo podle jiného méně vydařená po textové nebo obrazové stránce, děkuju za ní.
„Hledání opuštěných staveb je nekonečným závodem s časem. Nikde není zaručeno, že místo ve chvíli, kdy ho průzkumník dohledá pomocí všech dostupných technologií, ještě stojí. Budovy bez využití mizí z povrchu zemského čím dál rychleji, aby uvolnily místo něčemu, co společnost víc potřebuje. Jménem pokroku tak mizí nejen unikátní místa, ale i kusy historie lidstva.“
S tímto citátem nemůžu úplně souhlasit. Bohužel mizí i architektonické skvosty, zámky a kdysi hodnotné, luxusní hotely v dnes už kdo ví proč nepoužívaném lázeňském místě s dosud funkčními minerálními prameny a jiné stavby, například se neudržují ještě poměrně zachovalé bývalé nemocnice, které by společnost určitě ještě potřebovala. Jen kdyby se třicet vlastníků jednohlasně shodlo na rekonstrukci, prodeji někomu, kdo má na opravu chuť a prostředky na další využití. Také se rozmohl další fenomén, stavba, která je památkově chráněná, po pojištění proti požáru vlastníkům zázračně rychle shoří, jen aby uvolnila místo plechovým skladům, které budou mít krátkodobější využití. Další oblíbený hit: zahraniční zájemci skupují umělecky hodnotné, zdobené objekty, které sloužili aristokratům a následně dalším uživatelům, a to kvůli rozsáhlým pozemkům, lesům a rybníkům, které k nim za babku patří. Slíbí rekonstrukci velkolepé stavby, pak pozemky prodají a unikát nechají zchátrat a zaniknout. Tolik k diskutabilní větě, že toto počínání společnost potřebuje.“... celý text
— Sidonka3
Tafofil
„Také ráda procházím hřbitovy a při každé návštěvě zahraničního města si nějaký prohlédnu, protože souhlasím s autorkou, že i smrt a pohřební rituály jsou součástí každé kultury. Do výzvy jsem si knihu vybrala proto, že mám ráda staré kříže a jeden velmi neobvyklý zdobí i obálku knihy.
Fotografie se mi líbí, ale musím souhlasit s Malpetem ohledně úrovně textů. Ta je velmi kolísavá, chvíli odborná (bez odkazu na zdroje), chvíli "deníčková", trochu více redakčního zásahu by neškodilo. Co mi ale vadilo víc - nahodilé řazení hřbitovů, uspořádání bez logiky, tu Čechy, Morava, pohraničí, zahraničí, křesťanský, židovský... Kniha by měla mnohem vyšší kvalitu, kdyby osobní postřehy a motivace autorka uvedla v úvodu, jakož i odůvodnění výběru lokalit. Další kapitoly bych věnovala pohřebním rituálům a popisu funerálního umění, sochařství, obecnému významu symbolů. Teprve potom by měly následovat vybrané hřbitovy s popisem, historií a fotografiemi.
Vzhledem k tomu, že sleduji Tafofil(ku) i na facebooku a obdivuji její příspěvky v podobě foto+úryvek básně, líbila by se mi další kniha v tomto duchu. Ať si v tom každý najde svoje...“... celý text
— Květinka008
URBEX – Opuštěná místa v Čechách
„Kdysi jsem o této zábavě četl v Lidových novinách; je spousta zájemců, kteří se vydávají po stopách opuštěných budov na svoje vlastní riziko fotit tajuplná místa. Urbex je de facto o přiblížení historie ať už významných či nevýznamných staveb pro širší veřejnost. Má to jen zásadu a tou je vniknout do budovy, vše nafotit, nic z budov neodnášet a nedávat zveřejnění, kde se budova nachází. Z mých studentských let mám nprávě několik fotografií schovaných, některé budovy ač jsem před 20 lety nafotil, už dávno nestojí, místo nich je jen obyčejný zarovnaný pozemek nebo stojí významnější budova pro obce.“... celý text
— milan.krimsky
Barbora Faiglová knihy
| 2015 |
 Tafofil |
| 2014 |  URBEX – Opuštěná místa v Čechách |
Faiglová je 0x v oblíbených.