• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Barbora Vacková

Tvorba práva - empirické studie

„Přátelé, nyní již druhým rokem studuji práva na Masarykově univerzitě, mám za sebou v těchto dnech nějakých 15 předmětů. Z nich 2 byly nazvány Teorie práva – první a druhá. Rovněž na Palackého a Karlově univerzitě mají takto pojmenované předměty. Předpokládám, že i na Západočeské, ale... Ovšem, existuje důvod, proč jsem rád, že teorii práva studuji právě na Masarykově univerzitě. (Obecných důvodů, proč práva studuji právě na Masarykově univerzitě je více až mnoho.) Demonstrujme – Teorie práva I je na všech fakultách stejná – obecné konceptuální otázky teorie, termitologie a tak podobně. Dvojka je však výrazně odlišná. Dal jsem si tu práci, že jsem prolezl sylaby Karlovky i Palacha abych se dozvěděl z čeho přesně se jejich TPII skládá. Dokonce Gerlochovu přednášku jsem si pustil (dvojnásobnou rychlostí). Na Karlovce je zkrátka teorie práva v jejích obecných koncepcích roztažena do dvou semestrů. Budiž. Na Palachovi druhá teorka vlastně obsahuje jen dějiny právního myšlení (u nás a věřím že i na Karlovce samostatný předmět). Promiňte, ale to je vcelku o ničem. U nás Teorie práva II obsahuje, mimo aktivity, o kterých se tu nebudu šířit, rovněž velice podrobné diskuse o jednotlivých metodách interpretace (na interpretaci je u nás vůbec kladen větší důraz, díky bohu), o metodách aplikace práva a právní argumentace atd. Mimo jiné na Masaryčce proberete, tatatadá! I obsah této knihy. V rámci primárně jazykového (nejen!) výkladu, tedy jednoho semináře a jedné přednášky, proberete mimo jiné i problematiku tvorby právních předpisů a související interpretační problémy, zjistíte jak absurdní je subjektivní historický výklad a mnoho dalšího – a to vše tato kniha obsahuje, vlastně by mohla být učební pomůckou pro daný předmět. Proto: jsem z knihy až tak moc neměl, ale zároveň: jsem ji pročetl spíše rychle a zběžně, nikoliv pečlivě, čili mi toho jistě mohla více dát, kdyby se neblížil semestr a já se nesnažil co nejvíce z mých 13 rozečtených knih dočíst. Každopádně, kniha je velice sympaticky napsaná, možná trošičku roztažená, ale to je předpokládatelné – je to akademický text a ty vždy jsou roztahané. Kniha je poměrně zajímavá pro témata, které přednáší. Legislativa je vždy a všude řešena na úrovni parlamentní. Málokdo se zamýšlí nad poměrně rozsáhlou úřednickou mašinérií, která nadto musí snášet šikanu stran politických vůdců této země. A to kniha řeší na základě rozhovorů – analýzy empirie. Proto je kniha zajímavá a přínosná. Navíc se v knize objevuje i stálice pana docenta Škopa – jazykový výklad, jeho důležitost, zkrátka obhajoba. I v této věci jsem si dal tu práci a hledal jsem v materiálech ostatních univerzit spojení „noscitur a socii“, „in pari materia“ a „eiusdem generis“. Nikde! Nikde nic! Ani slůvko! U Palackého univerzity jsem to čekal, důležitou postavou tam je docent Melzer a, pardon, teoretické postřehy pana docenta občas nekorespondují s moderním přístupem – ať je to očerňování pojmové jurisprudence, či právě odsuzování jazykového překladu, u Karlovky jsem nicméně alespoň slůvečko čekal. A aby bylo jasno, já považuji za mimořádně důležité použití teologického překladu, ostatně jako všech ostatních metod (včetně některých běžně nepřijímaných), snad krom subjektivně historického přístupu, ale je nutné věnovat pozornost i jazyku, coby primární komunikační složce práva. Ale co, jelikož tento komentář očividně překlápím ve svatořečení Masarykovy univerzity a pomluvu zbylých tří (jistě kvalitních a v mnoha ohledech lepších než je Msarykova univerzita – pouze na ústavním právu a teorii práva (a filosofii) si budu stát za tím, že naše univerzita hraje prim), nastal čas tento komentář ukončit – a případně smazat. Uvidíme.“... celý text
— Set123

---

Prostor, moc a utopie

„Kniha se měla jmenovat spíše Urbánní plánování v utopistické literatuře. Části o společnosti a moci nejsou moc dobře propracované. Celkem mě kniha moc nezaujala.“... celý text
— NGC6715

---

Sami doma

„Sonda do života českých solitérů, tzv. "komunikačních partnerů", kterým se autoři studie věnovali dva roky. Většina jim dala nahlédnout do soukromí - bydlení, vztahy, práce.. Hodně zajímavé čtení, určitě doporučuji, nejedná se jen o suchý výstup dat z výzkumu, ale opravdu pozoruhodnou a čtivou záležitost. Jak je trefně řečeno v anotaci, ne všichni singles jsou osamělí zoufalci. A další citát, který se mi moc líbí: Sólista může být bezohledný egocentrik, stejně jako obětavý pomocník druhých.“... celý text
— grillica

---