grillica
komentáře u knih
Cesta ke šťastnému dětství
Catherine Gueguen
Knihu jsem si dlouho chtěla přečíst a měla jsem možná až moc velká očekávání, vzhledem k tomu jak moc ladím s respektující výchovou. Chtěla jsem si na té teoretické části o mozku a neurovědě upevnit své názory a argumenty, že děti nezvládnou reagovat jako dospělí a dle očekávání okolí mnohdy často prostě proto, že se jim mozek teprve vyvíjí. Uvědomila jsem si znovu a znovu, jak moc je respektující a bezopodmínečně milující prostředí pro děti veledůležité. Jak moc a jak snadno se může neznalostí, svým vlastním zraněním a traumaty, zajetými vzorci a bohužel i zlým úmyslem dětem ublížit. U knihy mi bylo místy smutno, když jsem si uvědomila, jak někteří mojí blízcí měli děství fakt na hovno. Příklady "pokusů" na dětech byly trochu znepokojivé. Knihu doporučuji.
Líná máma
Anna Bykova
Kdo se zabývá výchovou a komu je tento přístup sympatický, neobjeví v knize nic světoborného. Potvrdila jsem si, že být línou mámou je super pro všechny zúčastněné a líbí se mi shrnutý přístup, jak děti přirozeně vést k samostatnosti: nejdříve ukázat, pak pomoct, dělat spolu a pak si to děti vyzkouší a osvojí sami. Také se mi líbily praktické a konkrétní příklady situací a konverzací s dětmi. Neladila jsem s přístupem autorky k vedení dětí ke spaní v samostatné postýlce - k tomu si každé dítě dojde také samo a za mě je přirozenější a i línější společné spaní.
Není úniku
Yrsa Sigurðardóttir
Knihu jsem našla na odkládací poličce u nás v domě. Vidím jméno Yrsa, hmm to bude krimi, beru! Příběh mě naprosto pohltil, zhltla jsem knihu na dva zátahy, já jsem se bála, děsivá atmosféra, fakt není úniku, musela jsem ji dočíst za bílého dne. Mé první seznámení se spisovatelkou.
Zastav se, než skočíš!
Libuše Gottwaldová
Každou knihu, každý příběh, přibližující skutečné pohnuté osudy, čtu s velkým zaujetím. Chtěla jsem nejdříve napsat "čtu ráda", ale to není úplně výstižné. Protože bych samozřejmě byla radši, kdyby se takové věci vůbec neděly... To, co zažívala Libuše Gottwaldová se svojí macechou, je opravdu hnusné. Takoví lidé jsou těžce zranění a svou bolest posílají dál. Čtenářům přeji klid a pozornost na čtení, není to oddechovka, ale i tak jsem příběh slupla raz dva, přestože čtení bylo někdy dost bolestivé. Klaním se Libuši, že svůj příběh takto otevřeně sepsala, protože to vůbec není jen tak. Chce to velkou odvahu a sílu. Přeji autorce už jen vše dobré, lásku a milující lidi kolem sebe.
PS: Děkuji za recept na pomazánku s pórkem, mňam!
Buď hodná
Irena Piloušková
(SPOILER) Ráda čtu příběhy více generací. Tohle se rozběhlo slibně, pravda někdy jsem se na chvíli ztrácela v těch skocích časem.. Knihu jsem zhltla za dva dny, je to velmi čtivý příběh, pečlivě napsaný, trefně podaný. Při některých momentech mi bylo skoro fyzicky nevolno z toho psychického teroru a pocitů viny, které Dana prožívala. Strašný! Knihu doporučuji a nikomu nepřeji, aby něco takového musel zažívat...
Tichá dívka
Peter Høeg
Nějak nevím, co tím chtěl básník říct. Tentokrát mě tlustokniha zklamala. Knihu jsem spíš prolétla než přečetla. Nesedlo mi to vůbec. Možná jsem ti jen nepochopila...
Osamělá Meredith
Claire Alexander
Moc jsem si knihu užila, přestože to místy nebylo úplně lehké čtení. Tušila jsem, co asi Meredith zažívala, ono se to tak stane, že k člověku začnou nějaká témata sama přicházet... Autorka je podala velmi sugestivně a lehce zároveň, potěšila mě ta naděje, která se ne vždy veselým příběhem linula. Zas jeden povedený úlovek v dnes vrácených knihách.
Poupátka
Hana Lehečková
Nejen kvůli tomu, že mám kolem sebe blízké lidi, kteří jsou obětmi sexuálního zneužívání, vidím tu hromadu těch znepokujících dílků celé skládačky: Nedostatečná informovanost - holky spolu řeší, jestli to, co dělá Mirek je v pořádku nebo není, všechna ta manipulace - jasně že je tohle ok, když chceš být herečkou, děti se smí kamarádit jen s lidmi z divadelňáku, Mirek je top boss a autorita, vyžívá se v ponižování ostatních (narážky na tloušťku, výsměch klukovi, co se podělal na zkoušce apod.); nedostatečný zájem rodičů o to, co a s kým dělají děti ve volném čase.. Je to dost smutný a drsný a bohužel fakt pravdivý. Tohle se děje a právě že většinou jsou agresory blízcí lidé - buď rodina, nebo nějaká takováhle autorita; učitel, vedoucí, starší kamarád.. Achjo. Přála bych si, aby vznikalo více takových autentických knih a obecně větší osvětu, už jen ty tresty za podobné činy jsou naprosto trapné.. Víc info: Iniciativa Bez trestu, Konsent, Někdo ti uvěří, Profem, Locika, Děti jsou taky lidi, Dětské krizové centrum a UPDATE: Klubovna Naděje z.s. + stejnojmenná kniha.
Hlavní je o tom mluvit a nebát se! Smekám před autorkou, že šla s kůží na trh, není to sranda.
PS: Příběh mi jinak s nostalgií připomněl vlastní dětství - odkaz na hru Roller Coaster Tycoon, kterou jsem pařila dlouhé hodiny, Červenýho Trpaslíka i všechny ty songy nebo zvonění na kámošky: Deš ven? Ale i tu touhu někam patřit, být uznávaná, doceněná, chválená..
Rituály šťastné rodiny
Ester Bezděk
Kniha na mě vyskočila někde na internetu, asi jsem na začátku těhotenství víc googlila:) Nejenom že je nádherně zpracována, od obálky, přes fotky, písmo, v každém detailu. Hlavně je plná hezkého povídání, že dětem opravdu stačí ty malé každodenní jednoduchosti a rituály, něco tvořit nebo zkrátka jen tak být spolu. Navíc jsem díky knížce objevila samotnou Ester a její instagramovy účet @esterbezdek, který hladí po duši v každém příspěvku, byť tam často řeší i nelehká témata spojena s mateřstvím, ženstvím, rodičovstvím. Děkuji Ester, opravdu. Jste pro mě velikou inspiraci.
Moje neuvěřitelné sestry
Adèle Bréau
Příjemná, čtivá, letní, nostalgická kniha. Mě to bavilo, jo je to oddechovka, předvídatelná, ale taková milá.. Mám ráda "lehčí" i "těžší" příběhy o rodině, vztazích, sourozencích. Sestrách. Navíc jsem po delší době zhltla knihu za jeden den. A zajímalo by mě, kdy se konečně podívám do Provence, protože už mě láká tak dlouho..
Kadri a labutě
Silvia Rannamaa
Náhodný objev z knihobudky v Dejvicích. Milá a dojemná kniha, zařazuji k podobně melancholickému Princi a Skřivánkovi.. Kadri hezky mluví o pokoře a vděčnosti za věci nebo lidi v našich životech, neberme je jako samozřejmost.. Chtěla bych si přečíst Macechu, další díl..
Listopád
Alena Mornštajnová
Jsem z toho nějak umořená a smutná.. Jakoby na mě z toho všeho spadla šedá kousavá deka.. Přiznám se, že radši čtu knihy zasazené více do historie, ani se mi do toho nechtělo. Je to znepokojující, uvěřitelné, děsuplné. Agitka, mysleme na to, nejen až půjdeme k volbám, že svoboda je to nejdůležitější, konec agitky. Kdyby nebyla autorkou Mornštajnová a knihu mi nepůjčila kamarádka, do čtení bych se popravdě nepustila.. Uf.. Některé pasáže jsem přeskakovala, proto ty tři hvězdy, možná jsem se těm pasážím přímo vyhýbala, nevím, kniha mi neplynula tak snadno jako u jiných mornštajnovek.
Tíživá láska
Elena Ferrante
První kniha od E.F., kterou jsem četla. Můj šálek italského espressa to tedy nebyl - tenhle literární "expresionusmus".. Rozhodně se autorce nedá upřít skvělá obrazotvornost, jako bych se těmi horkými, úzkými a špinavými uličkami Neapole prodírala spolu s Delií. Ale pochybuji, že se pustím do Geniální přítelkyně.
Polštář
Cynthia D'Aprix Sweeney
"Baví" mě tyhle rodinné historie, rozepře, frustrace, nepochopení a mlčení, trvající celá desetiletí. Společné dědictví, kolem kterého se celý děj točí, znělo slibně. Přesto cítím po dočtení, ke kterému jsem se musela trochu nutit, velké zklamání. Styl psaní mi úplně nesedl. A ten růžovoučký konec.. No, jednou stačilo.
Šalina do stanice touha
Iva Hadj Moussa
Nerada dočítám knihy, které mě spíš otravují. Škoda času.. Nechala jsem se nalákat slibnou obálkou i názvem. Maloměšťáctví, závist, hloupost - tohle prostě nemám ráda, a hrdinové byli takovými trapnými prototypy, až jsem se styděla. Nebavila mě ani ta zápletka, taková ta snaha být vtipný nebo efektní za každou cenu, brrr.
Malý život
Hanya Yanagihara
Dejte mi chvilku. Musím to vydýchat... Z doslovu, který má trefný titulek (Když lidé pláčou nad romány): „román Hanyi Yanagihary vyvolává minimálně u části čtenářů intenzivní emoční vzepětí, na které už dnešní cynický knižní svět skoro není zvyklý. Stovky a tisíce reakcí (...) se přihlašovaly a přihlašují k pláči nad knihou, nad postavami a jejich osudy, k nepotlačovanému a nekontrolovanému rozrušení či dojetí...“ Takže asi tak. Už je to déle, co mě vyprávění tak chytlo za srdce a dohnalo k slzám.. Jako bych všechny znala, Judeho, Willema, Harolda, Malcolma, DžejBího, Andyho. Je to opravdu strhující, dechberoucí, srdcervoucí triumf, půjčuju si další slova z doslovu, protože nemám slov. A je to náhoda, když mi tu teď začalo hrát : „Hello darkness, my old friend?“ (Sound of Silence, Simon & Garfunkel). Nevystihuje to tak nějak všechno, co čiší z každé jednotlivé stránky? // Více z doslovu: Jsou tu zmíněné podobné romány s tématy dlouholetého přátelství - The Interestings - Meg Wolitzer (2013, zatím nepřeloženo do češtiny; kdybyste měl někdo info že se to chystá, sem s tím!), Stehlík - Donna Tartt (česky 2015; na toho se už nějakou dobu chystám). Je tam také zmínka o autorčině (mimochodem perfektním) článku o knize, bacha SPOILER ALERT: https://www.vulture.com/2015/04/how-hanya-yanagihara-wrote-a-little-life.html. // Osobní potěšení, které si tu chci zapsat: Tak dlouho jsem se chystala knihu koupit, že byla najednou všude vyprodaná (Když jsem o ní poprvé slyšela, hned jsem věděla, že tohle chci mít doma). Díky Databázi za bazar knih!
Ještě není konec
Michal Sýkora
Skvělá, napínavá česká detektivka. Přelouskala jsem ji v podobě audoknihy, načtené Norbertem Lichým. Spolu s autorem textu perfektně podali všechny postavy, jako bych je viděla před sebou. Velmi příjemné překvapení u spíše náhodného výběru k poslechu. Určitě si přečtu další knihy ze série.
Zvuky probouzení
Petr Třešňák
Krásná, dojemná, silná a neskutečně cenná kniha. Láska k Dorotce prostupuje vyprávěním obou rodičů. Cítím tam tu něhu a jemnost dívenky, která dělá mnoha lidem radost, přestože je to s ní náročné, jak si málokdo dovede představit. Jsem strašně vděčná za takové knihy, osudy, příběhy a takové lidi, jako jsou Petr a Petra Třešňákovi.. Díky!
