Konec starých časů
Carmen Korn
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446057/bmid_konec-starych-casu-BGn-446057.jpg
4
74
74
Sága jednoho století série
< 2. díl >
Ve druhé části své Ságy jednoho století vypráví Carmen Kornová o německém poválečném období, o pastelových barvách let padesátých a optimismu let šedesátých. Ekonomický zázrak, rokenrol a koktejlové večírky jsou znakem nové doby. Čtyři přítelkyně Henny, Käthe, Ida a Lina, které vyrostly v hamburské čtvrti Uhlenhorst a po celá desetiletí spolu sdílely štěstí a neštěstí, malé radosti i nejtemnější okamžiky, prožily dvě světové války a jejich město je zničeno. Ale vše se postupně dává do pohybu a růstu. Dcera Henny Marike se stává lékařkou a syn Klaus si najde práci v rozhlase. Lina zakládá knihkupectví a také Ida konečně najde své povolání. Jen to, kam válka zavála Käthe, přítelkyně zpočátku ještě nevědí… I druhý díl Ságy jednoho století se po svém vydání roku 2017 stal podle žebříčku časopisu Spiegel po řadu týdnů bestsellerem č. 1. Její autorka Carmen Kornová bývá označována jako „německá Ferrante“.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , ProstorOriginální název:
Zeiten des Aufbruchs, 2017
více info...
Přidat komentář
Druhý díl z trilogie, období po válce. Co se mi na knize asi nejvíc líbilo, je obecně to pozitivum, které z knihy vyzařuje. Všichni jsou spokojeni, skvěle spolu vychází, mají se rádi. Pokud je někdo nemocný, dá se to řešit operací(Elizabeth), nebo léky (Alex). Všichni jsou slušně zaopatreni a defacto si prostě užívají života. Az skoro nereálné:-D. Ale to se mi na tom opravdu líbilo. Vlastne tam není žádná postava, která by byla vysloveně nepříjemná (možná Ernst, ale ten byl spíše chudak).
Henny a Theo, to jsou prostě vůdčí vzdy pozitivně
naladěné postavy. Za mě nejlepší postava z knihy je Guste, u ni bych chtěla bydlet:-).
Velice jsem ocenila výskyt jazzových názvů skladeb a obecně hojně zmiňovaná hudba, kterou ja mam rada a trochu se orientuji.
Dopodrobna popisované jídlo a pití podtrhovalo atmosféru a jsem za to ráda.
Nedávám ovšem plný počet, asi sto stran do konce už jsem se malinko nudila a chtěla jsem to mit doctene.
Ale příležitostně si samozřejmě přečtu i poslední díl.
První díl mě nenadchl, ale pustila jsem se do druhého v naději, že se to zlepší. Nezlepšilo, spíš naopak. Knihu jsem odkládala a prokládala jiným čtením. Opět mi vadil nezáživný styl vyprávění. Chybí mu švih a spád. Do tředího dílu jsem se už nechtěla vůbec pouštět, ale jsem od přírody zvědavá. Třeba autorka překročila svůj stín. :-)
Jak jsem měla v prvním díle problém se začíst, ale postupně mě příběh víc a víc pohlcoval, tady to bylo naopak. Zvykla jsem si na krátké pasáže a rychlé střídání osob, to mi naopak docela vyhovovalo. Ale děj se zhruba od půlky vlekl, žádné velké překvapení, spád a do konce jsem se doslova protrápila, abych věděla, jak to dopadne. Poslední věta stejně jako v prvním díle čtenáře teda zase našponuje na pokračování, ale nevím, nevím, jestli ten styl ještě vydržím. Na jednu stranu zajímavé, na druhou rozvláčné. Velmi mě ale baví hamburské reálie, dějinné vsuvky a vysvětlivky na závěr.
To, jak mě kniha zaujala, mohu obvykle měřit svou chutí vstávat i o víkendu velmi brzy, abych stihla alespoň pár kapitol, než vstanou ostatní a začne šrumec. Musím říci, že u prvního dílu se mi vstávalo s větší chutí. Zde je příběh tak trochu jednobarevný - všem se dobře daří, mají se rádi... občas malinko nuda, ale i tak se těším na poslední díl.
Za mě asi trochu slabší než první díl. Místy se děj vlekl, a rozplýval ve vodách Alstery a Labe. Faktem je, že zde už musíte očekávat nějaká úmrtí, takže se autorka je snažila alespoň přizvláštnit. Zajímavé je, jak se posouvá děj dobou, snaží se zakomponovat nejen kulturu té doby, ale i moderní výdobytky. Jako je televize, antikoncepční pilulka atd. A to samé platí i o smrti. No na Století Kena Folleta to nemá, nicméně do Ferrante také nemá. Tu jsem nedočetla (neseděl mi styl). Za mě 4*. Nic převratného se člověk nedozví (oproti Folletovi). Prostě příběh 4 přítelkyň a jejich rodin. Jí, spí, pracují, procházejí se atd. Možná pro rodilé Hamburčany to má své kouzlo, že mohou nahlédnout i do zákoutí která již po 2.sv.válce nejsou.
Zpočátku jsem mela problém se začíst a zorientovat se v množství postav. Psáno opět podle odstavců a děj přeskakující z postavy na postavu. Čte se to svižně. Dějově pohodové, žádné velké výkyvy.
(SPOILER)
Přestože je toto druhý díl, odkládám ho nedočtený, mrzí mě to, ale autorka píše moc těžce a kostrbatě a já se u knihy jen trápila,třetí díl číst už určitě nebudu, velké pozitivum této série jsou skvěle nastudované historické reálie.
Aktualizace: Teď nastal správný čas na tuto knihu, zkusila jsem ji číst podruhé, vydržela kostrbatý a těžkopádný začátek, pak jsem se s hrdiny zžila a nechtělo se mi od nich, jsem tedy zvědavá na třetí díl.
Problém byl, asi v tom, že hlavním hrdinkám je v tomto díle kolem 50 a výše, no nemohla jsem si zvyknout, jakmile jsem tento fakt přijala, bylo to skvělé početní.
Držím všem palce a těším se na poslední setkání.
Zde bylo nejtěžší si uvědomit, že hrdinky, mladé dívky z minula, už jsou v podstatě důchodkyně.
Štafetu tu pozvolně přebírá mladší generace.
Líbí se mi, jak je reálná historie zakomponována do děje. Hamburské záplavy si doteď budu pamatovat.
Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.
Dojmy jsou téměř stejné jako u prvního dílu: úspornost ve vyprávěcím stylu, který podtrhuje epizodní struktura, příliš velkých emocí kniha nevzbudí, ale přesto se čte velmi příjemně a drobné detaily způsobí, že si jde postavy oblíbit; nicméně ničím příliš nepřekvapí. A závěr vyloženě se otevírající pokračování... dobře, počkám si na třetí díl plný vnoučat...
Jsem trošku v rozpacích.
První díl jsem si velmi užila, u druhého mám pocit větší povrchnosti. Škoda nevyužitého tématu, jak se Německo vzpamatovávalo z II. války. V knize popsané období na mne působí téměř blahobytně. Jsem zvědavá na třetí díl, i když už ne tolik, jako jsem byla na druhý.
No nebylo to úplně špatný,ale prvni dil byl lepší.Tam se alespoň něco dělo.
Jak je tu zmíněno vícekrát i pro mě to bylo ke konci nekonečné a třetí díl budu číst jen z povinnosti.
V hamburských obyvatelích přetrvává mysl míry uvědomění svobodného hanzovního města, pomalu se sbírají z trosek města, i naše čtyři přítelkyně bloudí po rozbitých ulicích, hledají střechu nad hlavou i jedna druhou. Jde to pomalu. Pomalu se rozjíždí zdravotnictví, rozhlasové vysílání, obchody i zastavování nových ulic ze zbytků sutin. Rodiny se dávají dohromady, přibývají noví mladí členové, následně pak i potomci. V této druhé části trilogie je zmiňována i stavba berlínské zdii i reakce na toto mezi hamburčany. Velice čtivá kniha. Bylo všeho toho lidstvu třeba?
Díl druhý. Poválečný. Méně dramatický. Hlavní hrdinky a jejich blízcí žijí své existenčně zajištěné životy vyšší střední třídy. Vyrovnávají se se svými válečnými traumaty, ale jejich životy jsou vcelku poklidné bez velkých dramat. Přesto se to čte docela dobře. Dobové události na pozadí děje jsou zmiňovány jen povrchně, nejsou valnou historickou výpovědí.
Tak tentokrát jsem měla velký problém se začíst. I když je hned v úvodu rekapitulace osob, uvědomuju si, že jsem si po celou dobu čtení vlastně musela dávat extra velký pozor na to, kdo je kdo a ke komu vlastně patří. Časté střídání velmi krátkých kapitol tomu vůbec nepomohlo a já si tak čtení moc neužila. Všechno na mě bylo příliš popisné. Navíc k tomu nejsem milovnicí Jazzu a časté zmiňování jednotlivých písní či programu v rádiu mě zbytečně rozptylovalo a lákalo k přeskakování.
V prvním díle jsem velmi ocenila autorčinu snahu zachytit náladu ve společnosti a život obyčejných Němců. U druhého dílu jsem očekávala něco podobného. Je zde sice naznačen technický, materiální a snad i morální pokrok, ale na můj vkus příliš povrchně. Opět se mi do hlavy dere slovo, popisné.
Třetí díl budu číst asi jen z povinnosti, ale možná mě příjemně překvapí.
Trošku slabší než první díl, ale i tak jsem prečetla s chutí a teším se na třetí díl :-)
Přiznám se, že posledních 100 stran pro mě už bylo docela utrpením dočíst. Přišlo mi, že už čtu jen popis kdo co kde dělá, jí a poslouchá za písně. Také několikrát opakované informace mě nebavily (např. pes Goliáš chodil do zahrady dírou v plotě - škoda že jsem to nepočítala kolikrát to tam bylo zmíněno...) Škoda, první díl se mi líbil, třetí asi budu číst už jen z povinnosti abych věděla jak to s hrdiny dopadlo.
Prvni dil jsem zhltala, druhy jsem nedocetla ani do pulky. Nevim, jestli je to slabym prekladem... spatne no.