Nové komentáře u knih Carter Malkasian
Korejská válka 1950–53
„Oceňuji, že tuto knihu napsal autor, který se narodil o 25 roků později, než "Korejská válka" vypukla. Mohl být tedy nezaujatý a také bez "čerstvých emocí", které by mohly vést k něčemu odlišnému, než byla realita.
Rok začátku válečného tažení napovídá, že naše republika již byla v područí velkého bratra z východu.
25. června 1950 začal otevřený konflikt, když severokorejské jednotky vpadly do Jižní Koreje. V roce 1950 Sovětský svaz bojkotoval zasedání Rady bezpečnosti OSN na protest proti zastoupení Kuomintangu – vlády Čínské republiky na Tchaj-wanu namísto Číny v této instituci. Absence Sovětského svazu v Radě bezpečnosti umožnila Spojeným státům prosadit rezoluci Rady bezpečnosti OSN schvalující vojenskou intervenci v Koreji.
Dalo by se říci velká diplomatická hloupost SSSR.
Spojené státy americké vyslaly na korejský poloostrov 302 tisíce vojáků, kteří spolu s menšími jednotkami dalších dvaceti států pomohli jihokorejským jednotkám invazi odrazit. . Protiofenzíva Spojených národů zatlačila Severokorejce naopak za 38. rovnoběžku až téměř k hranici s Čínou . Na tuto situaci reagovala ČLR neformálním vstupem do konfliktu na straně Severokorejců a čínské jednotky vytlačily síly OSN zpět za 38. rovnoběžku. V červenci 1951 se původně dynamické boje změnily v patový vztah.
Boje skončily 27. července 1953, kdy byla podepsána dohoda o příměří, která obnovila hranici kolem 38. rovnoběžky a vytvořila Korejské demilitarizované pásmo. Sovětský svaz před konfliktem a po celou dobu války výrazně materiálně podporoval armádu Severní Koreje a čínských dobrovolníků.
Bohužel pro Severní Koreu to znamenalo tragédii v podobě vůdce Kim Ir Sena, který započal s dynastií Kimů (syn a vnuk), kteří dovedli zemi nejen k vybudování jedné z největších armád na zemi, ale k pravidelným hladomorům.
Současný "fírer" je z jedné strany groteskní postava, z druhé strany neřízená střela", u které lze předpokládat vše, včetně těch nejčernějších představ.
To při uzavírání smlouvy o příměří asi obě vyjednávací strany na mysli neměly.“... celý text
— 1amu
