Nové komentáře u knih Cornelia Stabenow
Henri Rousseau
„Dnes je Mezinárodní den celníků a já, poznamenaná celním prohlášením a potupným vykládáním obsahu zavazadel na stůl, bych se ráda setkala jen s jediným celníkem, a to je "Celník" Henri Rousseau.
Tak se s ním seznámím prostřednictvím téhle nádherné knihy.
Henri Rousseau ale nebyl celník, pracoval jako úředník potravinových daní ( ale vybíral mýtné) a přezdívku dostal od spisovatele Alfreda Jarryho.
Malovat začal až po čtyřicátém roku života ( musel zajistit finančně rodinu; ovdovělou maminku a šest dětí).
Teprve v padesáti odešel ze zaměstnání a malbě se věnoval naplno.
Ke své nízké penzi si přivydělával různými pracemi, třeba v časopisu Le petit journal, ale i pouliční hrou na housle.
Protože jeho obrazy kritici i obyčejní lidé zesměšňovali s tím, že maluje jako dítě.
A on tak toužil stát se uznávaným malířem.
Vystavoval svá díla v Salonu nezávislých a az během let si konečně získala jeho tvorba značnou oblibu.
O obrazu Tygr za tropické bouře napsal Felix Vallotton: " Jeho tygra, který překvapuje svou oběť, si nesmíte nechat ujít; je alfou i omegou malby."
V roce 1893 se Rousseau přestěhoval do ateliéru na Montparnassu, kde žil a pracoval až do roku 1910, kdy si při nehodě v ateliéru pořezal nohu a protože si nemohl dovolit lékařské ošetření, rána se mu zanítila a následky infekce způsobily smrt.
Henri Rousseau zemřel ve věku 66 let.
Obrazy se scénami z tropického pralesa plné exotických rostlin a zvířat jsou mé nejoblíbenější ( Sen) a to i přes fakt, že Rousseau jen předstíral , že procestoval celý svět: ve skutečnosti nikdy neopustil Francii.
Pracoval v botanických a zoologických zahradách.
Ale to je vlastně úplně jedno, důležité je, jak obrazy na diváka zapůsobí.
V Národní galerie v Praze se určitě podívejte na slavný autoportrét: Já, portrét - krajina a dobře si prohlédněte, co všechno se podařilo malíři na plátně zachytit.
Podívejte se i na televizní seriál Genius, kde malíře zpodobnil moc krásně herec Tchéky Karyo a další díl je věnován životu Rousseaova přítele Pabla Picassa.
V posledních letech Rousseaova života byl jeho podporovatelem a přítelem básník a dramatik Guillaume Apollinaire, který pro něj napsal ódu se vzpomínkou na " lesy, v nichž husté ananasy a mango klíčily, a na opice, jež prolévaly krev vodních melounů...."
Ta zdobí jako epitaf Rousseaův hrob na hřbitově v Paříži.“... celý text
— uxor
