uxor komentáře u knih
Modlitba
( nejedná se autorskou báseň Jana Skácela, ale o text modlitby Františka z Assisi, kterou Jan Skácel upravil)
Pane, ať jsi stéblo trávy,
nebo obyčejný list,
prosím dej, ať aspoň trochu umím
ve Tvých vzkazech číst.
Prosím dej ať řeči stromů aspoň trochu
rozumím,
ať vědí, že se učím a že nic neumím.
Dej, ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat
pokoru,
když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru,
ať mi stačí dohlédnout za obzor,
který jsi mi dal, ať se smířím se vším,
co jsi mi kdy vzal.
A dej mi sílu snášet pokorně,
co změnit nemám sil,
odvahu, abych to nač stačím,
na tomhle světě pozměnil.
A taky prostý rozum,
který vždycky správně rozezná,
co se změnit nedá
a co se změnit dá.
Tuto Modlitbu si poslechněte v podání Hany a Petra Ulrychových (Javory).
Prosinec
Jak je to dávno:
bílé střechy,
pod prsty zlato na ořechy,
maminka sladké mandle krájí
a děti ani nedutají.
Tajemství patrně je tlačí,
stromek je svázán na pavlači.
Pak náhle jako o sklo mince
zazvoní zvonek. Tišší, tišší
je smutek vždycky při vzpomínce.
Čas letí prudce! Třeskni číší.
Ó Vánoce,
váš dech již cítím váti vzduchem!
Sníh tu tam polétá,
a v třídách vře to ruchem,
od rána po večer se valí jimi davy,
jak nové krve proud
a svěžejší a zdravý
by v města žíly vběh.
Ó, jste tu, jste tu zase!
Tak dí mi vozů shon, rtů úsměv,
šepot v hlase,
jas skříní výkladních,
kde skvostů leží sláva,
řad krámků,
cena kde se v závod vyvolává,
za okny jesličky
i řada jablek v mechu
a v trhu stromků les,
pln jehličného dechu.
A všecka záře ta,
ten shon a kroky všecky
jsou tu,
bys na večer mír v prsa
zavřel dětský.
Zas býti dítětem!
V ten večer roku jeden
se plížit dětských let
ve ztracený ten eden,
jenž zavát životem
jak širá pole venku,
a v dětí jásotu
již cítit za chvilenku,
jak pod tím kročejem vzpomínek teplých
taje
ten sníh vám u srdce, jak ve snů dětských
kraje
vás unáší to dál.....
Louskáček u nás neodmyslitelně patří ke Štědrému večeru.
Pan Hoffmann jako první přišel s myšlenkou této krásné pohádky a od roku 1816 bylo toto téma zpracováno v mnoha dalších verzích.
Například o 30 let později Alexandr Dumas starší příběh zpopularizoval a podle jeho pohádky zkomponoval Petr Iljič Čajkovskij hudbu k baletu Louskáček.
Původní verze E.T.A. Hoffmanna se zdála choreografovi a panu Čajkovskému příliš strašidelná.
"Pociťuji plnou neschopnost hudebně vyjádřit horu cukrovinek", napsal svému bratrovi Čajkovskij.
Ale zvládl to nakonec úžasně.
Balet Louskáček byl zase nastudován v mnoha provedeních, ale já všem doporučuji Nutcracker Ballet- Full Perfomance - Live Ballet/You Tube.
Máme doma malou baletku a tak se každý Štědrý večer přenášíme do kouzelného světa překrásné baletní pohádky.
A do světa hudby Petra Iljiče Čajkovského, který je dalším bohem mého Olympu.
Doporučuji také hudební knihu Louskáček, protože děti milují opakování už známých pohádek a tady i v doprovodu hudby.
Maminky a babičky malých princezen, tenhle čarovný balet se určiťě všem holčičkám bude líbit.
PS: Hudba pana Čajkovského k Louskáčku je hudebním tématem i ve filmu Sám doma.
Jestli momentálně nemáte co číst a jste milovníci detektivek/thrillerů, tak zpozorněte.
Kniha Pod pohrebným mesiacom je totiž majstrštyk slovenské autorky Barbory Bernátové.
Vždycky jsem moc ráda, když objevím mladého a talentovaného autora ( zcela sobecky - mám co číst) a tím lépe, když je to série s mně sympatickými vyšetřovateli a neotřelými metodami ( kognitivní interview!).
A musela jsem si přečíst i Dievča v hmle a Špinu.
Vynikající, napínavé, přesně podle mého gusta.
Doporučuji a čekám na pokračování.
Tak jsme s vnučkami společnými silami dočetly vánoční příběh paní Mornštajnové.
Moc se nám polidštění Ježíška a Santy líbilo a když se druhý jmenovaný zasekl v komíně, nu byla to legrace.
Děj nebudu prozrazovat, ale pro nešťastného Ludvíka by holčičky i nějaký dárek oželely.
Dojemné a krásné.
Ovšem vznikla rozepře mezi starší a mladší vnučkou ohledně dárků, které nosí Ježíšek a zda vůbec existuje.
Nakonec jsme celou věc uhráli se synem na remízu: Dárky kupují rodiče, ale vždycky je tam nějaký i od Ježíška.
Jestli budete číst už starším dětem, připravte se na podobné otázky.
Kdyby bylo na mně, nelhaĺa bych, ale jsem jen babička s poradnim hlasem....
Přeji pani Mornštajnové a nám všem krásné Vánoce s rozzářenými tvářičkami dětí. A aby nešlo jen o ďrahé věci, ale hlavně o společnost nám drahých lidí.
PS: " Babi, ale ty nám nepřestaneš plést, viď"?
Neodolala jsem a koupila další "Finkovku" namluvenou krásně panem Hruškou.
Škoda, že jsou zatím jen dvě.
PROTOŽE, když začnete číst tuhle sérii, nelze přestat.
A tak se pokorně vrátím ke knihám papírovým a vezmu to všechno od začátku.
Já vlastně nevím, proč si mě detektivky pana Velinského tak podmanily.
Možná je to tím, že jsem byla v podobné kovoobráběcí továrničce na dvouměsíční brigádě a dokonale si umím představit mikrosvět drbů, lásek, nástěnek, norem, zmetků, špon, nočních šicht, jídelny s přejícími kuchařkami a rekreací ROH.
A soustružníci byla šlechta...
Za svoje první vydělané peníze jsem si koupila kožené sako. Heč...
( no, nevím, jak moc bylo opravdu kožené).
Ota se vrací z vojenského cvičení, je poněkud zklamán ženami, Jitka a House...
A tak jej problémy nové posily v kanceláři nezajímají, ale jak už to u něj bývá zvykem, zvědavost zvítězí.
Nebýt Oldy Nývlta, nevím, nevím, vole.
Zde je známé rčení rozšířeno:
" Ukvapené závěry jsou zhouba nejen pro kriminalistu, ale i pro obviněné".
.......jděte si s Lindou a Hankou gumovat kaňoury v Rukopisech....
Projděte se po velice dlouhých schodech, stojí to za to.
Vánoční koledu jsem tentokrát poslouchala v podání pana Somra.
Krása, která se dotkne všech našich citlivých srdcí.
Problém je v tom, že lidé, rozhodující o našich životech a chodu světa žádné srdce ani svědomí nemají.
NIC je nikdy nezměnilo a nezmění.
Ducha pana Marleye by si pravděpodobně prohlédli s přezíravým úsměvem a s přesvědčením o své jedinečnosti by jej nevzali vůbec na vědomí.
Duch minulosti by nemohl ukázat nic cituplného, protože city se v těch nejvyšších kruzích považují za slabost.
Duch současnosti, nu, to by se těmto lidem moc líbilo, mají přece moc a všeho moc a mohou všechno.
Duch budoucnosti by pak měl smůlu, protože " Po nás potopa".
Spokojeně by spočívali v mramorových hrobkách a potomci by je velebili za rozmnožení už tak obrovského majetku.
Mám knihy pana Dickense moc ráda, ale asi jsem moc cynická.....
A moc bych si přála nebýt, ale takhle mě zformoval život a současná neutěšená situace.
Přesto nám všem ( ještě věřícím v dobro) přeji klidné a krásné Vánoce.
Audiokniha výborně načtena Liborem Hruškou.
Bože, ty audioknihy jsou vynález tisíciletí, ponechávající ruce volné a při napínavém příběhu vám i nudná práce uběhne jako nic.
Detektivky pana Velinského s bezděčným detektivem Otou Finkem jsou mé TOP a Strašidlo minulosti patří k nejlepším.
Co všechno způsobí jedna objížďka? Skok o 12 let zpět, do doby svazácké brigády a první lásky tehdy šesnáctiletého ( skoro) Oty.
Ano, Lucie Nádvorníková, proudnicová neboli aerodinamická Tatra, Pozorka, nález kostry, Bimbo a House....
Jak to všechno souvisí?
Opět skvěle vystavěný příběh plný nebezpečí a napětí.
A pamatujte si, že ukvapený závěry jsou kriminalistova zhouba!
Na uctění památky fenomenálního spisovatele a autora trampských písní KK si, prosím, pusťte Bourák značky Dodge..
Ó Velký Ome, děkuji za audioknihy....
A velké díky paní Slavíkové v mnoha mistrně hlasově rozlišených postavách.
Rýmou zastřený hlas Mořihněva Ovíska a strhašně strhašný a throchu zhamilhovaný Igor, ale vlastně všechny hrdiny i nehrdiny tohohle dílu Úžasné zeměplochy si budu dlouho pamatovat.
A opakovaně poslouchat.
Moje milovaná čarodějky se musí vypořádat tentokrát s upíry, na které neplatí žádná protiupíří opatření a už, už to vypadá docela nahnutě.
Mezi Ovískem a Bábi Zlopočasnou se rozvine doslova "božský" rozhovor o náboženství a nejen o něm.
Nu a i moji oblíbenci Nac Mac Fíglové si přijdou na své.
I Silver si smočí drápy v upíří krvi.
O upírech raději psát nebudu, znáte to?
"Nevěřím na upíry, ale co kdyby...".
Doporučuji všem, hlavně těm, kteří pomalu šílí nejen z Vánoc...
Naprostá lahůdka...
Ještě není Štědrý den, ale my jsme šli s mužem po stopách pana Rudiše, tedy abych nelhala, jeli jsme autem.
Nejdřív na Hlavní nádraží, kde jsem nebyla už mnoho let a kde jsem jako malá holčička zůstala v secesní hale úplně omráčená, myslela jsem, že jsem v kostele.
Ne, neztratila jsem se, ale zamkla jsem se v kabině WC a nemohla jsem se dostat ven.
To je vzpomínek....
Pak jsme šli do pivnice U Černého vola, kde jsme u dlouhých stolů kdysi plánovali cesty do světa, to je let....
Nu a pak k železničnímu mostu, kde jsme nepotkali ani pana Kavku, ani pana Kafku, ale několik ptáků tam létalo a představa, že jsou to básníci, spisovatelé a malíři se mi moc líbila. Kéž by to byla pravda.
A tak jsem zašeptala:
" Vltavo, Vltavo, vpřed mě unášej
Vltavo, Vltavo, polibek mi dej".
Pak už nám ( I psovi) byla zima a vám doporučuji si tuhle neobyčejnou knihu přečíst a putování po Praze za nás dokončit.
Doopravdy začneme žít, až když se přestaneme bát.
Dorothy Thompsonová, americka novinářka
Romány s válečnou tématikou už nečtu moc často, protože mě trápí, že vím, jak strašná válka se dotkne životů našich hrdinů a kolik z nich se nedočká šťastného konce.
"Dobrou noc z Paříže", věta, kterou se loučila americká herečka Drue Leytonová na konci svého rozhlasového vysílání z Francie pro Ameriku.
Při svých rozhovorech se známými osobnostmi neustále varovala před hrozící invazí německých vojsk do Francie a prosila svou vlast o pomoc.
Zprostředkovala posluchačům hrozný exodus Pařížanů z města pod palbou německých letadel a přímý přenos z bombardování Bordeaux.
Přečtěte si tuhle nádhernou knihu, která je zbeletrizovaným skutečným příběhem nesmírně statečné a odvážné ženy, které se podařilo válku přežít a zachránit životy mnoha lidí.
Ale je zároveň i příběhem obyčejných Francouzů, kteří riskovali své životy pro záchranu anglických a amerických pilotů.
Drue Leytonová Tartiérová - čest Vaší památce....
(SPOILER) Anatole France
" Po stránce myšlenkové se v mnohém projevoval jako dědic Montaignův, Voltairův a Diderotův".
Anatole France
- nositel Nobelovy ceny za literaturu
- aktivní bojovník za spravedlnost
a proti nedokonalosti společenských
systémů
- člen Francouzské komunistické strany
- katolickou církví byly jeho práce zařazeny na Index Librorum Prohibitorum ( zakázány pod trestem exkomunikace)
- jeho životopis stojí za přečtení
Thais
Novela, jejíž námět převzal spisovatel z raně křesťanské literatury.
Příběh se odehrává ve starověké Alexandrii.
Vztah Thais, kurtizány Venušina chrámu a mnicha Athanaëla je výzvou k prostotě srdce i ducha a mohl být pro mnohé autorovy současniky značně skandální.
Mnich Athanaël se rozhodl obrátit Thais, která věří v dokonalost a krásu, na svou víru.
Stárnoucí kurtizána uvěří ve svých pochybách v novou cestu, která ji vede do pouště, do ženské komunity.
Cesta je krutá a Athanaël nedbá jejich útrap. Je zcela v moci své fyzické touhy po Thais, kterou si sám nedokáže přiznat.
Vyčerpaná a vykořeněná Thais ( budoucí svatá Thais) umírá ve své cele.
Athanaël zjišťuje, že sešel ze své cesty svatého muže, když podlehl pozemským touhám a do Thais se zamiloval.
Jules Massenet vytvořil na téma románu Thais operu o třech dějstvích.
Je nádherná - končí Athanaëlovým zvoláním " Slitování".
A já i nemilovníkům opery doporučuji Meditation from Thais v podání Stjepana Hausera ( 2Cellos).
Krása.
(SPOILER) Na tohle pokračování série s Madison a Natem ( psa v to počítaje), jsem se moc těšila.
A zase mě Wendy Dranfield dokázala ke své knize přikovat.
A četla jsem až téměř do rána.
A to se mi moc často nestává.
A už to vypadalo i na romantickou linku.
A pak vzkaz od Kirsten.
A Vánoce a vraždy mladých matek.
A na scénu přichází otec, ale ne jako táta.....
A nový parťák - neparťák.
A napětí a nebezpečí.
A všichni jsou v ohrožení.
A mnoho pravděpodobných podezřelých.
A netušila jsem pachatele.
A hlavně zde není geniální agent.
A vůbec, přečtěte si, jak to všechno dopadne.
A už se těším na pokračování ( moc).
A přesně takhle má vypadat kvalitní thriller!
(SPOILER) Malenka je podle mého názoru nejkrásnější pohádka Hanse Christiana Andersena.
Jako dítě jsem také chtěla létat s vlaštovičkou do dalekých krajů a ono se mi to i splnilo....
Ano, měli jsme vlaštovčí hnízda pod krovem a já jsem vlaštovky nemohla pozorovat, byla moc vysoko, tak jsme jim s kamarády vybudovali hnízda na kolně, ale vlaštovky jsme nepřilákali.
Tehdy jich bylo všude tolik.....hnízd i vlaštoviček a jiřiček.
Dnes jsme se se starší vnučkou v četbě střídaly a legrační jsou komentáře mladší holčičky k ropuše ( babi, přeskoč tu ropuchu) a krtkovi ( ale krteček je přece moc hezký a hodný) a "ryby mají zuby"?
Nu a motýlek byl od listu odvázán
( přece ho tam nemůžeme nechat).
A
" Neskákej nám pořád do řeči".
Konec pohádky je krásný tak, jak by v pohádkách měl být.
Malenka se stala Majou, vzala si za manžela skřítka květů a jako svatební dar dostala křídla.
Nádhera.....
Film, který by dnes byl rozhodně v naší všeobjímající společnosti médii rozsekán na padrť a pravděpodobně by bylo vzneseno mnoho žalob a protestů.
Život Briana byl před mnoha lety pro mě jako zjevení a i včera večer mi zase tekly smíchy slzy.
Já vím, já vím, na Kamenování je nejsmutnější, že se stále ve skutečnosti odehrává a právo šaria se hlásí o slovo i v Evropě!!!
Ale lidské povahy jsou zde vykresleny naprosto pravdivě, dav bažící po krvi a to krvi kohokoliv a ve jménu čehokoliv.
Nebudu lhát, pustila jsem si tuhle scénu opakovaně a smála se, až mi tekly nejen slzy.
" Vezmu si dva špičatý a jeden placáček"
" Mně placáček, mami:"
" Tak dobře, dva placáčky, dva špičatý a pytlík štěrku".....
A další scéna jako vystřižená ze současnosti:
" Kupte si slavičí jazýčky, játra ze střízlíka, dromedáří chlopně, jaguáří lalůčky, čipsy z vlčích bradavek...."
Nepřipomíná vám to současné kulinářské trendy?
Kdo si dá dnes vepřo knedlo je primitiv. Exoticka jídla, vršená na talíř pinzetou, název mnohdy ani nelze vyslovit, ale všichni se tváří, že si je běžně doma připravují...a jedí tajně tlačenku.
Nu a perla:
Stan chce být ženská / Loreta a rodit děti...
Nevadí, že nemá dělohu...
" Má plné právo mít děti".
"Zahájíme boj proti potlačování tvého práva rodit".
" To je symbol našeho boje proti útlaku".
" Spíš jeho boj proti realitě".
Dneska by měli tvůrci ještě pestřejší výběr pohlaví, že?
Smála jsem se, ale ono to zase tak k popukání není.
A teď mě můžete kamenovat za moje názory, myslím, že prodejci ještě nějaké placáčky zbyly.
PS: Ano, i u nás je, zatím slovně, ihned kamenován každý, kdo nesdílí ten jediný správný názor, ale i slova mají váhu kamene a ubližují, ničí a zastrašují....a o to jde.
( Asi dostanu červenou nebo mě vyloučí ze hry).
Vincent van Gogh
Paul Cézanne
Paul Gauguin
Henri de Toulouse-Lautrec
George Seurat
Malíři, jejichž jména i díla jsou dobře známá a každý z nich si zaslouží svoji samostatnou kapitolu.
ALE já bych chtěla psát o malíři, který mi svými obrazy učaroval:
Edouard Léon CORTÉS
" Pařížský básník malířství"
Najděte si, prosím, na YouTube jeho obrazy v doprovodu hudby Erika Satieho
DOKONALÉ....
Je zde Paříž, kde kočárky nahrazují automobily a tramvaje, ale hlavně je zde zachycena atmosféra města, které bylo vždy centrem umění.
A tak si můžeme představovat, že takhle viděli
Paříž v roce 1911 bratři Čapkové při svém studijním pobytu, Karel Čapek zde začíná psát hru Loupežník
Paříž, která byla kolébkou mnoha dalších uměleckých směrů
Paříž, kde byste mohli potkat Henriho Matise i Ernesta Hemingwaye, ale i Jana Zrzavého, či později Vítězslava Nezvala
Paříž Sarah Bernhardtové - Múzy Alfonse Muchy
Paříž ze zasněnou Seinou, na jejímž břehu třeba sedával i František Kupka
Paříž Montparnass Guillauma Apolinaira a Marca Chagalla
Paříž s ateliérem Pabla Picassa
Ale i
Paříž, kde v naprosté bídě a osamění umírá Oscar Wilde
a Amedeo Modigliani
Paříž básníků, malířů, spisovatelů,
všechny
Paříž omámila a inspirovala...
Paříž....chtěla bych mít stroj času, ale nemám a tak mohu
Paříž na začátku a v průběhu 20.století obdivovat alespoň na těchto překrásných obrazech Edouarda Cortése...
Paris at night
Tři sirky jedna po druhé škrtnutá
do noci
První abych viděl tvůj celý obličej
Druhá abych viděl tvé oči
Poslední abych viděl tvá ústa
A tma pustopustá aby to vše
mi připomněla
když ležíš v objetí mého těla
Jacques Prévert
Kniha, kterou jsem před lety dostala od syna, kterému se nelíbilo, jak vychovávám psa.
Je to opravdu dobře připravená publikace i s názornými obrázky.
Jenže buď je chyba ve mně nebo v mých psech.
Nechci tomuto chytrému zvířeti vnucovat lidské představy o psím chování.
Jediné dva povely, které u nás zachraňují psovi život jsou nutnost, a to: Stůj! a Domů!
Moje zkušenosti;
NIKDY nesmí jít pes, mimo zahradu, bez vodítka.
Měla jsem fenku, která se ode mne nehnula na krok, ať jsme byly kdekoliv a tak chodila léta na volno bez incidentu. Při bouřce spala, na střelnici se mnou v klidu, v Paříži na Silvestra ohňostroje v pohodě a pak v restauraci upadl číšníkovi tác a holka se rozběhla domů prostředkem silnice, žádné Stůj! jí nezastavilo. Naštěstí to dopadlo dobře, nebyl provoz. Už nikdy jsem s ní pak nešla bez vodítka.
A radím to i vám všem.
Ať je pes sebelépe vycvičený, nikdy nevíte, co bude spouštěčem neovladatelnosti.
Tolik k těm bublinám s myšlenkami psů. Ani náhodou.....
PS: " Nebojte, nekouše", NEVĚŘTE - rotvajlerka skočila po Betyně, já zvedla svého psa nad hlavu a dodnes mám jizvy od drápů na stehně.
" NIKDY to neudělala, poslouchá na slovo" vám fakt nepomůže...
Mám moc ráda biatlon, protože stejně jako v atletice záleží na každém jedinci, jak se vypořádá se svým závodem.
Nu, a štafety prověří celá družstva.
Žádní rozhodčí a VAR, rozhodující o výsledku fotbalových zápasů.
Kombinace běhu na lyžích a střelby je mnohdy tak plná zvratů a napínavá, že diváci jen trnou.
Dnes v Kontiolahti začala sezóna 2024/25 a bylo to pro český biatlon Waterloo.
Jsem zklamaná a smutná.
Mění se trenéři, celé týmy na vosky a mázu, podpora a zázemí maximální možné = výsledek jsme viděli loni a letos to nevypadá jinak.
Gabrielu Soukalovou pořád někdo kritizoval za hlouposti, ale ona jezdila na závody bojovat o medajle a ne si závody užívat ( na tohle jsem alergická, užívat si mohu já na sjezdovce, ale ne vrcholový sportovec při závodech).
Na takové biatlonisty jako byla první česká mistryně světa Kateřina Holubcová, Ondřej Moravec, Jaroslav Šlesinger, Veronika Vítková, Eva Puskarčíková a Jaroslav Soukup ve zlaté éře českého biatlonu budeme ještě dlouho vzpomínat a nevidím zatím nikoho, kdo by jel v jejich stopě.
PS: O českém fotbalu ( hokeji) se mi ani nechce psát, to bych plakala krvavé slzy....
Všechny díly Života ve staletích spolu s Toulkami českou minulostí mají vyhrazené čestné místo v mé knihovně.
Snad o chloupek mám raději Lexikon historie pana Vondrušky.
Krásné publikace na křídovém papíru, plné fotografií a ilustrací upoutají zájem čtenáře hned po otevření knihy.
Je zde vše, co by nás mohlo zajímat o životě všech vrstev společnosti 15. století.
Mě zaujala kapitola
Klima:
....nestabilita počasí, dlouhé a nesmírně mrazivé zimy a deštivá a velice horká léta, z toho pramenící hladomor a sociální otřesy....válka a morové rány zpustošily zemi natolik, že jedinou cestou k obnově života bylo ukončení válečného konfliktu a likvidace husitských polních vojsk, která odmítala složit zbraně ( válka byla jediným jejich zdrojem obživy). Proto se proti nim postavila strana papežská i kališníci.
( Kniha byla vydána v r. 2012,tedy před tím, než začali ve školách strašit děti, že naše planeta shoří).
A dopis Johanky z Arku českým husitům
" Já, abych pravdu řekla, kdybych nebyla zaměstnána válkami s Angličany, věru bych již dávno byla přišla na vás........".
Musela bych opsat celou knihu, je SKVĚLÁ.
Doporučila bych tyhle nádherné publikace místo suchopárných učebnic dějepisu ( nejčastěji nalistovanou kapitolou by jistě byla kapitola Láska a erotika).
Přečtěte si knihu, žasněte a inspirujte se k výletům, třeba do Blatné nebo se podívat na nádhernou výzdobu píseckého hradu.....vyberte si...
Pro celý projekt Lexikonu je 5 hvězd opravdu málo.