uxor komentáře u knih

Zítra je Den koláčů, ale já budu péct až v pátek nebo v sobotu.

Tahle kuchařka je perla pro všechny milovníky pečení ( a konzumace ) velikých dobrot.

Vyzkoušela jsem všechny recepty ( jen holt výrobky nevypadají tak úplně úhledně jako na fotografiích), po všem se jen zaprášilo.
Chléb musím zkusit znovu, ale ten mi nikdy moc nešel.
A croissanty také potřebují zlepšit ( to máslo, šmankote, to máslo!!).

A když koláče, tak ty moravské.
Ze všeho nejraději mám heboučké, měkoučké, vykynuté těsto vyklopené na válu a práci s ním. To je radost.
A pak hezky dozlatova upečené koláče plné tvarohu, povidla zasypaná drobenkou.....ta vůně.

Začínající kuchařky se klidně mohou pustit do pečení, pan Maršálek je provede krok za krokem celým postupem.
A už nad fotografiemi se každému musí sbíhat sliny.

Podle mě nejlepší kniha cukrářských receptů ( nechci napsat všech dob, ale dodnes určitě).

12 21.01.2025

Dnes je Mezinárodní den objímání:
( ale to by měl být přece každý den)
........
........
Sevři mě celou v náručí
Obejmi mě
pořád mě objímej v té tmě a zimě
obejmi mě
Za chvíli může být pozdě
Náš život to je tahle chvíle zrovna teď
Tady se zdechne ze všeho
z horka i ze zimy
Mrzneme dusíme se
Tak málo vzduchu k dýchání je tady
Kdybys mě přestal objímat
umřela bych ti udušením
Tobě je patnáct a mě taky
třicet let je nám dohromady
Ve třiceti už přece nejsme děti
už jsme dost staří na práci
už jsme dost staří na objetí
Za chvíli může být pozdě
Náš život to je tahle chvíle
Zrovna teď
Obejmi mě

Jacques Prévert
Obejmi mě

28 21.01.2025

20. leden je Den milovníků sýrů a jelikož mezi ně patřím, tak všem mlsným jazýčkům doporučuji tuhle knihu.

Všechny sýry uvedené v téhle publikaci jsem neochutnala a upřímně řečeno, mě docela děsí doslovné životopisy jednotlivých druhů sýrů a zvířat chovaných kvůli mléku a jejich jídelníček.

Teď jsem četla Hostinu smutku a Římané měli pro čuníky také vybranou stravu, alespoň nebohá prasátka před koncem bytí řádně opili vínem. Já vím, že to k sýrům nepatří, ale už se antickému vnímání požitkářství přibližujeme.

Miluji nakupování a hlavně ochutnávání sýrů ( mňam, když vám prodejce ukrojí pláteček ) u nás i v různých zemích světa a ani mě tak nezajímá životopis jako chuť ( když se rozpustí na jazyku) a chuťové pohárky buď zajásají ( většinou) nebo řeknou " brrr" ( v mém případě kozí sýr).
A nenechte se odradit " vůní" , či vzhledem. Jsou to dobroty. Ochutnávejte a pochutnávejte si.


PS: Zítra je Mezinárodní den objímání, tak nezapomeňte!!

22 20.01.2025

Audioknihu jsem koupila na základě komentáře evelýny a Šánky a nemám k jejich hodnocení co dodat.

Tak jsem se vžila do krásného příběhu, že jsem upletla tělo svetru o 10 cm delší.
A příze s nopky se moc špatně páře.
Nevadí, stálo to za to.

Děkuji paní Krajčo za trochu magickou knihu, dramatický začátek mě doslova uzemnil, jen ten konec byl pro mě moc smutný, chudák Debora.

A do hlasu pana Krajča jsem se zamilovala....

33 17.01.2025

Bulharsko je moje láska ze všech nejmilejší.

Možná to bude tím, že po několika transfuzích krve po autohavárii ( naboural do nás opilý Němec) jsem vlastně napůl Bulharka. V Kazanlaku, městu růží, mi zachránili život a po operaci natržených jater jsem 6 neděl ležela s extenzí pravé nohy.
Adoptovala mě bulharská rodina Minčeva, otec pracoval kdysi v ČR a uměl česky. Nikdy jim nebudu schopna dostatečně poděkovat za tak nezištnou a laskavou péči.

Později, kdy se nám otevřela klec režimu, jsme cestovali do Turecka, Řecka a Albánie vždy přes Bulharsko a těšili jsme se s opravdovými přáteli.
Navšťívila jsem mnoho zemí, Sri Lanku a Sulawesi zbožňuji, ale Bulharsko je můj druhý domov.

Miluji Černé moře plné života , divoké pláže, nedotčenou přírodu v horách a u Achtopolu a Sozopolu.
A bulharštinu.

PS: Při každé návštěvě se sejde půlka vesnice a i když mají velmi málo o všechno se podělí a potěší obrovským srdcem. Otisk tlapky mého tehdy malého syna přetrvával na stěně léta, hezky obmalován.
Miluji je všechny....navždy.

26 17.01.2025

Tak tedy šestá kniha zprava, ve třetí poličce odshora.
Mám víc kandidátů, ale tohle je kniha knih své doby.

Ano, takhle jsme procestovali celou Evropu. Máme vydání z roku 1985 a byla to tehdy kniha doslova přelomová.
Žádné luštěni ve skládaných automapách ( to už jsem fakt tak stará?), hádky, luštění při baterce a BLOUDĚNÍ...nejhorší byl průjezd velkými městy.

I když si trasu předem naplánujete, vypíšete, vždycky se něco semele a najednou jste někde, kde jste ale opravdu být nechtěli.
Nejčastěji v prudkém dešti, bouřce nebo v noci.
" Jedeme dobře? Mně se to nějak nezdá".
" Kde to vlastně jsme?"
" Zeptej se..".
Většinou nebylo koho.
Nesmělé pípnutí:
" Asi jsme zabloudili".
" Ukaž, to je takový problém?"
A na světě byla hádka jako hrom.
Třeba když jsme skončili u slepičárny nebo v zahradnictví.
Vysoko v horách jen my, světlušky a hvězdy.
A parta přátel v autech za námi ...

Dnes u domu zadáte cíl do navigace, jedete po kvaliních silnicích ( jen u nás ne!), dát si kávu nebo se najíst, či ubytovat kdekoliv v Evropě je samozřejmost.
Nuda.
My jsme byli pangejtoví stolovníci, zásoba peněz i pohonných hmot přesně rozpočítaná. Setkání s hady, pavouky a vosami v lesíku nebo křoví a následný úprk, tak jsme poznávali Evropu.
Nedůstojné? Možná.
Ale touha vidět a poznat byla silnější.

Vlastně je mi to trochu líto......
Když tak vidím všechny ty potrhané plachty automap ( ne, nevyhodím je), vzpomínám...
Byla to krásná dobrodružství.

PS: Mapy, i když dnes v jiné podobě, používám při čtení knih ráda, abych věděla, kde se děj odehrává.

26 17.01.2025

Při svých toulkách v nabídce audioknih jsem objevila tuhle perlu načtenou Martinou Hudečkovou, tady na DK jsem si přečetla komentáře a hned si jí koupila.

Téměř 12 hodin báječně načteného textu jsem se nenudila, dojímala, bavila ( Dot Weemsová a její aktuality) a nechala se doslova hladit laskavostí, opravdovostí lásky a přátelství.

Idgie Threadgoodeová, Ruth Jamisonová, Big George, Sipsey a Smokey mě doslova citově převálcovali.
Zabiti Franka Bennetta a soudní jednáni, kde reverend Scroggi lže, přísahá místo na Bibli na knihu Bílá velryba a zachráni svým svědectvím obžalovaným životy, další nádherný projev lidskosti a laskavosti....( upřimně: trnula jsem, co řekne).

Dnes jsem si musela pustit i film, bála jsem se zklamání, ale opak je pravdou, byl to zážitek, na který hned tak nezapomenu.

Audiokniha i film se řadí mezi mé srdcovky/antideresiva a ráda se k oběma zpracováním budu vracet.

Doporučuji, doporučuji......všemi hvězdami na americké vlajce.

PS: Nikdy neříkej nikdy.

43 13.01.2025

Pohádky o vilách jsou u nás nejoblíbenější a tyhle jsou něžné, krásné i poučné.

Pohádky o vilách si musím vymýšlet ( na tvorbě se podílíme všechny tři), máme svůj kouzelný lesopark a už mi dochází inspirace, tahle kniha mi dopřála oddechový čas.

A čertík Jajdin proměněný v černého kocourka...myslím, že teď v každé černé kočičce uvidí holky kousek pekla. Čertíci v našem lesoparku také chtěli zůstat a tak je naše královna víl proměnila v to, čím chtěli být. V černého nočního motýla, v lesního skřítka a v hlídacího pejska.

Nejlepším doporučením je, že holčičky při čtení ani nedutají.
Škoda, že pohádek je jen pět.

36 13.01.2025

Tak, četla jsem zase jednou skoro až do rána, nestává se mi často, abych tak propadla kouzlu úžasného příběhu.

Lékařka Tchan Jün-sien je skutečná historická osobnost období dynastie Ming, v r. 1511 vydala tiskem Rozmanité zápisky o léčení.
Mnohé z předpisů, které paní Tchan uvádí, se v tradiční čínské medicíně používá dodnes a vycházejí z tradice staré přes 2000 let!!! Fascinující.

O životě této lékařky se kromě několika stránek úvodu, které sama napsala, a dodatků, doplněných jejími mužskými příbuznými, mnoho neví.

Autorka nás v románu provede světem žen a jejich místem s tehdejší čínské vyšší společnosti.
Po narození byla dívka majetkem otce, po sjednaném sňatku majetkem manžela ( kterého poprvé viděla v lůžku!), o jejím životě rozhodovala tchyně a pokud se jí jako manželce narodil syn, byla jeho majetkem!!!

Děsivé je svazováni nohou - úplné zmrzačení chodidel za účelem co nejmenší nožky. Brrr!!
Tahle tradice se udržela v prominentních kruzích čínské společnosti 1000 let, až do začátku 20. století.

Další nám nepochopitelnou věcí je přístup tehdejších lékařů k ženským chorobám ( všem chorobám žen, ze závěsu vysunula nemocná ruku a podle pulzu se určila diagnóza).
A to nemluvím o těhotenství a porodu ....

Určitě si tenhle román přečtěte, nebudu víc prozrazovat, ale za mě TOP na 100 hvězd.

42 12.01.2025

Právě teď kvetou orchideje a tahle něžná krása je potěšením při pohledu na spící zahradu ( I když se děsím, protože krokusy a tulipány už vystrčily lístečky).
Zimní jasmín už má poupata a plot brzy rozkvete žlutými hvězdičkami. Stejně tak čemeřice.
Orchideje pěstuji už mnoho let, mám mnoho druhů a barevná škála krásných květů mě pokaždé překvapí a potěší. Z téhle příručky jsem čerpala první zkušenosti. A od pana Novotného, díky...

Obrovskou výhodou je nenáročnost těchto květin a při dodržení jednoduchých pravidel vám budou opakovaně kvést.

Dnes je na trhu mnoho rostlin a také mnoho příruček, stačí si zjistit informace ( třeba na internetu) a podle nich se rozhodnout ke koupi těchto královen, jejichž květy zdobí interiér vašeho bytu dlouhou dobu.

Nikdy nenechte orchidejím "mokré nožičky"(největší chyba), kupte si květináče určené pro tyto květiny, které umožňují zasunutí plastových obalů a kořínky nejsou ve vodě. Nezalévám je, tak jednou za 10 dní ( podle suchosti substrátu) je dám všechny do velké nádoby s odstátou vodou ( 10 cm) a nechám je tak hodinu, dvě "napít" a občas porosím. Tyčinka hnojiva na orchideje do substrátu a je to.
Občas je přesadím, rozsadím, ostříhám suché kořínky a otřu listy.
Žádné velké štráchy...
A holky kvetou, asi si už na mě zvykly.

38 11.01.2025

Veliká škoda, že tahle kniha se nedočkala zasloužené pozornosti.
Je to totiž strhujicí obraz starověkého Říma z pohledu otroka Thrasia na nešťastný život a hlavně na vybraný jidelníček jednoho z nejmarnotratnějších mužů tehdejší společnosti.
Marcus Gavius Apicus je zachycen současníky v nelichotivém světle, ale jak to bylo doopravdy? A kdy skutečně žil?
Můžeme se jen orientovat podle skutečných osobností, které okrajově vystupují v knize Crystal King.

Ať už je to jak chce, je podle historiků prvním autorem kuchařské knihy O umění kuchařském.

Autorce se podařilo mistrně propojit osud Seiana a Apicia. Děj je opravdu napínavý a tragický.

Recepty můžeme vyzkoušet, ale bude nám chybět silphium, které přidávali Římané a před nimi i Řekové do téměř každého pokrmu a byli tímto kořením doslova "posedlí".
Rostlina Silphium rostla pouze na malém území dnešní Libye a nikdy se jí nepodařilo pěstovat někde jinde.
Gram rostliny se prodával za gram zlata.

A tak kvůli mlsným jazykům bylo silphium doslova vyjedeno. Vědci se dnes domnívají, že roli hrála i změna klimatu.
Poslední kořen byl údajně věnován Nerovi.

Doporučuji tuhle zapadlou perlu milovníkům historie, vaření a krásných, ač fiktivnich příběhů s historickými prvky všemi hvězdami.

33 11.01.2025

(SPOILER) Knihy paní Hughes mám moc ráda, vždycky jde o neobvyklý příběh nabitý emocemi.
Tajemství a dvě časové roviny, co víc si přát?
Vlastně má tenhle příběh podobné téma jako kniha Na kuchyňské frontě, jde zde opět o to, jak se snažila britská vláda chránit obyvatelstvo, v tomto případě děti, před bombardováním velkých měst jejich evakuací na venkov.
Ale vše zkomplikuje láska k poněkud majetnickému člověku, který chce mít objekt své lásky jen pro sebe.

Je jisté, že každého muže bojujícího ve válce nebo v odboji musela prožitá hrůza více, či méně změnit.
A zde ještě vyvraždění obyvatel vesničky, kdy Nico přišel o rodiče, nepředstavitelné.
Posttraumatický šok v té nejhorší podobě na podhoubí už tak narušené psychiky.

Candice v současné linii příběhu si s pomocí Jenny odtrhne pijavici přisátou na duši i peněžence.

Doporučuji k přečtení i zamyšlení se nad tím, kolik žen trpí domácím násilím a nechá se ovládat podobnými parazity. A mlčí.....

37 11.01.2025

Knihu jsem si koupila, protože mě zajímá život obyčejných britských lidí během 2. sv. války.
Obdivuji vzepětí, solidaritu, ukázněnost a soudržnost celého národa.
Jak ve svých pamětech uvedl tehdejší ministr výživy lord Woolton:
" Země si nikdy neuvědomovala, že jsme se ocitli tak blízko katastrofě."
Přídělový systém ( dodržovala i královská rodina) nestačil pokrýt potřeby trhu a tak vznikla kampaň Dig for victory motivující každého člověka k pěstování zeleniny, slepic, králíků a vepřů.

Boj se tedy vedl v kuchyni i na zahradě.
Bombardování a námořní blokády, hrůza....

Pro představu: V Londýně vzniklo 1,4 milionů zahrádek u domů. Potřebné plodiny se pěstovaly v parcích, na golfových hřištích, osázení zeleninou se dočkaly i hradní příkopy londýnského Toweru, Buckinghamského paláce nebo hradu ve Windsoru.

" Vedeme tu opravdovou bitvu o jídlo, každý záhonek šetří životy námořníků dopravujícich potraviny ze zámoří. Válku v kuchyni nemůžeme vyhrát bez bitev na našich zahradách. Zvítězíme!"
V rozhlase se vysílaly pořady o zahradničení a vaření, úsporných receptech a o Prasečích klubech, komunitně spravovaných chovech vepřů ( v Londýně tak vyrostlo ročně kolem šesti tisíc čuníků.)
Na parkovišti londýnského Hotelu Savoy byly chovány slepice.

Byly zakládány bylinkářské výbory, pěstováné bylinky nahradily léky potřebné na frontě.

Nebylo příliš neobvyklé vidět krále Jiřího VI. jak rýčem zúrodňuje záhony v Kensingtonských zahradách!!!

A jsme u naší knihy Na kuchyňské frontě, která nám zprostředkovává pohled na život a osudy čtyř povahově rozdílných žen a na jejich účast v kuchařské soutěži. Krásný příběh.

Doporučuji. Škoda jen, že není víc prostoru věnováno výše uvedeným informacím.

PS: Mrkvový dort a cukroví peču ráda i dnes.

35 10.01.2025

Tři králové, celým názvem Svatí tři králové, německy Heilige drei Könige byl název daný gestapem zpravodajsky - sabotážní skupině Obrany národa tvořené pplk. Josefem Balabánem, pplk. Josefem Mašínem a štábním kpt. Václavem Morávkem.

Skupina se oficiálně neoznačovala, sami o sobě mluvili jako o třech mušketýrech.
Zaměřovala se na sběr zpravodajských informací, přípravu a provádění protiněmeckých sabotážních a diverzních akcí.

Zároveň se podílela na udržování spojení s československou exilovou reprezentací.
Radiotelegrafistou byl četař František Pelán ( někdy označován za čtvrtého mušketýra).
Svou centrálu měli v pracovně plukovníka Tomáše Berky na ministerstvu práce a sociálních věcí v Praze.

Osudy pana Balabána, Mašína ( otec Ctirada a Josefa o kterých natočen film je!) a Morávka jsou velmi tragické, ani se mi o jejich smutném konci nechce psát a tak všem doporučuji přečíst si tuhle knihu, popřípadě si najít všechny dostupné informace.

Nechápu jen, že se tihle hrdinové odboje nedočkali zasloužené pozornosti široké veřejnosti. Nad současnou českou filmovou tvorbou si můžeme jen povzdechnout, aktuálního zpracování s novými historickými fakty o těchto třech mušketýrech, kteří zaplatili životem za boj za svobodu se jen tak nedočkáme.
A tak čtěte.....

Čest jejich památce.

46 06.01.2025

Když už máme dnes večer tříkrálový, tak tedy Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete Williama Shakespeara.
Tahle komedie plná nedorozumění, komických situací, převleků, zmatků, proměn a hlavně lásky patří mezi mé nejoblíbenější divadelní hry.

Úsměvný je název této hry v překladu Aloise Bejblíka z roku 1978, který zní:
Komedie masopustní čili ať si to každý přebere jak chce...

Tak si ten úžasný zmatek zamilovaných opravdu přeberte jak chcete.
Pro mě je to zamotaný příběh, kde autor perfektně zkrotil všechny postavy.

Umím si představit nadšení Shakespearových současníků z tohoto reje na jevišti ( umocněno tím, že ženské role hráli tehdy jen muži, ale do hlediště ženy jít mohly, jak velkorysé, že!).

Královna Alžběta, která divadla milovala a podporovala, byla určitě víc než spokojená.
Dnešní terminologií to musel být trhák/ bestseller.

Krása.

44 06.01.2025

Audiokniha čtena Vilmou Cibulkovou.

Konečně se také na Betty Mac Donaldovou usmálo štěstí, potkala svou životní lásku, milujícího a pečujícího manžela Donalda, se kterým se přestěhovala na ostrov Vashon.

Dona milovaly i dcery Anka a Janka a přijaly ho za svého otce.

V tomto díle knihy Co život dal a vzal se dozvíme o trampotách ostrovního života a dospívání obou dcer. To zaplesá srdce všech rodičů, kteří mají ( už naštěstí) za sebou pubertu svých dětí.

Po přestěhování do krásného domu na Vashonu přijela na návštěvu Mary a sestře oznámila, že má nakladatele pro jeji knihu o zážitcích a životě na slepičí farmě ( v té době nebylo napsáno ani pismeno).

Vejce a já bylo vydáno v roce 1945.
A sklidilo obrovský úspěch.
Lidé po příšerných válečných hrůzách i po Hirošimě a Nagasaki potřebovali humor, něco, čemu se mohli smát.
A najednou to měli.......

45 05.01.2025

Audiokniha čtena Taťjanou Medveckou.

Kniha popisuje už ne tak humornou formou pobyt Betty Mac Donaldové v tuberkulózním sanatoriu Firland ( Borovice) poblíž Seattlu.

Vůbec si neumím představit zoufalství mladé ženy, která několik měsíců musela jenom ležet v ledovém pokoji při otevřených oknech, nesměla mluvit ani si číst a byla obklopena zvuky kašle, chrlení krve a umírání.

Ale i v tomto neúprosném světě se zrodila přátelství plná naděje a malých radostí.
Kamarádství se spisovatelkou Monikou Sone ( v knize Kimi Sanbo) trvalo celý její život.

Přečtěte si tuhle dojemnou knihu a dozvíte se o tehdejším způsobu léčby tuberkulózy a budete moc šťastni za očkování proti TBC a Streptomycin.

39 05.01.2025

Audiokniha čtena Martinou Hudečkovou.

Život Betty Mac Donaldové na slepičí farmě známe z humoristické knihy Vejce a já, ale skutečnost byla hrozivá. Spisovatelka sama uvádí, že se potřebovala " vypsat" ze svého trápení.

Betty bojovala nejen s přírodou a kuřaty, ve skutečnosti to byl boj mezi manželem a manželkou.
Bob chtěl ženu, která bude povolná, bude usilovně pracovat a hlavně ho poslouchat.
Nešel pro ránu daleko a podle svědectví znamých to byl sice dříč, ale jezdil do vykřičených domů, byl pořád opilý a když se Betty konečně rozhodla podat žádost o rozvod, polil podpalovačem verandu farmy, vzal sirky, polil sám sebe a začal vyhrožovat, že pokud manželka s dětmi odejde, okamžitě se zapálí.
Podle knihy autorčiny sestry Mary, Betty vzala obě dcery a utíkala doslova a do písmene jako o život.

Kniha Kdokoli dělá cokoli popisuje opět humorně návrat Betty Mac Donaldové s dcerami do Seattlu, kde v době hospodářské krize vystřídala mnoho různých zaměstnání.

Celá rodina Bardových byla velmi chudá, ale tak hřejivá slova o vzájemné lásce maminky a všech sourozenců jsou opravdu dojemná.

Doporučuji všemi hvězdami.

. Přípitek

Jan Skácel


Ještě si přiťukneme
a vypijem to tiše.
Nikomu nepovíme,
co víno o nás zná.

A spadne hvězda.
Tenká jako plíšek.
A voda blízko mostů
bude stříbrná.

46 31.12.2024

Štěstí! Co je štěstí?

Štěstí! Co je Štěstí?
Muška jenom zlatá,
která za večera
kol tvé hlavy chvátá;
oblétá ti skráně,
v kadeři se kryje,
v dlaně hlavu skládáš,
ruka utlačí je.

Štěstí jako rosa,
na květech se skvěje,
ale bludná noha
náhle zašlápne je;
zašlápnuto vzdechne,
v oblacích se tratí,
snad se jinovatkou
na tvou kadeř vrátí...

42 31.12.2024