Básně I

29.05.2022

Nádhera.

15.10.2021

“Studánku dej mi blízko u lesa
A nehlubokou Jenom na dlaň vody
A do ní žabku která vodu čistí

Na podzim povybírám napadané listí
V zimě se budu starat aby nezamrzla
A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé

A to je všechno Snad je v moci tvé
Udělat pro mne malý důlek vody
Ve kterém by se odrážela nebesa”

Nádherné básně pro každou náladu, ať už jste smutní, veselí nebo třeba podráždění.
Líbila se mi sbírka Co zbylo z anděla a básně Dům, Motlitba a Uprostřed léta.

03.11.2020

Vždy, když je mi smutno, otevřu jeho knihy a vím, že může být ještě smutněji. A tak se spolu léčíme.

11.05.2020

V Janu Skácelovi jsem našel spřízněnou duši. V každé sbírce je řada básní, které chytnou za srdce a můžu se k nim vracet. Nejvíce ve mně rezonuje Dům.
Zároveň jsem četl Kožmínova Skácela. Nejdříve sbírku a pak kapitolu věnovanou jejímu rozboru, a tak dál a dál. Při analýze jednotlivých básní i celé sbírky mě zachvátila posvátná bázeň před básníkovým géniem (jak hotový je coby člověk i autor už ve své prvotině!) a zároveň jsem si uvědomil, jak mizerný jsem sám čtenář poezie...

05.01.2020

Skácel mi mluví z duše a protože básnít nedovedu, čtu jej pro radost, pro porozumění, pro úlevu.

29.06.2019

Jan Skácel, to je poézia na celý život. Je s nami keď je pekne, aj keď je zle, aj vtedy keď vôbec nič nie je , len jednoducho preto, že ešte "SME".
So Skácelom je vždy inak, ale vždy rovnako nadčasovo : Krásne.

15.07.2018

Poezie mě moc nebaví, ale Skácel je výjimka. Zaprvé píše o mém rodném kraji, zadruhé mě uchvacují jeho verše, třeba: "...někdy se přihodí, že duše člověka smrdí, jako namoklá psí srst..." ; celá báseň zhudebněná Hradišťanem "Krátký popis léta" (ta v této knize není); Mrtví vojáci - " ...a přešel déšť a podal mrtvým vodu skrze květiny..."; Převozné pro Charona- "...ještě jsem dole láskou ojíněný. Od sebe na dlaň ležíme tu dva. ..."; "...v kamenech šplíchá tma..." atd. atd. atd.

02.04.2018

Poslední měďák slyším pod jazykem. Přemýšlím marně, kam jsem zlato dal... Ještě jsem dole láskou ojíněný. Od sebe na dlaň ležíme tu dva. A chutnám potmě hořkou pravdu mědi, poslouchám naznak, jak z nás ubývá...

Nádhera!

02.04.2018

A den je tichý, křehký jako skořápka. Uvnitř je slunce, také celé bílé.
I sníh je bílý, stromy, střechy, sníh.
I tato vteřina, i tahle bílá chvíle.

07.01.2016

Nádherné básně, ke kterým se stále ráda vracím, mám je na dosah, když to na mě přijde .... a Básně 2 jsou ještě lepší, slovy se těžko vyjadřuje, prostě pan Skácel byl Básník s velkým B..

27.05.2015

Přemýšlivě vybraný soubor básní, zahrnující výběr z několika básnických sbírek J. Skácela a motivy od lyrických po epické, básně zdobené krajkou přírodní lyriky a lásky, jiné se smutkem a zmarem, další s podtóny naděje, melancholie nebo nostalgie.
Pro sebe jsem v knize našla hrst básní, ke kterým se ráda vrátím.

17.03.2013

Tento soubor má čestné místo u mé postele, mohu z něj číst pořád dokola a nikdy se neshodnu, která báseň se mi líbí nejvíce.
Rozhodně není pro každého, ale mě oslovil.
Jan Skácel psal s dokonalou lehkostí a s otevřeným srdcem a já mu děkuji, že mi pomohl lépe porozumět...