• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Daniel Ján Dančík

Smrť horolezca

„No nič moc teda.“
— RADIN

---

Smrť horolezca

„Omnoho lepšie štylistické napísaný príbeh ako v predchádzajúcej knihe. Autor sa lepší a dúfam, že ďalšia kniha, ktorú chystá bude ešte lepšia. Páčilo sa mi predovšetkým opis prostredia, v ktorom sa dej odohráva a niektoré vtipné momenty.“... celý text
— moničina

---

Mŕtvi v Starom Smokovci

„Sklamanie. Tešila som sa na opis krásneho prostredia, ale autor sa s tým nevyhral. Dej slabý, zápletka by ešte ušla, opis jednotlivých postáv slabý a nepresvedčivý. Najviac mi vadil štýl písania, bol príliš jednoduchý, skoro ako slohová práca žiaka.“... celý text
— moničina

---

---

Mŕtvi v Starom Smokovci

„Poviedku by som zaradila medzi príbehy pre mládež. Detektívka absolútne nezvládnutá, má črty zošitového prípadu, vhodná tak pre -násť ročných. Text nevyzretý, dobové reálie v práci pôsobia ako päsť na oko. Pripadalo mi to ako zápis z nejakého policajného spisu, s ktorým sa autor pokúšal pracovať. Napriek týmto mojim poznámkam nápad na sériu Vraždy v Tatrách je úžasný, ale na spracovanie série nepostačujúci ak sa s príbehom nevie pracovať. Odporúčam autorovi pred vydaním postúpiť text redaktorovi, alebo aspoň vydavateľovi na posúdenie.“... celý text
— modranka

---

Upír zo Smolenického zámku

„Co knize nelze upřít, je kouzelná atmosféra šestákových románů (neboli haléřáků, abych udělal radost obrozencům). Tu má Daniel J. Dančík po stylistické stránce zmáknutou parádně, včetně všech pro a proti, kterými se tenhle tip literatury vyznačuje. Je to dobrodružné, překombinované, strašidelné. Jednoduše to správné čtení pro správné muže. Jenže z nějakého nepochopitelného důvodu zasadil své vyprávění do roku 2007, díky čemuž celá atmosféra dostala kudlu do zad. Co u braku z počátku 20. století člověk neřeší, protože to patří k průvodním znakům, už v moderním provedení nefunguje. O to víc, když autor nepřejde do komedie a zůstane ve vážné rovině. Protože když jednání postav a stavba zápletky připomínají nepovedenou dramatizaci Léona Cliftona, těžko se bere i ta sebenapínavější situace vážně. Přičemž za největší zádrhel pak považuji fakt, že se v průběhu celého příběhu nedozvíme vůbec nic o ústředním hrdinovi, a o to hůř se pak chápe jeho afektované jednání a naivní způsob myšlení.“... celý text
— trudoš