Nové komentáře u knih Daniel Torday
Poslední let Poxla Westa
„!!! SPOILERY !!!
Váhám mezi 2 a 3*...toto bylo zklamání roku...z výprodeje v Dobrovském..anotace, "slibná románová prvotina"....kecy kecy.
Jen jsem začla číst a nesačila se divit. "Velmi slibný" kostrbatý styl, věty které na sebe pomalu ani nenavazovaly (překlad ??)...děj ?? Naprosto mě nezajímal. Vpád nějakého Poxla k baseballovému zápasu u televize mi vůbec nedával smysl. (předpokládám že ani většině čtenářů, kteří se v americké lize u neorientují)...postavy napsané velice plytce..CO víte o Poxlově matce po přečtení knihy ?? mě zůstala v mysli 2D osoba, která byla nahá na několika Schieleho malbách a nahá doma tentononc nějakou gorilu...pardón, zarostlého asi malíře..nic víc...nijaký dojem. Poxl,jeho sestřenice a zbytek rodiny a ostatních postav dopadl stejně. Jako bych je viděla pouze nakreslené a ještě mě ty ilustrace nezaujaly...
Poxlovo vyprávění (nedejte se namlsat ani na RAF - letěl asi 2x'!!) proloženo mezikapitolami jeho "synovce" Elijaha - ty už byly naprosto zbytečné, furt jen dokola opakoval, jak si Poxla adoroval a četl jeho knihu...
No a závěr : v knize se nelétá. DObře, letí se 2x...(a to je popsáno hezky...zajímavý popis zásahu letadla bleskem...jedna hvězda za to..) Více popsána práce záchranářů a nálety na Londýn...(ale taky ne moc, netěšte se)....ještě více Poxlovy trable se ženami...ale i to bez nějaké hloubky - nejvíce se knihou vleče vztah s Francoise , která pracovala jako prostituka. V Holandsku, jak originální...
co mi kniha dala ?? NIC.
CO mi vzala ? spoustu času, co jsem mohla věnovat lepší literauře (ano , karanténa je dlouhá, ale knih na přečtení mám plné 2 police...)
a opět mě mrzí, že jsem naletěla anotaci.
P.S. když vás trefí šipka (určená k házení na terč) do ramene, jak vznikne rána, kde je zapotřebí několika stehů ?? to vyrvali tu šipku i s kusem ramene ?? nebo měla několik hrotů ? toto mě jako logický nesmysl dorazilo....
(abych nebyla sólo škarohlíd - manžel četl taky, dojem obdobný....)
Třeba někomu kniha sedne víc, až budu moct, pošlu
knihobudkou...a díky zejména velmi podivnému, kostrbatému stylu psaní se kloním k nižšímu hodnocení...“... celý text
— haki34
Poslední let Poxla Westa
„Takže, autor napsal novelu o československém Židovi sloužícím v RAF za druhé světové války. A pak připsal druhou novelu, která je věsměs o tom, jak je ta první novela dobrá.
Možná je to i dobře, protože samostatně ani jedna z těchto linií příběhu neobstojí. V první části jasně vede druhoválečná linie, kdy Poxl pomáhá v hořícím Londýně a bombarduje Hamburk. Druhá linie se akorát čtenáře snaží přesvědčit, jak je první linie skvělá a Poxl West úžasný.
No a naopak v druhé polovině, co už Poxl nelétá a akorát vzdychá a myslí na Françoise, to zase zachraňuje druhá linie. Ta přinese nečekaný zvrat, a dokonce prostor pro úvahy nad mocí psaného slova.
Tento překvapivě objevený rozměr přináší knížce body navíc, stejně jako fakt, že Poxl West je Čechoslovák, nebo zajímavý vhled na židovskou mentalitu. Tři a půl hvězdy.“... celý text
— Claudius
Poslední let Poxla Westa
„Kniha o knize, příběh o příběhu. Vypadá to zprvu jako skoro tuctový, tisíckrát opakovaný, příběh z války vyprávěný budoucím generacím. Ale on tuctový není, hlavní hrdina je český žid Leopold Weisenberg z Leitmeritzu (tak si Litoměřice pamatuje, spolu s Labem), kterému Angličané později přisoudí jméno West, Poxl West, když začal působit jako pilot bombardéru v britském praporu RAF (jako jediný žid), zejména v bojové akci bombardování Hamburku.
Autor velmi dobře na vcelku malé ploše vykreslil ty méně často v literatuře vzpomínané rysy války - ztráty civilistů, lásek, lidí vůbec v postupu války v Holandsku a Británii, také anglickou krajinu i daleko od Londýna rozrytou od bomb, dlouhodobý odchod civilistů z cílových oblastí bombardování do bezpečí třeba jeskyní v Kentu, záchranné práce a zázemí záchranářů při dlouhodobém bombardování Londýna, důsledky dopadu bomb s fosforem, i čistě přírodní nešťastné jevy při leteckém nasazení jako námraza na letadlech či úder bleskem.
Ale to pořád vypadá, jakoby o tom už bylo napsáno mnoho knih. Jenže závěr knihy ukazuje něco jiného, ale tak nejistě a nejasně, že z toho moudrá nejsem (podobný účinek na mne snad mělo jen Pí a jeho život). Prostě nevím, co si o tom všem myslet. Snad za vším jsou prostě mimořádně traumatické zážitky...? Přesto ohodnotím 85%.
Škoda že knihu četlo tak málo lidí a ještě nikdo ani nepřičinil komentář. Takže (nejen proto) knihu doporučím a budu se těšit na dojmy ostatních.“... celý text
— soukroma
