Nové komentáře u knih Danielle Graf
Moje dítě mě dohání k šílenství
„Moje první kniha o respektující výchově, ne se vším se dokážu ztotožnit. Ve spoustě míst mi přijde, že si autorka protiřečí a že jde čistě o její osobní životní zkušenost, kterou nelze univerzálně přenést. Jestli se nepletu, tak nemá psychologické vzdělání a to je u takových autorů nebezpečné, byť čerpají z odborných zdrojů.
Nicméně mě kniha v mnohem obohatila a ulehčila mi život se vzteklým dítětem.“... celý text
— lenka4434
Moje dítě mě dohání k šílenství
„Na tejto knihe ma najprv zaujal názov. Preto som po nej siahol. Bola však pre mňa tak trochu sklamaním, keďže podľa môjho názoru obsahuje rady, z ktorých mnohé je iba veľmi ťažko uplatniť v reálnom živote. Možno ma nenadchla aj preto, že na výchovu mám trochu iné názory. Na druhej strane sa však nedá o knihe povedať, že by bola zlá, boli v nej aj zaujímavé myšlienky. Ja však skôr preferujem knihy typu "Klub nerozbitných detí", ktorá je viac šitá na naše reálie.“... celý text
— Komnenos
Moje dítě mě dohání k šílenství
„U knih o výchově, které nepíšou odborníci, bývá problém, že jsou napsané na základě často jen pár publikací a píšou je lidé, kteří stále jsou v procesu výchovy. To má dva důsledky na autorův přístup:
1) Stále opakují dokola jednu věc, kterou se naučili v dané knize.
2) Tvrdí, že jejich cesta je jediná správná, i když vlastně ještě ani nevědí, jak jejich výchova dopadne.
Zde se autorky naučily výraz "prefrontální kortex" a v knize na něj narazíte až nezdravě často, hlavně v první polovině. Nutno ovšem říct, že když se od tohoto oprostíte, tak kniha je vcelku poučná. I když ne se vším, co v ní je napsáno, souhlasím, osvětluje důvody, proč se děti chovají tak, jak se chovají. A nabízí rady, jak se s tím co nejlépe vyrovnat. Líbí se mi, že autorky netvrdí, že jejich přístup je nejlepší možný. Navíc uznávají, že ne vždy lze vydržet a chovat se "správně".“... celý text
— Shashlick
