Shashlick komentáře u knih
Kniha se četla velice dobře. I když vychází z historických dat, je to defacto fikce, protože lodní denník z výpravy se nezachoval. Ale fikce je to uvěřitelná.
Jedná se o soubor říkanek a příběhů pravděpodobně německého základu. Číst jednu denně je určitě málo - obzvlášť když některé příbehy jsou rozděleny na více dnů. Četli jsme tedy více příběhů za večer. Některé byly lepší, některé horší, ale v celku myslím kniha děti bavila.
Kniha, která (alespoň mě) mate tělem - ani ne tak názvem, jako popisem. Čekal jsem hlubší pojednání o historii rugby, jeho charakteru a principech. To zde však bylo pojato velmi struěně a většinu knihy tvoří spíše manuál pro trenéry, učitele tělocviku a případně vedoucí táborů, jak prvky rugby zapracovat do svých programů pro děti (ale i dospělé).
Kniha je doplněna popisy aktivit, fotkami, nákresy, tabulkami - její edukativní kvalitu nedokážu však posoudit, protože nejsem cílová skupina.
Rugby jako sport se mi líbí a chtěl jsem se o něm dozvědět více. Ale spíše o jeho duši, než o tom, co se dělá na tréninku.
Bylo to dlouhé a náročné, ale přesto svým způsobem zajímavé. Nevadí mi dlouhé knihy, ale zde se to hodně točilo o dialozích - nejvíce řádků samozřejmě zaujímá chvástání páně Zagloby.
Ale naturalistický popis vše pozvedá.
Sbírka pohádkových motivů, které by měly pokrýt rozmanitost lidové slovestnosti. Hodně motivů mi přišlo povědomých i z jiných zdrojů (náhodou jsem jednu pohádku slyšel v pořadu ČT:D Čtení do ouška - Kočování za pohádkou).
Uvažuji, zda se jednotlivé zdroje vzájemně ovlivňují nebo mají vechny společný prazáklad.
Jo a Marfuša je ta hodná!
(SPOILER) První polovina byl skvělá - postupné zanořování se do zdánlivě složitého příběhu ve více časových linkách. Tajemství, které se čtenář snaží pochopit a rozkrýt pomocí svých znalostí.
Druhá polovina ale z mého pohledu celou knihu postupně pohřbila. Zdánlivě spletitý příběh je objasněn a nic složitého to vlastně není - pouze další variace na celosvětové spiknutí a další konspirační teorie. Samotný závěr na planetě Trisolaris byl posledním hřebíčkem.
Zajímavá kniha, nad kterou jsme si s dětmi zafantazírovali.
RŠ jsou klasika, kterou znám především z původních komiksů. Mám doma vlastní sborník, před mnoha lety vystříhaný z týdeníku Květy. Nyní tedy mám první polovinu příběhů v kvalitním provedení.
Kniha nepřináší pouze příběhy RŠ (a jejich jednotlivých variant), ale i jejich tvůrců - zde konkrétně Jana Fischera, který možná byl upozaděn Jaroslavem Foglarem.
Samotnému komiksu by se hlavně v počátku dalo vytknout zmatené řazení promluvových bublin, ale vzhledem k nulových zkušenostem s nimi se to dá prominout. Z dnešního pohledu jsou příběhy možná až moc chlapecké a děvčata v nich hrají opravdu minimální role.
Kniha může pomoci i ranit a moderní svět je pro mnohé nepochopitelný. Včetně mě.
Rozhovor na různá životní témata, z nichž z mého pohledu tak polovina byla zajímavá. dotazovatelka občas dokázala položit naivní dotaz.
Zkusím od pana Pacnera jednu knihu a uvidíme.
Knihu bych rozdělil do tří částí.
První část pojednává o zakladateli firmy Christianu Linserovi, jeho cestě do Liberce založení firmy. Tato část se nečetla moc dobře, jazyk byl kostrbatý, úsečný a velmi akademický.
Druhá část se věnuje motoristické etapě výroby, kdy ji vedl již syn zakladatele Rudolf. Zde se většina textu skládá z citací novinových článků, reportáží či PR článků z výstav a závodů, kterých se produkty firmy Linser účastnily. Tato část je čtivá a zajímavá a objemově nejobsáhlejší, byť časově pokrývá nejkratší období.
Poslední část po ukončení výroby automobilů a motocyklů je velice zkratkovitá, kdy několik desetiletí proletíte během pár vět. Podrobněji je rozepsán konec firmy během hospodářské krize a následný osud Rudolfa jako sudetského Němce. Text se čte lépe než první část, ale dojmu uspěchanosti se nezbavíte.
Celkově mi přijde, že co autor zjistil, to se do poměrně útlé knihy snažil "nacpat". Tam, kde tolik informací týkajících se přímo rodiny Linserů neměl (pravděpodobně), se posouvá hodně rychle v čase bez případného širšího pohledu na situaci.
Četlo se to velmi dobře, jen teď nevím, kde byla hranice mezi realitou a fikcí. Tuším, že fikce byla jen situační pokud možno co nejvíce historicky citlivá. Příjmené je i to, že se kniha nezaměřuje čistě na Friedrichův život, ale přidává k tomu i celospolečenský pohled, takže čtenář chápe, co se děje. Dokážu si představit, že by kniha mohla leckterému studentovi pochopit to, co je v literatuře a dějepisu ne úplně zábavně podáno.
Co se týče Friedrichovi osobnosti, tak to opravdu není člověk, kterého byste chtěli potkat. Hudebním géniem asi byl (nevím, není to druh hudby, který by mě zajímal), ale jinak mi přišlo, že byl nezodpovědný, ubrečený a sobecký - což bohužel nejvíce poznaly obě jeho manželky.
Myslím, že některé čtenáře by mohla odradit nálepka sci-fi, která je knize přisouzena. Ono to ale žádné sci-fi není, spíše se jedná o psychologicko-sociální román.
Pokud by se někdo chtěl podívat na kratší variaci příběhu, může zhlédnout Simpsonovy - 9. díl 12. série s názvem Homr.
Tahle kniha byla pohlazením pro moji železniční duši. Při čtení jsem si mnohokrát musel dohledat popisované místo - zajímavosti, nádraží, tratě. Dokonoce i jeden recept na sicilskou specialitu.
Můj táta byl strojvedoucí na nákladních vlacích a dnes lituji, že jsem v mládí více nevyužil režijku, na kterou jsem mohl jezdit zadarmo po celé ČR a SR.
Kniha (respektive drama) plné lží, nenávisti, pokrytectví, závisti a dalších tradičních křesťanských hodnot.
Nebylo to špatné, i když okaté roubování všemožných pohádek a pověstí do příběhu si mohl autor odpustit. Není to tak dobré, abych musel v sérii hned pokračovat, ale uvidíme časem.
První zhruba polovina byla opravdu zajímavá inspekce do dějin a zásadních myšlenek moderní fyziky. V druhé polovině už spíše polemizování a filozofování. Kniha je skoro 40 let stará, takže k tomu je také třeba přihlédnout.
Vadilo mi několik věcí.
Autorovo nadřazování fyziky nad ostaní obory při nedostatečné znalosti základních matematických principů (ale to je dle textu dlouhodobá bolest fyziků).
Obrázky, na které se text neodkazoval, takže si člověk musel občas domýšlet, ke které části se vlastně vážou (někdy to bylo i o pár stránek vedle).
Strašně moc překlepů - vzhledem k tomu, že je většina z nich stejného rázu, tak předpokládám, že se jednalo o nějakou strojovou chybu.
V použité literatuře překlad The Man in the High Castle jako Muž na vysokém hradě.
Důležité je si uvědomit, že kniha není návodem, jak otevřít svůj vztah. Je spíše o tom, jak spokojeně žít v jakémkoliv vztahu, ať už je to vztah sám se sebou, v páru nebo v širší skupině lidí s různými dohodami.
Autorky čerpají ze zkušeností svých a lidí okolo sebe a předkládají čtenáři možnosti, s čím se mohou setkat, pokud si budou lásky užívat svobodně a jak si s tím poradit.
Někdy mi to přišlo až moc utopistické, ale pokud je člověk slušný, upřímný a má štěstí na podobně smýšlející lidi, tak všechny krize může projít s poziitvním výsledkem.
Zajímavé ponoření do historie a (nedávné) součastnosti městských znaků. Zajímavé také bylo dohledávat vývoj některých znaků po vydání této publikace, kdy je často znak úplně jiný než ten "správný" dle autorů. Některá města se i vrátila ke znakům historickým - a tím nemyslím pouhé vypuštěním rudé hvězdy.
Jen tedy bohužel v mém vydání je v obrazové části několik dvojstran prázdných a znaky zde chybí.
Ač nemám přečtenou celou zeměplošskou sérii*, tak když jsem se dozvěděl o této knize, neváhal jsem ani na chvíli. Životní příběh sira Terryho je podán vtipně, věčně a s úctou, ale ne zas tak přehnanou. Prostě tak, jak by to sám Terry asi chtěl.
* Stále na tom však pracuji.