Čarodějky ze Salemu
Arthur Miller
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491683/bmid_carodejky-ze-salemu-J9I-491683.jpg
4
127
127
Slavné drama klasického amerického autora čerpá ze skutečných událostí z konce 17. století v americkém městečku Salem kdesi v Massachusetts, ale odkazuje k Millerově současnosti a k protikomunistickým honům na čarodějnice mccarthyovské éry, jejichž obětí byl i sám autor. Na počátku příběhu stojí žárlivost – mladá služka Abigail svede ženatého farmáře Johna Proctora, a když se jí nepodaří udržet jeho náklonnost, rozpoutá ve farnosti davovou hysterii z přítomnosti ďábelských sil. Přijíždí vyšetřující soudce a začne nejproslulejší čarodějnický proces všech dob, počty křivě obviněných žen jdou do desítek, nakonec dojde i na Proctorovu manželku, jíž se chce Abigail pomstít. Vychází v překladu Kateřiny Hilské.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2022 , 1400Originální název:
The Crucible, 1953
více info...
Přidat komentář
Tato kniha mě hodně dlouho míjela, až jsem na ni jednou narazila v naší městské knihovně. Řekla jsem si, že to zkusím. Téma zní zajímavě: čarodějnické procesy v 17. století v americkém městečku Salem. Podtitul Když před soudem stojí pravda… dodává dílu o to větší palčivost. Na obálce je možné vidět vše, co celým dramatem rezonuje. Kniha je velmi těžká na interpretaci po pocitové stránce. Smutek prostupuje téměř každou stránkou. Zároveň si čtenář může povšimnout nepochopení a do jisté míry také hledání viníků za každou cenu. Nikdo nikoho neposlouchá a nikdo nikomu nevěří. Oprátka hrozí téměř každému, kdo není ochotný přiznat, že obcoval s ďáblem. Knihu bych vřele doporučila všem milovníkům dramatu, tematiky čarodějnických procesů a příznivcům autora Arthura Millera.
Po přečtení knihy Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu jehož hlavní hrdinka je skutečná postava černošské otrokyně z Barbadosu a která se stala málem jednou z obětí čarodějnických procesů v Salemu roku 1692, jsem se rozhodla přečíst i Čarodějky ze Salemu.
Skvělý, ale hustý a šílený. Příběh podle skutečných historických událostí. Člověk pomalu ani nemůže uvěřit, jakou davovou šílenou hysterii dokáže rozpoutat jedna uražená ješitná hysterka. Takové americké Kladivo na čarodějnice
Jsme jen tím, čím jsme vždycky byli, pouze jsme se odhalili
Tato divadelní hra se tak trochu vymyká - je podle skutečných událostí a autor v písemné podobě obohacuje diváka o informace ze "zákulisí", což v samotné hře na prknech moc nejde. Příběh je to vyhrocený, jak tak bývá skoro vždy u soudních dramat (nehledě na to, že jde o rok 1692 a s moderním soudnictvím nemá mnoho společného), "otevírá se mi kudla v kapse", emočně to ve mě vře. Moc dobře zpracované. Dám plných 5*, 17. 12. 2023.
Šílené nahlédnutí do 17.století.
O čarodějkách ze Salemu jsem do teď získala velmi málo informací (moc jsem se o téma nezajímala) a o to víc jsem byla ze čtení deprimovaná! No opravdu, uhryzala bych si nehty z těch potvor!
Prostě nebylo nijak možné prokázat svou nevinnu a lhát bylo jediné východisko..
Smutná doba, ale velice zajímavá kniha. Osobně jsem si zamilovala Proctora, jeho chování i vyjadřování..
Asi bych ráda viděla i divadelní zpracování. Kniha se mi líbila. :)
Chápu, je to vážné téma, ale situace, které ve hře vznikají jsou tak absurdní, že to byla děsná sranda. Hra se dobře čte a je strhující. Miluju postavu Proctora, je uvědomělý a obrovsky lidský. Jeho názory a postoje jsou mi asi nejbližší. Moc jsem si to užila a ráda bych někdy shlédla divadelní představení.
"Jsme jen tím, čím jsme vždycky byli, pouze jsme se odhalili."
"Mlčím jen jim navzdory. Je těžké lhát psům, protože to chtějí."
"Mám taky své hříchy. Za mužovu nevěru může taky chladná žena."
"Doznávám své vlastní hříchy, nemohu soudit jiné."
"Ne, není to totéž! Co jiní říkají a pod čím já jsem podepsaný, to není totéž!"
"Pověste je tak, aby je všichni viděli! Ten, kdo je bude oplakávat, oplakává mravní zkázu."
Tato kniha má v sobě tolik bolesti, lží a nespravedlnosti, kolik je možno představit si ve společnosti. Čarodějky ze Salemu jsou obrazem všech nečistot a zrad, jakých jsou lidé schopni. Číst tuto knihu, prokousávat se jejími stránkami v člověku vyvolává potřebu vstoupit do děje a křičet na lidi, jací jsou to blázni. Pomatenost a naprostá ztráta zdravého pohledu na situaci je neuvěřitelná. O to neuvěřitelnější je vnitřní vědomí, že toto je skutečně v lidské povaze. Lidé se raději rozhodnou pro utrpení druhých, než aby sami přijali odpovědnosti za své činy a stejně tak, je jednoduché vyvolat strach a nenávist, pakliže lidé okolo nejeví zájem o jiné, než vlastní bezpečí.
Tato kniha by mohla pravděpodobně nejlépe ukázat na jedinou věc: snaha být tím nejlepší možným člověkem, je nadevše.
Po dočtení románu Maryse Condéové Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu, jehož hrdinkou je skutečná postava z historie, otrokyně z Barbadosu, která se málem stala jednou z obětí nechvalně známých čarodějnických procesů v americkém Salemu v roce 1692, jsem se opět vrátil k nejznámějšímu literárnímu dílu, které z těchto procesů čerpá a v němž se Tituba také objeví. Jde samozřejmě o slavné drama Čarodějky ze Salemu (The Crucible) amerického dramatika a spisovatele Arthura Millera (1915–2005). Hra, která se u nás hrála či vyšla i pod názvy Zkouška ohněm nebo Hrdelní pře, měla premiéru na Broadwayi v lednu 1953 a je po Smrti obchodního cestujícího druhou nejslavnější a nejhranější Millerovou hrou a jedním ze základních děl moderní i světové dramatické tvorby. I u nás se hra uvádí často, naposledy na Vinohradech (2017), v Brně (2018) a Plzni (2022). Na jevišti jsem ji ale zatím nikdy neviděl, zato teď jsem ji četl už potřetí, tentokrát v novém překladu Kateřiny Hilské.
Miller sice vychází ze skutečných událostí, ale pro potřeby sevřeného dramatu si leccos přizpůsobil. Hlavní konflikt se přenáší na farmáře Johna Proctora, jeho poctivou ženu Elizabeth, kněze Samuela Parrise, s nímž se Proctor nemá rád, a na Parrisovu neteř Abigail, s níž měl Proctor poměr a která se mu mstí poté, co ji zavrhnul. Dívka rozpoutá v puritánské farnosti davovou hysterii z přítomnosti ďábelských sil, čehož pak využívají i další lidé k osobním mstám a získání majetku. Miller navíc napsal svou hru jako analogii k právě probíhajícímu McCarthyho "honu na čarodějnice", tedy na komunisty a levičáky v době studené války.
Působivé a nadčasové drama bylo dvakrát zfilmováno. K francouzské verzi z roku 1957, kterou bych někdy rád viděl, napsal scénář Jean-Paul Sartre a manžele Proctorovy zde hrají Yves Montand a Simone Signoret, Abigail hraje Mylène Demongeot. K filmu z roku 1996, který jsem viděl, napsal scénář sám Arthur Miller (nominace na Oscara) a hlavní role hrají Daniel Day-Lewis, Joan Allen a Winona Ryder.
Srdcovka. Ačkoli mě ta nespravedlnost vždycky rozhořčí, mám příběh moc ráda. I jako film (1996), i jako představení v Městském divadle Brno.
Myslím, že příběh je aktuální v každé době. Dnes nás tedy nikdo nemůže pověsit za čarodějnictví, no ale pomsta, to je nestárnoucí téma... a touha(?). Nevěra. Majetek. Vztahy. Soudnost?
V listopadu jsem byla na divadelní hře, a od té doby jsem si říkala, že musím sehnat knihu a přečíst si jí. Bohužel ale musím ubrat jednu *, protože přeci jen "živá" prezentace byla doopravdy skvělá a herecké výkony text povýšily.
Čarodějky ze Salemu je skvělá hra, která pojednává o tom, co se stane, když společnost ovládne hysterie a lidé s nekalými úmysly se dostanou k moci.
Přestože se na první pohled může zdát, že se jedná o kus americké historie, není tomu tak. Nejedná se o zkoumání salemských čarodějnických procesů, ale spíše o fiktivní ztvárnění historické události, aby moderní čtenář prozkoumal vlastní zaujatost, předsudky, pokrytectví nebo pojetí cti. Právě tyto otázky oceňuji na knize nejvíc. Přiměje vás to dost přemýšlet nad tím, jak se chováme k ostatním. Existuje mnoho moderních problémů, na které pouze pohlížíme a nic neděláme.
Věřím, že mnohým se nebudou líbit myšlenky, které ve v nich hra vyvolá. Můžou být příliš konfrontující, což ne každý ocení. Já si nicméně myslím, že bychom všichni měli číst více takových knih.
Myslela jsem si, že divadelní hry v knižní podobě nelze tak moc prožívat, jako obyčejné knihy - než jsem dočetla poslední stránku Čarodějek. Trvalo mi, než jsem se k nim dostala, ale ve výsledku mi vyrazily dech.
Na Čarodějky jsem narazila, když jsem si šla do knihovny pro Smrt obchodního cestujícího. Nevím, nakolik je kniha věrná skutečným salemským procesům, takže nemůžu posoudit její naučnou funkci, ale myslím, že jako literární dílo je perfektní. Millerovi se podařilo (v dramatu!) nádherně vystihnout tísnivou atmosféru, prospěchářství lidí, krvelačnost, davovou hysterii, strach. Zařadila bych mezi povinnou četbu.
„HALE: Excelence, sirotci putují od domu k domu, opuštěný dobytek bučí na cestách, všude je cítit pach shnilé úrody a žádný člověk si nemůže být jist svým životem, když se nějaké děvce zachce na něj ukázat [...].“
Výborně napsaná hra se spádným, pohlcujícím dějem a množstvím podnětů k zamyšlení. Základní otázka, na kterou se autor snaží odpovědět, samozřejmě zní, jak mohlo dojít k loutkovému procesu, který odsoudil k smrti dvacet lidí a víc než sto vyšetřoval, jen na základě pochybného svědectví hysterických a halucinujících pubertálních dívek. Mě zvlášť zarazilo fungování soudu: kdokoli, jehož jméno padlo při slyšení nebo kdo třeba jen podepsal dobrozdání, byl automaticky zatčen, uvězněn a vyšetřován. Netřeba dodávat, jakou atmosféru strachu to vytvářelo a jak to paralyzovalo obhajobu.
Miller téma čarodějnických procesů aktualizuje tím, že je vztahuje k soudobému (1953) mccarthismu. To je podle mě značně nadsazená paralela, ale když autor v jedné z historických poznámek, vložených mezi repliky, kritizuje binární vidění světa (nepřítel = ďábel, „my“ = dobro), nelze s ním nesouhlasit. A kdybych nevěděla, že byl Miller komunista, z téhle hry bych to nepoznala. Jeho politické přesvědčení, pokud vím, nijak nedeformuje historickou látku, natož aby jím spisovatel tloukl čtenáře po hlavě jako jiní tvůrci (zdravím Bertolta Brechta).
Neumím si představit živější vylíčení salemských procesů, než jaké se podařilo Millerovi. Všechny postavy jsem měla před očima. A je jich hodně — možná by se dalo říct, že hra má „kolektivního hrdinu“ v podobě všech Salemských (byť hlavní postavou bude asi statkář John Proctor, jenž celou dobu bojuje o vlastní sebeúctu). Charaktery jsou vrstevnaté a dobře motivované, zvlášť vůdkyně děvčat-žalobkyň Abigail. Ostatně skutečnost, že autor tuto osobu „s nekonečnou schopností klamat“ postaršil z 11 na 17 let, mu umožnila vystavět sice smyšlenou, zato umělecky velmi působivou zápletku.
Dokázala jsem soucítit skoro se všemi postavami, nejsympatičtější mi ale byl kněz pan Hale. [v následujícím odstavci zmíním vývoj jeho charakteru, což by možná někdo mohl pokládat za menší SPOILER, ačkoli nevyzradím žádný zvrat] Když se pan Hale přesvědčuje, že obvinění jsou nevinní, snaží se je přimět, aby se lživě přiznali, čímž se vězni zachrání. Ač duchovní, dochází tedy k přesvědčení o svrchované hodnotě lidského života, pomíjivé organické existence:
„HALE: Nesl jsem to nejlepší ze svatého zákona, a čeho jsem se dotkl svou dychtivou vírou, to zemřelo. Kam jsem zamířil oko své všemocné víry, tam tekla krev. Dejte si pozor, paní Procterová — nedržte se víry, pokud ta víra nese s sebou krev. Je špatný zákon, který nás vede k obětem. Život, ženo, život je ten nejcennější dar od boha.“
Upřímně jsem původně ani nevěděla, že je to drama, myslela jsem, že je to klasický román! Asi jsem ve škole pořádně nedávala pozor. Každopádně mě neskutečně bavila a zároveň děsila, jak jsou lidé schopni dopustit takových zvěrstev kvůli nějaké pomstě, víře v Boha atp.
Výborná hra. Bavilo mě jí číst od začátku až do konce. Jistě se k ní někdy vrátím ještě jednou.
Neuvěřitelné dílo. V jednom máme absolutní bigotní fanatismus a nenávist, která je schopná vraždit neviňátka a na straně druhé je to vlastně jenom pomsta za zhrzení jedné ženy. Jak jednoduché a dekadentní. Navíc Miller je skvělý v tom, že jeho dílo se velmi příjemně čte, i přes fakt divadelní hry a navíc dobře schůdné. Asi nejlepší hra, se kterou jsem v tištěné podobě setkal a věřím, že při dobrém zpracování musí jít na jevišti o skvělý zážitek. V tomto díle je navíc řečeno i více než bychom asi očekávali. A proto ho skoro nejde nemilovat. Silné a výstižně mrazivé.
Divadelní hra je zřejmě nejhranějším dílem Arthura Millera. Zatím jsem ji neměla možnost vidět, tak jsem si ji aspoň přečetla. Dýchla na mě hrůza - o to větší, že je hra inspirovaná skutečnými událostmi. Takové americké Velké Losiny. Zase jedno dílo, z kterého jednoznačně vyplývá, že jakákoliv víra či ideologie hnaná do krajnosti zabíjí zdravý rozum a může připravit i o život.
"Nesl jsem to nejlepší ze svatého zákona, a čeho jsem se dotkl svou dychtivou vírou, to zemřelo. Kam jsem zamířil oko své všemocné víry, tam tekla krev. "
Na zadek Vás to neposadí, přesto objevíte jakýsi pravý cit, v jehož nalezení jste ani nedoufali. Za přečtení a utříbení smyslů opravdu stojí.
Štítky knihy
čarodějnice zfilmováno americká literatura Salem upalování čarodějnic čarodějnické procesy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Smrt obchodního cestujícího |
| 2009 | Čarodějky ze Salemu |
| 1971 | Všichni moji synové |
| 2010 |  Pohled z mostu |
| 1966 | Ohnisko nenávisti |
Kniha (respektive drama) plné lží, nenávisti, pokrytectví, závisti a dalších tradičních křesťanských hodnot.