Hezčí svět
Barbora Šťastná
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448807/bmid_hezci-svet-c0g-448807.png
4
164
164
Je čas znovu postavit spálené mosty. Začátkem května 1986, když se nad naši zem pomalu sunul radioaktivní mrak z Černobylu, bylo Zdeně šest let. A tenkrát se stala věc, která změnila osud celé její rodiny. Co se událo? Proč nechce její matka mluvit o minulosti? A kdo je tajemná imaginární přítelkyně, kterou Zdena oslovuje Dede? Hledání odpovědí ji zavede do maringotky v sudetském pohraničí, do temné garáže přebudované na bunkr, ale i na pobřeží v daleké Bretani.... celý text
Přidat komentář
Knížka se mi četla moc dobře,děj o životě jedné rodiny byl do poslední tečky zajímavý,prostě nenudil.
Nejdřív jsem se nemohla začíst, ale pak jsem stylu vyprávění a samotnému příběhu přišla na chuť. Líbilo se mi to, dávám 4,5 hvězdičky.
Moc pěkná kniha, krásný styl vyprávění. Už jsem četla Samotářky a stejně jako v ní se autorka vrací do osmdesátých let. Tak si člověk zavzpomíná, jak to tenkrát bylo a že to nebylo jednoduché, protože tehdejší politickou situací byly ovlivněny mnohé lidské osudy. Třeba ty komise na umělé přerušení těhotenství... Líbilo se mi to skokové vracení do minulosti a jak se postupně odhalovaly všechny skutečnosti. A s Dede to tedy bylo nakonec překvapení, to jsem opravdu nečekala. Spisovatelka prostě dovede zaujmout a vtáhnout do příběhu, určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od ní přečetla.
Tak pokud je tato kniha jedna z nejslabších od autorky, jak tady čtu v některých komentářích, tak se mám na co těšit, protože podle mě je výborná. Kniha o vztazích, našich obavách, špatných i dobrých rozhodnutích, prostě o životě ve všech jeho barvách. Za mě plný počet hvězd a rozhodně doporučuji.
Kniha se dobre četla a byla jsem zvědavá na rozuzleni. Za mě bohužel nevyužitý potenciál, velká role náhody a nepravděpodobného chování některých postav. I tak ale od teto autorky zkusím sáhnout po další knížce, protože její styl psaní se mi líbil.
Kniha mě bavila tak do poloviny, pak už to bylo předvídatelné a dočetla jsem z donucení.
Kniha mě zaujala natolik, že chci přečíst další od této autorky. Četla se sama, o napětí nebyla nouze a vtáhla mě neskutečně do děje. Akorát ten happy end, až moc nereálné z mého pohledu, ale proč ne, jinak dějově se mi líbily skoky do historie a pokaždé jsem se dozvěděla, jak to vlastně před tím bylo a čekala na rozuzlení. Sama jsem byla překvapená, jak moc je knížka chytlavá.
Není to můj obvyklý žánr, ale tahle kniha mě něčím okouzlila. Začetla jsem se a nemohla jsem přestat... Zdeňka mi byla strašně sympatická. A konec s Dede mě opravdu překvapil.
Jsou to spíš tři a půl hvězdy. Je vidět, že se autorka zlepšuje. Bohužel jsem četla jako její první knihu Samotářky (*****), tak se neubráním srovnání. Těším se na novinku.
Od autorky jsem přečetla první knihu Dobrá tak akorát a zcela mne nadchla. Další její dílko Jak jsem sebrala odvahu se mi také moc líbilo ... Poté přišla na řadu Láska pro samouky - a pro mne to byla kniha zcela nešťastná ...
... a nyní Hezčí svět ... měla jsem očekávání - chyba. Obálka knihy pěkná, optimismus z názvu přímo číší ... ale samotné dílo způsobuje až stavy úzkosti ...
Příjemné, trochu smutné čtení. Cesta do Francie s Dede mi moc nesedla, jinak celkově dobré.
Moc fajn oddechovka, kde byla špetka dramatu i dojetí na závěr. Dlouho jsem si nepoplakala v autobusu.
Oceňuji úžasný vypravěčsky talent autorky a bezchybnou češtinu. Příběh bych označila za schizofrenní.
-——————————————————
Osobní poznámka pod čarou:
Napadlo vás někdy, ze každý člověk na světě má určité konkrétní poslání ?
Já podobné úvahy řeším často a ráda.
Pokud je to pravda, tak mě sem poslali, abych rozdávala optimismus. Opravdu.
Nejsem žádný televizní komik, spis takový optimista okresních rozměrů.
S tím dobře koresponduje i moje povolání. Nalévám lidem optimismus do žil. A to často do slova a do písmene.
Když na konci pracovní doby sundám bílý mundur, ( teď mi došlo, proč je vlastně bílý: protože v černém nebo třeba červeném by optimismus jaksi rozdávat nešlo), tak šířím i v civilním životě. Je lepší se na druhého usmát, než zamračit.
Když je člověk zamilovaný, to se to šíří! Tímto luxusem nyní nedisponuji, a tak rozdávání optimismu, je teď docela fuška ( komplikovaná, těžká práce - pozn. autora pro nemoravské uživatele. Já vím, ta moje rozvolněná čeština..)
Pro dobrou náladu chodím do knižního světa.
Když jsem sáhla po knížce s krásným obrázkem na obalu, názvem Hezčí svět, od autorky jménem Šťastná, předpokládala jsem, ze radost bude prosakovat z každé stránky. A ono nic. Bahníte se v životě hlavní hrdinky za socialismu. Ani v přítomnosti to není o moc lepší, takže se bahníte dál, jen hlavní protagonistce naběhla navíc úzkost.
Ale nechci hanět tuto knihu.
Autoři píšou pro nás čtenáře a tak píšou to, co se čte a prodává.
A co frčí ?
Podle žebříčků - válečné hrůzy, nejlépe koncentrační tábory, totalitní režimy u nás předrevoluční doba a pak další témata o nefukcnich rodinách, ubližovaní bezbranným, špatné vlastnosti a pokřivené vztahy mezi lidmi.
Proč to čteme? Máme radost, když si přečteme něco negativního, ze nás to taky nepotkalo? Nevím.
Děti jsou mnohem veselejší, než my dospělí. Třeba je to i tím, ze před spaním jim čteme pohádky. Ty zaručeně dobře skončí. Děti věří ve správný, nepokřivený svět.
Nasledujici “dobrodružné” knižní období je taky pozitivní. Robinson si sice ťafnul, ale nakonec dobře dopadl.
Divci romány jsou OK, červená knihovna se pořad dokola číst nedá. Z tohoto pohledu jsou detektivky a psychothrillery u kladného pólu. Sice si během čtení napětím okoušete prsty ( pomáhá lak na nehty se třpytkami. Ty se opravdu pojídat nedají), ale nakonec je padouch lapen a v lepším případě i potrestán.
A dál?
Žádný další radostný žánr mne nenapadá….
Možná, ze kdyby se četlo více pozitivního, český národ by měl lepší náladu a my, šiřitelé optimismu shůry, méně práce. :)
Čekala jsem pohodovy milý příběh, který mi zvedne náladu a zároveň jsem čekala odpočinkové čtení. Kniha byla moc pěkná, krásně se četla, o tom žádná. Ale byl to vlastně hrozně smutný příběh. Vůbec to nebylo pozitivní téma, bylo to téma o normálním životě, v kterém na člověka čekají nemilé překážky s kterými je potřeba se vyrovnat.
Příjemné čtení od autorky, kterou jsem dosud neznala a velmi příjemně mě překvapila a určitě si ráda přečtu i její další knihy.
Štítky knihy
rodinné vztahy Černobyl emigrace sestry matky a dcery rodinná tajemství české romány matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2022 |  Samotářky |
| 2013 |  Šťastná kniha |
| 2019 | Láska pro samouky |
| 2020 | Hezčí svět |
| 2017 | Dobrá tak akorát |
Knížka se mi líbila, byla taková pohodová.