Shashlick komentáře u knih
Knize chybí hodně věcí z těch, které bych tu očekával:
- Spartakus, který je již po smrti. Je to tak trochu cimrmanovský Hamlet bez Hamleta.
- Moc se tu ani nebojuje, spíše mluví.
- A ani se toho moc celkově neděje.
Po zkušenosti s Není římského lidu se mi k paní Loukotkové moc vracet nechtělo. Spartakus mi však pasoval do výzvy, takže jsem se do něho pustil.
Kniha je takovým mixem zkratkovitého a rozvláčného popisu a pokud někdo touží po historicky přesném a podrobném popisu Spartakova tažení, toho se nedočká.
Měl jsem s knihou ještě jeden problém - tak nějak jsem z ní nepochopil, proč gladiátoři a otroci za Spartakem šli. Z popisu a děje mi nepřišel jako následováníhodná osobnost.
Knížka je plná hravých detailů, takže můžete s dětmi číst vícekrát a stále budete něco objevovat.
Je jasné, že skripta nelze hodnotit jako klasickou knihu. Přesto si myslím, že by některé aspekty měla splňovat.
Obzvlášť v první části knihy je hodně odbytá redakce - plno překlepů. Co mě však vadilo nejvíc, byly faktické chyby a neaktuálnost v některých tématech (ač na přednášce bylo proklamováno, že se jedná o aktulizované vydání.
- Například část o registračních značkách ČR neodpovídala realitě.
- V automobilové nákladní dopravě je největší problém spojení s řidičem, který je neustále v pohybu. Řešením by prý mohlo být zavedení rozvíjejícího se systému mobilních telefonů. To je čerpáno ze zdroje z roku 2003.
- Největší řeka světa je ten (!) Amazon.
Problém tohoto cestopisu je, že to není tak úplně cestopis. Je to Igorův životní příběh, který se v jeho případě pojí s cestováním.
Často se tak místo cestování řeší Igorovy lásky, vztahy a kalby. Kvůli tomu pak nezbývá tolik prostoru na poznatky z cest a tak nějkteré země projedete v pár větách.
Dalším nedostatkem je, že kniha je psána aktuální formou (přítomný čas), ale cesty reálně Igor absolvoval převážně v 90. letech. Mnoho informací je tedy hrubě neaktuálních, ale povětšinou neuvedených do kontextu současnosti (kniha byla vydána v roce 2023). Ono i samotné časování jízd si musíte domyslet podle náznaků.
Je to prostě něco jiného, než jsem čekal a byť je Igor mezi cestovateli možná legenda, po pokračování jeho životní cesty už asi nesáhnu.
Knihu si vybral syn v knihovně na večerní čtení. Předčítání pro mě bylo utrpením a dal jsem to sotva do poloviny.
David není darebák, ale spratek, který by zasloužil pár facek. Příběhy jsou vlastně o tom, že na sebe všichni ječí. Ani vtipné to moc není.
Dětem jsem řekl, že tohle jim číst nebudu a radši jsme vybrali něco z naší knihovničky.
Ač mám načtené komplet komiksy RŠ, tak po beletristické stránce jsem Foglarem netknutý.
Jasně, Záhada je místy až moc vysvětlující a charaktery až moc černobílé, ale i tak jsem to hltal.
Žijeme ve vzrácené době a bohužel to takto u některých lidí asi i funguje.
Kniha se četla velmi dobře a příběh byl vtipný, i když ne třeskutý. Jediné, co mi vydilo, bylo vykreslení ukrajinské (východoevropské) mentality.
Jako kniha super. Text je čtivý, dobře napsaný a dávkuje zážitky a pointy v ideálním tempu.
Davidova životní cesta je ohromující a plná neuvěřitelných náhod. Více mě bavily punkové začátky než následný život americké smetánky na různých odporně snobských show. Bohužel se tu projevilo takové to klasické - boj vyděděnce proti zkažené společnosti dokud vyděděnec nevydělá prachy a nestane se jejím členem.
Životní příběh vyznívá optimisticky, navzdory ztrátám blízkých. Nutno ale podotknout, že ta největší ztráta Davida potkala až po dokončení knihy.
Není to kniha o historie Masarykova okruhu. Je to fotodokumentace zajímavých okamžiků a osudů (často bohužel tragických) v průběhu oněch 90 let. Prostor je fotografiím dán dostatečný a každá z nich je doplněna textem.
A v něm je bohužel největší úskalí knihy. Obzvlášť v první části knihy (tedy časově nejvíce historické) jakoby někdy autor moc nevěděl, co k fotce napsat. A tak vařil z vody a je to bohužel znát. S postupem blíže k současnosti se to však zlepšuje.
Co je však tragické (kromě již zmíněných osudů) je textová korektura a redakce. Na tolik překlepů, chyb a dokonce nesmyslně vložených slov uprostřed věty (asi náhodné Ctrl+V), jsem už dlouho nenarazil.
Chtěl jsem dát původně tři hvězdy, ale protože je hlavní gró ve fotografiích, ponechávám čtyři.
Můj první King. Čekal jsem asi něco více.
[SPOILER] První polovina knihy mě zaujala, i když se toho na první pohled moc nedělo. Druhá polovina už byla hodně natahovaná. Text měl asi navodit pocity beznaděje a šílenství, ale já už prostě jen čekal na konec.
Nemůžu říct, že by so do mě děj občas nezakousl a nevyvolal nepříjemn pocity, ale spíše to bylo představou bolesti fyzické než psychické.
Sice jsem si to neověřoval zpětně, ale myslím, že jsem narazil i na několik logických nesrovnalostí, které mě zarazily.
Plných pět ptáků... totiž hvězdiček.
Kniha vás provede dějinami sexuality od pravěku až po současnost a budoucnost. A to vtipně a zajímavě. Mnoho informací a kontextů pro mě bylo nových.
Určitě tuto knihu doporučím své ženě - tolik ztopořených penisů na jednom místě se jí bude líbit :D
Prostě Becky Chambers - její knihy mi neuvěřitelně sedí. Text se skvěle čte a třeba i přes pomalejší tempo vás táhne neustále dopředu.
Navíc v téhle knize jsem se hodně našel a donutila mě přemýšlet o sobě, světě, vesmíru a tak vůbec.
Přemýšlím, jaký smysl tato kniha má, a nemůžu na nic přijít. Jako webová nebo mobilní aplikace by to možná mohlo trochu fungovat, ale takhle vůbec.
Ani k použitým mapám se nic kloudného nedozvíte. Doprovodné texty vás mají pouze namotivovat na "úžasné" otázky.
Nakonec jsem knihu dočetl, i když jsem se někde od třetiny musel docela nutit. Nejhorší za mě byla střední pasáž, plná náboženského přemítání. Tam jsem byl odložení knihy asi nejblíže.
Děj knihy se vleče hodně pomalu a kdyby byla kniha čtvrtinová, tak by to možná bylo lepší.
[SPOILER]
Vlastně to nejazjímavější se stane až v závěrečné poznámce, kde je toho řečeno snad i více než v předešlé knize a to je vměstnáno na cca deset stránek.
Děj mi ani nepřišel moc uvěřitelný a nejvíc mě pobavil boj nasazením letákové kampaně ve stylu aktivisty Rimmera.
Typický Ziegler - mnoho textu o ničem halabala naskládaném do knihy. Tentokrát i s bídnou redakcí.
Pár zajímavých myšlenek v knize bylo, ale nadšený jsem z ní nebyl.
Jedná se o syntézu citací z několika zdrojů zabývající se zamilovaností a láskou. Čekal bych, že (i vzhledem ke komiksové formě) dojde ke zlidštění těchto názorů tak, aby byla více srozumitelná. Bohužel se často jedná o sled výrazů, kterým možná rozumí student filozofické fakulty, málokdo však s jiným, smysluplnějším vzděláním.
Tady nemůžu jinak než dát plné hodnocení. Text i samotné příběhy mě chytly a nepustily až do poslední strany.
V hodně situacích jsem viděl sebe nebo své okolí - hledání partnera, partnerský život, výchova dětí a do toho všechny ty online sociální sračky, které jsou kolem nás.
Někdy je to smutné, někdy vtipné (nebudete se popadat za břicho, ale pousmějete se) a někdy se to prostě musí sejít. Pro mě se tato kniha sešla a hodně mě potěšila. A donutila k zamyšlení...
Zatím se jedná opravdu pouze o první třetinu příběhu, takže celkové hodnocení vlastně není celkové.
Příběh se čte dobře, je uvěřitelný a i když jsem si chvíli myslel, že dojede na tuzemské neduhy, tak se ukázaly, jako jejich vtipně vyřešená obměna.
I když jsem se tomu bránil, asi nejde úplně uniknout srovnání s Marťanem. Oba příběhy mají mnoho společného.
Spasitel je mírnější a všemocnější - tudíž hůře uvěřitelný. Stále se ale jedná o kvalitní čtení.