Návod k použití železnice
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520130/navod-k-pouziti-zelezniceBUqdFx-VQl-.jpg
4
149
149
Literární cesta po kolejích celé Evropy. Autor, od dětství fascinovaný světem železnice, své poutavé vyprávění o dějinách prokládá brilantními historkami z mnoha cest - z Palerma na Sicílii až do finského Laponska, nočním vlakem z Kyjeva do Lvova, lokálkou z Českého ráje do Jedlové. Přes Německo, Švýcarsko a Rakousko překolejí Alpy a dostane se až do italského Terstu a Benátek. Už nikdy vám nebude vadit, že zmeškáte vlak, protože vždycky pojede další. Nejrychlejší trasy vyměníte za ty pomalejší a hezčí, naučíte se vnímat krásu nádražních katedrál, rozumět "zpívajícím" lokomotivám a pochopíte, proč nad našimi osudy bdí železniční bohyně. Osobní a poetický průvodce pro všechny železniční lidi. Původní německá edice Gebrauchsanweisung fürs Zugreisen (Piper Verlag, 2021) se stala v Německu bestsellerem a dočkala se deseti vydání. "Je to hodně osobní kniha, píšu v ní, jak jsem se nestal železničářem a o mé nádražácké rodině: dědečkovi a strýci, který sloužil na stanici Jedlová v severních Čechách, v Tanvaldu, Liberci a v Lomnici nad Popelkou, odkud pocházím. () Železniční systém v Evropě je živý organismus, který nás všechny spojuje. Tahle knížka by měla čtenáře motivovat, aby sedli do vlaku a někam jeli." - Jaroslav Rudiš... celý text
Literatura česká Cestopisy a místopisy Příběhy
Vydáno: 2023 , LabyrintOriginální název:
Gebrauchsanweisung fürs Zugreisen, 2021
více info...
Přidat komentář
Při čtení knihy jsem si často připomínal Murakamiho O čem mluvím, když mluvím o běhání. Stejně jako japonský autor se zde Rudiš vypisuje ze své "úchylky".
Ale co už, každý nějakou máme. Jenže je jen málo takových, kteří dokáží svou lásku k něčemu tak nepoetickému jako je běh, při kterém se člověk akorát zpotí, nebo hlučná a špinavá železnice přetavit do slov a vět, které poetické jsou. A představit předmět svého zájmu takovým způsobem, že i laik je nakonec zvědavý a zaujatý.
Autobiografické vyprávění, doplněné spoustou historických faktů a zajímavostí, stejně jako praktickými postřehy i pro obyčejného uživatele železnice, který ji používá výhradně pro přesun z místa A do místa B.
Klobouk dolů.
Od milovníka železnice pro milovníky železnice. Kdo miluje kávu, pivo, Haška i Hrabala, nejraději má na cestách místní jídla a užívá si cestu, bude nadšený. Poeticky o nádražkách, o pozorování cestujících, vlaků. Spousta inspirace. Cesta může být cíl.
Pro "železniční lidi" jistě skvělá kniha. Já se v seznamech lokomotiv, zastávek a nádražních restaurací trochu ztrácela. Na druhou stranu jsem knihu přečetla jedním dechem.
Ačkoli považuji pana Rudiše za jednoho z mých nejoblíbenějších autorů, jeho nejaktuálnější kniha mě spíš nebavila. Ona není špatná, jen byla napsána pro úplně jiného čtenáře než jsem já. A je to škoda.
Osobně doufám, že další dílo bude zase spíš něco s příběhem než cestovatelské historky a poetické popisy evropských nádraží se zvláštním důrazem na guláše a piva.
V jedné věci ale autor nelhal, po přečtení mám opravdu chuť sednout do vlaku a někam vyrazit. Ještě bych k tomu ale potřeboval nějaký návod na použití mého času..
Cestovat vlakem je může být skvělé, nádherné, parádní. Kniha mě jednoduše bavila.
Poslouchal jsem jako audioknihu namluvenou samotným autorem. Příjemně jsem si u poslechu knihy odpočinul a současně se dozvěděl spoustu nových věcí o železnici a tak vůbec ;o))
Tahle kniha byla pohlazením pro moji železniční duši. Při čtení jsem si mnohokrát musel dohledat popisované místo - zajímavosti, nádraží, tratě. Dokonoce i jeden recept na sicilskou specialitu.
Můj táta byl strojvedoucí na nákladních vlacích a dnes lituji, že jsem v mládí více nevyužil režijku, na kterou jsem mohl jezdit zadarmo po celé ČR a SR.
Půvabné, byť místy lehce, leč snesitelně nudné čtení. Chuť sednout na vlak a vyrazit jsem nedostal, chuť na svíčkovou a pivo a bílé klobásky a pivo a párky a pivo a guláš a pivo a koláč a kávu a pivo a silné espresso a pivo a pivo a pivo ovšem ano :)
Vynikající kniha, moje první, která mě od Rudiše bavila - nepočítám fascinující film Alois Nebel. Abyste si ji užili, nemusíte býti šotoušem jako autor, dozvíte se mnoho z geografie, historie a jedna kapitolka je také o jídle ;-) Čtu ji opatrně, jen jednu kapitolku denně. Asi někam po železnici vyrazím, když už mám ten návod...
Dostala jsem chuť nasednout do Deutsche Bahn a dát si veganskej currywurst s hranolkama a pak projet celou evropu vlakem.
Knížky pana Rudiše patří mezi moje oblíbené. Vlakem jezdím, i když k nim nechovám takovou lásku jako autor. Ale mám pochopení pro absolutní nadšenost pro věc, ať už je to cokoliv. A pan Rudiš prostě železnice miluje. Ne pro jejich prvotní využití, tedy dopravit se z bodu A do bodu B, ale pro cestu samotnou, pro gastronomické zážitky, ať už ve vlaku, nebo v nádražkách, či blízkém okolí nádraží. Lehké záchvaty historie byly na místě. Ale. Tolik míst, měst a koutů si prostě nezapamatuji a určitě ani nemám v plánu je navštívit. Ale chápu. Je to podobné jako když dlouho mluvím o svých zálibách. Chvíli mě přátelé poslouchají a potom už vidím, jak jen tak kývou hlavou a myšlenkami jsou u svých starostí :-)
Cením překlad.
A neodpustím si osobní zkušenost s vlaky, která je naprosto jiná než pana Rudiše. Jezdím druhým rokem každý týden z jedné konečné stanice ve východních Čechách - je možné, že tam autor ještě ani nebyl :-) - do České Třebové přes Kolín až do Nymburka a zpět. Tedy zmínky o těchto nádražích jsou pro mě zajímavé a pohřebiště pro vlaky příště lépe prohlédnu. Nicméně jezdím se psem v dobu, kdy se přepravují studenti do škol a mé zážitky z totálně nadupaných vlaků jsou poněkud odlišné. Jídelní vozy a první třída jsou pro nás s kamarádkou na vodítku zapovězené, nicméně příhody z cest jsou vesměs pozitivní. Ale pro nás je prioritní ten cíl než cesta, ty hledáme v jiných lokalitách.
Nádherná kniha. Vhodná nejen pro milovníky železnice ale i pro ty, kteří je mají ve svém okolí a nerozumí jim.
Cestu vlakmi (tobôž tými slovenskými) som vždy považovala skôr za dobrodružno-filozofický zážitok, až na druhom mieste ako spôsob prepravy. Boli časy, keď som kvôli nepriazni osudu vstávala každé ráno o štvrtej a o štvrť na päť som už šliapala k vlakovej stanici. Nasledovala dva a polhodinová cesta vlakom s jedným prestupom. To isté poobede/ku večeru, iba opačným smerom. Dalo mi to veľa. Napríklad som spoznala chlapíka, čo celý vagón vždy pekne pozdravil: „Dobré ránko, bratia a sestry,“ ďalšieho, čo sa vo vlaku zásadne prezúval do papučiek, ale zažila som aj poruchu osobáku, keď sme zastali kdesi v poli, všetky dvere sa zasekli a zatiaľ čo sme traja čakali na mašinku, ktorá nás mala odtlačiť, naši spoluobčania tmavšej pleti si svoj čas vážili viac a povyskakovali z okien.
A napriek týmto šialeným železničným mesiacom, ktoré vlastne v zredukovanej podobe pokračujú doteraz, nie som ani z 1 % taká závislá ako tuto autor.
Trochu zaujímavé to bolo, podnetné ešte viac a určite v najbližších rokoch plánujem veľkú vlakovú cestu. Ale bolo to aj nezáživné a zdĺhavé. Miesto návodu na použitie železnice čitateľ obdrží kýblik informácií, ako si Rudiš cestuje tu i tam, toto je taký typ vlaku, hento onaký, jedno je stanica tuto z takého roku, druhô iná z onakého… Nehovoriac o tom, že má buď z pekla šťastie alebo krátku pamäť. Fascinuje ma totiž totálna absencia negatívnych skúseností. Zas taká stará nie som, rozhodne necestujem ani zďaleka tak často ako on a aj tak som už v českom vlaku zažila bitku s nožmi, v dánsko-švédskom hádzanie taniermi, v slovenskom zablokovanie WC, aby cestujúci nemusel platiť pokutu a v poľskom (resp. skôr pred poľským vlakom) samovraha…
Až neprimeraná časť bola venovaná reštauračným vozňom. S nimi mám jedinú skúsenosť, keď sa istý za mnou sediaci pánko sťažoval sprievodcovi, že piť nealko je ako lízať nanuk cez obal. Rovnako by sa dala charakterizovať táto kniha. Je skrátka určená extrémne úzkej skupinke fanatikov a autorovi sa bohužiaľ nepodarilo pootvoriť dvere aj tým ostatným.
Přesně to, co jsem čekal. Pozvolné (asi tak, jako je pozvolná jízda vlakem), příjemné počteníčko.
V této své knize Jaroslav Rudiš "vybaleně" přiznává slastnou bezbrannost vůči celoživotní fatalitě zasaženosti železnicí. A činí tak velice vytříbenou literární cestou.
Už předcházející Winterbergova cesta je hodně železniční kniha a přitom podobně vydatně beletristická. Čtenářsky si tedy i tuto knihu náležitě vychutnáváte a přitom máte zároveň neklamný dojem, že je vám to bezprostředně vyprávěno u piva v nádražce nebo v jídelním voze. Jste "jatí touhou" číst a poslouchat zároveň jako se to děje u superpoctivého vnímání Hrabala. Sám autor i v této knize zmiňuje své jiné "krásnoliterární" předchůdce a cítím z těch zmínek, jak bytostně touží se k nim poctivě vřadit. Apoteóza železnice gradovaná opakovanými úvody odstavců
"dívám se ve Faenze na železniční mapu Evropy a ...",
za kterými pokračuje ta veškerá láskyplná fascinace vším kolikrát až nemyslitelně s dráhou spojeným. Přitom v té velkoleposti autorova vyprávění právě vše souvisí se vším a sluší se tak zmínit všechno, což nám sepisuje měrou vrchovatou! Tím je to zároveň opravdový bedekr. Zhuštěná podstata všeho cestování a soužití se světem kolejí, konkrétní zmínky o krásných místech, restauracích, tratích, atmosférách všech těch míst, lidech s kterými je spolunažívá.
Sám z železničního prostředí pocházím, jsem na dráze zaměstnán a přece si udržuju jakýsi odstup, abych nebyl až tolik "železniční člověk", jelikož jsou podstatnější a osudovější lásky na tomto světě a stejně vás Rudiš dostane a všimnete si díky němu, že i tu dráhu vlastně máte rád. Zvlášť, když vámi autor silně emočně pohne pasáží z dopravy noční, kteroužto profesně vykonávám. Autor krz uvedené nepřifouklé příběhy vlastně konstatuje až příjemné nevyhnutelno(že se nelze jen tak minout a nebýt přitom zasažen!), které je vkomponováno v každé opravdovosti blízkého vztahu k někomu a něčemu skutečnému. Výše zmíněnou výsostně literární gradací vyprávění se mi knížka jeví jako sympatické volné pokračování mého veleoblíbeného díla "Pokušení být štastní" od úplně jiného autora: tentokráte tedy s dráhou.
První kniha, co jsem od tohoto autora četla a myslím, že to nebyl krok vedle. Železnicí jsem také postižená, jen asi ne v až takové míře jako autor. Ale chápu, že to zřejmě i hodně pramení z toho, že si nemohl splnit sen, na železnici pracovat. Proto se mu jízdy vlakem neomrzí a dívá se na železnici jen pozitivně. Kniha je až romantická a poetická a dokáže strhnout k touze sednout do vlaku a jet daleko, občerstvit se v jídelním voze. Někde vystoupit a pokračovat zase dalším vlakem…
Nevzpomínám si, jestli pan Rudiš řekl vůbec v knize něco negativního. I mimořádnosti pojal jako úžasné dobrodružství, které jeho cesty nijak nekazí. Knihu jsem naposlouchala v audio verzi a dost mě to bavilo. Autor knihu načetl sám, což je přidaná hodnota, akorát si na ten způsob interpretace člověk musí trochu zvyknout, vzhledem k tomu, že v tomto oboru není autor profesionál. Nevím jestli to dokážu posoudit dostatečně objektivně, ale myslím, že by si čtení (a především tu audio verzi) mohl užít i člověk, který není praštěný kolejnicí, obzvlášť pokud má rád cestování samo o sobě.
Poetické cestování vlakem po mapě Evropy. Tohle je vrchol Rudišovy dosavadní tvorby. Je to trochu filosofické, trochu cestopis, trochu dějepis a hodně gastronomie. Miluju vlaky. Při čtení jsem se chtěl jen zavřít do jidelniho vozu, objednat parky a pivo a nechat se unášet na nějaké no name nadrazi třeba ve Finsku, Itálii nebo Slovensku. Pro mě je to takový prequel nebo sequel Winterbergovy poslední cesty.
V knize jsem se opět projel po známých a oblíbených trasách. Tratě, vlaky a nadraží. Vlastně můj život.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Možná železnice přišla o výborného mašinfíru, výpravčího nebo minimálně o průvodčího, neboť Jaroslav Rudiš by tuto profesi jistě zvládal stejně bravurně , jako když o železnici píše. Jenže všechny plány mu zkřížila oční vada a brýle.
Kniha Návod k použití železnice přináší řadu postřehů z vlaků, nádraží a krajiny kolem kolejí prakticky z celé Evropy, kudy Jaroslav Rudiš projel. Představuje lidi na dráze, třeba pracující v jídelních vozech nebo ty, kteří nás vozí, všechny ty, kteří milují železnici stejně jako autor. Kniha má i výhodu, že ji můžete otevřít kdekoliv a stále jste na cestě, stále poznáváte nová prostředí, lidi, cestující o jakých Rudiš s ohromným pozorovacím talentem píše.