• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Dave Thompson

Děti revoluce. Historie glam rocku 1970–75

„Hudba jako sebevyjádření.- Hudba jako postoj.- Povrchní? Kdepak.“
— kate9326

---

Děti revoluce. Historie glam rocku 1970–75

„Nadupaná glamrocková studnice, kde nemůže nic chybět. Hudba, vkus, móda a zase hudba, zkrátka co se kde v tom období šustlo a na čem jen ulpěla třpytivá šupina. Elpíčka, singly, prezentace v Top of the pops nebo i v rádiu, taková to byla doba, takový to byl tehdy v Británii hudební šrumec. Takže: Gary Glitter, Slade, Sweet, Marc Bolan, David Bowie, Mud, Suzi Quatro, Elton John, Bay City Rollers, Alice Cooper, Mott the Hoople, Rubettes, Queen a spoustu dalšího, o čem jsem neměla ánunk a dík knize zjistila, že to či ono bylo slavné a zajímavé. Není to jen suchý výčet a statistika, ačkoli přesná data jsou všude, tohle má fakt srdce a snad z každého z těch krásných bláznů zasypaných flitry je cítit autorovo nadšení, pochopení pro lapsusy i obdiv, který nutí si glorifikovanou píseň najít a pak si jen říct: pane bože, dyk tuhle úžasnou pecku já přece znám !! :)“... celý text
— kleozpatra

---

Deep Purple – Smoke on the Water

„Dobrá knížka, celkem podrobně rozepsané i období, kdy Deep Purple neexistovali. I když někdy mi přijde, že pan Thompson si trochu vymýšlí a přibarvuje - a překladatel, byť odvedl dobrou práci, trošku nemístně exhibuje.“... celý text
— Langy123

---

---

Block Buster! – Pravdivý příběh The Sweet

„Když jsem Block Buster včera zaklapla, měla jsem pocit, jakoby mi někdo umřel. Je to zvláštní, protože Brian Connolly to zabalil už před 22 léty a život se Sweet odpískal ještě mnohem dřív, takže proč tenhle pocit. Možná proto, že Dave Thompson z těchhle model udělal lidi z masa a kostí. Krásným způsobem vykreslil tehdejší hudební scénu v Británii a zasadil tam čtyři kluky, kteří chtěli dělat hudbu, dlouho se jim nedařilo prorazit, pak se trochu zaprodali, pak toho litovali, ale se vzrůstající slávou přišla satisfakce, pak ale i pochybnosti a věčné umělecké dilema: dělat si to pro sebe a nehledět na trh nebo se chtít zavděčit. Dozvěděla jsem se, že v Británii nebyli zdaleka tak vnímáni jako třeba v Německu či ve Skandinávii, i v Japonsku je zbožňovali, zatímco rodná hrouda je spíš ostouzela (citovaným kritikám skoro nelze uvěřit) a teprve po letech lidem došlo, že třpytivé hadříky a mejkap byly jen berličky, pod tím vším tepala čirá muzikantská srdce, talent a taky dřina. Tehdy píseň nešla k posluchači způsobem jako dnes, kapely musely poctivě odsoumařit kvanta koncertů na nejzvláštnějších místech, aby byly povšimnuty a kupovány. V knize se autor věnuje i tehdejším konkurentům Sweet jako například Gary Glitterovi, což jsou poznámky pod čarou, často velmi obsažné, ale často velmi vtipné. Mnoho prostoru se věnuje též podrobným popisům vzniku a nahrávání písní, lidem okolo, vocílkům a podobné chamradi, jakkoli důležité, též výčet diskografie všude po světě polkne hafo cenných stránek - raději bych si přečetla více o tom, jak šlo dohromady to hektické slavné desetiletí se soukromým životem. Nestojím přímo o bulvár, ale moc by mě zajímalo, co na to manželky, děti, jak to fungovalo, jejich pohled by možná mohl být dost zajímavý, protože lidi se jinak jeví na veřejnosti a mezi kámoši v kapele a jiní jsou doma. Nakonec sám Steve Priest řekl, že Brianovo pití a destrukce mohly vyvěrat z nakupení frustrací z dětství, kdy byl adoptován a dlouho to netušil, a že jeho pochybnosti o sobě samém mu nikdy nedovolily si plně vychutnat slávu. Jenže mezi sebou kluci o tomhle moc nemluvili. Osobně si myslím, že při citlivém scénáři a dobrých, sympatizujících tvůrcích, by z Brianova pestrého života mohl být úžasný film. Co je ovšem nechutný lapsus, ta obálka, na níž nejsou Sweet (jen obstarožní basák Steve se svou kapelou z USA).“... celý text
— kleozpatra

---

Block Buster! – Pravdivý příběh The Sweet

„Perfektní. Je to opravdu poutavé vyprávění o pro mě skvělé kapele.“
— martunka