Block Buster! – Pravdivý příběh The Sweet přehled

18.04.2019

Když jsem Block Buster včera zaklapla, měla jsem pocit, jakoby mi někdo umřel. Je to zvláštní, protože Brian Connolly to zabalil už před 22 léty a život se Sweet odpískal ještě mnohem dřív, takže proč tenhle pocit. Možná proto, že Dave Thompson z těchhle model udělal lidi z masa a kostí. Krásným způsobem vykreslil tehdejší hudební scénu v Británii a zasadil tam čtyři kluky, kteří chtěli dělat hudbu, dlouho se jim nedařilo prorazit, pak se trochu zaprodali, pak toho litovali, ale se vzrůstající slávou přišla satisfakce, pak ale i pochybnosti a věčné umělecké dilema: dělat si to pro sebe a nehledět na trh nebo se chtít zavděčit. Dozvěděla jsem se, že v Británii nebyli zdaleka tak vnímáni jako třeba v Německu či ve Skandinávii, i v Japonsku je zbožňovali, zatímco rodná hrouda je spíš ostouzela (citovaným kritikám skoro nelze uvěřit) a teprve po letech lidem došlo, že třpytivé hadříky a mejkap byly jen berličky, pod tím vším tepala čirá muzikantská srdce, talent a taky dřina. Tehdy píseň nešla k posluchači způsobem jako dnes, kapely musely poctivě odsoumařit kvanta koncertů na nejzvláštnějších místech, aby byly povšimnuty a kupovány. V knize se autor věnuje i tehdejším konkurentům Sweet jako například Gary Glitterovi, což jsou poznámky pod čarou, často velmi obsažné, ale často velmi vtipné. Mnoho prostoru se věnuje též podrobným popisům vzniku a nahrávání písní, lidem okolo, vocílkům a podobné chamradi, jakkoli důležité, též výčet diskografie všude po světě polkne hafo cenných stránek - raději bych si přečetla více o tom, jak šlo dohromady to hektické slavné desetiletí se soukromým životem. Nestojím přímo o bulvár, ale moc by mě zajímalo, co na to manželky, děti, jak to fungovalo, jejich pohled by možná mohl být dost zajímavý, protože lidi se jinak jeví na veřejnosti a mezi kámoši v kapele a jiní jsou doma. Nakonec sám Steve Priest řekl, že Brianovo pití a destrukce mohly vyvěrat z nakupení frustrací z dětství, kdy byl adoptován a dlouho to netušil, a že jeho pochybnosti o sobě samém mu nikdy nedovolily si plně vychutnat slávu. Jenže mezi sebou kluci o tomhle moc nemluvili. Osobně si myslím, že při citlivém scénáři a dobrých, sympatizujících tvůrcích, by z Brianova pestrého života mohl být úžasný film. Co je ovšem nechutný lapsus, ta obálka, na níž nejsou Sweet (jen obstarožní basák Steve se svou kapelou z USA).